Zásada hospodárnosti neboli procesní ekonomie zakotvena v § 6 odst. 2 správního řádu je nyní novelizována novým zněmím, které zdůrazňuje povinnost správních orgánů při opatřování podkladů přednostně využívat úřední evidenci, do které má přístup.

Doposud (podle věty třetí § 6 odst. 2 správního řádu) byly správní orgány povinny obstarávat podklady pouze z evidence, které samy vedly a ještě k tomu, pokud o to dotčená osoba sama správní orgán požádala. Toto však již od července 2010 již tak striktně neplatilo, neboť podle ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, byly orgány veřejné moci povinny při své činnosti využívat referenční údaje obsažené v příslušeném základním registru v rozsahu jeho zákonného oprávnění, a to aniž by orgán veřejné moci ověřoval jejich správnost. Orgánem veřejné moci se podle zákona o základních registrech rozumí státní orgán, územní samosprávný celek, fyzická nebo právnická osoba, byla-li jí svěřena působnost v oblasti veřejné správy, a od 1. 2. 2020 i notář, soudní exekutor a archiv. Správní orgány tedy podle zákona o základních registrech užívaly při své referenční činnosti základní registry, kterými je základní registr obyvatel, základní registr právnických osob, podnikajících fyzických osob a orgánů veřejné moci, základní registr územní identifikace, adres a nemovitostí a základní registr agend orgánů veřejné moci a některých práv a povinností.

Nyní by však správní orgány měly využívat i jiné úřední evidence, kdy evidencí si lze představit jakýkoliv úřední strukturovaný soubor údajů přístupných podle daných kritérií. Lze tedy předpokládat, že se správní orgány při své činnosti budou opírat například o Registr smluv či Věstník veřejných zakázek apod. Odpadnutím povinnosti dotčené osoby žádat správní orgány o opatření podkladů z úředních evidencí je také vypuštěna věta čtvrtá § 6 odst. 2 správního řádu, kdy při opatřování údajů podle tohoto ustanovení má správní orgán vůči třetím osobám, jichž se tyto údaje mohou týkat, stejné postavení jako dotčená osoba, na jejíž požádání správní orgán údaje opatřuje. V souvislosti s tímto je také od 1. 2. 2020 zrušeno ustanovení § 79 odst. 7 správního řádu, dle kterého náklady na opatření údajů podle § 6 odst. 2 správního řádu tvoří hotové výdaje správního orgánu zvýšené o částku odpovídající správním poplatkům, které by byla povinna zaplatit dotčená osoba, která o opatření údajů požádala, kdyby si je opatřovala sama.

Nadále platí, že podklady od dotčené osoby vyžadují správní orgány pouze v případě, že tak stanoví právní předpis. Procesní ustanovení vztahující se ke lhůtám pro vydání rozhodnutí jsou ve světle nového znění § 6 odst. 2 správního řádu dotčena, kdy bylo novelou též ode dne 1. 2. 2020 zrušeno ustanovení § 71 odst. 4 správního řádu, které stanovovalo, že po nezbytnou dobu k opatření údajů právě podle § 6 odst. 2 lhůty pro vydání rozhodnutí neběží. Zrušení tohoto ustanovení bylo na místně, neboť stanovovalo, že i po dobu co si správní orgán opatřoval údaje z vlastní úřední evidence, neběžela lhůta pro vydání rozhodnutí. Opatřování informací z úředních registrů v dnešní době již nemůže zpomalovat správní řízení na tolik, aby pro tento úkon správního orgánu byly pozastavovány lhůty pro vydání rozhodnutí.

Mgr. Ing. Šárka Šupová

Použité zdroje:

• Zákon č. 12/2020 Sb., o právu na digitální službu a o změně některých zákonů
• Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád
• Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech
• Jemelka, L., Pondělíčková, K., Bohadlo, D.: Správní řád. Komentář. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 1047