Šikana ve školách

K šikaně dochází napříč všech věkových a sociálních skupin, tedy i mezi různě starými lidmi z různých společenských vrstev. K šikaně nedochází pouze ve školách, ale velmi často také ve sportovních klubech, armádě, vězení, rodině (např. méně oblíbený člen rodiny), v zaměstnání (např. mobbing, bossing) apod.

Šikanu lze definovat jako opakované týrání, zotročování, zesměšňování, ponižování či omezování jedince nebo celé skupiny jiným jedincem či celou skupinou, a to za užití manipulace nebo agrese.

Právní definice šikany však neexistuje. Ministerstvo školství České republiky problematiku šikany vymezilo ve svém metodickém pokynu MŠMT č. 21291/2010-28[1] následovně: „Šikana je agresivní chování ze strany žáka/ů vůči žákovi nebo skupině žáků či učiteli, které se v čase opakuje (nikoli nutně) a je založeno na vědomé, záměrné, úmyslné a obvykle skryté snaze ublížit fyzicky, emocionálně, sociálně a/nebo v případě šikany učitele také profesionálně. Šikana je dále charakteristická nepoměrem sil, bezmocností oběti, nepříjemností útoku pro oběť a samoúčelností agrese.“

Rozlišujeme osm typů šikany:

1. fyzická aktivní přímá – například fackování, údery pěstmi, bití, kopání,
2. fyzická aktivní nepřímá – například poškození či zničení osobních věcí, navádění druhých k bití,
3. fyzická pasivní přímá – například bránění v nějaké činnosti, vykonání určitého úkonu,
4. fyzická pasivní nepřímá – například odmítání požadavků, žádostí oběti,
5. psychická aktivní přímá – například nadávání (nikoliv jen vulgární), urážení, zesměšňování,
6. psychická aktivní nepřímá – například pomlouvání, nadávání za zády,
7. psychická pasivní přímá – nepozdravení, přehlížení, ignorování, neodpovídání a
8. psychická pasivní nepřímá – nezastání se oběti při lživém obvinění.

Reklama

Vybraná judikatura vysokých soudů k zástavnímu právu (online - živé vysílání) - 23.1.2026

23.1.2026 09:003 975 Kč s DPH
3 285 Kč bez DPH

Koupit

Aktéry šikany jsou agresor a oběť – šikanující a šikanovaný. Dalšími účastníky šikany jsou taktéž svědci.

V případě agresora se povětšinou jedná o staršího, fyzicky zdatnějšího (vyspělejšího) jedince. Může se jednat i o skupinu osob disponující početní převahou. Šikanující často pochází z rodinného prostředí, ve které je agrese prostředkem komunikace a jednání. Agresora k šikanování ve většině případů vede vlastní odlišnost, nedostatek sebevědomí, zakomplexovanost, pocity nejisty, nedostatek péče, lásky a pochopení v rodině a okolí. Agresor bývá ve vztahu k oběti neempatický, bezohledný, bezcitný a oběť považuje za méněcennou.

Obětí – šikanovaným bývá v zásadě jedinec, který se něčím odlišuje, například rasově, národnostně, vírou, fyzicky, sociálně, vzhledově či chováním. Šikanovaní jsou nezřídka kdy jedinci úzkostní a plaší. Šikanovaným se může stát i nově příchozí žák.

Šikanovaný a šikanující mají taktéž společné rysy, například v podobě horších studijních výsledků, menší oblíbenosti v kolektivu, nižšího sebevědomí či konfliktního až agresivního prostředí v rodině. V některých případech může dokonce být jedinec jak obětí, tak i agresorem, jedná se tzv. o agresivní oběť. V případě agresivní oběti jsou důsledky šikany mnohonásobně umocněny, než-li v případě, kde jsou jednoznačně vymezeny „role“ oběti a agresora.

Příčiny vzniku šikany můžeme najít obecně ve společnosti, ve které narůstá agresivní chování v běžných životních situacích a v současné době zejména naprostá absence požadavku nekonfliktního - neagresivního chování, jednání a komunikace ve společnosti. Další příčinou je výrazný nedostatek přirozených autorit, v pravém slova smyslu (učitel, rodič), neboť i nevhodné chování autority může být významným impulzem ke vzniku šikany či jejím podpůrným faktorem.

Fáze šikany rozdělujeme do pěti stádií:

1. Zrod ostrakismu, kdy je oběť vyčleněna z kolektivu a je vystavena mírnému a převážně psychickému násilí.
2. Fyzická agrese, kdy psychické násilí nabírá na síle a šikanující se odhodlá i k fyzickému násilí.
3. Vytvoření jádra, skupiny kolem agresora, když tito začnou navzájem spolupracovat a systematicky (nikoliv již náhodně) šikanovat „vhodné“ oběti.
4. Přijetí norem agresorů, které se stanou „nepsaným zákonem“ a i mírní a ukáznění žáci se začnou chovat zle a krutě, aktivně se účastní na šikanování spolužáka, když při tom prožívají určité uspokojení.
5. Dokonalá šikana, tedy šikanování se stává skupinovým programe, jsou jednoznačně rozděleny role – agresor vs. oběť, kdy agresoři mají veškerá práva, a naopak oběti nemá práva žádná. Dochází k absolutní ztrátě všech zábran na straně agresorů.

Šikana se v nejvyšší míře vyskytuje na druhých stupních základních škol a na učilištích, nevyhýbá se však ani prvním stupňům základních škol či středním školám. Šikana se může objevit i na vysokých školách – vysokoškolských kolejích.

Jak již bylo zmíněno výše, důsledky šikany si do budoucího života neodnášejí pouze oběti a agresoři, ale všichni zúčastnění na šikaně. Dokonce mohou zasáhnout i osoby stojící mimo tuto skupinu, a to například rodiče šikanovaného.

Agresoři si odnášejí zkušenost, že agresivní chování je běžné a je možné jej využívat, v podstatě bez hrozby postihu, k osobnímu prospěchu. U agresorů dochází k upevňovaní asociálních vzorců chování a v budoucnosti není nikterak neobvyklým, že mají opakované problémy se dodržováním běžných norem chování a dodržování zákonů.

Ostatní zúčastnění na šikaně získávají názor a následně přesvědčení, že společnost není schopna zajistit ochranu a bezpečnost některým odlišným jedincům a za porušení mravních či dokonce zákonných norem je nečeká přiměřený trest. V budoucím životě následně porušování mravních či zákonných norem přehlížejí, chovají se pasivně či se naopak takovéhoto porušování sami dopouštějí.

Důsledky šikany samozřejmě nejintenzivněji dopadají právě na oběti šikany. U obětí dochází ke zhoršení školního prospěchu či k časté, i neomluvené, absenci ve škole. Oběti mají značně snížené sebevědomí a mají problémy s navazováním nových vztahů. Šikanovaní jsou apatickými, trpí různými splíny či dokonce depresemi. U obětí se může rozvinout posttraumatická stresová porucha.[2] Bohužel nemálo kdy oběti od problému utíkají k alkoholu či drogám a v závažných případech šikany mají dokonce sebevražedné sklony či se dokonce pokusí o sebevraždu. I u obětí, stejně jako u ostatních zúčastněných na šikaně, vzniká předpoklad, že se ve svém budoucím životě budou dopouštět mravních prohřešků či dokonce násilného chování.

V právním světě je obecně za šikanu považováno úmyslné jednání směřované proti jiné osobě. Není však podstatným, zda je úmyslné jednání v podobě slovních útoků, hrozby násilím či má psychickou nebo fyzickou podobu. Krom úmyslu musí být prokázána také míra společenské nebezpečnosti a jednání musí dosahovat intenzity uvedené v zákoně. Následně bývá šikana nejčastěji postihována například jako trestný čin omezování osobní svobody[3], vydírání[4], nebezpečné vyhrožování[5]loupeže[6], ublížení na zdraví[7], poškození cizí věci [8], znásilnění[9], pohlavní zneužití[10].

Avšak dítě mladší patnácti let není trestně odpovědné, nemůže být stíháno za spáchání trestného činu. Tzn., že o jeho úmyslném jednání hovoříme jako o činu jinak trestném. S dětmi mladšími patnácti let není možné vést trestní řízení. Řízení je však vedeno soudem pro mládež, a to dle občanského soudního řádu, nikoliv dle trestního řádu. Soud může dítěti mladšímu patnácti let uložit za spáchání činu jinak trestného například výchovnou povinnost, výchovné omezení, napomenutí s výstrahou, zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu ve středisku výchovné péče, dohled probačního úředníka, ochrannou výchovu a ochranné léčení.

Mladiství, tedy osoba starší patnácti let, avšak mladší osmnácti let, je již trestně odpovědným a jím spáchaný trestný čin se nazývá provinění. Trestní odpovědnost mladistvého za spáchané provinění, opatření za ně ukládaná a samotné řízení je vedeno dle zákona 79/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže).

Za spáchané provinění lze mladistvému uložit opatření v podobě:

• výchovných opatření[11] (například napomenutí s výstrahou, výchovné omezení, výchovná povinnost, dohled probačního úředníka),
• ochranných opatření[12] (například ochranné léčení, zabezpečovací detence, ochranná výchova) či
• trestních opatření[13] (například obecně prospěšné práce, odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu či dokonce odnětí svobody).

Prevence šikany či její následné řešení v rámci školský institucí má bohužel i dnes mnoho překážek v podobě nedostatečné neerudovanosti učitelů či ředitelů v dané problematice a taktéž ve zcela nedostatečných legislativně- kázeňských pravomocí škol.

Šikaně se dá předcházet zejména:

• praktikováním dozoru na chodbách školy se snahou nejen o přestávkách, ale i v hodinách pozorovat vzájemné chování dětí (mladistvých), jejich vzájemnou interakci či naopak vyčlenění z kolektivu,
• pravidelným dotazováním se dětí (mladistvých) na výskyt šikany (například formou anonymních dotazníků), vysvětlováním, co je to šikana, jaké může mít důsledky,
• preventivní odborná práce s potencionální obětí (zvyšování sebevědomí, začleňování do kolektivu),
• preventivní odborná práce s potencionálními agresory (odbourávání stresu, agresivity, budování empatie a porozumění) a
• intenzivní spolupráce s rodiči žáků, státními institucemi a organizacemi[14] zabývajícími se šikanou.

Mgr. Denisa Kartusová,
advokát

Advokátní kancelář Kartusová Legal

Vodičkova 791/41
110 00 Praha 1

Tel.:    +420 777228557
e-mail: kartusova@kartusovalegal.cz