Bývalí "pétépáci" jsou nespokojeni s výsledky voleb

Rozčarování z nízké účasti voličů ve
sněmovních volbách a především z vysokého zisku KSČM prožívají
mnozí z bývalých příslušníků Pomocných technických praporů (PTP).
Asi 60 těchto "pétépáků" se dnes v Praze sešlo na dvoudenní
mezinárodní konferenci věnované historii PTP. "Naše veřejnost je
zasažena averzí vůči poznávání minulosti a výsledek voleb to
potvrzuje," řekl ČTK jeden z účastníků Pavel Krása, jenž se v
uniformě PTP podílel na mnoha tzv. stavbách socialismu.
"Historii komunistické totality je nutné stále připomínat,
nejlépe na konkrétních faktech a lidských osudech," dodal Krása.
PTP spolu s vojenskými tábory nucených prací (VTNP) využíval
komunistický režim k perzekuci politicky nepohodlných osob.
"Nejhorší u PTP bylo psychické strádání, člověk nevěděl, kdy to
skončí, povolali vás takzvaně na neurčito," svěřil se předseda
dokumentační komise Svazu PTP-VTNP František Holec, který v
letech 1953 až 1954 sloužil v dole Tuchlovice na Kladensku.
Pomocné technické prapory (PTP) existovaly v bývalém
Československu v letech 1950 až 1954. Odhaduje se, že do roku
1954 prošlo celkem 23 prapory zhruba 35 až 45.000 mužů, o život v
nich přišlo až 400 lidí. Příslušníci PTP pracovali většinou v
dolech na Ostravsku, Kladensku či Mostecku, dále postavili např.
Ústřední vojenskou nemocnici v Praze-Střešovicích, sídliště
Petřiny či hotel International v Praze-Dejvicích. Dnes žije
přibližně 12.000 bývalých "pétépáků".
Na území Československa bylo v 50.letech asi 15 táborů
nucených prací s kapacitou 20.000 až 30.000 míst a prošlo
jimi na 100.000 vězňů. V pracovní náplni měli nejtěžší práce,
těžbu uranu, stavbu mostů apod. V táborech se pracovalo 15 až 16
hodin denně, včetně sobot a nedělí. Podle historika Karla Kaplana
tábory existovaly od roku 1948 a poslední se uzavřely v roce
1954.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz