Mateřská dovolená ve sportu

Popularita ženského sportu v posledních letech roste a kariéra profesionální sportovkyně už proto není ničím neobvyklým. Stejně jako v ostatních oborech však ženy v souvislosti se svojí profesní cestou naráží na otázku mateřství. Vzhledem k již zmíněnému rozvoji a také k tomu, že pracovněprávní vztahy ve světě sportu jsou specifické, na to samozřejmě sportovní asociace musely reagovat a začít si vytvářet svá „vlastní pravidla“.

Právě tak reagovala například mezinárodní fotbalová federace FIFA, která na začátku roku 2021 implementovala do svých pravidel FIFA Regulations on Status and Transfer of Players („FIFA RSTP“) několik pravidel[1], která by měla hráčkám  po celém světě zajistit minimální standard co se týče období těhotenství a mateřské dovolené. Dodržení tohoto minimálního standardu by pak měla – z pozice členů FIFA – zajistit každá národní fotbalová federace, když vlastní úpravu si mohou nastavit i přísněji, pokud by taková pravidla byla pro hráčku příznivější.

FIFA při tvorbě pravidel vycházela z doporučení Mezinárodní organizace práce a obsahu Úmluvy o ochraně mateřství z roku 2000. Mateřskou dovolenou tak definuje jako 14 týdnů placeného volna, z toho minimálně 8 týdnů po narození dítěte.

Během těhotenství si pak hráčka může sama vybrat, zda bude pokračovat v soutěži, pokud není její těhotenství ze strany lékaře vyhodnoceno jako rizikové. Pokud si naopak hráčka nepřeje v soutěži po dobu těhotenství pokračovat, má klub povinnost jí nabídnout alternativní formu poskytování služeb – ať už ve formě administrativní podpory, asistence trenérskému týmu apod. Klub dále nesmí podmínit platnost smlouvy těhotenstvím hráčky ani výkonem mateřských práv a ukončení smlouvy ze strany klubu z důvodu těhotenství hráčky je postiženo vysokými finančními sankcemi ze strany FIFA. Co se týče finanční odměny hráček na mateřské dovolené, musí se rovnat nejméně 2/3 sjednané odměny po dobu trvání smlouvy, a to v případě, kdy pro hráčku nevyplývají příznivější podmínky z vnitrostátního pracovního práva či z kolektivní smlouvy. Jako zajímavost lze uvést také to, že mimo výše uvedené má klub také povinnost zajistit hráčkám vhodné prostředí po porodu, včetně zajištění odpovídajících prostor při kojení v rámci poskytování sportovních služeb klubu.

Reklama

Energetické a stavební právo: Komunitní energetika a aktuální legislativní změny v energetice (online – živé vysílání) - 9.10.2026

9.10.2026 09:003 975 Kč s DPH
3 285 Kč bez DPH

Koupit

Fotbalová asociace České republiky („FAČR“) promítla výše uvedená pravidla do § 3 odst. 9 a § 22a a §22b Přestupního řádu FAČR[2]. V případě České republiky je však v souvislosti s hráčskými smlouvami potřeba vzít také v úvahu, že hráčky nejsou ve vztahu ke klubu v zaměstnaneckém poměru a nelze na ně tak prakticky pracovněprávní předpisy aplikovat (případné příznivější vnitrostátní úpravy, na kterou FIFA ve svých pravidlech odkazuje, se tak hráčka v České republice nedovolá). Minimální standard zakotvený v předpisech FAČR tak představuje alespoň nějakou formu ochrany, na kterou se hráčky mohou v případě těhotenství a mateřství odkázat.

Výše popsaná pravidla už se dokonce dočkala i své aplikace v praxi, když na začátku letošního roku vydala FIFA přelomové rozhodnutí, v rámci kterého přiznala hráčce náhradu odměn v plné požadované výši 82.000 EUR. Účastníky tohoto řízení byly islandská hráčka Sara Björk Gunnarsdóttir a francouzský klub Lyon, který po odcestování hráčky zpět na Island přestal hradit dohodnutou odměnu a s hráčkou přestal komunikovat. Argumentace klubu pro absenci plnění byla postavená na vnitrostátní francouzské úpravě, která hráčkám nezajišťuje stejnou míru ochrany, jako právě pravidla FIFA. S tímto odůvodněním však klub neuspěl, když FIFA v odůvodnění svého rozhodnutí upozornila na kogentnost vlastních pravidel a zároveň na povinnost klubu se o hráčku „starat“ a to nejen z pozice jejího zaměstnavatele, ale i po obyčejné „lidské“ stránce.

Když odhlédneme od fotbalu k jiným sportům, konkrétně do americké Women’s National Basketball Association („WNBA“), tak v té je problematika mateřské dovolené upravena v rámci kolektivní smlouvy, která byla s tamní hráčskou asociací vyjednána v roce 2020. Dle obsahu této kolektivní smlouvy tak mají hráčky poprvé v historii nejlepší americké basketbalové soutěže nárok na úhradu plné smluvní odměny, zároveň na jednorázový příspěvek ve výši 5.000 USD a také na poskytnutí bydlení ve formě bytu se dvěma ložnicemi. Situace při vyjednávání kolektivní smlouvy byla přitom taková, že odměna hráček v těhotenství či na mateřské dovolené nedosahovala ani poloviny původně sjednané částky. Aktuálně nastavené podmínky jsou tak velkým úspěchem kolektivní snahy o změnu, avšak je také důležité zmínit, že ve Spojených státech je maximální doba mateřské dovolené nastavena na 12 týdnů, a tak jsme často svědky toho, že se hráčky vrací do zápasů a na hřiště pouhé dva měsíce po porodu.

Z výše uvedeného vyplývá, že úprava mateřské dovolené v rámci sportu je opravdu specifická a poměrně se liší od úpravy tradiční – vnitrostátní. Ačkoliv tedy FIFA stanovuje, že v případě příznivější národní úpravy se lze odkazovat na podmínky v ní uvedené, už samotné působení ve sportu – pokud vezmeme v úvahu, že hráčské smlouvy bývají uzavírání v horizontu jednotek let, neumožňuje hráčkám z logiky věci to, aby mateřskou a rodičovskou dovolenou čerpaly například po dobu tří let, jak je tomu u nás běžné. Zavedená úprava na sportovní úrovni je tak poměrně velkým vítězstvím, protože ve valné většině případů to budou právě sportovní pravidla, na která se budou sportovkyně v rámci případných sporů odkazovat, když případ Sary Björk je toho důkazem.

JUDr. Bára Straková, LL.M.
Advokátní koncipient