Garáž je také stavba

Garáž není pouhý  přístřešek pro automobil, lišící se od toho pro psa jen velikostí. Je to také stavba nebo alespoň její součást. Například dnes, kdy se druhé auto v domácnosti stává standardem, vyvstává nerudovský problém: co s tímto druhým miláčkem. Kam s ním? Stavět garáž novou a kde? Zvětšovat tu vestavěnou? Nebylo o tom vhodné uvažovat již s předstihem?

Obecně platí čtyři  konkrétní podmínky – otázky,  které si musíme již při projektování zodpovědět. Jak u garáží vestavěných, tak i u těch samostatných či přístaveb.  Otázky konstrukční,  architektonicko-estetické,  otázka velikosti a topografie pozemku, který máme k dispozici a nesmí chybět ani otázka ekonomická.

Na ČSN  raději nezapomínat

Možná neškodí připomenout si příslušnou normu. Pro garáže jednotlivé či řadové platí novelizovaná ČSN 73 605, která garáž definuje jako objekt či prostor sloužící k odstavení silničních vozidel, má nanejvýš 3 stání a může mít jen jeden společný vjezd.

Nadzemní garáž je definována max. výškou podlahy 0,5 m nad terénem, podzemní min. 0,5 m pod úrovní přilehlého terénu.

Pro stavebníky rodinných a bytových domů je důležité dělení garáží podle tří skupin velikosti vozidel. Nás zajímá skupina I. – vozidla osobní, auta a karavany do délky 5 m, které předpis umožňuje stavět v obytných zónách měst. Skupina II. a III. – garáže pro autobusy, tahače, traktory, pracovní stroje musí být – kromě speciálních vozidel policie, požárníků, zdravotnictví – vždy umístěny mimo obytnou zónu. To na předejití zbytečným konfliktům, které někdy stavebník – např. podnikatel v autodopravě či stavebních strojích – vyvolává svým požadavkem mít své „miláčky“ u svého nového domova. Ačkoliv se vám to zdá možná takřka šílené, neviděli jste to již někde...?

Vestavěné, nebo volně stojící?

Garáže vestavěné se nejčastěji umisťují v přízemí objektu či jeho suterénu. Zde se velmi často zapomíná na konkrétní klimatické podmínky v místě výstavby. Co dokáže náhlý příval sněhu či náledí při hlubším sjezdu do garáže je snadno představitelné i pro ty, kteří nemají vyvinuté katastrofické myšlení.

Tyto vestavěné garáže lze dnes velmi dobře pomocí mechanických či hydraulických systémů rekonstruovat a rozšiřovat. Systém, kdy řidič sám najede na ocelovou parkovací plochu a ta se po jeho vystoupení vyzdvihne či klesne, je technicky jednoduše řešitelný a je také řešením ekonomicky velmi příznivým. Pokud to umožní statické podmínky, lze v rodinném domku takto umístit až tři automobily nad sebou. Vždyť minimální zahloubení – oproti původní vjezdové úrovni podlahy – pro vytvoření dvou úrovní nad sebou je pouze 170 cm. Možnosti využít parkování nad sebou napomáhá i skutečnost, že  přízemí rodinného domu má výrazně vyšší světlou výšku, než je minimální potřeba garáže a tak lze možné zahlubování minimalizovat.

Asi ekonomicky nejvýhodnější je vybudování volně stojící garáže. Její umístění nám limituje tvar pozemku, vjezdové a komunikační požadavky a také nutnost vytvořit s rodinným domem harmonický celek. Vstupy mají na sebe navazovat a je dobré i užitečné, když jsou například překryté společnou markýzou. Velmi efektní může být propojení solitérní garáže dřevěnou spojovací pergolou, která se svým vhodně ozeleněným prostorem může stát místem klidu  a  pohody. Například když v zadní části garáže je přistavěná sauna...

Samozřejmostí by měla být zejména sladěnost tvaru  průčelí s povrchovými úpravami. Odlišnost barvy či povrchové úpravy omítky na základním objektu a garáži dokáže zmrazit celkový výraz zcela dokonale. Výrazným sjednocujícím prvkem by měla být i garážová vrata. Ale vhodné sladění původních dřevěných vchodových a moderních kovových lamelových s nejrůznějšími povrchovými úpravami, barevností či prosklením kazet, je úkol nad síly  architekta světové třídy. Zejména když k tomu přidáme nutnost zakomponovat i oplocení do oka ladícího celku.

Řešení uživatelských nedostatků a chyb

Budujeme-li samostatné či přistavené garáže,  máme jedinečnou šanci vyřešit doposud zjištěné uživatelské nedostatky nebo chyby. Je možné vybudovat chybějící dílnu či sklad, komoru na kola. Může zde být i samostatná kotelna, stěnu umíme tak vytvarovat, aby poskytla estetické umístění popelnic či kontejnerů na odpadky. Je vyzkoušené a účelné zde přistavět saunu, pokud jsme si ji oblíbili.

Nejsem příznivcem dodatečných přístaveb jednotlivých a řadových garáží k bytovému objektu. Někdy pozemek neumožňuje jiné řešení, často si stavebník na střeše garáže vymyslí i terasu. Mohu zodpovědně prohlásit, že bych nechtěl být v situaci stavebního dozoru. Nejen vzhledové problémy, ale zejména technické a technologické předpokládají u této osoby potřebu mít rentgenové oči a náturu dozorce trestanců v koloniích. Přístavba – nejen garáže – k již stojícímu objektu  je zlým snem stavitelů po staletí. Tolik možných míst konfliktu – zakládání, izolace střechy a spojů, nekonečné trhliny v napojení na stávající objekt – způsobí přinejmenším poruchy spaní.

Důležitá připomenutí

Příjezdové komunikace musí odpovídat požadavku na obslužné komunikace – jednoduchý příjezd o min. šíři 2,5 m, dvoupruhový široký min. 4,5 m  – a musí zachovávat pravostranný provoz. Umístění výjezdu z garáže musí umožnit rozhled na obě strany při vyjíždění vozidla. Domníváte se, že se jedná o pouze všeobecné a nepříliš závažné připomenutí? Dívejte se kolem sebe pozorněji a pochopíte tuhle mou připomínku.

Vlastní výjezdy do ulice mají mít nejméně 2/3 délky nejdelšího vozidla v garáži od přilehlého okraje jízdního pásu silniční komunikace. To přece není nic tak běžného, nebo se mýlím?

Světlá výška garáže by měla být minimálně o 20 cm vyšší než výška nejvyššího předpokládaného vozidla. Nejméně však 2,1 m. To je důležité pro požadovanou konstrukční vyrovnávací rezervu nejoblíbenějších zatahovacích dveřních systémů, ale tato podmínka zejména reaguje na různé módní obliby automobilů. Přece nebudete svůj oblíbený džíp parkovat venku! Ale ani tato výška garážových vrat – min. o 20 cm vyšší – nemusí ještě stačit. Je nutno vzít v úvahu i změnu podélného sklonu nahoru či dolů, která může způsobit problémy.

Požadavky praktické i nutné

Podlahy bez spádu a podlahových vpustí musí být nepropustné a splňovat požadavek na nehořlavost. Praktický požadavek také je, že při vstupu z garáže přímo do domu je nutná neprašná podlaha. Má mít vždy u dveří práh, aby bránil zatékání dešťové vody, maximálně však vysoký 5 cm.

Okna se pouze doporučují, ale nepožadují. Máme-li však tu možnost a dovoluje nám to například architektonický výraz objektu, jsou vítaná. Přirozené světlo je opravdové. Nenavozuje pocit bunkru. Platí to i v případě, když již stejně musíme pro pohon otevírání a zavírání lamelových dveří zřizovat elektrický rozvod a osvětlení.

Větrací otvory a průduchy musí být vždy. Není to jen pro odstranění literárních možností udušení výfukovými plyny, které je tak oblíbené v anglosaské detektivní literatuře. Tyto otvory, jejichž umístění se právem doporučuje pod stropem a u podlahy pokud možno ve stěně proti vjezdovému otvoru, nesmí být uzavíratelné a musí být chráněné mřížkovým průvětrníkem. Na 1 vozidlo jsou nutné o velikosti min. 0,0225 m2, což je pro laika velikost 15 x 15 cm. U nejkvalitnějších, temperovaných garáží lze doplnit přirozené větrání také větráním nuceným.

Je nutné dbát i na hygienické podmínky – zejména ochranu před hlukem, chvěním, výfukovými plyny, a zejména „ostře střežená“ je ochrana povrchových a podzemních vod před znečištěním podle příslušných hygienických a také vodohospodářských předpisů.

Šíře vrat se odvozuje od délky vozidla. U standardních, do délky 5 m, musí být širší o max. 0,5 m a u délky 5 – 10 m o 0,8 m. Tedy na každou stranu 25 či 40 cm.

O tom, že klasické dveře garáže se musí otevírat ven i v případě, že ústí do domu, není myslím pochyb. Garáž, umístěná v objektu, nesmí být napojena přímo do obytných prostor, ale pouze na komunikační prostory rodinného domu. A ony ven otevírané dveře musí být vždy v provedení s ohnivzdornou úpravou.

Vodovod – i požární – není sice podmínkou, ale umožňuje nám i do budoucnosti nejrůznější využití.

O vytápění garáží panuje mnoho pověr. Platí však jednoznačně, že můžeme použít i lokální spotřebiče, ale pouze na plynné nebo kapalné palivo a z lokálních elektrických spotřebičů je zřejmě nejvhodnější infrazářič. K případnému napojení na ústřední topení si lze jen poblahopřát.

Celý text článku naleznete zde.