Čistá legislativní práce

Nezřídka je možné se setkat s formulací, že je třeba přijmout zákonnou úpravu něčeho, čehokoliv. Je to univerzální formulace, která navozuje dojem, že až bude taková zákonná úprava přijata, bude vše vyřešeno a bude dobře. Vesměs tomu tak samozřejmě není, protože se zapomíná, že jedna věc je úpravu přijmout, druhá věc je jí dodržovat (zcela opomíjím to, že velice často se zjistí, bohužel spíše nezjistí, že takto přijatá zákonná úprava je v rozporu s jinými zákonnými ustanoveními a vzniká poněkud nepřehledná situace). To platí tím spíše, je-li taková úprava výsledkem politické objednávky a potřeby zviditelnění autora. Kromě takovýchto zákonných úprav, které jsou nahodilé, jsou na první pohled nepochopitelné zásahy do právních předpisů, jejichž účelem je zřejmě vyřešit problém, který existuje, ale nikdo konkrétní se neodvažuje věc rozhodnout či se za ní otevřeně postavit, a tak je třeba přijmout rozhodnutí kolektivní, aby nepřicházela v úvahu odpovědnost žádné konkrétní osoby.

Ukázkovým příkladem výše uvedeného je zákon č. 473/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 500/1990 Sb. o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodu vlastnictví státu k některým věcem. Zákon č. 500/1990 Sb. je zákonem, který jednak upravuje pravomoci orgánů státu nakládat s majetkem státu, jednak upravuje způsob nakládání s finančními prostředky, které jsou výnosem z prodeje provozních jednotek v rámci privatizace a jednak výnosem z likvidace státních podniků. Právě způsob nakládání s uvedenými finančními prostředky je obsahem zmiňované novelizace. Do textu § 15, kde jsou uvedeny jednotlivé konkrétní finanční částky, s jejich v zásadě systémovým určením (jedná se vesměs o náhrady oprávněným osobám či o dotace pro obecně prospěšné určení), je vložen nový odstavec, který říká, že výše uvedené finanční prostředky se použijí i „k převodu 1 mld. Kč na zvláštní účet státních finančních aktiv jako rozpočtovaný příjem kapitoly operace státních finančních aktiv určený ke krytí nezbytných výdajů vyvolaných realizací dopravních staveb a navazujících investic v městské infrastruktuře, souvisejících s víceúčelovými halami určenými pro pořádání mistrovství světa v ledním hokeji.".

Proti podpoře sportu nelze mít rozhodně žádné námitky, otázkou nicméně je, na co budou finanční prostředky použity. Z textu zákona nelze zjistit, zda by se mělo jednat pouze o infrastrukturu, nebo zda bude možné finanční prostředky použít i v souvislosti s výstavbou takových hal, o kterých ještě není známo, kde se budou nalézat. Další otázkou pak je, kdo bude majitelem či majiteli uvedených hal, dalo by se předpokládat že vzhledem ke způsobu financování stát, popřípadě že si stát podrží prostřednictvím dohod možnost spolurozhodování o využití takových hal. Bližší informace nelze ale zjistit ani z důvodové zprávy.

Výše uvedené je tedy naprosto přesnou ukázkou nesystematického rozhodování a ukázkou improvizace, kdy k řešení praktických problémů se používají zcela nepatřičné nástroje. Tento spěch potvrzuje i věta v důvodové zprávě, kdy navrhovatelé navrhovali, aby návrh zákona byl projednán již v prvním čtení, vzhledem k nebezpečí z prodlení. Vzhledem k tomu, že takovýto legislativní krok nebyl poslední, jediným pozitivem v uvozovkách je snad zjištění, že možné je téměř vše, důležité je pouze pro takovou věc získat relativně širokou podporu.











© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz