23. 7. 2010
ID: 63963upozornění pro uživatele

Ochrana dobré pověsti právnické osoby

Tato práce objasní problematiku ochrany dobré pověsti u právnických osob. Je zapotřebí nejprve vymezit samotný pojem dobré pověsti a určit, jak vzniká, čím je stanoven, a jaký má vliv na dobrou pověst pnění závazků. Dále bude nastíněna problematika zakotvení ochrany dobré pověsti právnické osoby z pohledu občanského zákoníku. Vysvětlíme základní ustanovení zákona a ochranu, která je pomocí tohoto zákona dána právnickým osobám v České republice. Bude zde i komparována ochrana fyzické a právnické osoby a zmíněna možnost převoditelnosti dobrého jména právnické osoby.

 
Třetí kapitola se pak bude věnovat problematice neoprávněnému použití názvu právnické osoby, vysvětlí základní druhy zneužití a poukáže na další problematické aspekty názvů a symbolů právnických osob. Dále se věnujeme škodě vzniklé zásahem a hospodářské soutěži, zvláště pak vymezením, zdali se jedná o nekalosoutěžní jednání subjektů či nikoliv.

Další důležitou kapitolou je pak text o věcné příslušnosti soudů, který tuto problematiku zkoumá i z historického hlediska, zabývá se i dřívější, dnes již neplatnou příslušností soudů. Poslední kapitola pak uzavírá problematiku ochrany dobré pověsti právnické osoby z pohledu ostatních právních předpisů, zvláště pak v souvislosti se zákonem o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a zákonem o provozování rozhlasového a televizního vysílání.


1.  Dobrá pověst

Abychom mohli popisovat ochranu dobré pověsti právnických osob, musíme nejprve vymezit samotný pojem dobré pověsti. Teprve pak se můžeme zabývat jeho posuzováním a vlivem plnění závazků na tento institut.     
 
1.1  Definice pojmu

V českém právním řádu se nikde nevyskytuje definice pojmu dobrá pověst, natož pak vysvětlení dobré pověsti u právnických osob. Co je vlastně dobrá pověst právnické osoby musíme tedy převážně odvozovat z judikatury soudů. „Například dobrou pověst právnické osoby – podnikatele je třeba hodnotit podle jeho chování v obchodních vztazích. Pokud tedy tento subjekt neplní své závazky řádně a včas, popř. pouze výjimečně dostojí svým povinnostem včas, nelze dospět k závěru, že jde o právnickou osobu – podnikatele, která by požívala dobré pověsti.“[1] Kincl zde vychází z Rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Cdo 630/99, který se zabývá sporem mezi novinovým vydavatelem, který otiskl seznam podnikatelů, kteří neplatí své závazky řádně a včas, a to ještě s doplňkovým textem o tom, zdali si myslíme, že nám takový podnikatel bude platit včas za naši dodávku služeb a dále zde byla uvedena žádost o připojení na konkurzní řízení. Nejvyšší soud zde konstatoval, že daný podnikatel dobrou pověst nepožíval. Otázka ovšem zůstává, zdali podobným článkem, byť právnická osoba má pošramocenou pověst, se její pověst ještě nezhorší. S tím se ovšem taktéž vypořádává, a to následovně. „Je zřejmé, že uvedený inzerát k dobré pověsti žalobce nepřispěl, ale za daných okolností nelze pokládat tento zásah do jeho pověsti za neoprávněný, neboť je skutečností, že své závazky vůči žalovanému plnil převážně po lhůtě splatnosti.“[2]

