V praxi však často činí problém kontrola řidičského oprávnění zaměstnance. Zaměstnavatelé sice zpravidla ověřují způsobilost zaměstnance k řízení motorových vozidel včetně platnosti řidičského oprávnění již při uzavření pracovní smlouvy, eventuálně před svěřením služebního automobilu danému zaměstnanci, ne všichni jsou si však vědomi toho, že tímto jejich povinnosti nekončí. K vyloučení, resp. omezení jejich odpovědnosti a dalších možných negativních následků je však třeba učinit další opatření.

Zaměstnavatel, který svému zaměstnanci umožňuje používat služební automobil, je provozovatelem vozidla podle zákona o silničním provozu a musí tak plnit všechny povinnosti, které tento zákon provozovatelům vozidel ukládá.  V souladu s § 10 odst. 1 písm. b) a c) zákona o silničním provozu smí zaměstnavatel svěřit či přikázat řízení služebního automobilu pouze zaměstnanci, který je zdravotně způsobilý k řízení motorových vozidel, v potřebném rozsahu ovládá předpisy o provozu na pozemních komunikacích, a současně je držitelem platného řidičského oprávnění pro příslušnou skupinu motorových vozidel. Odpovědnost za to, že daný zaměstnanec bude splňovat stanovené podmínky po celou dobu užívání služebního automobilu, spadá plně na zaměstnavatele a jejich nesplnění pro něj bude mít negativní důsledky.

V prvé řadě již pouhým porušením některé z povinností stanovených v § 10 zákona o silničním provozu se zaměstnavatel (provozovatel vozidla) dopouští přestupku podle uvedeného zákona, za který mu hrozí pokuta až do výše 100 000 Kč.[2] Pro naplnění skutkové podstaty přestupku není vyžadován vznik škody či jiného nežádoucího následku. Nesplnění povinností stanovených v § 10 zákona o silničním provozu se může pro zaměstnavatele nepříznivě projevit i v řadě dalších situacích; například pokud zaměstnanec bez řidičského oprávnění (či jiným způsobem nesplňující podmínky pro řízení motorového vozidla dle zákona o silničním provozu) způsobí se služebním automobilem dopravní nehodu. Případy řízení vozidla bez řidičského oprávnění pojišťovny zpravidla řadí mezi výluky z nabízeného havarijního či jiného pojištění vozidla a zaměstnavateli tak může být odmítnuto pojistné plnění, ačkoliv by jinak na něj měl nárok. Nadto porušení zákonné povinnosti zaměstnavatele (provozovatele vozidla) může být rovněž soudy zohledněno ve sporech o náhradu škody vzniklé v souvislosti s dopravní nehodou způsobenou zaměstnancem bez řidičského oprávnění.   

Vzhledem k výše uvedenému je třeba, aby zaměstnavatel přijal vhodná opatření umožňující důsledně ověřovat, zda zaměstnanci používající služební automobily mají platná řidičská oprávnění, resp. splňují všechny zákonem vyžadované podmínky pro řízení motorového vozidla. Kontrola řidičského oprávnění zaměstnance ještě před uzavřením pracovní smlouvy (či svěřením služebního vozidla) nečiní žádné obtíže. Následně je však situace pro zaměstnavatele značně komplikovanější. Ze zákoníku práce[3] totiž přímo neplyne povinnost zaměstnance informovat zaměstnavatele o ztrátě řidičského oprávnění. Zaměstnavatel se tak bez součinnosti zaměstnance nemůže o této skutečnosti nijak dozvědět. Zaměstnavatelé nemohou spoléhat na to, že je zaměstnanci budou sami dobrovolně informovat o ztrátě řidičského oprávnění. Zvláště ne v případě řidičů z povolání, u nichž se jedná o ztrátu předpokladu pro výkon práce. Z tohoto důvodu je nutné, aby zaměstnavatel se zaměstnanci sjednal (nebo ve formě vnitřního předpisu zaměstnancům stanovil):

1. povinnost neprodleně informovat zaměstnavatele o každé změně týkající se řidičského oprávnění (zejména ztrátě / odebrání / skončení platnosti řidičského oprávnění) a dále
2. povinnost zaměstnavatele v určitém časovém intervalu (např. každé 2 měsíce, jednou za půl roku) předkládat ke kontrole platný řidičský průkaz či alespoň písemné prohlášení o držení platného řidičské oprávnění.

Reklama

Značka a další duševní vlastnictví v podnikání - využití, ochrana, marketing (online - živé vysílání) - 18.10.2023

18.10.2023 09:003 025 Kč s DPH
2 500 Kč bez DPH

Koupit

Přijetí výše popsaných opatření formou uzavření smlouvy se zaměstnanci či vydáním vnitřního předpisu (který bude konkretizovat obecné povinnosti zaměstnance) bude zaměstnavateli sloužit jako důkaz o tom, že vynaložil veškeré úsilí, které po něm bylo možno požadovat, aby nesvěřil služební automobil / zamezil dalšímu řízení služebního automobilu zaměstnanci bez platného řidičského oprávnění. Hlavním přínosem zavedení těchto opatření je omezí rizika vzniku odpovědnosti zaměstnavatele za přestupek. U zaměstnavatelů, kteří jsou právnickými osoba mohou tato opatření vést i k úplnému zproštění odpovědnosti za spáchaný přestupek.[4]  Kromě tohoto přijetí opatření rovněž snižuje riziko odmítnutí poskytnutí pojistného plnění ze strany pojišťoven.

Mgr. Lucie Kučerová,
advokátní koncipientka