Revize nařízení o úpadkovém řízení aneb evropská insolvence po patnácti letech v novém kabátě – 1. část

V současné době probíhají na půdě Evropského parlamentu, Rady a Evropské komise jednání o budoucím směřování evropského unijního insolvenčního práva. Co nás čeká za změny, jaká variantní řešení se zvažují a jaké budou mít faktické dopady na fungování národního insolvenčního práva – tomu všemu se bude věnovat článek, jehož úvodní část právě vychází.

Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 o úpadkovém řízení (dále jen „Nařízení“ nebo „Nařízení o úpadku“), schválené dne 29. května 2000 a účinné od 31. května 2002, je jedním ze základních předpisů evropského mezinárodního práva soukromého. Pro Českou republiku je toto Nařízení závazné ode dne jejího přistoupení k Evropské unii.

Tento úvodní díl článku si klade za cíl blíže představit Nařízení v obecné rovině, tj. přiblížit problematiku, kterou Nařízení upravuje, osvětlit základní principy jeho fungování a nastínit problémy, se kterými se stávající podoba Nařízení potýká a pro které se revize snaží najít vhodné řešení. V této části bude též nastíněn koncept rozboru problematiky revize insolvenčního práva na úrovni Evropské unie, který odráží obsahové rozčlenění dalších pokračování tohoto článku.

Předmět úpravy Nařízení o úpadku

Nařízením o úpadku (jakožto přímo závazným sekundárním právním předpisem evropského práva) se zřizuje evropský rámec pro přeshraniční úpadkové řízení. Efektivní fungování tohoto rámce je jedním ze základních kamenů fungování celého vnitřního trhu Evropské unie. Právě ustanovení tohoto předpisu bývá užito v případech, kdy má dlužník majetek nebo věřitele ve více než jednom členském státě bez ohledu na skutečnost, zda je dlužník fyzickou či právnickou osobou. Pomocí ustanovení Nařízení o úpadku lze určit soud, kterého členského státu je v takových případech příslušný k zahájení řízení, napomáhá také koordinovat úpadková řízení, která probíhají současně ve více členských státech ve věci stejného dlužníka (vztah hlavního a vedlejšího úpadkového řízení) aj. Nařízení o úpadku dopadá toliko na úpadková řízení, jejichž výsledkem je likvidace majetku dlužníka.

Nařízení se tedy užije v případě každého dlužníka, jehož majetek se nachází na území více členských států či jehož věřitelé pocházejí z více členských států, a na nějž by z uvedených důvodů mohla dopadat jak právní úprava zemí, kde se nachází majetek dlužníka, tak i právo země původu věřitele. Nařízení vychází ze skutečnosti, že z důvodu značných odlišností v oblasti hmotného práva není účelné zavádět úpadkové řízení s obecnou působností na území všech členských států Evropské unie. Upravuje však pravidla (a to především právo rozhodné a institut uznání rozhodnutí), která usnadňují řešení střetů vícero hmotněprávních úprav insolvenčního práva. Úkolem Nařízení je poskytnout návod, jak v takových případech postupovat.

Dne 12. prosince 2012 zveřejnila Evropská komise Návrh nařízení evropského parlamentu a Rady, kterým se mění Nařízení (dále jen „Návrh“). Návrh je výstupem několikaleté analýzy fungování Nařízení v členských státech Evropské unie, podává detailní rozbor problematických oblastí Nařízení a navrhuje způsob jejich nápravy.

Předmětem Návrhu a tudíž i následujících dílů tohoto článku je rozbor problematiky:

1) rozšíření působnosti Nařízení na vnitrostátní řízení, která umožňují i jiná řešení úpadku dlužníka než likvidaci;
2) příslušnosti k zahájení úpadkového řízení, především se zaměřením na problémovou aplikaci zásady určování příslušnosti podle střediska hlavních zájmů dlužníka (COMI[1]) a s tím spojený problém forum shopping[2];
3) vedlejších úpadkových řízení;
4) zveřejňování informací o úpadkovém řízení a přihlašování pohledávek;
5) úpadku členů skupiny korporací;
6) oblastí označených jako vhodných k řešení, které však nebyly Evropskou komisí v Návrhu zohledněny (např. kompatibilita Nařízení s Modelovým zákonem vydaným UNCITRAL v roce 1997[3]).

Vzhledem k probíhajícím legislativním pracím na půdě zákonodárných orgánů (včetně iniciativy Evropské komise) lze předpokládat přijetí (tudíž – díky přímé závaznosti nařízení pro členské státy – i účinnost) revidovaného znění Nařízení v průběhu roku 2015. Není možné vyloučit drobné zásahy do znění Návrhu, zásadní koncepční změny se však již nepředpokládají.

Tereza Přecechtělová

Mgr. Tereza Přecechtělová

Weinhold Legal, v. o. s. advokátní kancelář

Florentinum
Na Florenci 15
110 00 Praha 1

Tel.: +420 225 385 333
Fax: +420 225 385 444
email: wl@weinholdlegal.com

--------------------------------------------------------------------------------
[1] Centre of Main Interests (of the Debtor).
[2] Tj. problému záměrného převodu majetku nebo soudních řízení z jednoho členského státu do druhého za účelem získání výhodnějšího právního postavení (více k této problematice viz např. KUČERA, Zdeněk; PAUKNEROVÁ, Monika; RŮŽIČKA, Květoslav a kol. Právo mezinárodního obchodu. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. ISBN 978-80-7310-108-3, str. 378-379.
[3] United Nation Commission on International Trade Law – Model Law on Cross-Border Insolvency.

Mgr. Tereza Přecechtělová ( Weinhold Legal )

12. 11. 2014