Povinné očkování a mantinely omezení neočkovaných

Povinné očkování

Zamysleme se nejprve nad povinnou vakcinací. Náš právní řád ji zná v případě pravidelného očkování dětí v souvislosti s nástupem do státní školky a účastí ve škole v přírodě a zotavovacích akcích[1]. Zákon tedy jeho adresátům vzkazuje, že za účelem ochrany veřejného zdraví lze povinným očkováním omezit lidskou nedotknutelnost. Z očkovací povinnosti jsou však stanoveny výjimky, a to v případě kontraindikací či při přítomnosti nemoci znemožňující úspěšnou vakcinaci. V těchto případech nelze osoby, které ze zdravotních důvodů nemůžou očkování absolvovat, jakkoliv trestat nebo znevýhodňovat oproti osobám očkovaným, V tomto smyslu se vyjádřil i profesor Aleš Gerloch.[2]

Předpoklady pro uložení povinnosti nechat se očkovat

Základními předpoklady umožňujícími zakotvení povinného očkování proti Covid-19 jsou dostupnost vakcíny a její účinnost, tedy schopnost ochrany veřejného zdraví.

Reklama

Spánek jako nejcennější komodita (online - živé vysílání) - 18.5.2026

18.5.2026 14:003 975 Kč s DPH
3 285 Kč bez DPH

Koupit

Při současné nedostupnosti vakcíny a za existence dlouhých virtuálních front je jen těžko představitelné stanovení povinnosti účasti na takové proceduře a následné pokutování nebo jiné znevýhodňování těch, kdo nejsou ochotni ji podstoupit.

Efektivita použité vakcíny by zároveň měla být nerozporná. V současné době jde zřejmě o nejúčinnější prostředek v boji proti šíření nemoci Covid-19. Stát by ale při zvažování povinného očkování, které je velkým zásahem do práv a integrity obyvatel, měl vždy prověřovat, zda nelze obdobných cílů v rámci ochrany veřejného zdraví docílit i jinými, mírnějšími, méně invazivnějšími prostředky.

Je zároveň samozřejmé, že ti, jež by vakcinace ohrožovala na zdraví, k ní nesmí být nuceni, a z povinnosti očkování by tak museli být vyjmuti. A zároveň s tím, že nejsou očkováni, nelze spojovat jakýkoli negativní dopad.

Očkovány nyní dostupnými vakcínami navíc nemůžou být děti. Ty by pak spadaly do kategorie „neočkovatelných“ ze zdravotních důvodů (kontraindikací je v tomto případě jejich věk). To ale současně znamená, že by jim z tohoto důvodu nesmělo být zakazováno chodit do škol, účastnit se sportovních aktivit apod.

Odlišný režim ochranných opatřeních pro očkované a neočkované

V souvislosti s úvahou o povinném očkování se nabízí další téma, a to různý režim ochranných opatření pro očkované a neočkované.

Pokud již totiž očkovaný člověk nákazu šířit nemůže, nezdají se být různé zákazy a opatření omezující jeho práva a svobody vůči tomuto člověku přiměřené.

Pokud by ale pro očkované a neočkované platila různá pravidla, nepůjde o diskriminaci neočkovaných?

Antidiskriminační zákon[3] vymezuje zakázané důvody diskriminace[4]. Vakcinace mezi nimi není a ve smyslu tohoto zákona tak o diskriminaci nejde. Výjimkou, na kterou upozorňuje Jan Wintr[5], je případ výše zmiňovaných „neočkovatelných“ pro svůj zdravotní stav. Ti by byli diskriminování pro zdravotní postižení, jež je uznaným diskriminačním důvodem.

Jak ale odlišit člověka neočkovaného od očkovaného, a člověka neočkovaného ze zdravotních důvodů, od člověka, který se očkovat nechce z důvodů jiných? Možným řešením je požadování potvrzení o absolvované vakcinaci, případně potvrzení o tom, že člověk očkování absolvovat nemůže ze zdravotních důvodů. A je vůbec přípustné po člověku takovou informaci vyžadovat? Domníváme se, že ano. Údaj o zdravotním stavu je totiž citlivým údajem dle nařízení GDPR, avšak jako takový může být zpracováván z důvodu veřejného zájmu v oblasti veřejného zdraví, kterým boj v šíření globální pandemie je.

Je očkování opravdu nepovinné?

Nyní stát uvádí, že očkování proti Covid-19 je nepovinné. Zároveň se ale v médiích objevují úvahy členů vlády o zavedení různých opatřeních pro očkované a neočkované.

V momentě, kdy stát začne určovat, co očkovaní smí a neočkovaní plošně nesmí, se však z formálně dobrovolného očkování stává v podstatě povinnost. V současné situaci, kdy vakcína není dostupná a není tak naplněn předpoklad pro uložení povinnosti očkování podstoupit, pak z pohledu práva není přípustné, aby se stát tvářil, že očkování není povinné, ale zároveň neočkovaným neumožnil přístup do státních institucí, k soudům, do škol, nebo jinak omezoval jejich základní lidská práva a svobody.

Alternativou ovšem je pouze plošné omezení práv pro všechny bez ohledu na to, zda jsou naočkovaní, a to alespoň do doby, než vakcína bude opravdu dostupná pro všechny. Doufejme, že to bude brzy.

Aneta Koubková,
paralegal