14. 4. 2003
ID: 21600upozornění pro uživatele
Soudy a politici
Pokud by ovšem měla být v rámci sněmovny zahájena debata o stavu justice, což se dle denního tisku snad pokouší iniciovat Miroslava Němcová (ODS), lze to hodnotit jen pozitivně, je třeba ale zároveň doufat, že se naši zákonodárci pokusí nejdříve pochopit jak by měla justice fungovat, co by měla plnit, a na základě toho poznání teprve budou provádět pokusy o možné změny a korekce současného stavu. Podklady jsou rozhodně k dispozici, stačí jen využít statistik Ministerstva spravedlnosti a nepředpokládat, že jakékoliv změny způsobí, že vše bude jednoduše a rychle vyřešeno.
„Soudy se chovají jako stát ve státě“, na tom se prý měla shodnout sněmovna i ministr spravedlnosti.
V denním tisku se opět objevilo „téma“, konkrétně neutěšený stav české justice. A opět je téma probíráno mediálně vděčně, tzn. zcela nekonkrétně, ale hlavně přiměřeně agresivně. Pokud jde o onu formulaci o soudech, jako o státu ve státě, nechápu co komu vadí, protože takto by to v zásadě mělo být. Opět jde ze strany kohosi (politiků, novinářů, nevím) o zmatení pojmů a směšování zcela odlišných věcí. Chci-li kritizovat justici, je mnoho možností a lze nalézt spoustu oprávněných nedostatků, jako například pomalost (je potřeba ale hodnotit případ od případu), nadměrnou rychlost (platí totéž co u pomalosti, protože to, co je někdy běžná rychlost je jinde rychlostí neskutečnou, ba až podezřelou), některá podivná rozhodnutí (za nimi ale nelze vždy hledat úmysl, neboť se stačí podívat, jak se mění v čase i judikatura soudů vyšších stupňů), apod.
Tudíž otázkou je, co je příčinou tohoto posledního „vytažení justice na světlo“, a co tím chtějí dotyční docílit. Nevěřím příliš tomu, že by se mohlo jednat o seriózní pokus zlepšit stav českého soudnictví, protože výkřiky se bohužel nepodařilo změnit prakticky v žádném resortu v České republice nic. Domnívám se, a doufám že nejen já, že jedinou cestou ke konečnému dobrému stavu je cesta postupného zlepšování, nikoliv cesta změn za každou cenu.
Subjektivně se na základě vlastní zkušenosti s justicí domnívám, že již několik let dochází k mírným pozitivním změnám, tyto změny jsou ovšem podmíněny vesměs místem a konkrétními zúčastněnými osobami. Je to již mnohokráte opakované, ale skutečně vše záleží na lidech. Nezbytnou podmínkou jsou samozřejmě profesní schopnosti, dalšími nutnými podmínkami jsou ale kromě zajištění ze strany státu i organizační schopnosti jednotlivých předsedů soudů a jednotlivých soudců. Materiální zajištění může někdy pomoci, někdy ale ne a někde to funguje i s nedostatečným materiálním zázemím, což ovšem není dlouhodobě řešením. Pokud jde o organizaci chodu každého konkrétního soudu, direktivně nejde změnit jednání konkrétní osoby, takže někdo je schopen efektivního vedení soudu a někdo nikoliv, což přitom žádným způsobem nevypovídá o jeho odborným schopnostech a rozhodně zde nelze hledat žádnou závislost. Veškeré změny musí pak přicházet postupně, protože, ať chceme nebo ne, na justici jsou závislí všichni občané v tomto státě, nechceme-li, aby si někteří byli rovnější. Cílovému stavu, který zřejmě asi ani nemůže nikdy nastat, se lze přiblížit jen při respektování stávajícího právního řádu a v rámci jeho rozumného výkladu. Prostor je právě v onom výkladu, ne ve snaze za každou cenu přidávat další a další obecně závazné právní předpisy a zároveň rezignovat na dodržování těch stávajících – mnohdy pravda nesmyslných, protože se do našeho právního řádu dostaly právě již zmíněným postupem. Nejrozumnější cestou k nápravě by asi byla přiměřená osvěta působící určitou dobu, v jejímž důsledku by se zvýšilo povědomí obyvatelstva o jejich právech a povinnostech - to ovšem není mediálně zajímavé, je to pracné a někdy konečně ani státní orgány příliš nepotřebují a nechtějí občany s právním vědomím, protože s těmi bývají jenom potíže, když se domáhají svých práv.
Pokud by ovšem měla být v rámci sněmovny zahájena debata o stavu justice, což se dle denního tisku snad pokouší iniciovat Miroslava Němcová (ODS), lze to hodnotit jen pozitivně, je třeba ale zároveň doufat, že se naši zákonodárci pokusí nejdříve pochopit jak by měla justice fungovat, co by měla plnit, a na základě toho poznání teprve budou provádět pokusy o možné změny a korekce současného stavu. Podklady jsou rozhodně k dispozici, stačí jen využít statistik Ministerstva spravedlnosti a nepředpokládat, že jakékoliv změny způsobí, že vše bude jednoduše a rychle vyřešeno.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
V denním tisku se opět objevilo „téma“, konkrétně neutěšený stav české justice. A opět je téma probíráno mediálně vděčně, tzn. zcela nekonkrétně, ale hlavně přiměřeně agresivně. Pokud jde o onu formulaci o soudech, jako o státu ve státě, nechápu co komu vadí, protože takto by to v zásadě mělo být. Opět jde ze strany kohosi (politiků, novinářů, nevím) o zmatení pojmů a směšování zcela odlišných věcí. Chci-li kritizovat justici, je mnoho možností a lze nalézt spoustu oprávněných nedostatků, jako například pomalost (je potřeba ale hodnotit případ od případu), nadměrnou rychlost (platí totéž co u pomalosti, protože to, co je někdy běžná rychlost je jinde rychlostí neskutečnou, ba až podezřelou), některá podivná rozhodnutí (za nimi ale nelze vždy hledat úmysl, neboť se stačí podívat, jak se mění v čase i judikatura soudů vyšších stupňů), apod.
Tudíž otázkou je, co je příčinou tohoto posledního „vytažení justice na světlo“, a co tím chtějí dotyční docílit. Nevěřím příliš tomu, že by se mohlo jednat o seriózní pokus zlepšit stav českého soudnictví, protože výkřiky se bohužel nepodařilo změnit prakticky v žádném resortu v České republice nic. Domnívám se, a doufám že nejen já, že jedinou cestou ke konečnému dobrému stavu je cesta postupného zlepšování, nikoliv cesta změn za každou cenu.
Subjektivně se na základě vlastní zkušenosti s justicí domnívám, že již několik let dochází k mírným pozitivním změnám, tyto změny jsou ovšem podmíněny vesměs místem a konkrétními zúčastněnými osobami. Je to již mnohokráte opakované, ale skutečně vše záleží na lidech. Nezbytnou podmínkou jsou samozřejmě profesní schopnosti, dalšími nutnými podmínkami jsou ale kromě zajištění ze strany státu i organizační schopnosti jednotlivých předsedů soudů a jednotlivých soudců. Materiální zajištění může někdy pomoci, někdy ale ne a někde to funguje i s nedostatečným materiálním zázemím, což ovšem není dlouhodobě řešením. Pokud jde o organizaci chodu každého konkrétního soudu, direktivně nejde změnit jednání konkrétní osoby, takže někdo je schopen efektivního vedení soudu a někdo nikoliv, což přitom žádným způsobem nevypovídá o jeho odborným schopnostech a rozhodně zde nelze hledat žádnou závislost. Veškeré změny musí pak přicházet postupně, protože, ať chceme nebo ne, na justici jsou závislí všichni občané v tomto státě, nechceme-li, aby si někteří byli rovnější. Cílovému stavu, který zřejmě asi ani nemůže nikdy nastat, se lze přiblížit jen při respektování stávajícího právního řádu a v rámci jeho rozumného výkladu. Prostor je právě v onom výkladu, ne ve snaze za každou cenu přidávat další a další obecně závazné právní předpisy a zároveň rezignovat na dodržování těch stávajících – mnohdy pravda nesmyslných, protože se do našeho právního řádu dostaly právě již zmíněným postupem. Nejrozumnější cestou k nápravě by asi byla přiměřená osvěta působící určitou dobu, v jejímž důsledku by se zvýšilo povědomí obyvatelstva o jejich právech a povinnostech - to ovšem není mediálně zajímavé, je to pracné a někdy konečně ani státní orgány příliš nepotřebují a nechtějí občany s právním vědomím, protože s těmi bývají jenom potíže, když se domáhají svých práv.
Pokud by ovšem měla být v rámci sněmovny zahájena debata o stavu justice, což se dle denního tisku snad pokouší iniciovat Miroslava Němcová (ODS), lze to hodnotit jen pozitivně, je třeba ale zároveň doufat, že se naši zákonodárci pokusí nejdříve pochopit jak by měla justice fungovat, co by měla plnit, a na základě toho poznání teprve budou provádět pokusy o možné změny a korekce současného stavu. Podklady jsou rozhodně k dispozici, stačí jen využít statistik Ministerstva spravedlnosti a nepředpokládat, že jakékoliv změny způsobí, že vše bude jednoduše a rychle vyřešeno.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
