Evropa kritizuje Česko, že "krade" děti

 

NADTITULEK: SOCIÁLNÍ SYSTÉM

Praxe českého státu při odebírání dětí z rodin se stala terčem kritiky Evropské komise i OECD. Obě instituce upozorňují na to, že česká "sociálka" odebírá děti bezkonkurenčně nejvíce z celé Evropy.

Například v českých kojeneckých ústavech končí z deseti tisíc dětí šedesát - naproti třeba jedenatřiceti "institucionalizovaným" dětem na Slovensku, devíti v Polsku nebo třem v Rakousku.

OECD i Evropská unie nás za tato vysoká čísla kritizují už několik let, počty "zabavovaných" dětí ale stále rostou.

Kladivo na chudé

Přitom nejčastějším důvodem k odebrání dítěte v Česku nebývá týrání, ale majetkové poměry rodiny, které se dají snadno vyřešit.

"Finanční či bytová situace nesmí být důvodem k odebrání dětí," píše se přitom ve zprávě OECD za minulý rok, která hodnotí situaci ohledně odebírání dětí v evropských zemích.

Ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas říká, že od svého nástupu do funkce loni v září intenzivně pracuje na změně systému. Chce ho nastavit tak, aby byla náhradní rodinná péče upřednostňována před péčí ústavní.

"Jednou z podmínek pro výkon takové práce by mělo být akreditované vzdělání, nejlépe terciárního typu," říká ministr. V součinnosti s dalšími resorty by rád prosadil i větší informovanost soudců, zdravotníků a policie. "Je to práce na dlouho, ale současný stav je neúnosný," říká Nečas.

Podle letošní zprávy Ligy lidských práv každoročně zbytečně utratí stát zhruba 10 miliard korun za výchovu dětí v ústavní péči.

Další studie, tentokrát z Univerzity v Birmighamu, která srovnávala evropské země, zase vyplývá, že od roku 2000 sice klesá počet dětí v ústavech, ale tento trend je způsoben klesající porodností, nikoli změnou myšlení sociálních pracovníků.

Kapacita poloprázdných dětských domovů, které začali masově budovat komunisté v 50. letech, zůstává skoro neměnná. Zpráva je dostupná na stránkách Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí (www.vupsv.cz).

Náklady na dítě v pěstounské péči jsou podle propočtů Ligy lidských práv čtyřikrát nižší (zhruba 60 tisíc korun ročně) než náklady na dítě v dětském domově, přesto děti stále ještě valnou většinou končí právě v ústavech.

Dej sem dítě!

Hlavní problém je ale v hlavách sociálních pracovníků a soudců: z celkového počtu odebraných dětí činí týrané a významně zanedbané děti 3 - 4 procenta. V ústavech končí převážně děti z rodin, které se dostaly do finanční tísně.

Od dob minulých se ale mnohé změnilo: například ještě v 60. letech byl oficiálním důvodem k odebrání dítěte věk matky pod osmnáct let nebo výkon trestu jednoho či obou rodičů.

Mnohé absurdity ale zůstaly. Důvodem ke "konfiskaci" dětí byla v novém tisíciletí například odpojená elektřina, častá změna bydliště, nezvyklé jméno dítěte a pro úředníky a soudce příliš alternativní způsob života jeho rodičů nebo třeba krádež dětské výbavičky, jíž se dopustila zoufalá šestinedělka.

Bezmocný Štrasburk

Stejně absurdně přišli o děti i manželé Wallovi. Opakovaně žádali na úřadech o lepší byt a tak dlouho jim dotčené úřady žádosti zamítaly, až přišli sociální pracovníci a děti jim zabavili.

Důvod? "Nestabilní bytová a finanční situace rodiny." Po letech dohadování se "sociálkou" a soudy skončil spor ve Štrasburku. Tamní soud označil jednání státních úředníků za selhání a neshledal žádný zákonný důvod k odebrání dětí. Nařídil jejich navrácení do rodiny a Wallovým přiznal 10 tisíc eur odškodného.

Přesto dvě z pěti dětí ještě nejsou doma a nejspíš už se nevrátí. Skončily v péči pěstounů a odvolací soud minulý týden prohlásil, že už návrat domů po pěti letech by pro ně byl stresující.

Ministr Nečas považuje přístup sociálních pracovníků a soudů v tomto případě za "skandální a stupidní".


Zpracovatel: Anopress IT a.s.