19. 12. 2019
ID: 110355upozornění pro uživatele

Ohlas na článek "Ochrana zaměstnance před výpovědí a vznik nároku na starobní důchod"

Dne 31. 10. 2019 byl na stránkách Epravo publikován článek JUDr. Fettera, ve kterém autor hodnotil postup soudů jako problematický. Jednalo se o případ, kdy zaměstnanci, který nesplňoval kvalifikační předpoklady, dal zaměstnavatel několik měsíců před vznikem nároku na důchod výpověď z pracovního poměru.

V souladu s dobrými mravy?

Bez výhrad souhlasím s právním názorem JUDr. Fettera, že rozhodnutí soudů (včetně Ústavního) je protizákonné. Výpověď byla označena za neplatnou, neboť byla zaměstnavatelem podána před důchodem.

Záležitost nelze posuzovat podle zásady dobrých mravů, jak odůvodnily soudy. Tuto zásadu je možné uplatňovat jen v případech, kdy daná kauza není řešena v právních předpisech. Dovoluji si citovat rozhodnutí NS 3 Cdon 69/96, SJ 62/1997.: „Dobré mravy představují souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních,“

Jen zákonná ochrana

V rozhodnuté záležitosti nelze pominout povahu základních norem. I když cit. rozhodnutí NS nemá na mysli „právní normy“, jejich uplatnění v konkrétním případě je očividné.  Zákoník práce má pro ochranu zaměstnanců při skončení pracovního poměru ustanovení (§ 54), které uvádí právní situace, kdy nelze se zaměstnancem  skončit pracovní poměr výpovědí. Toto ustanovení – dá se říci – platí již dlouhá desetiletí, od 1.1.1966 (zákon č. 65/1965- zákoník práce). V průběhu let nebylo toto ustanovení zásadně měněno. Kdyby měl tehdy, ale i v současnosti, zákonodárce v úmyslu chránit zaměstnance před výpovědí v období před vznikem nároku na starobní důchod, příslušné ustanovení by novelizoval. Dosud se tak nestalo, a – troufám si tvrdit, že nestane. Nelze se proto dovolávat dodržování zásady dobrých mravů, když zákonná úprava takovou situaci řeší (v negativním pojetí), a to neuvedením ochrany před výpovědí v příslušném ustanovení.

V neprospěch zaměstnavatele

Rozhodnutí soudů v uvedené záležitosti přenášejí negativní důsledky na zaměstnavatele. Ten musí nadále zaměstnávat zaměstnance, který nesplňuje kvalifikační předpoklady. Otázkou pak zůstává, na jaké práci, s jakou mzdou apod.

Ještě zřetelnější jsou negativní důsledky u zaměstnance, který soustavně porušuje pracovní kázeň a řádně neplní své povinnosti. Zaměstnavatel by s ním nemohl rozvázat pracovní poměr, kdyby měl několik měsíců do důchodu. Zde by mohl ochranný prvek obsažený v zásadě dobrých mravů (brzký nárok na důchod) opět převyšovat zájem zaměstnavatele.

Jak JUDr. Fetter správně uvádí, rozhodnutí přináší mnoho dalších otázek a žádné odpovědi pro praxi. Např. jaké časové období musí být do vzniku nároku na starobní důchod, aby zaměstnanec nemohl dostat výpověď? Může to být jeden rok, šest nebo tři měsíce? Jaké srovnávací hledisko má být použito u ostatních zaměstnanců, aby nedošlo k porušení rovnosti? Dalších otázek může být ještě mnoho, ale správné odpovědi zatím nenalezneme.

JUDr. Ladislav Jouza                       

JUDr. Ladislav Jouza,
advokát a rozhodce pracovních sporů              


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz