epravo.cz

Přihlášení / registrace

Nemáte ještě účet? Zaregistrujte se


Zapomenuté heslo
    Přihlášení / registrace
    • ČLÁNKY
      • občanské právo
      • obchodní právo
      • insolvenční právo
      • finanční právo
      • správní právo
      • pracovní právo
      • trestní právo
      • evropské právo
      • veřejné zakázky
      • ostatní právní obory
    • ZÁKONY
      • sbírka zákonů
      • sbírka mezinárodních smluv
      • právní předpisy EU
      • úřední věstník EU
    • SOUDNÍ ROZHODNUTÍ
      • občanské právo
      • obchodní právo
      • správní právo
      • pracovní právo
      • trestní právo
      • ostatní právní obory
    • AKTUÁLNĚ
      • 10 otázek
      • tiskové zprávy
      • vzdělávací akce
      • komerční sdělení
      • ostatní
      • rekodifikace TŘ
    • Rejstřík
    • E-shop
      • Online kurzy
      • Online konference
      • Záznamy konferencí
      • EPRAVO.CZ Premium
      • Konference
      • Monitoring judikatury
      • Publikace a služby
      • Společenské akce
      • Advokátní rejstřík
      • Partnerský program
    • Předplatné
    16. 5. 2013
    ID: 91040upozornění pro uživatele

    Právní úprava nedobrovolné hospitalizace dle nového občanského zákoníku

    S účinností zákona 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „NOZ“) dojde k rozštěpení právní úpravy převzetí do zdravotnického zařízení bez souhlasu umístěného do tří právních předpisů, a to zákona 372/2011 Sb., o zdravotních službách (dále jen „ZZS“), zákona o zvláštních řízeních soudních (dále jen „ZZŘS“) a již zmiňovaného NOZ. S ohledem na skutečnost, že ZZŘS prochází v současné chvíli legislativním procesem a finální podoba jeho paragrafového znění je tudíž zatím nejistá, bude na příslušných místech zároveň odkazováno ve formě poznámek pod čarou na odpovídající ustanovení zákona 99/1963 Sb., Občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Účelem tohoto článku je stručně poukázat na některé z možných třecích ploch při aplikaci shora uvedeného triptychu právních předpisů, přičemž za výchozí budou použity §§ 104 - 110 NOZ (Práva člověka převzatého do zdravotnického zařízení bez jeho souhlasu).

    V úvodu považuji za nezbytné sjednotit pro účely tohoto článku poměrně nesourodé pojmosloví, které je do značné míry dědictvím zákona 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu[1]. Proto budou nadále termíny „zařízení poskytující zdravotní péči“ (dle § 104 NOZ) a „ústav vykonávající zdravotnickou péči“, resp. „zdravotní ústav“ (dle § 66 ZZŘS[2]) nahrazeny „zdravotnickým zařízením“ (ve smyslu § 4 odst. 1 ZZS), přičemž subjekt provozující takové zdravotnické zařízení bude v souladu se ZZS a NOZ označován jako „poskytovatel zdravotních služeb“, „člověk“ dle NOZ a „umístěný člověk“ dle ZZŘS[3] budou nahrazeni „pacientem“ dle ZZS, a konečně samotné „převzetí“ dle NOZ a ZZŘS[4] bude nahrazeno „hospitalizací“, resp. „nedobrovolnou hospitalizací“ dle ZZS.

    Dle § 105 odst. 1 NOZ je poskytovatel zdravotních služeb povinen oznámit neprodleně nedobrovolnou hospitalizaci pacienta ve zdravotnickém zařízení dvěma skupinám osob, a to pacientovu zákonnému zástupci, opatrovníku nebo podpůrci, tzn. osobám zastupujícím pacienta z důvodu jeho nikoli plné svéprávnosti či napomáhajících pacientovi při rozhodování z příčiny jeho duševní poruchy; druhou skupinu povinně informovaných osob pak tvoří pacientův manžel, popř. jiná jeho známá osoba blízká. Toto ustanovení NOZ se však zcela nepřekrývá s katalogem osob, které je poskytovatel zdravotních služeb povinen vyrozumět o nedobrovolné hospitalizaci pacienta dle § 38 odst. 6 ZZS. ZZS pro tyto případy stanoví kaskádovitou posloupnost, počínající osobami určenými pacientem samým, a to postupem dle § 33 ZZS, není-li takové osoby, přichází na řadu některá z osob blízkých, popř. osoba ze společné domácnosti nebo zákonný zástupce pacienta. Na posledním stupni žebříčku, tzn. jako subjekt pro případy, kdy není poskytovateli zdravotních služeb známa žádná z výše vyjmenovaných osob, resp. žádnou z těchto osob není možné zastihnout, figuruje Policie České republiky. Kolizi zmiňovaných norem je bezpochyby nutné rozhodnout ve prospěch ZZS, a to nikoli pouze pro jeho specialitu ve vztahu k obecnému NOZ, nýbrž též z důvodu absolutní preference pacientovy vůle, zohledněné více vyřazením všech osob, které si pacient pro poskytnutí informací o jeho nedobrovolné hospitalizaci nezvolil. V této souvislosti nelze nepoukázat na do jisté míry nelogické upřednostnění první skupiny povinně informovaných osob dle § 105 odst. 1 NOZ, tzn. pacientova zákonného zástupce, opatrovníka nebo podpůrce, oproti pacientovu manželu či jiné jeho známé osobě blízké, když NOZ ve větě za středníkem umožňuje vyslovení zákazu podání informace o nedobrovolné hospitalizaci právě pouze ve vztahu k příslušníkům druhé skupiny. Tento paradox je patrný především v případě osoby podpůrce, jehož poradenské poslání je založeno smlouvou (§ 46 odst. 1 NOZ), kterážto, byť schválena soudem, nemůže v žádném případě omezit právo na informační sebeurčení pacienta, zakotvené pro případy poskytování zdravotních služeb v § 33 ZZS[5].

    Ustanovení § 105 odst. 2 NOZ, dle něhož je poskytovatel zdravotních služeb povinen oznámit nedobrovolnou hospitalizaci pacienta do 24 hodin soudu, přičemž soud o takovém opatření rozhodne do sedmi dnů, je s ohledem na dikci § 40 odst. 1 písm. a) ZZS a § 75 odst. 1 a § 77 odst. 1 ZZŘS[6] nutno považovat za v podstatě nadbytečnou. NOZ navíc v tomto ustanovení zcela pomíjí možnost pacienta projevem vůle svou nedobrovolnou hospitalizaci ve lhůtě 24 hodin dodatečně schválit, čímž důvod pro zahájení detenčního řízení logicky odpadá (jak zakotveno v § 40 odst. 2 ZZS).

    Katalog povinně informovaných osob dle § 105 odst. 1 NOZ je dále v § 107 odst. 1 NOZ rozšířen o osoby zmocněnce[7] a důvěrníka, kterým je poskytovatel zdravotních služeb povinen oznámit učiněné opatření bez zbytečného odkladu poté, co se o nich dozví. Zejména institut důvěrníka, který představuje novum jedinečné pro právní úpravu nedobrovolné hospitalizace dle NOZ a ZZŘS, si zasluhuje zvýšené pozornosti. Důvodová zpráva k NOZ v této souvislosti vyzdvihuje posílení právní ochrany pacienta, a to zvláště v případech, kdy je pacient zadržen ve zdravotnickém zařízení pro tvrzené duševní onemocnění na návrh jeho zákonného zástupce, přičemž na rozdíl od opatrovníka, jmenovaného soudem pro zastupování pacienta v detenčním řízení[8] dle ZZŘS, by měl důvěrník působit nejen na ochranu procesních, nýbrž i dalších práv pacienta. Za podstatný nedostatek této novinky lze považovat zejména naprostou absenci zakotvení náležitostí právního úkonu, jímž si pacient důvěrníka zvolí. Vnímáno dikcí § 106 odst. 1 NOZ je pacient oprávněn zvolit si důvěrníka, popř. tohoto odvolat, v podstatě jakýmkoli způsobem, nelze tedy vyloučit ani volbu konkludentní; tato bezformálnost však může v určitých případech podstatně zkomplikovat splnění informační povinnosti poskytovatele zdravotních služeb dle § 107 odst. 1 NOZ, popř. dalších jeho povinností, korespondujících oprávněním důvěrníka a pacienta.

    Důvodem neaplikovatelnosti § 107 odst. 1 NOZ je kromě jeho generální povahy, rozuměno opět ve vztahu ke speciální úpravě § 38 odst. 6 ZZS, i vnitřní rozpornost tohoto ustanovení jako takového. Je-li informační povinnost poskytovatele zdravotních služeb vázána na povědomí o existenci zmocněnce či důvěrníka pacienta, představujících osoby, které si může pacient zvolit až po své nedobrovolné hospitalizaci, jeví se jako absurdní, aby byli tito o učiněném opatření[9] informováni de facto podruhé, tzn. nejdříve pacientem samým, následně pak poskytovatelem zdravotních služeb. Lze si totiž jen těžko představit situaci, kdy pacient při ujednávání smluvního zastoupení postupem dle § 441 NOZ, resp. při volbě svého důvěrníka tomuto nesdělí, že došlo k jeho nedobrovolné hospitalizaci[10]. Řešením nastíněné situace, byť ne zcela se překrývajícím s úmyslem zákonodárce dle § 107 odst. 1 NOZ, tak zůstává určení zmocněnce či důvěrníka jako osob oprávněných k získávání informací o zdravotním stavu pacienta přímo tímto pacientem, a to postupem dle § 33 odst. 1 ZZS.

    Podle § 107 odst. 2 NOZ mohou důvěrník i podpůrce uplatnit ve prospěch pacienta svým jménem všechna jeho práva vzniklá v souvislosti s jeho nedobrovolnou hospitalizací. Problematická aplikovatelnost tohoto ustanovení je dána již jeho značnou neurčitostí, neboť z jeho textu není možné s jistotou dovodit, jaká práva jsou podpůrce či důvěrník oprávněni svým jménem fakticky za nedobrovolně hospitalizovaného pacienta uplatnit. Přestože zákonodárce určuje množinu těchto práv slovem „všechna“, je nutné si uvědomit, že pacientská práva dle ZZS nemohou být pro svůj de facto osobnostní charakter uplatňována osobou od pacienta odlišnou[11]. Z tohoto důvodu a s přihlédnutím k § 68 odst. 1 ZZŘS, který na § 107 odst. 2 NOZ výslovně navazuje, tak nelze dojít k jinému závěru, než že „všechna práva“ dle § 107 odst. 2 NOZ odpovídají pouze procesním právům nedobrovolně hospitalizovaného pacienta dle úpravy řízení ve věcech vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení ve zdravotním ústavu (§§ 66 - 83 ZZŘS).

    Zalidněnost scény u lůžka nedobrovolně hospitalizovaného pacienta je pak završena v § 108 NOZ, dle něhož má pacient právo projednávat vlastní záležitosti při osobním rozhovoru a bez přítomnosti třetích osob kromě svého důvěrníka a podpůrce i se svým zástupcem. Přestože zmínka o zástupci působí nesystematicky, lze předpokládat, že je jím míněn pacientův zmocněnec[12]. Bez povšimnutí by pak neměl zůstat ani zákonný požadavek na zajištění podmínek pro realizaci osobního rozhovoru pacienta s vyjmenovanými osobami, a to bez přítomnosti třetích osob. Ačkoli je na právo pacienta na respektování jeho soukromí pamatováno v § 28 odst. 3, a to zejména pod písm. a) a e) ZZS, může být toto právo pacienta omezeno jak fakticky, tzn. charakterem poskytované zdravotní služby, tak právně, tzn. vnitřním řádem poskytovatele zdravotních služeb[13].

    V § 109 odst. 1 NOZ je nedobrovolně hospitalizovanému pacientovi, resp. rovněž jeho důvěrníkovi či podpůrci, přiznáno právo požadovat, aby jeho zdravotní stav, zdravotní dokumentaci nebo vyjádření ošetřujícího lékaře o neschopnosti úsudku a projevit přání samostatně přezkoumal lékař nezávislý na poskytovateli zdravotních služeb v tomto zdravotnickém zařízení i na jeho provozovateli. Toto oprávnění, bez dalšího však pouze ve vztahu k nedobrovolně hospitalizovanému pacientovi[14], je možné bez větších obtíží ztotožnit s právem na konzultační služby dle § 28 odst. 3 písm. c) ZZS, ve spojení s § 2 odst. 2 písm. b) ZZS. Přestože užitý termín „vyjádření ošetřujícího lékaře o neschopnosti úsudku a projevit přání samostatně“ lze bez potíží ztotožnit s jazykově stejně označeným vyjádřením ošetřujícího lékaře dle § 70 odst. 1 ZZŘS, odpovídá logice věci, aby bylo předmětné oprávnění nedobrovolně hospitalizovaného pacienta na tzv. second opinion aplikovatelné také na „vyjádření ošetřujícího lékaře o zdravotním stavu umístěného člověka“ dle § 83 odst. 3 ZZŘS[15].

    Závěr

    Neboť právní úprava nedobrovolné hospitalizace dle NOZ byla zjevně koncipována jako nadstavba nedostatečně zakotvených práv pacienta dle zákona o péči o zdraví lidu a nereagovala již na zásadní změny, které do této oblasti přinesl ZZS, jeví se jako nezbytné její přepracování, v opačném případě zůstane řada ustanovení NOZ pro svou obecnost či rozpor se ZZS prakticky nepoužitelná.


    Mgr. Lukáš Mohyla


    --------------------------------------------------------------------------------
    [1] Který byl s nabytím účinnosti ZZS k 1. 4. 2012 zrušen.
    [2] Resp. dle § 191a o.s.ř.
    [3] Resp. „umístěný“ dle o.s.ř.
    [4] Resp. „umístění“ dle o.s.ř.
    [5] Z tohoto důvodu nemůže obstát ani odkaz na § 33 odst. 2 ZZS umožňující prolomit pacientem vyslovený zákaz podávání informací pro případy, kdy mohou být informace o zdravotním stavu pacienta či jiné údaje sděleny dle jiného právního předpisu (teoreticky tedy i NOZ).
    [6] Resp. § 191b odst. 5 o.s.ř.
    [7] V intencích § 106 odst. 1 NOZ je míněn ad hoc zmocněnec pro zastupování pacienta v rámci nedobrovolné hospitalizace.
    [8] Resp. zmocněnce zvoleného za stejným účelem pacientem dle § 69 odst. 1 ZZŘS.
    [9] Určitá jazyková rozpornost § 107 odst. 1 NOZ je pak završena použitím neurčitého pojmu „učiněné opatření“. Přestože § 106 odst. 1 NOZ zmiňuje tento pojem souběžně s nedobrovolnou hospitalizací, bylo patrně úmyslem zákonodárce tyto termíny ztotožnit, jak lze vyvodit zejména z § 105 odst. 2 a § 110 NOZ.
    [10] V této souvislosti by sice bylo možné uvažovat o jakési generální volbě důvěrníka, resp. generálním ujednání smluvního zastoupení zmocněncem, tzn. pro případ budoucí nedobrovolné hospitalizace, je však zjevné, že tyto případy budou spíše raritní a úmysl zákonodárcův na ně při formulaci § 107 odst. 1 NOZ necílil.
    [11] Se samozřejmou výjimkou těch situací, se kterými ZZS výslovně počítá. Jako nejmarkantnější příklad lze uvést oprávnění osoby odlišné od pacienta rozhodnout o poskytnutí či neposkytnutí zdravotní služby ve smyslu § 34 odst. 8 ZZS.
    [12] V této souvislosti však nelze vyloučit ani procesního zástupce dle § 69 odst. 1, resp. § 70 odst. 2, ZZŘS, potažmo dle § 191b odst. 3 o.s.ř.
    [13] Východiskem se může zdát odkaz na „jiný právní předpis“ dle § 28 odst. 3 písm. i) ZZS, umožňující pacientovi přijímat návštěvy ve zdravotnickém zařízení lůžkové nebo jednodenní péče, a to i bez ohledu na jeho zdravotní stav, vnitřní řád a práva ostatních pacientů; takový výklad zákona je však dle mého názoru účelový a neodpovídá smyslu právní úpravy.
    [14] Přenesení tohoto oprávnění na podpůrce či důvěrníka není, s ohledem na přísnou ochranu zdravotnické dokumentace pacienta dle § 65 a násl. ZZS, pouze na základě ustanovení § 109 odst. 1 NOZ možné.
    [15] V současné době je zmiňované vyjádření ošetřujícího lékaře dle § 109 odst. 1 NOZ ztotožnitelné s „vyjádřením ošetřujícího lékaře“ dle § 191d odst. 3 o.s.ř. a „vyjádřením ošetřujícího lékaře o zdravotním stavu umístěného“ dle § 191h odst. 3 o.s.ř.


    © EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz


    Mgr. Lukáš Mohyla
    16. 5. 2013

    Poslat článek emailem

    *) povinné položky

    Další články:

    • Znamená „převedení na jinou práci“ stále to, co říká zákon?
    • K odpovědnosti státu za majetkovou a nemajetkovou újmu způsobenou při výkonu veřejné moci. Vyslovování konstatací porušení práva. Připomínka státního svátku 6. července
    • Zaplacení skladného není podmínkou pro vydání skladované věci
    • Musí žák platit školné za výuku nevyžádaného předmětu?
    • Smlouva o smlouvě budoucí kupní k nemovitým věcem: Písemná forma není povinná, říká Nejvyšší soud
    • Vysokorychlostní variace dle smluvních podmínek FIDIC: případová studie z D5507
    • Promlčení zápůjčky na dobu neurčitou a změna judikatury Nejvyššího soudu
    • Jak dlouho po podání žádosti o vydání stavebního povolení musí žadatel udržovat podkladová stanoviska platná a aktuální?
    • Ne/podceňování zastupitelnosti bezpečnostních rolí dle zákona o kybernetické bezpečnosti
    • Právo a umělé inteligence: AI Act, osobní údaje, kyberbezpečnost a další regulace
    • Dítě a dovolená v zahraničí: Co dělat, když druhý rodič nesouhlasí s cestou?

    Novinky v eshopu

    Aktuální akce

    • 05.08.2025ChatGPT od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 5.8.2025
    • 12.08.2025Claude (Anthropic) od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 12.8.2025
    • 19.08.2025Microsoft Copilot od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 19.8.2025
    • 26.08.2025Gemini a NotebookLM od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 26.8.2025
    • 02.09.2025Pracovní smlouva prakticky (online - živé vysílání) - 2.9.2025

    Online kurzy

    • Úvod do problematiky squeeze-out a sell-out
    • Pořízení pro případ smrti: jak zajistit, aby Váš majetek zůstal ve správných rukou
    • Zaměstnanec – rodič z pohledu pracovněprávních předpisů
    • Flexi novela zákoníku práce
    • Umělá inteligence a odpovědnost za újmu
    Lektoři kurzů
    JUDr. Tomáš Sokol
    JUDr. Tomáš Sokol
    Kurzy lektora
    JUDr. Martin Maisner, Ph.D., MCIArb
    JUDr. Martin Maisner, Ph.D., MCIArb
    Kurzy lektora
    Mgr. Marek Bednář
    Mgr. Marek Bednář
    Kurzy lektora
    Mgr. Veronika  Pázmányová
    Mgr. Veronika Pázmányová
    Kurzy lektora
    Mgr. Michaela Riedlová
    Mgr. Michaela Riedlová
    Kurzy lektora
    JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D.
    JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D.
    Kurzy lektora
    Mgr. Michal Nulíček, LL.M.
    Mgr. Michal Nulíček, LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M.
    JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Jakub Dohnal, Ph.D., LL.M.
    JUDr. Jakub Dohnal, Ph.D., LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Tomáš Nielsen
    JUDr. Tomáš Nielsen
    Kurzy lektora
    všichni lektoři

    Konference

    • 18.09.2025Diskusní fórum: Daňové právo v praxi - 18.9.2025
    • 02.10.2025Trestní právo daňové - 2.10.2025
    • 03.10.2025Daňové právo 2025 - Daň z přidané hodnoty - 3.10.2025
    Archiv

    Magazíny a služby

    • Monitoring judikatury (24 měsíců)
    • Monitoring judikatury (12 měsíců)
    • Monitoring judikatury (6 měsíců)

    Nejčtenější na epravo.cz

    • 24 hod
    • 7 dní
    • 30 dní
    • Veřejně přístupná účelová komunikace a její znaky
    • Znamená „převedení na jinou práci“ stále to, co říká zákon?
    • Dítě a dovolená v zahraničí: Co dělat, když druhý rodič nesouhlasí s cestou?
    • AI revoluce v právní praxi: 10 specializovaných kurzů, které změní váš způsob práce
    • Byznys a paragrafy, díl 13.: Vysílání zaměstnanců do zahraničí: Jak správně rozlišit služební cestu a režim vyslaného pracovníka
    • K odpovědnosti státu za majetkovou a nemajetkovou újmu způsobenou při výkonu veřejné moci. Vyslovování konstatací porušení práva. Připomínka státního svátku 6. července
    • Ztížení společenského uplatnění
    • Smlouva o smlouvě budoucí kupní k nemovitým věcem: Písemná forma není povinná, říká Nejvyšší soud
    • Promlčení zápůjčky na dobu neurčitou a změna judikatury Nejvyššího soudu
    • Smlouva o smlouvě budoucí kupní k nemovitým věcem: Písemná forma není povinná, říká Nejvyšší soud
    • Od konkurenční doložky k právní nejistotě: kontroverzní výklad Nejvyššího soudu v rozsudku 27 Cdo 1236/2024
    • Veřejně přístupná účelová komunikace a její znaky
    • 10 otázek pro … Ronalda Němce
    • Dítě a dovolená v zahraničí: Co dělat, když druhý rodič nesouhlasí s cestou?
    • Musí žák platit školné za výuku nevyžádaného předmětu?
    • Vysokorychlostní variace dle smluvních podmínek FIDIC: případová studie z D5507
    • Projevy tzv. flexinovely zákoníku práce při skončení pracovního poměru výpovědí udělenou zaměstnanci ze strany zaměstnavatele
    • Bez rozvrhu pracovní doby to nepůjde
    • Nařízení odstranění černé stavby aneb Když výjimka potvrzuje pravidlo
    • Zákon č. 73/2025 Sb.: Advokacie v nové éře regulace a ochrany důvěrnosti
    • Top 12 čili Tucet nejvýznamnějších judikátů Nejvyššího soudu z loňského roku 2024 vzešlých z řešení pracovněprávních sporů
    • Závislá práce ve světle nového rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2025, sp. zn. A Ads 6/2025
    • Dítě a dovolená v zahraničí: Co dělat, když druhý rodič nesouhlasí s cestou?
    • Umělá inteligence v právu: Efektivní pomoc nebo riziko pro odborný úsudek?

    Soudní rozhodnutí

    Blanketní stížnost

    Krajský soud tím, že rozhodl před uplynutím konce stěžovatelem avizované lhůty pro doplnění odůvodnění blanketní stížnosti, a navíc v situaci, kdy odůvodnění stížnosti již...

    Blanketní stížnost (exkluzivně pro předplatitele)

    Nepřihlédne-li stížnostní soud k odůvodnění stížnosti původně podané jako blanketní, ač měl odůvodnění v době rozhodování o stížnosti k dispozici, může porušit právo...

    Dovolání (exkluzivně pro předplatitele)

    Podle judikatury Nejvyššího soudu, spočívá-li rozsudek odvolacího soudu na posouzení vícero právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání...

    Exekutor (exkluzivně pro předplatitele)

    Funkce soudního exekutora je veřejnou funkcí. Proces obsazování exekutorského úřadu se tedy týká práva na rovný přístup k veřejným funkcím podle čl. 21 odst. 4 Listiny základních...

    Extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými a právními závěry (exkluzivně pro předplatitele)

    Ústavní soud ve své judikatuře ustáleně opakuje, že obecné soudy poruší právo účastníka na soudní ochranu, pokud učiní skutkové a právní závěry, které jsou v extrémním...

    Hledání v rejstřících

    • mapa serveru
    • o nás
    • reklama
    • podmínky provozu
    • kontakty
    • publikační podmínky
    • FAQ
    • obchodní a reklamační podmínky
    • Ochrana osobních údajů - GDPR
    • Nastavení cookies
    100 nej
    © EPRAVO.CZ, a.s. 1999-2025, ISSN 1213-189X
    Provozovatelem serveru je EPRAVO.CZ, a.s. se sídlem Dušní 907/10, Staré Město, 110 00 Praha 1, Česká republika, IČ: 26170761, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 6510.
    Automatické vytěžování textů a dat z této internetové stránky ve smyslu čl. 4 směrnice 2019/790/EU je bez souhlasu EPRAVO.CZ, a.s. zakázáno.

    Jste zde poprvé?

    Vítejte na internetovém serveru epravo.cz. Jsme zdroj informací jak pro laiky, tak i pro právníky profesionály. Zaregistrujte se u nás a získejte zdarma řadu výhod.

    Protože si vážíme Vašeho zájmu, dostanete k registraci dárek v podobě unikátního online kurzu Základy práce s AI. Tento kurz vás vybaví znalostmi a nástroji potřebnými k tomu, aby AI nebyla jen dalším trendem, ale spolehlivým partnerem ve vaší praxi. Připravte se objevit potenciál AI a zjistit, jak může obohatit vaši kariéru.

    Registrace je zdarma, k ničemu Vás nezavazuje a získáte každodenní přehled o novinkách ve světě práva.


    Vaše data jsou u nás v bezpečí. Údaje vyplněné při této registraci zpracováváme podle podmínek zpracování osobních údajů



    Nezapomněli jste něco v košíku?

    Vypadá to, že jste si něco zapomněli v košíku. Dokončete prosím objednávku ještě před odchodem.


    Přejít do košíku


    Vaši nedokončenou objednávku vám v případě zájmu zašleme na e-mail a můžete ji tak dokončit později.