V tomto příspěvku se však zaměříme pouze na jeden nový institut, a to tzv. mezeru krytí, jehož cílem je doplnit a upřesnit dosavadní pojetí úpadku ve formě platební neschopnosti. Jedná se zejména o vložení nového § 3 odst. 3 insolvenčního zákona, které stanoví negativní domněnku platební neschopnosti, která doplňuje českému právnímu řádu dobře známé pozitivní domněnky platební neschopnosti obsažené v § 3 odst. 2 insolvenčního zákona.

Negativní domněnka platební neschopnosti spočívá v tom, že dlužník prokáže svou platební schopnost v případě, že jeho mezera krytí (tj. rozdíl mezi výší splatných závazků a výší disponibilních prostředků) je nižší než 10 % splatných závazků, a tento dlužník by tedy případně byl schopen uhradit ze svých disponibilních prostředků více než 90 % svých splatných závazků. I v případě, že by mezera krytí byla větší než 10 % splatných závazků, může dlužník prokázat, že mezera krytí v přiměřené době pod tuto hladinu klesne.

Za účelem provedení tohoto relativně technického institutu vydalo Ministerstvo spravedlnosti na základě zákonného zmocnění prováděcí vyhlášku.[4]

Obecná východiska

V zavedení institutu mezery krytí spatřujeme zejména následující dvě výhody:

(1) upřesnění pojetí úpadku v českém právu a nastavení jasných pravidel pro určení, kdy je dlužník platebně schopný na základě výkazu stavu likvidity (dále jen „výkaz“), čímž by se mělo předejít relativně složitému vyvracení domněnky platební neschopnosti podle § 3 odst. 2 insolvenčního zákona, kdy dlužníci často insolvenčním soudům prokazují svou solventnost relativně nesourodými a těžko ověřitelnými materiály, a

(2) umožnění překlenutí období, kdy dlužník není schopen uhradit své splatné závazky, avšak dá se předpokládat – na základě výhledu vývoje likvidity (dále jen „výhled“) – že v dohledné době tyto závazky bude schopen uhradit. Dočasná platební neschopnost totiž nemusí nutně indikovat stav úpadku, nýbrž může být pouze důsledkem skutečností spočívajících například v neoptimálním krátkodobém řízení pracovního kapitálu nebo výpadkem ve fakturaci.

Na předložení výkazu, respektive výhledu, má dlužník v souladu s novým § 131 odst. 2 insolvenčního zákona 14 dnů od zveřejnění vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení v insolvenčním rejstříku. Skutečnost, že negativní domněnka platební neschopnosti je vyvratitelnou domněnkou naznačuje i to, že insolvenční soud, případě jiné osoby, které na věci mají zájem, budou mít možnost výkaz nebo výhled zpochybnit.

Je otázkou, zdali je, vzhledem k tomu, že osobami, které jsou oprávněné sestavovat výkaz a výhled jsou (a) statutární auditor nebo auditorská společnost, (b) znalec nebo znalecký ústav v oboru ekonomika nebo (c) osoba zabývající se ekonomickým poradenstvím (která však výkaz nebo výhled musí zpracovat prostřednictvím jedné z předchozích osob), tato lhůta dostatečná. Je sice pochopitelné, že relativně krátké lhůty jsou vhodným nástrojem k ochraně práv věřitelů, delší než čtrnáctidenní lhůta by však jistě přispěla k hlubšímu pochopení situace dlužníka nutnému pro správné sestavení výkazu a výhledu. Služby zpracovatele navíc budou jistě pro dlužníka nezanedbatelným nákladem.

Původní návrh metodiky posuzování úpadku korporátních dlužníků[5] publikovaný v dubnu 2016 Centrem restrukturalizace a insolvence počítal s tím, že zpracovat výkaz a výhled budou moci i poradci nebo poradenské společnosti s alespoň třemi roky praxe v oblasti insolvence, ekonomie a dalších souvisejících oborů, což by dle názoru autorů poskytovalo dostatečnou záruku řádného zpracování výkazu a výhledu. Je proto otázkou, z jakého důvodu Ministerstvo spravedlnosti v konečném znění prováděcí vyhlášky přistoupilo k přísnějším požadavkům na osobu zpracovatele.

Prováděcí vyhláška neobsahuje ustanovení o odpovědnosti jednotlivých subjektů, zůstává tedy[6] zachován stávající systém odpovědnosti, tedy je dána (a) kárná odpovědnost soudců za rozhodnutí vydaná v souvislosti s výkazem nebo výhledem podle zákona o soudech a soudcích a (b) kárná odpovědnost auditorů za řádné zpracování výkazu nebo výhledu podle zákona o auditorech.

Výkaz stavu likvidity a výhled vývoje likvidity

Výkaz stavu likvidity

Výkaz se sestavuje zpravidla k poslednímu dni kalendářního měsíce, v němž bylo zahájeno insolvenční řízení. Dlužník k tomuto datu, případně datu určenému podle § 6 odst. 2 prováděcí vyhlášky, sestaví mezitímní závěrku, ze které posléze zpracovatel vychází a jestliže se odchýlí od stavu jednotlivých položek, na kterých se mezitímní závěrka zakládá, musí tuto odchylku odůvodnit v komentáři k výkazu.

Při sestavování výkazu zpracovatel vychází z podkladů poskytnutých dlužníkem s tím, že si může vyžádat přístup k dalším podkladům. Zejména je přitom povinen v souladu s § 13 odst. 1 prováděcí vyhlášky posoudit soulad poskytnutých údajů a podkladů s účetními záznamy a mezitímní účetní závěrkou a soulad mezitímní účetní závěrky jako takové s dvěma předcházejícími řádnými účetními závěrky. Dále je povinen seznámit se s činností dlužníka s cílem identifikovat případný nesoulad mezi činností dlužníka a posouzenými podklady a provést kontrolu formální správnost číselných údajů v poskytnutých dokumentech. Jedná se však o demonstrativní výčet povinností, a tedy je zřejmé, že aby zpracovatel mohl učinit kvalifikovaný výrok, bude muset komplexně zjistit stav likvidity s ohledem na reálnou ekonomickou situaci dlužníka.

Prohlášení o tom, že zpracovatel měl k disposici veškeré podklady, které považoval za nezbytné k sestavení výkazu[7] je povinnou součástí výkazu, a dá se tedy předpokládat, že zpracovatel nebude moci kvalifikovat svůj výrok tím, že mu ze strany dlužníka nebyly poskytnuty nezbytné podklady. V případě, že by výkaz neobsahoval výrok o úplnosti poskytnutých podkladů, nebude výkaz splňovat základní formální náležitost stanovenou prováděcí vyhláškou a insolvenční soud by takový výkaz neměl považovat za dostatečný. Zpracovatel by nicméně měl dlužníka včas o neúplnosti podkladů informovat a vyžádat si jejich doplnění.

Výhled vývoje likvidity

Výhled se sestavuje zpravidla na období 8 týdnů od data posouzení likviditní pozice dlužníka. Toto období lze považovat za dostatečné – v případě, že k nedostatku likvidity došlo z důvodu zpoždění plateb ve prospěch dlužníka, mělo by toto období na jejich úhradu postačit. Uvedené období je dostačující i pro účely zajištění čerpání externího financování, zejména pak v případech, kdy dlužník čerpá existující finanční linku.

Pokud má mít zpracovatel reálnou představu o výhledu vývoje likvidity, není možné vycházet pouze z účetnictví. Zpracovatel by tak měl ze smluvní dokumentace rovněž ověřit očekávané doby inkasa pohledávek, očekávané výnosy podložené reálnými zakázkami (tedy objednávkami či uzavřenými smlouvami) a očekávané náklady na platby závazků.

Přesahy do fungování obchodních korporací mimo insolvenční řízení

Dá se předpokládat, že v některých případech budou nově zavedeného institutu obchodní korporace (respektive jejich statutární orgány) využívat i v případě, kdy nebudou muset výkaz a výhled předkládat insolvenčnímu soudu. Již dosud se stávalo, že statutární orgány zejména větších obchodních korporací si nechávaly pravidelně vypracovávat stav likvidity a využívaly podrobných modelů k předpovědi výkonu obchodní korporace. V současné době patrně tento trend ještě zesílí s ohledem na to, že výkaz a výhled přináší efektivní nástroj, jak se v některých případech zprostit případné odpovědnosti.

Je tak možné, že než se statutární orgán rozhodne pro výplatu podílu na zisku, nechá sestavit výkaz nebo výhled za účelem zjištění, zdali i po vyplacení podílu na zisku bude obchodní korporace disponovat dostatečnou likviditou. Případně přikročí k sestavení výkazu nebo výhledu za účelem zjištění úpadku obchodní korporace za účelem zjištění (hrozícího) úpadku společnosti. Mohlo by se tak jednat o možnost jak se vyhnout ručení členů statutárního orgánu při úpadku obchodní korporace ve smyslu § 68 odst. 1 zákona o obchodních korporacích. Zadání zpracování výkazu nebo výhledu mimo insolvenční řízení též v některých případech bude možné považovat za jednu ze složek (nikoli však jako jedinou složku) jednání s péčí řádného hospodáře. Podobné postupy, byť neinstitucionalizované v zákoně, již nicméně v obchodních korporacích existují a je tedy otázkou, nakolik (a v jakých případech) budou mít obchodní korporace zájem na vypracování bezpochyby poměrně nákladného výkazu nebo výhledu.

Závěrem

Zavedení institutu mezery krytí je pro insolvenční řízení bezpochyby krokem kupředu a v případě, že se subjekty insolvenčního řízení naučí tento institut účinně používat, bude znamenat jak spolehlivou ochranu pro prokázání platební schopnosti pro dlužníky, tak ochranu věřitelů před manipulací dlužníků s majetkovou podstatou. Je nicméně pochopitelné, že toto nějakou dobu potrvá. Pro účinnou aplikaci tohoto institutu bude mít význam též procesní aktivita dalších účastníků řízení.


Filip Košťál

Jan Kotous


WOLF THEISS Rechtsanwälte GmbH & CO KG, organizační složka

Pobřežní 394/12
186 00 Praha 8

Tel.:    +420 234 765 111
Fax:    +420 234 765 110
e-mail:    praha@wolftheiss.com

 
________________________________________
[1] Zákon č. 64/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
[2] Doplnění § 7b odst. 1 a nový § 7b odst. 5 insolvenčního zákona.
[3] Doplnění § 100a a některé další změny insolvenčního zákona.
[4] Vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 190/2017 Sb., k provedení § 3 odst. 3 insolvenčního zákona (vyhláška o platební neschopnosti podnikatele)
[5] Posuzování metodiky úpadku korporátních dlužníků [online]. In: . 2016 [cit. 2017-08-01]. Dostupné na www, k dispozici >>> zde.
[6] Jak vyplývá i z odůvodnění dostupného společně s ostatními materiály souvisejícími s prováděcí vyhláškou, dostupné na www, k dispozici >>> zde.
[7] Ve smyslu § 5 odst. 2 prováděcí vyhlášky.


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz