3. 2. 2017
ID: 104923upozornění pro uživatele

Společná péče o dítě po rozchodu rodičů

Zdroj: shutterstock.com

Vedle v současné době toliko diskutovaného tématu svěření dítěte do střídavé péče obou rodičů, upravuje zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) kromě výlučné péče jednoho z rodičů ještě třetí způsob, jak je možné péči a výchovu rodičů o nezl. dítě po jejich rozchodu upravit, a sice péči společnou.

 
 Řezníček & Co. s.r.o., advokátní kancelář
 
Institut společné péče přitom není v českém právním řádu novinkou, neboť byl zakotven již v zákoně č.94/1963 Sb., o rodině, konkrétně v § 26 odst. 2), ve kterém bylo stanoveno: „Jsou-li oba rodiče způsobilí dítě vychovávat a mají-li o výchovu zájem, může soud svěřit dítě do společné, popřípadě střídavé výchovy obou rodičů, je-li to v zájmu dítěte a budou-li tak lépe zajištěny jeho potřeby.

Poté co byl zákon o rodině s přijetím nového občanského zákoníku zrušen, byla právní úprava společné péče převzata do občanského zákoníku. Současná právní úprava obsažená v ust. § 907 občanského zákoníku přitom stanoví: „Soud může svěřit dítě do péče jednoho z rodičů, nebo do střídavé péče, nebo do společné péče; soud může dítě svěřit i do péče jiné osoby než rodiče, je-li to potřebné v zájmu dítěte. Má-li být dítě svěřeno do společné péče, je třeba, aby s tím rodiče souhlasili.“ Oproti předchozí právní úpravě je patrný rozdíl co do podmínek svěření dítěte do společné péče, k němuž je nově výslovně vyžadován souhlas obou rodičů.

Vedle předmětného § 907 však v občanském zákoníku žádné jiné ustanovení, které by jakkoliv blíže definovalo společnou péči, nenalezneme. Charakteristiku tohoto institutu tak je možné nalézt především v soudní praxi či odborné literatuře. Ačkoliv chybí zákonná definice, lze konstatovat, že společná péče rodičů znamená, že oba rodiče budou nadále vykonávat péči a výchovu dítěte společně bez nutnosti soudní úpravy poměrů, neboť se na všech otázkách, včetně vyživovací povinnosti vzájemně dohodnou.

V případě rozvodu manželství, kdy je úprava poměrů k nezl. dětem před a po rozvodu manželství jednou z podmínek rozvodu, a je tedy nezbytné tyto poměry soudně upravit, tak bude za předpokladu, že oba rodiče souhlasí se společnou péčí, výsledkem řízení o úpravě poměrů rozsudek, jímž bude schválena dohoda rodičů o společné péči k nezl. dítěti. Co se týče vyživovací povinnosti k dítěti, i ta by přitom měla zůstat neupravena, neboť ačkoliv se jedná o poměrně spornou otázku, je zřejmé, že pakliže jsou rodiče schopni se vzájemně dohodnout na společné péči, měli by být schopni dohodnout se i na výživě nezl. dítěte, což ostatně plně koresponduje i se samotnou podstatou společné péče.  

Jak bylo již výše uvedeno, i přesto, že charakteristiku ani podmínky pro stanovení společné péče v zákoně nenalezneme, je možné některé dovodit z dosavadní soudní praxe. Již v rámci předchozí právní úpravy dle zákona o rodině vycházela soudní praxe z toho, že společná péče je možná především v případě, že rodiče po rozchodu zůstávají žít ve společné domácnosti, kdy o své děti vzájemně nadále pečují. Ostatně jen těžko si lze představit, že by bylo možné odlišnou úpravu poměrů v daném případě vůbec aplikovat. Je však otázkou, zda je požadavek společné domácnosti nezbytnou podmínkou, bez které by nebylo možné společnou péči o dítě realizovat. Osobně se domnívám, že nikoliv. Je zřejmé, že v případě velké vzdálenosti bydliště obou rodičů patrně nebude dost dobře možné společnou péči praktikovat. V případě, že však oba rodiče budou bydlet v jedné obci případně v obci vedlejší jen několik kilometrů od sebe, patrně nic nebude bránit tomu, aby se oba rodiče na péči o dítě podíleli společně, bez toho, aby byl rozsah jejich péče jakkoliv soudně upravován. Tímto směrem by se tak i dosavadní soudní praxe měla jednoznačně ubírat. Jako další příkladnou situaci dle odborné literatury je možné uvést např. okolnost, že je dítě již téměř dospělé, případně nežije s rodiči ve společné domácnosti.

S ohledem na výrazný posun v otázce střídavé péče a řadu soudních rozhodnutí, která kladou důraz především na právo dítěte na péči obou rodičů, je zjevné, že je společná péče rodičů prokazatelně ve zřejmém zájmu nezl. dítěte, neboť je to právě předmětný institut společné péče, který zajistí, aby bylo toto právo dítěte na péči obou rodičů rovnocenně a plnohodnotně naplněno.


JUDr. David Řezníček, LL.M.

JUDr. David Řezníček, Ph.D., LL.M.


Mgr. Alena Hejná


Řezníček & Co. s.r.o., advokátní kancelář

U Černé věže 66/3
370 01 České Budějovice

Tel.:    +420 386 323 247
Fax:    +420 383 839 361
e-mail:    recepce@reznicek.cz


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz