Vymezení zadávacích podmínek na veřejnou zakázku v oblasti zdravotnictví
Přestože zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen ZZVZ) výslovně nestanovuje zvláštní pravidlo pro vymezení zadávacích podmínek v oblasti zdravotnictví, lze vysledovat v rozhodovací praxi odlišný přístup v těchto případech. Proč tomu tak je a co to znamená pro zadavatele zadávající veřejnou zakázku v oblasti zdravotnictví, bude rozebráno v tomto článku.
Vymezení zadávacích podmínek
Základní pravidlo při nastavení zadávacích podmínek určuje § 36 odst. 1ZZVZ: „Zadávací podmínky nesmí být stanoveny tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže“. Napadanou částí v této oblasti bývá zpravidla vymezení technických podmínek předmětu plnění. Zařazení či nezařazení specifické funkcionality má často značný dopad na okruh potenciálních dodavatelů předmětu veřejné zakázky.
Při stanovení zadávacích podmínek tak dochází k potenciálnímu střetu dvou zájmů, a to spravedlivé hospodářské soutěže dodavatelů proti legitimním potřebám zadavatele ve vztahu k předmětu plnění. Zadavatel není oprávněn stanovit takové zadávací podmínky, které kladou bezdůvodné překážky v hospodářské soutěži dodavatelů. V případě, že je konfrontován s narušením tohoto principu, je povinen unést důkazní břemeno svého postupu a uvést důvody vedoucí ke stanovení zadávací podmínky. Platí přitom, že čím více je zadávací podmínka omezující a specifická, tím přísněji je nutné pohlížet na kvalitu odůvodnění postupu zadavatele. To lze dovodit i z rozhodnutí Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) např.: „Přitom platí, že jednoduchou a snadno splnitelnou podmínku, která omezuje soutěž jen marginálně, lze odůvodnit obecněji než podmínku, která do soutěže zasahuje zásadně. Kromě důvodnosti musí být zadávací podmínky i přiměřené, a to mimo jiného i stavu trhu.“[1] Zadavatelé bývají někdy nabádáni, že musí při přípravě technické specifikace brát v potaz kolik dodavatelů je schopno naplnit jimi stanovené podmínky. Takovýto pohled je zjednodušující. Nelze dojít k závěru, že by zadavatel musel na své požadavky rezignovat, pokud na trhu není dostatečně široká hospodářská soutěž ve vztahu k požadavku.
Specifika veřejných zakázek ve zdravotnictví
Jedním ze specifik veřejných zakázek ve zdravotnictví je, že v řadě případů sledují nadstandardně naléhavé zájmy. Poptávaná plnění slouží přímo či nepřímo k poskytování zdravotních služeb. Odůvodnění stanovení zadávacích podmínek tak může bezprostředně souviset s ochranou života a zdraví, tedy těch nejcennějších statků. Poptávaná plnění tak mimo jiné mohou sloužit k naplňování ústavních práv jednotlivců ve smyslu čl. 31 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené usnesením předsednictva ČNR jako součást ústavního pořádku České republiky pod č. 2/1993 Sb. Důraz na kvalitu, funkčnost, ale dokonce i komfort poptávaného plnění zde má tak specifickou váhu. Uvedené pravidlo přitom nelze vztáhnout jen na zdravotní pomůcky, ale rovněž i na další pořizovaná plnění poskytovatelů zdravotních služeb, která k ochraně života a zdraví slouží. Autoři mají za to, že toto pravidlo platí obecně pro jakéhokoli zadavatele, pokud důvodem stanovení zadávací podmínky objektivně byla ochrana zdraví, avšak u veřejných zakázek ve zdravotnictví nezřídka plyne tato ochrana z podstaty věci.
Kontext rozhodovací praxe
Předně je třeba říci, že unikátnost ochrany statků souvisejících s veřejným zdravím je podložena i rozhodovací praxí Soudního dvora Evropské Unie (dále jen SDEU): „Z ustálené judikatury Soudního dvora totiž plyne, že při posuzování toho, zda členský stát dodržel zásadu proporcionality v oblasti veřejného zdraví, musí být zohledněna skutečnost, že zdraví a život lidí zaujímají přední místo mezi statky a zájmy chráněnými Smlouvou o FEU…“[2]
Na těchto základech je následně vystavena i rozhodovací praxe Úřadu[3].
Autoři by v tomto kontextu chtěli upozornit na nedávné velmi podstatné rozhodnutí, které pokračuje v dosavadních šlépějích rozhodovací praxe, a to rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 24. 6. 2025 sp. zn. ÚOHS-R0051/2025/VZ č.j. ÚOHS-22941/2025/163.
Není novinkou, že velký důraz v rámci sporu o důvodnost zadávací podmínky je kladen na odůvodnění zadavatele. Toto rozhodnutí však přináší nejen potvrzení stávající praxe, ale poukazuje na specifika, která je nutné brát v potaz při stanovení zadávacích podmínek, aby nedošlo k nedůvodnému omezení hospodářské soutěže. Základní otázkou výše zmíněného případu bylo, zda zadavatel může zohlednit své subjektivní potřeby k volbě technického řešení. Některá technická řešení totiž mohou být mezi sebou nesouměřitelná z objektivního pohledu, respektive, co pro jednoho zadavatele je vhodné, pro druhého nikoli. Tento rozdíl může spočívat i v pracovišti zadavatele a osobách, jež toto pracoviště tvoří. Jde o situaci, kdy různá řešení mají různé slabé i silné stránky a potřeby zadavatele jsou v takovém případě určeny tím, co je pro něj podstatné. Tato možnost zvolit si konkrétní řešení není pro veřejné zakázky typická a výše uvedené rozhodnutí nelze interpretovat tak, že je takový postup možný vždy. Je nutné zohledňovat konkrétní okolnosti případu.[4] Dle názoru autorů bude zadavatel oprávněn si předvybrat technické řešení spíše výjimečně, neboť jsou i jiné varianty, jak může zadavatel zohlednit své preference, a přitom zachovat dostatečnou hospodářskou soutěž, například možnost zohlednit technické aspekty řešení v hodnocení nabídek. Právě proto je však dané rozhodnutí důležité, když tato možnost je při splnění specifických okolností připuštěna.
V oblasti zdravotnictví pak často bývají důvody pro stanovení konkrétních zadávacích podmínek velmi naléhavé, jak bylo řečeno výše. Dodržení zásady přiměřenosti je tak posuzováno systematicky mírněji. Lze přímo citovat z již zmíněného rozhodnutí Úřadu: „Přímo pro oblast zdravotnictví lze pak zmínit, že právě u zdravotnických prostředků je možné zásadu přiměřenosti posuzovat v určitých ohledech mírněji, zejména s přihlédnutím ke specifikům jednotlivých dílčích relevantních trhů zdravotnických přístrojů, v čemž se odráží i základní veřejný zájem státu na ochranu veřejného zdraví, jakož i individuální ústavní právo jedince na poskytnutí bezplatné zdravotní péče v rozsahu a za podmínek stanovených zákonem.“[5]
Doporučení pro zadavatele
Zadavatelé u veřejných zakázek v oblasti zdravotnictví mohou promítnout své legitimní potřeby do stanovení zadávacích podmínek – typicky technické specifikace. V případě, že pořizovaný předmět veřejné zakázky slouží k ochraně života a zdraví při poskytování zdravotních služeb, pak v některých aspektech je v rozhodovací praxi na veřejnou zakázku hleděno mírněji, typicky na využití zásady přiměřenosti ve vztahu k § 36 odst. 1 ZZVZ.
Pokud si zadavatel uvědomuje, které konkrétní podmínky vyvolávají největší omezení hospodářské soutěže (ať už jednotlivě či v souhrnu), měl by se na tyto podmínky zaměřit a připravit k nim dostatečně robustní a logické odůvodnění. Měl by mít na paměti, že čím většího omezení se dopustí, tím podrobnější a naléhavější by mělo být odůvodnění takového požadavku. Zadavatel může za účelem lepší obhajoby jím stanovených podmínek uskutečnit i předběžnou tržní konzultaci ve smyslu § 33 ZZVZ a ověřit si, zda by účelu, kterého se snaží prostřednictvím zadávací podmínky dosáhnout, nemohl docílit mírnějším způsobem.
Pokud však vše výše uvedené splní, postupuje zadavatel dle názoru autorů po právu, když neupozadí své potřeby (objektivní i subjektivní) a upřednostní je před širší hospodářskou soutěží. Ostatně je i na dodavatelích, aby přizpůsobovali portfolio svých produktů požadavkům odběratelů na trhu a inovovali nabízené výrobky.
Závěr
Lze tak shrnout, že oblast zdravotnictví má svá specifika, která jsou zohledněna v rozhodovací praxi ve vztahu k veřejným zakázkám. Při stanovení zadávacích podmínek mohou zadavatelé v této oblasti legitimně prosazovat své potřeby i přes silnější omezení hospodářské soutěže, je-li to důvodné. Při přezkumu odůvodnění jsou takové případy posuzovány mírněji z pohledu zadavatele, respektive v případě, že důvodem pro omezení hospodářské soutěže je ochrana života a zdraví pacientů a souvisejících statků, je vnímáno takové omezení jako důvodné a v intencích § 36 odst. 1 ZZVZ.
Mgr. David Šorf,
expert na veřejné zakázky
JUDr. Mgr. Barbora Vlachová, Ph.D., LL.M.,
vedoucí advokát
PORTOS, advokátní kancelář s.r.o.
City Tower
Hvězdova 1716/2b
140 00 Praha 4
Tel.: +420 224 827 884
e-mail: info@portos.cz
______________________________________
[1] Rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 10. 10. 2024 sp. zn. ÚOHS-R0148/2024/VZ č. j. ÚOHS-38028/2024/161
[2] Rozsudek SDEU C-417/17 Roche Lietuva ze dne 25. 10. 2018
[3] Např. rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 31. 1. 2025 sp. zn. ÚOHS-R0195/2024/VZ č. j. ÚOHS-03291/2025/161
[4] Rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 24. 6. 2025 sp. zn. ÚOHS-R0051/2025/VZ č.j. ÚOHS-22941/2025/163
[5] Rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 24. 6. 2025 sp. zn. ÚOHS-R0051/2025/VZ č.j. ÚOHS-22941/2025/163
