Nejslavnější socha světa slaví 500 let

David, socha vysoká 4,34 metru, přitahuje jako málokteré umělecké dílo. Jsou dny, kdy tuto postavu vystavenou v galerii Akademie ve Florencii spatří až tři tisíce lidí.

Socha vítěze nad mohutným filištínským bojovníkem Goliášem, kterou Michelangelo vytesal z jediného kusu kararského mramoru, se stala symbolem Florencie. Také proto se její obyvatelé rozhodli, že David by měl být ještě před narozeninovou oslavou odborně očištěn.

Proti takové koupeli se však vyslovily desítky zahraničních historiků, kteří se obávají poškození jedinečného díla. Jejich mluvčím se stal americký expert James Beck, který tvrdí, že socha žádnou očistu nepotřebuje. "David není z nugátu, aby se rozpustil, když se ho člověk dotkne," namítal ředitel florentských muzeí Antonio Paolucci. "Lidé se přece taky každý den ráno myjí!"

Ani sami Italové však nebyli dlouho zajedno, jakou metodu při očistě použít. Zástupci suché cesty, tedy čištění jen pomocí kartáčků a zvláštní gumy, zpočátku vítězili.

Nakonec získali navrch stoupenci mokré cesty. "Používáme prostředek, který skutečně škodí minimálně - destilovanou vodu," prohlásil loni v září napůl ironicky ředitel Paolucci.

Velký nos, malý podvod
Soudě podle toho, co se o Michelangelovi ví, on sám by se diskuze o Davidově očistě jistě zúčastnil. A možná by i některého z jejích účastníků praštil do obličeje.

Michelangelo Buonarroti byl mužem vášnivým, sebevědomým a divokým. O tom svědčil i jeho křivý nos, důsledek rvačky z mladých let.

Michelangelovi bylo pouhých šestadvacet let, když se rozhodl pokračovat na Davidově soše. Tuto zakázku před ním dostal sochař Agostino di Duccio, který práci zkazil a odložil. Mramor, který byl považován za téměř znehodnocený, ležel skoro čtyřicet let nepovšimnutý, než se jej mladý umělec ujal.

Talentovaný sochař se zavřel v huti florentského chrámu Santa Maria del Fiore, kde mramor zanechal jeho neúspěšný předchůdce. Začal 13. září 1501, dílo dokončil o zhruba tři a půl roku později, 24. ledna 1504.

Traduje se, že jedním z prvních kritiků byl florentský vojenský velitel Piero Soderini, který byl nadšen, jen se mu zdálo, že David má příliš velký nos. Prudký Michelangelo se tehdy ovládl a Soderiniho obelstil. Tvářil se, že chce vyhovět. Vzal dláto a začal jím symbolicky přejíždět nos, přitom pozvolna trousil mramorový prach, který předtím nabral do hrsti. Oklamaný Soderini se stal skalním Michelangelovým příznivcem.

Ne všichni měšťané však sochaři přáli: David musel být dokonce na své čtyřdenní pouti z huti na centrální florentské náměstí střežen před výtržníky, kteří jej chtěli poškodit.

Král David byl pak 8. června 1504 definitivně usazen na uprázdněný podstavec po soše Judity od jiného velkého italského sochaře Donatella. Tři měsíce nato byl David slavnostně odhalen. Před palácem florentských vládců vydržel až do roku 1873, kdy se přestěhoval do zdejší Akademie.

Zdroj: www.idnes.cz