Rakousko: zimní alpská pohádka

Nejbližší Alpy
Čeští lyžaři však za rakouským sněhem míří i z jiných důvodů: při kombinaci blízkého a malého střediska lze oproti plnotučnému lyžování v Alpách značně ušetřit.

Jednodenní zájezdy na kaprunský ledovec nebo víkendy v Hinterstoderu s ubytováním v jižních Čechách jsou stále žádané, i když většina lyžařů volí alespoň prodloužené víkendy v některém z rozsáhlejších středisek.

Už kolem Salzburgu, kde se Alpy zdvihají do dvoutisícových výšek, je z čeho vybírat. Velké lyžařské arény jako Amadé či Saalbach se svým rozměrem dokonce vyrovnají známým francouzským destinacím. Hustě koncentrována jsou velká střediska také na pomezí s Tyrolskem, kde leží světoznámý Kitzbühel nebo údolí plné sjezdovek - Brixental.

Hlavní cíl: Tyrolsko
Za vyššími hřebeny je nutno putovat poněkud dále. Dvouapůltisícovou hranici sněhové jistoty prolamují olyžované vrcholy teprve až u tyrolské metropole Innsbrucku v ledovcových údolích od Zillertalu na východě až po Kaunertal na západě.  Této výškové mety dosahuje ještě rakouská lyžařská mekka – Arlberg a tyrolský "tygr" Ischgl, expandující v turismem dosud nedotčených končinách.

Vděčné ledovce
Rakouské ledovce – především Kaprun a velká tyrolská "pětka" (Tux, Stubai, Ötztal, Pitztal a Kaunertal) - lákají lyžaře s českým pasem pro svou snadnou dostupnost a solidní terénní nabídku od pozdního podzimu až do léta. Zejména v listopadové předsezoně praskají i díky českým víkendovým nájezdníkům ve švech.

Střediska rostou
V posledních letech v Rakousku houfně vyrůstají obří lyžařské "houpačky". Ne však na zelené louce, ale lanovým propojením stávajících středisek nebo olyžováním nových území. Mezi ledovými krami ekologů propluly projekty spojení tyrolských trojčat Serfaus-Fiss-Ladis nebo původně samostatných středisek v údolí Zillertal, očekávat lze i další.

Mnohá rakouská střediska tedy dokáží uspokojit touhu lyžařů po velkém prostoru, aniž by na jejích svazích vyrůstaly betonová ubytovací monstra. Kapacitní expanzi vstřebají původní malebné vesničky.

Vlhké zimy
Necháme-li stranou skicentra v jižních spolkových zemích, Rakousko přílišnými suchy v zimě netrpí. Vlhké klima zabezpečuje pravidelný přísun sněhu, nejistou může být v tomto ohledu jen nízká nadmořská výška některých středisek. Kde se lyžuje alespoň nad dvěma tisíci, tam problém se sněhem v zimních měsících nejspíš nebude.

Tipy na výjimečná střediska

FREERIDE - ZÜRS - LECH
V Lechu jako v pe – lechu. Nejen, že se to pěkně rýmuje, ale je to i pravda. Pohodlí a komfort, to jsou první aspekty, které vývojáři této lyžařské oblasti sledují. Návštěvník to pozná už třeba na lanovkách, snad všechny mají plexi kryty, některé jsou v kůži... Tratě jsou luxusně upraveny a vymezeny, početné atrakce v provozu. A mezi nimi i řízené freeridy, o kterých speciálně chceme nyní psát.

Nejsou až tak úplně free, jelikož jsou označeny a v mapách zaneseny pod označením ski route čárkovanou čarou. Právě proto jsou ale dostupnější a bezpečnější – například v případě lavinového nebezpečí jsou prostě uzavřeny. A za jistých podmínek mohou být i patřičně úchvatné!

Člověk, který se chová obezřetně a nemá zkušenosti s pohybem ve vysokohorském terénu, tak může poprvé okusit poezii prašanové seance. Nemusí se bát vzít na dobrodružný výlet svou dceru či manželku, nemusí mít nastudovanou mapu, aby se dostal bezpečně dolů a vůbec trefil zpět do civilizace...

Na druhou stranu, tratě nejsou hlídány, takže ve skupině a určitě s lavinovým přístrojem či alespoň Recco reflektorem!

Podobně značených cest je v obou Vorlarbergských střediscích nespočet, taktéž jsou označeny i v St. Chrostophu a St. Antonu, které jsou dostupné na společnou permanentku, ačkoli již spadají pod územní správu Tyrolska (dosažitelné pouze po silnici).

K nejzajímavějším patří sjezd ze sedla Madloch (2438 m) – jediná lyžařská cesta z Zürsu do Lechu, jenž dá přes tisíc metrů převýšení zapomenutou krajinou. Pěkně výživné jsou černé trasy z Rüfikopfu (2362), Trittkopfu (2423) a sjezd údolím Weisele, krajinářsky lákavý je žlab Zuger Tobel...

Lyžařští geografové však mysleli i na top lyžaře a vyznačili v mapách i nejnáročnější sjezdy (čerchované a výhradně černé), z nichž některé lze absolvovat jen s pomocí helikoptéry nebo dlouhého výstupu. Ty už pochopitelně nejsou značeny v terénu, takže tam je radno chodit raději bez manželky a někdy je nejlepší poslat tam za sebe tchýni.

NEJmalebnější - ALPBACH

Tyrolská vesnička Alpbach v malém údolí nad řekou Inn se nemůže chlubit lyžařskou houpačkou ani nejmodernějšími lanovkami, zato však svou atmosférou. Zapovězeny jsou totiž vícepatrové stavby a jiný stavební základ než dřevo. Díky tomu je Alpbach útulnou vískou s prý nejkrásnější tváří v Tyrolsku.

Lyžařský areál pod horou Wiedersberger Horn zaujme svou kompaktností a pestrou nabídkou obtížností sjezdovek. Ač je koncipován jako rodinný, mnoho tratí vede kupodivu svižně z kopce. Mezi nimi se skví dokonce FIS slalomová trať.

Vysloveně nenáročné sjezdovky najdete především v malém středisku Reitherkogel a na dně údolí v Inneralpbachu. Díky severní orientaci většiny svahů se v Alpbachu drží sníh jako klíště a jeho kvalita je s ohledem na nadmořskou výšku - nejvíce 2.025 m - i na jaře velmi dobrá.

NEJdelší sezona - OBEGURGL-HOCHGURGL

Není tu ledovec, a přesto se na upravených sjezdovkách můžete svézt už v polovině listopadu. Unikátní sněhové podmínky činí z lyžařských dvojčat Obergurgl-Hochgurgl středisko s nejdelší "neledovcovou" sezónou. Ta se totiž uzavírá až na přelomu dubna a května. Na svazích pod Wurmkoglem (3.082 m) a Festkogelem mezitím pulsuje lyžařský život, a to zejména sportovnější.

Srdcem střediska jsou v tomto ohledu stráně nad Obergurglem, jimiž spadají široké a dlouhé slalomové dálnice. Vysoká rychlost a kapacita lanovek může způsobit, že zatoužíte po oddechu. Široké louky s propletencem modrých sjezdovek nad hotelovým střediskem Hochgurgl, které je s Obergurglem spojeno expresní kabinkou přes údolí Ferwalltal, jsou pro to ideálním místem. Komu by naopak uválcované tratě byly málo, může si odskočit do prašanu – ať už po značených tratích nebo na zcela volné svahy.

Lyžařské středisko, kde je možné lyžovat z postele, je cenově nad průměrem, perfektní infrastrukturou a vynikajícími sněhovými podmínkami pak na špičce.

NEJbližší - SPITAL am PYHRN

Horské středisko Spital am Pyhrn zůstává zcela nezaslouženě ve stínu popularity oblíbeného poutního místa českých lyžařů Hinterstoderu. Přestože jsou obě tato hornorakouská střediska od sebe vzdálena jen pár kilometrů, většina lyžařů uhne z hlavní silnice na Hinterstoder, i když o kus dál čeká na hranici přírodního parku výběr lehkých i středně těžkých sjezdovek s krásnými výhledy.

Středisko nevyniká nadmořskou výškou, množstvím sjezdovek nebo jejich vysokou obtížností. Pro mnoho lidí je spíše lákavá jejich délka a rozmanitost, kdy se stužky jednotlivých cest vinou dolů po svazích a nechávají lyžaře ve volném tempu vychutnávat jízdu i nádherné okolí. Rodiny s dětmi určitě přiláká i dětský park, lehčí svahy, jednoduchá doprava kabinovou lanovkou a příjemné restaurace.

Zdroj: www.idnes.cz