10 otázek pro ... Zdeňka Matulu
Zdeněk Matula je státním zástupcem Vrchního státního zastupitelství v Praze, specializujícím se na korupci a závažnou hospodářskou trestnou činnost. Na státním zastupitelství působí celý svůj profesní život, tedy od roku 2004, kdy ukončil studia na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V letech 2014 – 2017 stál v čele Unie státních zástupců.
1. Co máte na své práci nejraději?
Vědomí její smysluplnosti a společenské prospěšnosti. Možnost aktivně se podílet na výkonu spravedlnosti a pomáhat udržovat důvěru lidí v právní stát. I když to s sebou nese nutnost umět čelit kritice i mimo kancelář či soudní síň, protože lidé občas státního zástupce konfrontují se všemi nešvary, které v činnosti státu spatřují. A když to trochu odlehčím, mám někdy pocit, že co Čech, to ministr spravedlnosti.
2. Největší pracovní úspěch?
Za svůj největší dosavadní pracovní úspěch považuji nabídku JUDr. Bradáčové jít pracovat na specializovaný odbor Vrchního státního zastupitelství v Praze. A vlastně i to, že tu pracuji už 9. rokem a práce mě stále naplňuje. I když jsou okamžiky, kdy si říkám, jestli by nebylo lepší dělat nějaké méně stresující konfrontační povolání.
3. Kdo nebo co nejvíce ovlivnilo Váš profesní život?
Vzhledem k tomu, že jsem na státním zastupitelství celý svůj profesní život, mě nejvíc ovlivnilo prvních 7 let, které jsem strávil na státním zastupitelství v Hodoníně; nejvíce pak pan okresní Antonín Budiš a jeho náměstek (a můj školitel) Ctibor Hubáček. Zatímco jinde čekatelé připravovali nástiny rozhodnutí podle aktuální potřeby úřadu, aby si je potom příslušný státní zástupce upravil k obrazu svému, mně pan okresní projevil důvěru tím, že mi hned od začátku čekatelské praxe přiděloval k dozoru konkrétní spisy, které byly „jenom moje“, takže jsem se naučil nést za ně odpovědnost od začátku trestního řízení až do jeho konce. A můj školitel neměl v rámci kontroly mnou vyhotovených písemností, které podepisoval, potřebu vštěpovat mi svou představu o správném slovosledu či oblíbených obratech, ale posuzoval je vždy z hlediska jejich zákonnosti a věcné správnosti. A když jsem měl potřebu v zápalu mladické horlivosti sdělit v posledním odstavci usnesení či pokynu adresátovi něco „obiter dictum“, bez rozpaků mi ho vyškrtl s tím, že se musím naučit zůstat nad věcí a zachovávat profesní etiku. I díky tomuto jeho přístupu jsem považoval za naprosto logické, že si „nechám“ jeho specializaci na hospodářskou trestnou činnost, ačkoli tato nebyla ve své době příliš v oblibě.
4. Knížka, kterou jste četl naposled?
Teď jsem dočetl Dějiny psané Římem od Vojtěcha Zamarovského. Respektive nikoli dočetl, ale doposlouchal, protože jsem objevil kouzlo audioknih. Četl jsem ji už jako student, ale tehdy jsem nepovažoval za nutné ji dočíst do konce. Myslím si, že by zvláště v dnešní době měla být součástí povinné četby.
5. Ideální dovolená?
Nedám dopustit na Krétu. Asi proto, že se v ní v příjemných teplotách spojuje bohatá historie s neuspěchanou současností. K dokonalosti by pomohlo, kdyby tam nebyl signál.
6. Co byste vzkázal mladým lidem, kteří uvažují o právnické profesi?
Ať se nenechají odradit varováními, že je tzv. přeprávníkováno a že nenajdou uplatnění. I nám v prvním ročníku na právnické fakultě v roce 1998 jeden z přednášejících lakonicky sdělil, že minimálně 50 % z nás nenajde práci. Tehdy to v nás vyvolalo údiv a rozčarování, ale když se dnes ohlédnu, vnímám tuto chmurnou předpověď spíše jako apel, aby studenti nespoléhali na to, že jim diplom automaticky zajistí vysněné dobře placené místo, ale aby přípravu na své budoucí povolání brali skutečně vážně, protože jedině tak budou moct nabyté vědomosti uplatnit v praxi. A jak to u učitelů bývá – i v tomto měl pravdu.
7. Ideální způsob relaxace?
Relaxačních činností mám celou škálu – od sborového zpěvu přes pěstování orchidejí až po chov včel. Ze sportů mám nejraději badminton a přespolní běh, což je nejspolehlivější způsob, jak utéct před závislostí na mobilním telefonu.
8. Zážitek z praxe, který Vám nejvíce utkvěl v paměti?
Nejvíce mi utkvěly v paměti nepříjemné zážitky z doby, kdy jsem působil na okresním státním zastupitelství a kdy byla praxe, že státní zástupci, kteří měli tzv. dosah, jezdili ke smrtelným nehodám či podezřelým úmrtím, aby dohlédli na ohledání místa činu. Dodnes si vybavuji všechny případy, u nichž jsem takto byl, ať už šlo o utonulou ženu, muže oběšeného v garáži, muže, který se o Vánocích zastřelil, či muže, který spáchal sebevraždu tím, že se nechal přejet vlakem. Od té doby mám velký respekt k záchranářům, policistům a hasičům, kteří u takovýchto lidských tragédií musí zasahovat.
9. Čím byste byl, kdybyste nebyl právníkem?
Dlouhou dobu jsem na střední škole koketoval s myšlenkou, že bych byl archeologem, protože mě fascinoval (a dodnes fascinuje) starověký Řím a Řecko. Jen v Pompejích jsem byl už asi 3x, o Římě ani nemluvě, a rád se vracím i na místa, kde toho zdánlivě mnoho k vidění není (např. Faistos na Krétě či Ostia Antica u Říma). Chvíli byla ve hře i varianta studia hry na housle na konzervatoři, ale nakonec zvítězil pragmatismus rodičů (inženýrů) a skončil jsem na právnické fakultě.
10. Vaše práce vyžaduje rozhodnost. Přesto – jsou v životě nějaké situace, kdy jste nerozhodný?
Jsem mimořádně nerozhodný, když mám předjet pomaleji jedoucí auto, nebo když mě obvodní lékař vyšle na odběr krve a já si mám objednat termín. Naštěstí jde ale o typ nerozhodnosti, která – slovy klasika – by neměla mít na funkci vliv.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
