Legitimování, zadržení osoby a revizor

„Osobní svobodu osoby, která byla přistižena při trestném činu nebo bezprostředně poté, smí omezit kdokoli, pokud je to nutné ke zjištění její totožnosti, k zamezení útěku nebo k zajištění důkazů. Je však povinen tuto osobu předat ihned policejnímu orgánu; příslušníka ozbrojených sil může též předat nejbližšímu útvaru ozbrojených sil nebo správci posádky. Nelze-li takovou osobu ihned předat, je třeba některému z uvedených orgánů omezení osobní svobody bez odkladu oznámit.“ Oprávnění pro jakéhokoliv občana vyplývá z použití slova kdokoliv.

V případě kontroly cestujících v dopravě se dané oblasti týká § 760 a násl. občanského zákoníku, upravující smlouvu o přepravě osob. Otázku kontroly však neupravuje, z logiky věci však lze dovodit, že dopravce má právo kontrolu platby jízdného provádět. Další obecně závazné právní předpisy, týkající se dopravy jsou zákon č. 266/1994 Sb. o dráhách a zákon č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě. Nicméně ani ty práva a povinnosti přepravní kontroly neupravují a odkazují na přepravní řády. Oprávnění revizora tedy může vyplývat pouze z přepravních řádů, tzn. tedy z fakticky smluvního ujednání mezi dopravcem a cestujícím. Pokud pak dopravce provádí kontrolu jízdného a cestující nepředloží doklad o zaplacení jízdného a následně není ochoten prokázat svoji totožnost, revizor nemá žádná zvláštní oprávnění, která by mu umožňovala cestujícího zadržet, a popřípadě za použití násilí legitimovat. V obecné rovině by snad bylo možné dovozovat oprávnění revizora cestujícího zadržet z ustanovení § 6 občanského zákoníku, upravující svépomoc a podle kterého „jestliže hrozí neoprávněný zásah do práva bezprostředně, může ten, kdo je tak ohrožen, přiměřeným způsobem zásah sám odvrátit“. Otázku úspěšnosti takové argumentace však v případě konkrétního případu nelze odhadnout.

Jiná je pak situace, pokud by revizor prováděl kontrolu za přítomnosti příslušníka Policie ČR, nebo příslušníka městské policie. Oprávnění příslušníka Policie ČR jsou dané v § 13 zákona č. 283/1991 Sb. o Policii ČR, podle kterého je policista je oprávněn vyzvat osobu přistiženou při jednání, které má znaky trestného činu nebo přestupku, aby prokázala svou totožnost; taková osoba je pak povinna výzvě vyhovět. Totéž pak platí i v případě městského, či obecního, policisty – upraveno je v § 12 zákona č. 553/1991 Sb. o obecní policii.

Spornou otázkou pak ovšem může být předání údajů o takto zjištěné osobě revizorovi, vzhledem k přísnému režimu při nakládání s osobními údaji.