10 otázek pro… Václava Lásku
Václav Láska působil jedenáct let v řadách Policie ČR. Od pochůzkáře na obvodním oddělení se vypracoval až na vyšetřovatele závažný hospodářských kauz na republikovém úřadu vyšetřování. V roce 2003 od policie odešel do advokacie. V současnosti provozuje v Praze vlastní advokátní kancelář. Vystudoval andragogiku na VŠ pedagogické v Hradci Králové a práva na Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni. Zakládá si však na tom, že žádné tituly, ani v rámci výkonu profese, nepoužívá. Sedm let působil ve správní radě Transparency International, z toho poslední tři roky jako její předseda. Napsal dvě knihy: „Jak se zavírají tuneláři“ a román „Advokát aneb o dravcích v právní džungli“.
Kdybyste nebyl právníkem, čím byste byl?
Profesionálním rybářským průvodcem v Norsku (dobrodružná varianta) nebo učitelem na základní škole (pravděpodobnější varianta).
Nevýhody vašeho povolání?
Jednoznačně to, že vaše výsledky a vaše úspěšnost je nezřídka ovlivněna korupcí a klientelismem fungujícím napříč právními profesemi.
Nejemotivnější kauza?
Zastupoval jsem otce, který sám vychovával syna od jeho 6 měsíců věku, protože matka se po porodu rozhodla, že není na mateřství zralá. Rodinu opustila a začala cestovat. Za šest let si k sobě otec se synem vybudovali silné pouto. Měli jen jeden druhého. Když bylo synovi šest let, matka se vrátila a za zvláštní součinnosti odboru sociální péče a samozvané psycholožky syna otci ze dne na den vzala. Trvalo tři měsíce, než jsme se domohli toho, aby otec syna mohl vidět alespoň dvě hodiny týdně. A jeden a čtvrt roku, než soud otci syna zcela vrátil do péče. Nejvíce se mnou emoce cloumaly, když jsem si uvědomoval, co ten rok soudních tahanic udělá s psychikou a osobností šestiletého kluka. Od té doby spory o děti nedělám. Nemíním být znovu součástí toho, jak naše (v případě sporů o děti říkám se vší odpovědností „neschopná“) justice likviduje dětství dalšího chlapce či děvčete.
Zážitek z praxe, který Vám nejvíce utkvěl v paměti?
Tak to půjdu až do jinošských let. Jako zelenáč na obvodním oddělení policie jsem dostal na stůl banální případ vykradené kanceláře. Očekávalo se ode mne jen standardní odložení věci, protože nebyli ani svědci, ani stopy. Mě ale zaujalo, že byla odcizena i bankovka v hodnotě 20 australských dolarů. Obvolal jsem si směnárny v okolí a požádal je, aby mě upozornily, kdyby někdo chtěl tuto neobvyklou bankovku směnit. A pachatel se o to skutečně pokusil. I na základě tohoto důkazu se pak přiznal k sérii 120 vloupaček. Považuji to za svůj první „profesní“ úspěch a pochvaly od mazáků jsem si tenkrát moc užíval.
Největší dosavadní úspěch?
S ohledem na své mediální výstupy i své názory na advokacii a justici v České republice obecně, považuji za svůj největší profesní úspěch, že jsem dosud nebyl vyškrtnut ze seznamu advokátů.
Kdo na Vás měl ve Vašem profesním životě největší vliv?
Co se advokátní profese týká, pak určitě JUDr. Jiří Teryngel.
Nejméně přehledný předpis – a proč?
Z pohledu advokáta bych žádný takový neurčil. Jsem smířen s tím, že k advokátní profesi prostě patří zorientovat se i v paskvilech, které jsou naši zákonodárci schopni, především svými pozměňovacími návrhy, vytvořit. Obecně však považuji za nepřípustně „nepřehledné“ to, jak naše zákony vytváří prostor pro nespravedlnost páchanou na práva neznalých lidech, aniž by jim zákonodárce poskytl poučení či varování. Konkrétní příklad: pokud chce mít stát zákon umožňující rozhodčí doložky ad hoc, pak by měl zároveň investovat do rozsáhlé reklamy, ve které lidem vysvětlí, co vlastně tento institut znamená. Pokud to neudělá, pak jen vytváří zákonný prostor pro páchání bezpráví.
Proč jste se rozhodl stát se právníkem? A co byste poradil lidem, kteří by rádi vstoupili do právních vod?
Původně jsem práva začal studovat proto, abych nabyté právní znalosti uplatnil ve své tehdejší profesi policejního vyšetřovatele. Tedy, jinými slovy, na počátku jsem se rozhodl stát právníkem proto, abych byl lepším a schopnějším policistou. Co se dalšího profesního vývoje týká, už jsem jen improvizoval a reagoval na to, jak si se mnou osud hraje. A zájemcům o vstup do právních vod bych poradil, aby se připravili na velkou ztrátu iluzí.
Jak si vyčistit hlavu?
Rybařina. Sednout si na loďku, driftovat po Orlíku a vodou vláčet všemožné kovové, gumové nebo plastové hračky. Anebo vzít broďáky, mušák a projít si 5 km nějaké pěkné pstruhové říčky v liduprázdné krajině.
Nesplněný sen?
Nesplněné sny budu sepisovat tak kolem sedmdesátky. Do té doby budu pracovat na tom, aby se splnily.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
