Označení "made in EU" ještě neplatí, ale už vyvolává protesty

Mluvčí EK Arancha Gonzálezová dnes ujistila, že jde zatím jen o nápad inspirovaný některými členskými státy, zejména Itálií, a že komise jen zkoumá, co by z toho mohlo vzejít. Zatím není jasné, uvedla, zda by "made in Europe" nahradilo "made in France", nebo zda by existovaly vedle sebe. Ani se neví, zda by evropská značka byla povinná a pokud ano, nakolik by její umístění na zboží prodražilo výrobu.

EK podle ní jedná jak s členskými státy, tak se sdruženími podnikatelů a spotřebitelů. Všechny možnosti jsou zatím otevřené a komise je popíše ve zprávě, která bude hotová na přelomu února a března. Nebude to však zatím žádný návrh legislativy, ale jen přehled možných řešení.

Zprávu o záměrech komise přinesl dnes ráno list Financial Times. Předpověděl, že narazí na "zuřivý odpor" některých zemí a odvětví, protože bude znamenat zvýšené náklady, více byrokracie a dodatečné nároky. Lze například předpokládat, že na označení by neměly nárok výrobky sestavené v EU z částí vyrobených třeba v rozvojových zemích.

Hlavní důvod nesouhlasu by však byl emotivní - lidé nemají žádný citový vztah k EU, jednoznačně však spojují určité příjemné pocity se zjištěním, že víno pochází z Francie, auto z Německa, boty z Itálie a čokoláda z Belgie. Britům by se určitě nelíbilo, že se zavádí něco evropského na úkor národního, aniž je to nutně třeba.

Podle Gonzálezové by se zavedením "made in EU" zvýšila viditelnost a prestiž unie, posílilo by se vnímání jednotného vnitřního trhu. Spotřebitelé by měli k dispozici více informací o tom, co kupují, a více jistoty. Na druhé straně by to znamenalo nárůst nákladů.

Přechod od národních k evropskému označení by byl zcela novou legislativou, která se netýká evropských předpisů o zeměpisných označeních původu. Ta se vztahují na potravinářské výrobky, které se smějí pod daným názvem vyrábět jen v přesně vymezené zeměpisné oblasti.