1.2.  Plnění závazků

Není ani podstatné, zdali právnická osoba plnila své závazky u jiných řádně a včas a pouze u jednoho nikoliv. Dobré jméno právnické osoby je komplexní souhrn atributů, které musí být pro všechny ostatní subjekty shodné. U soudu by pak argumentace typu, že řádně a včas plní veškeré své závazky u ostatních smluvních partnerů a pouze u jednoho jediného ne, nebyla brána na zřetel a soud by na právnickou osobu nahlížel jako na osobu, která nemá dobrou pověst, stejně tak i argumentace právnické osoby, že jsou další právnické osoby vůči ní v prodlení s plněním závazků, jak vyplývá z následující judikatury Nejvyššího soudu. „Pokud neplnila svoje závazky v uvedených vztazích řádně a včas, popř. pouze výjimečně dostála včas svým povinnostem, nelze dospět k závěru, že by požívala dobré pověsti. Pro hodnocení dobré pověsti právnické osoby není určující, zda další osoby byly či nebyly v prodlení s plněním svých závazků vůči ní.“[3]

Obecně je dobrá pověst právnické osoby jakousi značkou záruky, že daná právnická osoba opravdu splní vše co slíbí a je na ní spolehnutí. Je zcela jisté, že každý se raději obrátí na podnikatele s dobrou pověstí, než na toho, kdo tuto pověst má nevalnou. I z tohoto důvodu panuje v rámci konkurenčního prostředí boj o to, kdo bude mít dobrou pověst a kdo nikoli.
 
1.3.  Posuzování dobrého jména

Zásadní pro posuzování ochrany dobrého jména právnické osoby je samotné zjištění, zdali právnická osoba dobrým jménem disponuje či nikoliv. „Ke vzniku občanskoprávních sankcí za neoprávněný zásah do dobré pověsti právnické osoby podle uvedeného ustanovení musí být jako předpoklad odpovědnosti splněna podmínka existence konkrétního zásahu vůči dobré pověsti právnické osoby (z uvedeného vyplývá nezbytnost ověření faktu, že právnická osoba skutečně takové pověsti požívá), tento zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí zde existovat příčinná souvislost mezi zásahem a neoprávněností (protiprávností) zásahu.“[4]

Obecně se ovšem vychází z předpokladu, že právnická osoba vlastní dobrou pověst až do momentu, kdy je prokázán pravý opak. Je na soudu, aby podle předložených důkazů rozhodl o tom, zdali právnická osoba má či nemá dobrou pověst. „V souladu s obecně uznávanou presunkcí poctivosti jednání subjektů práva se předpokládá rovněž, že právnická osoba má dobrou pověst do té doby, dokud není proveden úspěšně důkaz opaku. To znamená, že podle tohoto východiska se hodnotí i neoprávněnost zásahu do dobré pověsti právnické osoby.“[5]

1.4.  Vytváření dobrého jména

V judikatuře se můžeme setkat s možností, jak dobré jméno právnické osoby vytvářet. Každá právnická osoba (i fyzická) má možnost sponzorování podle zákona   č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů. Zde je uvedena v § 2, odst. 1, písmeno s) definice pojmu sponzorování, a to jako „jakýkoliv příspěvek poskytnutý fyzickou nebo právnickou osobou, která neprovozuje televizní vysílání nebo produkci audiovizuálních děl, k přímému nebo nepřímému financování rozhlasových nebo televizních pořadů za účelem propagace jména a příjmení fyzické osoby nebo názvu právnické osoby, obchodní firmy, obrazového symbolu (loga) nebo ochranné známky, sponzora nebo jeho služby, výrobků nebo jiných výkonů.“[6]

Pomocí sponzorování ve vysílání, může právnická osoba vytvářet své dobré jméno a budovat si tak dobré postavení v rámci svých vztahů se subjekty, s nimiž má obchodní styky. Dochází tak k posilování a utužování dobré pověsti dané právnické osoby. „Účelem a cílem sponzorování pořadu s uvedením, kdo jej sponzoruje, je vytvoření dobrého jména, pověsti výrobce, prodejce, poskytovatele služby nebo jejich produktů, přičemž obsahem sponzorského vzkazu může být i určité reklamní sdělení.“[7] I další judikatura se odkazuje na vytváření dobrého jména a pověsti právnické osoby pomocí sponzorování (například 6 As 49/2009 – 115, 7 As 53/2009 - 89).


2.  Občanský zákoník

V občanském zákoníku je definována spousta pojmů, jež se týkají jak fyzických, tak i právnických osob. Proto je zapotřebí vymezit základní ustanovení týkající se ochrany dobrého jména právnické osoby.

2.1.  Porovnání fyzické a právnické osoby

Každá fyzická osoba je chráněna dle občanského zákoníku § 11 z hlediska zásahu do její osobnosti. Zdali má právnická osoba taktéž osobnost, se vedou rozsáhlé diskuze. Je patrné, že i právnická osobnost má některé charakterové vlastnosti shodné s fyzickou osobou, které by měly být chráněny a které jsou chráněny, na druhou stranu existuje mnoho atributů, které tvoří rozdíl mezi fyzickou a právnickou osobou. „V legislativním pojetí jsou tyto rozdíly typů osob v právním smyslu vyjádřeny komplexní ochranou osobnosti fyzické osoby na straně jedné a na druhé straně dílčí ochranou některých hodnot odvozených od osobnostních práv fyzické osoby u osoby právnické (v občanském zákoníku jde zejména o ochranu názvu a ochranu proti neoprávněnému zásahu do dobré pověsti právnické osoby podle § 19b odst. 2, 3).“[8]

2.2.  Základní ustanovení zákona
 
V občanském zákoníku v oddílu druhém s názvem Právnické osoby nalezneme pasáž, která upravuje vztah právnické osoby a dobrého jména. V § 19b, odst. 2 se píše, že „při neoprávněném použití názvu právnické osoby je možné se domáhat u soudu, aby se neoprávněný uživatel zdržel jeho užívání a odstranil závadný stav; je možné se též domáhat přiměřeného zadostiučinění, které může být požadováno i v penězích.“ Na to pak navazuje odstavec 3, který stanoví, že „odstavec 2 platí přiměřeně i pro neoprávněný zásah do dobré pověsti právnické osoby.“

Dobrou pověst právnické osoby chrání ustanovení § 19b, odst. 3 zákona č.40/1964 Sb. „Půjde především o ochranu před šířením různých nepravdivých informací o konkrétní právnické osobě.“[9] Právnická osoba může pak svoji ochranu dobrého jména realizovat domáháním nápravy u soudu. Ten pak může rozhodnout o ukončení neoprávněných zásahů do dobrého jména právnické osoby, případně může vyvodit finanční plnění, jež bude poškozené právnické osobě uhrazeno. Samotné rozhodnutí o náhradě za zásah do dobrého jména právnické osoby však závisí jen na soudu, který navíc každý případ musí posuzovat zvlášť. Z judikatury vyčteme, že přiměřené zadostiučinění je možné nikoliv však povinné.  „Z tohoto zákonného znění nevyplývá povinnost soudu vždy ukládat všechny tyto zákonem uvedené možné prostředky ochrany a sankcí. Posouzení této možnosti náleží soudu,  u něhož se lze uvedených prostředků ochrany a sankcí domáhat.“[10] Soud musí podle předložených důkazů a na základě jejich zhodnocení rozhodnout jak velký byl zásah do dobrého jména právnické osoby, a tedy i zdali budou aplikovány sankce vůči osobě, která dobré jméno poškodila, a v jaké výši budou tyto sankce uplatněny. Vzhledem k tomu, že zákon hovoří pouze o přiměřenosti v aplikaci §19b odst. 2, a vzhledem k tomu, že neexistují hodnotící hlediska, která by byla stanovena v hmotném právu, musí soud zhodnotit veškeré důkazy pouze podle své úvahy, a to „každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.“[11]

2.3.  Ochrana dle občanského zákoníku

Ochrana dobrého jména právnické osoby tak, jak je uvedena v § 19b občanského zákoníku, byla zavedena novelou platnou od 1. 1. 1992. Lze říci, že se jedná o analogii ochrany občanské cti, nicméně právnické osoby jsou z tohoto hlediska chráněny více. „Zatímco u ochrany občanské cti zákon omezuje možnost domáhat se náhrady nemajetkové újmy v penězích především na případy, kdy byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, u dobré pověsti právnických osob žádná omezení, pokud jde o míru ohrožení nebo zásahu do dobré pověsti neobsahuje.“[12]

Dobrým jménem právnické osoby a jeho ochranou se české soudy zabývaly několikrát a pokaždé poukazovaly na skutečnost, že je třeba vždy zkoumat, zdali daná právnická osoba má dobrou pověst či nikoliv. V případě zásahu do existujícího dobrého jména lze pak na soudu vymáhat satisfakci, o jejímž způsobu rozhoduje příslušný soud. „Úroveň pověsti právnické osoby je v řízení o ochranu této pověsti třeba posoudit především podle chování právnické osoby, která je podnikatelem, v obchodních vztazích. V případě zásahu do dobré pověsti právnické osoby lze požadovat mimo jiné i satisfakci, a to i v peněžní formě.“[13]

2.4.  Převoditelnost dobrého jména

Každá právnická osoba, která vznikla, získává automaticky dobrou pověst, a může ji požívat po celou dobu existence, dokud není prokázán opak. Povaha dobré pověsti je chápána jako osobní právo dané právnické osoby. Z daného tedy vyplývá, že je nezcizitelné a nedá se s ním nijak významně právně disponovat. Z hlediska nového nabyvatele právnické osoby dochází automaticky k převodu těchto práv na nového nabyvatele, pokud daná dobrá pověst existuje. „Dobrá pověst právnické osoby sleduje osud právnické osoby a přechází tedy s podstatou právnické osoby na nabyvatele.“[14]


3.  Neoprávněné použití názvu právnické osoby

Dobrá pověst právnické osoby má úzký vztah k názvu právnické osoby a dalším symbolům, jako například ochranná známka či logo společnosti.

3.1.  Druhy neoprávněného použití názvu

Neoprávněné použití názvu právnické osoby může mít několik podob. Nejčastější případy jsou napodobenina názvu právnické osoby, případně použití části tohoto názvu, jenž charakterizuje dané obchodní jméno právnické osoby. Právnické osoby mají možnost tyto případy postihovat pomocí obchodního zákoníku, nicméně zde lze aplikovat i ochranu dobrého jména právnické osoby podle občanského zákoníku. „Zde se poskytuje obecná občanskoprávní ochrana proti neoprávněnému použití názvu právnické osoby. Za neoprávněné použití názvu jakékoliv osoby lze pak považovat každé použití neautorizované, zejména půjde o takové použití, které by mohlo vyvolávat dojem, že k němu dotčený subjekt udělil svůj souhlas.“[15]

3.2.  Další problematické aspekty názvů a symbolů

U právnických osob vyvstává problém ochrany jiných označení a symbolů, jež dané právnické osoby používají. Jako příklad můžeme uvést ochrannou známku, případně logo společnosti. Občanský zákoník v § 19b poskytuje ochranu názvu a dobrého jména právnické osoby, nicméně ochranu symbolů společnosti již neposkytuje.

V případě, že daná právnická osoba zanikne, zaniká i ochrana jejího názvu ke dni zániku. Zde nalézáme rozdíl v ochraně právnických a fyzických osob, neboť u nich existuje institut posmrtné ochrany. „Zákon nestanoví – na rozdíl od posmrtné ochrany fyzických osob dle § 15 – možnost ochrany názvu právnické osoby po jejím zániku. Tento název se zánikem právnické osoby stává právně volným.“[16]


4.  Škoda vzniklá zásahem

Zásahem do dobrého jména právnické osoby může vzniknout škoda. „Pokud v případě neoprávněného zásahu do dobré pověsti právnické osoby vznikne škoda, lze se její náhrady domáhat podle § 420 občanského zákoníku.“[17] Zde ovšem vyvstává problém, že ne ve všech případech lze tuto škodu přesně vyspecifikovat. Jen velice těžko se bude dokazovat pokles tržeb právnické osoby v návaznosti na poškození jejího dobrého jména, neboť tento pokles nemusel být způsoben pouze tímto zásahem, ale dalšími aspekty trhu. Je velice problematické určit, zdali právnická osoba by danou zakázku získala, kdyby se před tím neobjevily informace například o její ledabylosti při výkonu předchozí práce či nabídky služeb.

Dalším aspektem vymáhání škody poškozené právnické osoby je určení, kdo byl vlastně ten, který neoprávněný zásah provedl. Nejvyšší soud se zabýval sporem, v němž se žalobce domáhal náhrady škody vzniklé poškozením dobrého jména právnické osoby poté, co vyšel v tisku inzerát s následujícím textem: „Hledáme věřitele P. S. a.s., za účelem podání návrhu na prohlášení konkursu. Informace na tel. 068/5434005, 068/5434732, I. P. T., s.r.o., p. N.“[18] Spor se vedl o to, kdo vlastně poškodil dobré jméno právnické společnosti, zdali to byla I. P. T., s.r.o. jako právnická osoba, anebo pan N., který je v inzerátu uveden jako kontaktní osoba a zároveň v té době byl jednatelem společnosti. Jak vyplývá ze spisu odvolací soud vyvodil, že předmětný inzerát nepodala I. P. T., s.r.o., nýbrž pan N., protože u jeho jména na inzerátu není uvedena funkce, kterou zastává ve firmě I. P. T., s.r.o. Další skutečnost, že je jednatelem a zároveň společníkem dané společnosti posoudil soud jako nepodstatnou. Nejvyšší soud se s tímto názorem ztotožnil a rozsudek potvrdil. „Fyzická či právnická osoba může být činěna odpovědnou za zásah do dobré pověsti právnické osoby pouze tehdy, jestliže tento neoprávněný zásah skutečně také vyvolala, resp. způsobila. Povinnost tvrzení, břemeno tvrzení, důkazní povinnost a důkazní břemeno ohledně příčinné souvislosti zatěžuje dotčenou právnickou osobu.“[19]


5.  Hospodářská soutěž

Nejčastější spory, které jsou řešeny ohledně zásahu do dobrého jména právnické osoby, vznikají v souvislosti s hospodářskou soutěží. Je třeba upozornit, že v těchto případech však bývají posuzovány dle jiného právního předpisu než podle občanského zákoníku. „Zásah do dobré pověsti právnické osoby, který se stal ve sféře hospodářské soutěže, je chráněn speciálními ustanoveními poskytujícími ochranu před nekalosoutěžním jednáním v obchodním zákoníku.“[20] Proto je třeba striktně vymezit, zdali daný zásah do dobrého jména právnické osoby byl proveden v rámci hospodářské soutěže, či nikoliv.

V rámci hospodářské soutěže je třeba odlišit, zdali se jedná o akt nekalosoutěžního jednání, které by bylo posuzováno podle obchodního zákona anebo jde o zásah do dobrého jména právnické osoby. Jako příklad lze uvést spor, který řešil Vrchní soud v Praze pod spisovou značkou 3 Cmo 46/2000. Žalobce se domáhal škody podle obchodního zákoníku s odkazem na znaky nekalé soutěže po straně žalované, která vydává registr ekonomických subjektů na CD nosičích. V tomto médiu bylo uvedeno že právnická osoba – žalobce je údajně v likvidaci, což byl naprosto nepravdivý údaj. Vrchní soud dal jednoznačně najevo svůj názor, že se nejedná o nekalosoutěžní jednání podle obchodního zákoníku, neboť přestože oba subjekty měly shodný předmět podnikání, nedošlo v předmětném období k soutěžní situaci mezi těmito dvěma subjekty, takže se nemohlo jednat o zásah do soutěže, čímž nedošlo k nekalosoutěžnímu jednání. Na druhou stranu ovšem konstatoval, že došlo zcela jistě k porušení dobrého jména právnické osoby podle občanského zákoníku a že žalobce měl celý spor vést jiným způsobem a opírat se o jiný právní předpis. „Pro posouzení, zda vytýkané jednání je neoprávněným zásahem do dobré pověsti právnické osoby (§ 19b odst. 3 obč. zák.) nebo nekalosoutěžním jednáním podle § 44 odst. 1 obch. zák., je rozhodné, zda k tomuto jednání došlo mezi soutěžiteli v rámci hospodářské soutěže.“[21] V obdobných případech, kdy dochází k výše popsanému jednání, která nejsou spojena s hospodářskou soutěží, dochází k poškozování dobrého jména právnické osoby, nikoliv však již k nekalosoutěžnímu jednání.


6.  Věcná příslušnost soudů

Určení věcné příslušnosti soudů u sporů týkajících se zásahu do dobrého jména právnické osoby dle § 19b odstavce 3 občanského zákona je trochu komplikovanější. Do 31. prosince roku 2000 platilo jednoznačné ustanovení dle zákona99/1963 Sb., Občanský soudní řád následovně. „Pro řízení o ochranu dobré pověsti právnické osoby (§ 19b odst. 3 o. z.) není dána věcná příslušnost krajského soudu podle ustanovení § 9 odst. 2 až 4 o. s. ř., nýbrž okresního (obvodního) soudu.“[22] Stejný výklad se objevuje i v dalších rozhodnutích českých soudů, například v rozhodnutí Vrchní soudu v Praze pod spisovou značkou 3 Cmo 203/98.

Od 1. ledna 2001 platí novela občanského soudního řádu, ve které dochází k několika změnám. Platí, že „nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.“ (§ 9, odst. 1 zák. č.99/1963 Sb.) Objevuje se zde však již rozlišení na obchodní a neobchodní spory z hlediska ochrany dobré pověsti právnické osoby. „Krajské soudy dále rozhodují v obchodních věcech jako soudy prvního stupně ve věcech ochrany názvu a dobré pověsti právnické osoby.“[23] Je tedy nutné nyní striktně rozlišovat, zdali došlo k újmě na dobré pověsti právnické osoby v souvislosti s obchodními vztahy či nikoliv. „Ochrana dobré pověsti právnické osoby není totožná s věcmi ochrany osobnosti podle občanského zákoníku v nichž je podle ustanovení § 9 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dána věcná příslušnost krajských soudů jako soudů prvního stupně. Pokud pak ustanovení § 9 odst. 3 písm. m) o. s. ř. svěřuje ve věcech ochrany názvu a dobré pověsti právnické osoby, ve smyslu § 19b o. z. věcnou příslušnost krajským soudům, jako soudům prvního stupně, činí tak v případech věcí obchodních.“[24]

Soud se tedy bude zabývat, zdali daný spor je věcně příslušný či nikoliv. Vztah mezi stranami sporu musí být vztahem obchodním, aby věcná příslušnost krajského soudu byla chápána jako soud prvého stupně. Rozsudek Nejvyššího soudu jasně ukázal, že v případech, kdy v těchto sporech nebude jasně prokázána souvislost obchodní mezi žalobcem a žalovaným, budou rozsudky nižších instancí zrušeny pro vadu v řízení. „Vztah mezi žalobcem a žalovanou v tomto případě nelze podřadit pod klasifikaci obchodních vztahů vyplývajících z ustanovení § 216 a § 262 obchodního zákoníku. V označené věci proto není dána věcná příslušnost krajských soudů pro řízení v prvním stupni ve smyslu ustanovení § 9 odst. 3 písm. m) o. s. ř.; je proto nezbytné s ohledem k ustanovení § 9 odst. 1 téhož zákona vycházet z věcné příslušnosti okresního (obvodního) soudu jako soudu prvního stupně.“[25] Soudní řízení tedy bylo pro vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, zrušeno a postoupeno věcně příslušnému soudu k dalšímu řízení.


7.  Návaznost dalších právních předpisů

I další zákony České republiky dovolují v souvislosti s občanským zákoníkem ochranu dobrého jména právnické osoby.

7.1  Souvislost s tiskovým zákonem

Velice častým případem je stav, kdy v periodickém tisku vyjde nějaké sdělení, které se může dotýkat dobrého jména určité právnické osoby. Dotčená právnická osoba se pak může domáhat ochrany své dobré pověsti dle § 19b občanského zákona, ovšem ve spojitosti s tiskovým zákonem. Tiskový zákon vymezuje další postup pro případ zásahu do dobré pověsti právnické osoby z pohledu periodického tisku. „Jestliže bylo v periodickém tisku uveřejněno sdělení obsahující skutkové tvrzení, které se dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby, anebo jména nebo dobré pověsti určité právnické osoby, má tato osoba právo požadovat na vydavateli uveřejnění odpovědi. Vydavatel je povinen na žádost této osoby odpověď uveřejnit.“[26] Je pak na rozhodnutí vydavatele, jakým způsobem bude postupovat dále a zdali tak předejde případnému řešení sporu soudní cestou. „Institut práva na odpověď předpokládá subjektivní pociťované poškození cti, důstojnosti nebo dobré pověsti dotčené osoby. Posuzování opodstatněnosti žádosti  o uveřejnění odpovědi pak klade zvýšené nároky jak na vydavatele, tak na případné rozhodování soudu.“[27]

7.2  Souvislost se zákonem o provozování rozhlasového a televizního vysílání

V případech, kdy se v rozhlasovém, či televizním vysílání uveřejní informace, které by mohly ohrozit dobré jméno právnické osoby, lze taktéž uplatňovat § 19b občanského zákona, ovšem ve spojitosti se zákonem o vysílání. Tento zákon stanoví další postup pro případ zásahu do dobré pověsti právnické osoby. „Jestliže bylo v rozhlasovém nebo televizním vysílání uveřejněno sdělení obsahující skutkové tvrzení, které se dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby anebo jména nebo dobré pověsti určité právnické osoby, má tato osoba právo požadovat na provozovateli vysílání uveřejnění odpovědi. Provozovatel vysílání je povinen na žádost této osoby odpověď uveřejnit.“[28] Samotné rozhodnutí je poté na provozovateli daného vysílání, jak bude postupovat dále a zdali předejde případnému řešení sporu soudní cestou.


Závěr

Ochrana dobrého jména právnické osoby je velice komplikovaná kapitola občanského zákoníku. V této práci byly shrnuty základní informace týkající se této problematiky, včetně obecného určení co to vlastně je dobré jméno, jaká je vazba na občanský zákoník, neoprávněné použití názvu právnické osoby, škoda vzniklá neoprávněným zásahem do dobrého jména právnické osoby a posuzování z hlediska hospodářské soutěže. Práce se dále pak věnovala i problematice věcné příslušnosti soudů a návazností na další právní předpisy České republiky, zvláště pak na zákon právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání.


Mgr. Michal Pobucký, DiS.


Literatura

FIALA, J., HURDÍK, J., KORECKÁ, V. Občanský zákoník – komentář. Část I. Hlava II. Účastníci občanskoprávních vztahů. Oddíl první. Ochrana osobnosti. § 11. ASPI – Původní nebo upravené texty pro ASPI, 1999.
FIALA, J., HURDÍK, J., KORECKÁ, V. Občanský zákoník – komentář. Část I. Hlava II. Účastníci občanskoprávních vztahů. Oddíl druhý. Právnické osoby. § 19a – 19b. ASPI – Původní nebo upravené texty pro ASPI, 1999.
HAJN, P. Ochrana právnické osoby podle § 19b občanského zákoníku. In Právo a podnikání, 1994, číslo 10, strana 2.
KINCL, M. Ochrana dobré pověsti právnické osoby. In Daňová a hospodářská kartotéka, 2003, číslo 7, strana 64.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Cdo 630/99.
Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 1 Co 248/94.
Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 3 Cmo 203/98.
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Cdo 630/2000.
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 28 Cdo 1640/2001.
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 842/2004.
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 2448/2007.
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 2740/2008.
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 3638/2009.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR, sp. zn. 6 As 13/2009 – 92.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR, sp. zn. 6 As 49/2009 – 115.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR, sp. zn. 7 As 53/2009 – 89.
Rozsudek Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 3 Cmo 46/2000.
TERYNGEL, J. K možnostem ochrany dobrého jména právnické osoby. In Právo a podnikání, 1994, číslo 7, strana 10.
Zákon č.99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č.40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.


--------------------------------------------------------------------------------

[1] KINCL, M. Ochrana dobré pověsti právnické osoby. In Daňová a hospodářská kartotéka, 2003, číslo 7, strana 64.
[2] Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Cdo 630/99.
[3] Rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Cdo 630/2000.
[4] Rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 2448/2007.
[5] FIALA, J., HURDÍK, J., KORECKÁ, V. Občanský zákoník – komentář. Část I. Hlava II. Účastníci občanskoprávních vztahů. Oddíl druhý. Právnické osoby. § 19a – 19b. ASPI – Původní nebo upravené texty pro ASPI, 1999.
[6] § 2, odst. 1, písm. s, zák. č. 231/2001 Sb.
[7] Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR, sp. zn. 6 As 13/2009 – 92.
[8] FIALA, J., HURDÍK, J., KORECKÁ, V. Občanský zákoník – komentář. Část I. Hlava II. Účastníci občanskoprávních vztahů. Oddíl první. Ochrana osobnosti. § 11. ASPI – Původní nebo upravené texty pro ASPI, 1999.
[9] KINCL, M. Ochrana dobré pověsti právnické osoby. In Daňová a hospodářská kartotéka, 2003, číslo 7, strana 64.
[10] Rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 28 Cdo 1640/2001.
[11] Rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 28 Cdo 1640/2001.
[12] TERYNGEL, J. K možnostem ochrany dobrého jména právnické osoby. In Právo a podnikání, 1994, číslo 7, strana 10.
[13] Rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 842/2004.
[14] FIALA, J., HURDÍK, J., KORECKÁ, V. Občanský zákoník – komentář. Část I. Hlava II. Účastníci občanskoprávních vztahů. Oddíl druhý. Právnické osoby. § 19a – 19b. ASPI – Původní nebo upravené texty pro ASPI, 1999.
[15] HAJN, P. Ochrana právnické osoby podle § 19b občanského zákoníku. In Právo a podnikání, 1994, číslo 10, strana 2.
[16] FIALA, J., HURDÍK, J., KORECKÁ, V. Občanský zákoník – komentář. Část I. Hlava II. Účastníci občanskoprávních vztahů. Oddíl druhý. Právnické osoby. § 19a – 19b. ASPI – Původní nebo upravené texty pro ASPI, 1999.
[17] KINCL, M. Ochrana dobré pověsti právnické osoby. In Daňová a hospodářská kartotéka, 2003, číslo 7, strana 64.
[18] Rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 2448/2007.
[19] Rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 2448/2007.
[20] FIALA, J., HURDÍK, J., KORECKÁ, V. Občanský zákoník – komentář. Část I. Hlava II. Účastníci občanskoprávních vztahů. Oddíl druhý. Právnické osoby. § 19a – 19b. ASPI – Původní nebo upravené texty pro ASPI, 1999.
[21] Rozsudek Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 3 Cmo 46/2000.
[22] Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 1 Co 248/94.
[23] § 9, odst. 3, písm. m) zák. č.99/1963 Sb.
[24] Rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 3638/2009.
[25] Rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 3638/2009.
[26] § 10, odst. 1, zák. č. 46/2000 Sb.
[27] Rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 2740/2008.
[28] § 35, odst. 1, zák. č. 231/2001 Sb.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz.