6. 3. 2002
ID: 15932upozornění pro uživatele

Jak se dědí ze zákona – druhá, třetí a čtvrtá dědická skupina

Mezi zákonné dědice druhé dědické skupiny patří manžel zůstavitele, rodiče zůstavitele a osoby, které žily se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Zákonní dědicové druhé dědické skupiny jsou povoláni k dědictví v tom případě, že nedědí (vzhledem k tomu, že manžel zůstavitele nemůže být výlučným dědicem v první dědické skupině) alespoň jeden ze zůstavitelových potomků a to z jakéhokoli důvodu např. že se nedožil smrti zůstavitele, dědictví odmítl apod.


Mezi zákonné dědice druhé dědické skupiny patří manžel zůstavitele, rodiče zůstavitele a osoby, které žily se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Zákonní dědicové druhé dědické skupiny jsou povoláni k dědictví v tom případě, že nedědí (vzhledem k tomu, že manžel zůstavitele nemůže být výlučným dědicem v první dědické skupině) alespoň jeden ze zůstavitelových potomků a to z jakéhokoli důvodu např. že se nedožil smrti zůstavitele, dědictví odmítl apod.

Postavení manžela v této druhé dědické skupině je zcela jiné než v dědické skupině první. Manžel zůstavitele může být jednak výlučným dědicem v této dědické skupině a zákon také stanoví minimální rozsah dědictví, které manžel zůstavitele dědí. Manžel zůstavitele dědí vždy nejméně jednu polovinu dědictví, ale může zdědit i celé dědictví. Pro ostatní dědice druhé dědické skupiny je stanovena rovnost podílů, dědici druhé skupiny dědí stejným dílem.

Tzv.osoby spolužijící mohou být jak osoby v příbuzenském vztahu k zůstaviteli, ale také osoby nepříbuzné. Jako osoby spolužijící může dědit např. druh či družka či děti svěřené do pěstounské péče, ale i jiné osoby, pokud splní zákonem vyžadované podmínky, což je jednak trvání spolužití nejméně po jeden rok před smrtí zůstavitele, existence společné domácnosti, jež vykazuje znaky trvalosti a dále buď péče o společnou domácnost nebo odkázanost dědice výživou na zůstavitele.

Výlučným dědicem může být, jak již bylo uvedeno, manžel zůstavitele a také rodič zůstavitele. Osoba spolužijící být výlučným dědicem nemůže. Není také možné, aby jedna osoba dědila více podílů např. z titulu rodiče a zároveň osoby spolužijící. Takováto kumulace dědických titulů je nepřípustná.

Do třetí dědické skupiny zákon řadí zůstavitelovy sourozence (plnorodé i polorodé) a ty, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele. Dědicové třetí dědické skupiny jsou povoláni k dědění pokud nedědí žádný z potomků zůstavitele, jeho manžel či rodič. Pro velikost dědických podílů se uplatňuje zásada rovnosti, dědicové ve třetí dědické skupině dědí stejným dílem. V této skupině se uplatňuje zásada akrescence a pro sourozence zůstavitele i reprezentační právo (vysvětlení pojmů viz. „Jak se dědí ze zákona – první dědická skupina, www.epravo.cz), kdy pokud nedědí některý ze sourozenců zůstavitele, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti. Jak sourozenec tak i osoba spolužijící může být výlučným dědicem.

Nedědí-li žádný dědic ve třetí skupině, ve čtvrté dědické skupině pak dědí prarodiče zůstavitele. Za prarodiče se považují jak rodiče zůstavitelovy matky tak i rodiče zůstavitelova otce. Pokud nedědí žádný z prarodičů, dědí stejným dílem jejich děti. Existují sporné názory na to, zda mezi prarodiči dochází k akrescenci tedy přírustku podílu. Praxe se ve většině případů přiklání k názoru, že k akrescenci dochází.


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz