epravo.cz

Přihlášení / registrace

Nemáte ještě účet? Zaregistrujte se


Zapomenuté heslo
    Přihlášení / registrace
    • ČLÁNKY
      • občanské právo
      • obchodní právo
      • insolvenční právo
      • finanční právo
      • správní právo
      • pracovní právo
      • trestní právo
      • evropské právo
      • veřejné zakázky
      • ostatní právní obory
    • ZÁKONY
      • sbírka zákonů
      • sbírka mezinárodních smluv
      • právní předpisy EU
      • úřední věstník EU
    • SOUDNÍ ROZHODNUTÍ
      • občanské právo
      • obchodní právo
      • správní právo
      • pracovní právo
      • trestní právo
      • ostatní právní obory
    • AKTUÁLNĚ
      • 10 otázek
      • tiskové zprávy
      • vzdělávací akce
      • komerční sdělení
      • ostatní
      • rekodifikace TŘ
    • Rejstřík
    • E-shop
      • Online kurzy
      • Online konference
      • Záznamy konferencí
      • EPRAVO.CZ Premium
      • Konference
      • Monitoring judikatury
      • Publikace a služby
      • Společenské akce
      • Advokátní rejstřík
      • Partnerský program
    • Předplatné
    14. 9. 2015
    ID: 98764upozornění pro uživatele

    Limity smluvní svobody pronajímatele bytu

    Nájemní vztahy se dotýkají značného počtu osob. Jen malá část ze zúčastněných stran si je však skutečně vědoma svých práv a povinností. Pronajímatelé jsou těmi, kteří se nachází ve výhodnější pozici, a to zejména ve velkých městech s ohledem na velkou poptávku po nájemním bydlení, když mohou „mocensky“ ovlivňovat obsah nájemní smlouvy. Nájemce mnohdy z neznalosti svých práv přistoupí na zdánlivě nevýhodné podmínky či od dalšího jednání raději ustoupí z důvodu podmínek nastavených pronajímatelem. V určitém smyslu se tedy v praxi uplatňuje pravidlo littera scripta manet, a to přinejmenším ve fázi jednání o obsahu nájemní smlouvy. Jen málokdo si je však vědom právních důsledků spojených s určitými ujednáními a limitů smluvní svobody pronajímatele bytu, a to jak na straně nájemců, tak i pronajímatelů.

     
     CÍSAŘ, ČEŠKA, SMUTNÝ s.r.o.
     
    Jistota

    Zcela běžně využívaným institutem ze strany pronajímatelů je jistota, někdy též nesprávně označovaná jako kauce. Jistota slouží pronajímatelům jako pojistka pro případ neplacení nájemného či například v případě vzniku škody na majetku pronajímatele. V takovém případě si může pronajímatel započíst, co mu nájemce z nájmu dluží. S jistotou může pronajímatel nakládat volně; na rozdíl od předchozí právní úpravy, kdy mohla být částka čerpána pouze z popsaných důvodů a musela být oddělena od vlastnictví pronajímatele.

    Problematika možnosti čerpání jistoty není zákonem komplexně upravena. Jedna z otázek tedy je, kdy je možno jistotu čerpat. Přihlédneme-li k účelu a funkci jistoty, nic nebrání tomu připustit, aby celá jistota či její část byla čerpána již v průběhu trvání nájmu, tedy ne až v den jeho skončení. Jistota se stane součástí vlastnictví pronajímatele (smísí se s ostatními jeho prostředky), a tedy v případě vynaložení prostředků pronajímatele z důvodu vzniku škody na předmětu nájmu dojde případně i ke snížení výše jistoty (sníží se majetek pronajímatele, kterého je jistota součástí). Pronajímatel ovšem skutečné započtení provede až při skončení nájmu, kdy nájemci vzniká právo na vrácení jistoty. Smluvním stranám ovšem nic nebrání, aby byly například škody vzniklé na předmětu nájmu v průběhu trvání závazkového vztahu uhrazeny i jinak než „odčerpáním“ jistoty.

    Vysoká jistota se nemusí vyplatit! Zatímco podle dřívější právní úpravy bylo možné sjednat výši jistoty do výše maximálně trojnásobku měsíčního nájemného, dnes je právní úprava k pronajímatelům v tomto smyslu shovívavější a umožňuje jim sjednat jistotu až do výše šestinásobku nájemného. K ujednání, kterým by byla sjednána jistota vyšší, by se nepřihlíželo. Poskytl-li by přesto nájemce takto sjednanou jistotu, jednalo by se ze strany pronajímatele o bezdůvodné obohacení (k poskytování takto vysoké jistoty však prakticky nedochází). Na první pohled se tedy jedná o úpravu příznivější a shovívavější pro pronajímatele, a tedy změnu občanskoprávní úpravy v rozporu s akcentem na ochranu slabší strany (nájemce), která prostupuje celým občanským zákoníkem.

    Zásadním ustanovením ve prospěch nájemce je však úročení jistoty poskytnuté pronajímateli. Tuto skutečnost pronajímatelé zpravidla neberou na zřetel (ať již úmyslně nebo z neznalosti zákona). Přestože se mohou smluvní strany na výši těchto úroků domluvit, je nutné vzít na vědomí, že ustanovení o jistotě je kogentní, a úroky proto musí být poskytnuty „alespoň ve výši zákonné sazby“. Nájemci přitom vzniká právo na úroky z poskytnuté jistoty ode dne, kdy jistotu poskytl pronajímateli (nejčastěji ode dne uzavření nájemní smlouvy).

    Na co už pronajímatelé nepamatují? Ačkoliv tedy pronajímatelé mohou požadovat poskytnutí vyšší jistoty, mnohdy si již neuvědomují, že jsou ze strany nájemců de facto úvěrováni, za což jim musí poskytnout úplatu v podobě úroků. V případě, že by byla sjednána výše úroků nižší, než připouští zákon, nepřihlíží se k tomu. Nájemci by pak náležely úroky alespoň ve výši zákonné sazby.

    Co je ale myšleno zákonnou výší? V obecné rovině lze uvažovat o úrocích obvykle požadovaných za úvěry, které poskytují banky,[1] nebo o využití analogie k výpočtu úroků z prodlení podle nařízení vlády 351/2013 Sb.[2] Vzhledem k tomu, že však zákon výslovně počítá se způsobem výpočtu úroků, není na místě využití analogie k výpočtu úroků z prodlení. Z poskytnuté jistoty má proto nájemce právo na úroky obvykle požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště pronajímatele v době uzavření smlouvy, resp. ujednání o jistotě (v případě, že je sjednáno mimo nájemní smlouvu). Vzhledem k zákonné formulaci by se mělo v podstatě jednat o průměr takových úrokových sazeb. V případě posouzení obvyklosti je navíc třeba vycházet z úroků z úvěrů, které nejsou účelově vázány. Takové úroky jsou sice vyšší než úroky z účelově vázaných úvěrů, nicméně i pronajímateli je umožněna volná dispozice s jistotou; svou povahou si proto jsou nejbližší.

    Požaduje-li pronajímatel po nájemci vysokou jistotu, zpravidla si neuvědomuje, že se tím zavazuje k povinnosti vyplatit po skončení nájmu nájemci vyšší částku, než je obdržená jistota. Čím vyšší jistota, tím i vyšší úroky. Jedná se o typický akcesorický vztah, kdy je jistota závislá na trvání hlavního závazku – nájemní smlouvě.

    Lze zaznamenat i právní názory nabízející alternativu k výše uvedenému postupu v podobě striktně stanovené minimální výše úročení jistoty.[3] V zásadě přitom vychází z toho, že zaváže-li se pronajímatel s jistotou nenakládat a uložit ji například na zvláštním účtu, poskytuje nájemci určitou výhodu spočívající v zajištění ochrany jistoty, když se tím vylučuje volná dispozice pronajímatele s prostředky. Za těchto okolností dochází k závěru, že je přípustné ujednání stanovující nižší úroky, když uvedené odchýlení se od zákonné úpravy není v neprospěch nájemce (získává tím jinou výhodu v podobě ochrany jistoty). S tímto názorem však nelze zcela souhlasit. Ačkoliv v určitých případech může být uvedená ochrana jistoty skutečně výhodou pro nájemce (i přes nižší úročení), bude se převážně jednat o ujednání v neprospěch nájemce. Pronajímatel totiž bude ve většině případů vlastníkem nemovitosti disponující určitými prostředky a nájemce jako takový nebude zpravidla čelit např. riziku platební neschopnosti pronajímatele, v důsledku níž by tento neměl prostředky na vrácení jistoty. K uvedenému řešení by proto mělo být přistupováno individuálně, když nabízené řešení bude aplikovatelné spíše výjimečně. Nelze však vyloučit dokonce ani argumentaci ještě striktnější. Posuzované ustanovení je jednostranně kogentní – lze se od něj odchýlit jen ve prospěch nájemce. Proto může být sjednaný úrok jedině vyšší. V opačném (krajním) případě by totiž bylo možné připustit třeba i výklad, že rozšíření výpovědních důvodů nájemce bylo učiněno jako „protihodnota“ nižších úroků z jistoty apod. Takový výklad by samozřejmě nemohl obstát, a proto je i v případě výše nabízené alternativy nutné počítat s tím, že ze strany soudů nebude takový postup aprobován. 

    Smluvní pokuty

    V současné době se lze setkat i s pronajímateli, kteří vážou vrácení jistoty na určité podmínky. Jednou z takových podmínek je například povinná doba trvání nájmu. Pronajímatel tedy například v nájemní smlouvě stanoví, že jistota bude nájemci vrácena pouze v případě, že nájemní smlouva bude trvat dva roky. V případě, že nájemce ukončí nájemní smlouvu předčasně (a to i ze zákonných důvodů), pronajímatel odmítá jistotu vrátit. Z dikce zákona je nepochybné, že zákonodárce neváže vrácení jistoty na jinou skutečnost, než skončení nájmu. Nehovoří pak už o důvodu tohoto ukončení. Vzhledem k tomu, že občanský zákoník primárně cílí na ochranu slabší strany, tedy nájemce, má pronajímatel povinnost vrátit jistotu bez dalšího.

    Výše zmíněná situace by mohla být také posouzena z jiného pohledu. Nedodržení délky nájemního vztahu by mohlo být pronajímatelem vnímáno jako porušení povinnosti a nevrácení jistoty pak v podstatě jako sankce - smluvní pokuta ve výši poskytnuté jistoty. V první řadě by mohlo být namítnuto, že ukončení smlouvy (odstoupení) je právo smluvní strany, které nemůže být smluvní straně odpíráno. Navíc je třeba zcela striktně odmítnout nastíněné pojetí i z dalšího důvodu. Právní úprava zcela odmítá ujednání ukládající nájemci povinnost zaplatit pronajímateli smluvní pokutu. K takovému ujednání se nepřihlíží a hledí se na něj, jako by neexistovalo. V této souvislosti je zapotřebí zdůraznit, že se jedná o kogentní ustanovení, od kterého se není možné odchýlit ani dohodou stran. Taková povinnost nemůže vzniknout a nemůže být tedy pro nájemce závazná; jednalo by se o ujednání nicotné.

    Naopak je-li smluvní pokuta sjednána ve prospěch nájemce, bude takové ujednání přípustné. Tedy nic nebrání platně dohodnout smluvní pokutu pro případ porušení některých povinností pronajímatelem.

    Ačkoliv je smluvní pokuta v naznačeném smyslu zapovězena, obdobou „smluvní pokuty“ je pokuta, se kterou počítá zvláštní zákon 67/2013 Sb.[4] Ten ve svém ustanovení § 13 uvádí, že „Jestliže poskytovatel nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost upravenou tímto zákonem ve stanovené lhůtě, je povinen zaplatit druhé straně pokutu ve výši 100 Kč za každý započatý den prodlení, ledaže by splnění povinností v této lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé smluvní strany.“ Dá se tedy shrnout, že na rozdíl od „smluvní pokuty“ je pokuta přípustná, ale pouze na základě zvláštního zákona a v zákonné výši.

    Kumulace sankcí

    S ohledem na výše uvedené není na první pohled již nutné řešit mnohdy nejasné situace týkající se souběhu sankcí v případě porušení povinnosti nájemce v podobě řádného a včasného placení nájemného. Situace byla judikována tak, že smluvní pokuta a poplatek z prodlení za toto porušení smlouvy vedle sebe neobstojí.[5] Není však zřejmé, zda se nebude jednat o kumulaci sankcí i v případě uplatnění poplatku z prodlení a úroku z prodlení.[6]

    Poplatek z prodlení, jak byl znám dříve, není upraven přímo občanským zákoníkem. Po rekodifikaci soukromého práva je tento institut upraven zákonem 67/2013 Sb. Tento zákon je však s účinností od 1. 1. 2016 novelizován zákonem 104/2015 Sb., přičemž poplatek z prodlení bude vypuštěn. Do té doby však stojí poplatek z prodlení vedle dalších sankcí.

    Zákon 67/2013 Sb. připouští sankci ve formě poplatku z prodlení při prodlení s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů v domě s byty. Na první pohled se nabízí, že poplatek z prodlení lze aplikovat nikoliv na nájem, který se podrobuje režimu občanského zákoníku (a v případě prodlení na něj tedy dopadá úrok z prodlení), ale pouze na další poplatky spojené s užíváním bytu. Tato úvaha může ovšem fungovat pouze v případě, že nájemné je od ostatních poplatků oddělené. V případě, že je nájem s poplatky spojen do paušální částky, vzniká prostor pro právní nejistotu ohledně toho, zda lze v případě prodlení s placením částky aplikovat úrok z prodlení nebo poplatek z prodlení. Ačkoliv dřívější právní úprava počítala s kolizí těchto důsledků prodlení,[7] současná úprava tak již nečiní. Z postupu zákonodárce je zřejmá jeho vůle tuto situaci řešit, a proto se rozhodl pro příště vypustit poplatek z prodlení z právní úpravy.

    Lze si jen obtížně představit, že by mohly obstát obě sankce vedle sebe (tedy použití jak úroku z prodlení, tak poplatku z prodlení). Takové jednání by bylo považováno za rozporné s dobrými mravy, neboť je nepřípustné, aby smluvní strana byla za porušení téže povinnosti sankcionována několika způsoby zároveň. Jakou sankci tedy uplatnit?

    Určitým vodítkem by mohl být sám zákon 67/2013 Sb. Ten totiž, na rozdíl od občanského zákoníku, počítá s možností paušální částky, ve které je zahrnut nejen nájem, ale i další poplatky. Zákon upravující poplatky z prodlení je tak třeba vnímat jako lex specialis k obecné úpravě úroků z prodlení podle občanského zákoníku. V případě, že se tedy pronajímatel podrobí režimu tohoto zvláštního zákona, když se rozhodne uložit nájemci povinnost platit paušální částku, podrobí se zároveň i úpravě za prodlení s placením takové částky ve formě poplatku z prodlení. Nastíněná situace by tak mohla být jistým východiskem pro překlenutí přechodného období do zrušení poplatku z prodlení.

    Výhrada souhlasu s chováním zvířete

    V inzerci lze nalézt celou řadu nabídek, které kategoricky odmítají pobyt zvířete, nejčastěji psa, v bytě. Zákon však jednoznačně stanoví, že nájemce má právo chovat v bytě zvíře. Toto právo je vázáno jen na podmínku, že chov takového zvířete nepůsobí pronajímateli či ostatním obyvatelům obtíže nepřiměřené poměrům v domě. Je nepochybné, že toto omezení cílí na extrémní případy chovu nestandardních zvířat v bytě. Jen těžko si lze ale představit objektivní důvod nemožnosti chovu psa v bytě. Ani takový požadavek, resp. omezení vyhrazené pronajímatelem tedy zpravidla není v souladu se zákonem.

    Závěr

    Tento článek si neklade za cíl osvětu nájemců, aby snad mohly brojit proti „útisku“ ze strany pronajímatelů. Účelem je nastínění těch nejfrekventovanějších ujednání objevujících se v nájemních smlouvách a důsledků s nimi spojenými. Mnohdy si totiž ani pronajímatelé nemusí uvědomit, že smluvní svoboda má v nájemních vztazích četné limity. Při uplatňování nároků, zejména pak soudně, je proto na místě důsledné posouzení, zda je nárok vůbec po právu.


    Mgr. Jiří Duba

    Mgr. Jiří Duba,
    advokát

    Mgr. Nikola Antlová,
    advokátní koncipient


    CÍSAŘ, ČEŠKA, SMUTNÝ s.r.o. 
    advokátní kancelář

    CITY TOWER
    Hvězdova 1716/2b
    140 78  Praha 4 Pankrác

    Tel.: +420 224 827 884
    Fax: +420 224 827 879
    e-mail: ak@akccs.cz

    Právnická firma roku 2014

    --------------------------------------------------------------------------------
    [1] Ustanovení § 1802 zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, zní: „Mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.“
    [2] Nařízení vlády 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob.
    [3] HULMÁK a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014), Komentář. Praha: C. H. Beck, 2014.
    [4] Zákon 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, v platném znění.
    [5] Např. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 9. 2011, sp. zn. 11 Co 328/2011.
    [6] Ke dvojkolejnosti více Důvodová zpráva k zákonu 104/2015 Sb.
    [7] Souběh úroku z prodlení a poplatku z prodlení řešil dříve § 517 odst. 2 zákona 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, který stanovil, že úroky z prodlení dlužník platí v případě, není-li se povinen platit poplatek z prodlení.


    © EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz


    Mgr. Jiří Duba, Mgr. Nikola Antlová ( CÍSAŘ, ČEŠKA, SMUTNÝ )
    14. 9. 2015
    pošli emailem
    vytiskni článek

    Poslat článek emailem

    *) povinné položky

    • Tweet

    Další články:

    • Zamítnutí žaloby z důvodu odlišných skutkových tvrzení v jiném řízení
    • Odpovědnost dopravce a zasílatele za škodu či ztrátu zboží při nakládce
    • Může rodič sledovat své dítě kamerou nebo prostřednictvím telefonu či hodinek?
    • Právní novinky v roce 2025, část první – rodinné právo
    • Cochemská praxe
    • Smluvní pokuta versus odpovědnost za újmu: interpretační výzvy § 2050 a § 2898 občanského zákoníku
    • Tesla a registrace ochranných známek ve zlé víře
    • Mohou vlastníci nemovitostí zabránit dronům pořizovat fotografie jejich nemovitostí? Rozhodnutí soudu v QR kódu
    • Návrh Evropské komise na zmírnění pravidel ESG reportingu
    • Pilotní DLT evidence přináší díky blockchainu zjednodušení pro emitenty i vlastníky zaknihovaných cenných papírů
    • Zpracování osobních údajů na základě oprávněného zájmu

    Novinky v eshopu

    Aktuální akce

    • 13.05.2025Jak na náhradu škody při pochybení finančního úřadu (online - živé vysílání) - 13.5.2025
    • 13.05.2025Due Dilligence – jak nechybovat při prodeji firmy (online - živé vysílání) - 13.5.2025
    • 16.05.2025Novinky v soutěžním právu (online - živé vysílání) - 16.5.2025
    • 20.05.2025Náhrada škody ve stavebnictví (online - živé vysílání) - 20.5.2025
    • 21.05.2025Flexinovela zákoníku práce 2025 (online - živé vysílání) - 21.5.2025

    Online kurzy

    • Zaměstnanec – rodič z pohledu pracovněprávních předpisů
    • Flexi novela zákoníku práce
    • Umělá inteligence a odpovědnost za újmu
    • Novela insolvenčního zákona – klíčové změny od 1. 10. 2024
    • Evropské právo a jeho vliv na sport
    Lektoři kurzů
    JUDr. Tomáš Sokol
    JUDr. Tomáš Sokol
    Kurzy lektora
    JUDr. Martin Maisner, Ph.D., MCIArb
    JUDr. Martin Maisner, Ph.D., MCIArb
    Kurzy lektora
    Mgr. Marek Bednář
    Mgr. Marek Bednář
    Kurzy lektora
    Mgr. Veronika  Pázmányová
    Mgr. Veronika Pázmányová
    Kurzy lektora
    Mgr. Michaela Riedlová
    Mgr. Michaela Riedlová
    Kurzy lektora
    JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D.
    JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D.
    Kurzy lektora
    Mgr. Michal Nulíček, LL.M.
    Mgr. Michal Nulíček, LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M.
    JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Jakub Dohnal, Ph.D., LL.M.
    JUDr. Jakub Dohnal, Ph.D., LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Tomáš Nielsen
    JUDr. Tomáš Nielsen
    Kurzy lektora
    všichni lektoři

    Konference

    • 15.05.2025Rodina v právu a bezpráví - Děti a jejich právo na participaci - 15.5.2025
    Archiv

    Magazíny a služby

    • Monitoring judikatury (24 měsíců)
    • Monitoring judikatury (12 měsíců)
    • Monitoring judikatury (6 měsíců)

    Nejčtenější na epravo.cz

    • 24 hod
    • 7 dní
    • 30 dní
    • Trestný čin poškození věřitele
    • Novinky z české a evropské regulace finančních institucí za měsíc březen 2025
    • 10 otázek pro ... Olgu Kaizar
    • Outsourcing ICT služeb dle nařízení DORA
    • Zákaz konkurence jednatele s.r.o.
    • Zamítnutí žaloby z důvodu odlišných skutkových tvrzení v jiném řízení
    • Rozhodnutí NSS podstatně mění zaběhlá pravidla v daňovém řízení: Po lhůtě už jen soudní cestou
    • Právní novinky v roce 2025, část druhá – Změna v obsazení soudů, úprava psychoaktivních látek a změny v pracovním právu
    • Rozhodnutí NSS podstatně mění zaběhlá pravidla v daňovém řízení: Po lhůtě už jen soudní cestou
    • Může rodič sledovat své dítě kamerou nebo prostřednictvím telefonu či hodinek?
    • Právní novinky v roce 2025, část druhá – Změna v obsazení soudů, úprava psychoaktivních látek a změny v pracovním právu
    • Zákaz konkurence jednatele s.r.o.
    • Odpovědnost dopravce a zasílatele za škodu či ztrátu zboží při nakládce
    • Přemístění seychelské společnosti do České republiky
    • 10 otázek pro ... Martina Wintera
    • Trestný čin poškození věřitele
    • Může rodič sledovat své dítě kamerou nebo prostřednictvím telefonu či hodinek?
    • Zápis zániku vozidla bez doložení ekologické likvidace prostřednictvím řízení o přestupku
    • Flexinovela zákoníku práce: sloučení výpovědních důvodů při ztrátě zdravotní způsobilosti
    • Mohou vlastníci nemovitostí zabránit dronům pořizovat fotografie jejich nemovitostí? Rozhodnutí soudu v QR kódu
    • Sugestivní a kapciózní otázky při výslechu v trestním řízení
    • Návraty zaměstnanců z rodičovské dovolené, záskoky a související otázky trvání pracovního poměru
    • Smluvní pokuta versus odpovědnost za újmu: interpretační výzvy § 2050 a § 2898 občanského zákoníku
    • Právní novinky v roce 2025, část první – rodinné právo

    Soudní rozhodnutí

    Náklady řízení

    Rozhodne-li obecný soud o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., aniž se ústavně konformně vypořádá s nutností použití § 142 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy k...

    Advokátní tarif (exkluzivně pro předplatitele)

    Při rozhodování o odměně zmocněnce poškozených musí soudy aplikovat ustanovení advokátního tarifu na případy, na které dopadá. Pokud soudy takové ustanovení neaplikují, musí...

    Bydliště dítěte (exkluzivně pro předplatitele)

    Při rozhodování o bydlišti dítěte je soud vždy povinen zohlednit nejlepší zájem dítěte. Z odůvodnění musí být zřejmé, co je v konkrétní situaci nejlepším zájmem, jak (na...

    Dokazování (exkluzivně pro předplatitele)

    Je v rozporu se základním právem na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, hodnotí-li odvolací soud nalézacím soudem provedené důkazy jinak, aniž by...

    Kontradiktornost řízení (exkluzivně pro předplatitele)

    Nezaslání vyjádření státního zástupce k dovolání k replice obhajobě je porušením základního práva na soudní ochranu.

    Hledání v rejstřících

    • mapa serveru
    • o nás
    • reklama
    • podmínky provozu
    • kontakty
    • publikační podmínky
    • FAQ
    • obchodní a reklamační podmínky
    • Ochrana osobních údajů - GDPR
    • Nastavení cookies
    100 nej
    © EPRAVO.CZ, a.s. 1999-2025, ISSN 1213-189X
    Provozovatelem serveru je EPRAVO.CZ, a.s. se sídlem Dušní 907/10, Staré Město, 110 00 Praha 1, Česká republika, IČ: 26170761, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 6510.
    Automatické vytěžování textů a dat z této internetové stránky ve smyslu čl. 4 směrnice 2019/790/EU je bez souhlasu EPRAVO.CZ, a.s. zakázáno.

    Jste zde poprvé?

    Vítejte na internetovém serveru epravo.cz. Jsme zdroj informací jak pro laiky, tak i pro právníky profesionály. Zaregistrujte se u nás a získejte zdarma řadu výhod.

    Protože si vážíme Vašeho zájmu, dostanete k registraci dárek v podobě unikátního online kurzu Základy práce s AI. Tento kurz vás vybaví znalostmi a nástroji potřebnými k tomu, aby AI nebyla jen dalším trendem, ale spolehlivým partnerem ve vaší praxi. Připravte se objevit potenciál AI a zjistit, jak může obohatit vaši kariéru.

    Registrace je zdarma, k ničemu Vás nezavazuje a získáte každodenní přehled o novinkách ve světě práva.


    Vaše data jsou u nás v bezpečí. Údaje vyplněné při této registraci zpracováváme podle podmínek zpracování osobních údajů



    Nezapomněli jste něco v košíku?

    Vypadá to, že jste si něco zapomněli v košíku. Dokončete prosím objednávku ještě před odchodem.


    Přejít do košíku


    Vaši nedokončenou objednávku vám v případě zájmu zašleme na e-mail a můžete ji tak dokončit později.