Za prvé za dnešního právního nastavení obecního zřízení nedává přímá volba žádný smysl. A mimo zmatků by nic nepřinesla. Pokud bychom chtěli přímou volbu prvních mužů a žen  radnic skutečně uzákonit, tak bychom museli důsledně přepsat nejen zákon o obcích, ale i desítky souvisejících právních předpisů – a to všech možných právních úrovní – od zákonů, přes nařízení vlády, vyhlášky ministerstev, ale i obecně závazné vyhlášky obcí a krajů. Na lékárenských vahách by se musely zcela nově rozdělit  kompetence nových orgánů obce – starosty, rady, zastupitelstev obcí.

Jen právní analfabet by mohl navrhnout přímou volbu starostů a vše ostatní ponechat tak, jak je tomu dnes. Tohle se už sice v menším stalo u zavedení přímé volby prezidenta, ale nic dobrého to nepřineslo. Nádavkem zde riskujeme, že rozkolísáme chod 6250 českých a moravských obcí. Zbytečně hazardujeme, že zcela zbůhdarma zahodíme skoro třicet práce, kdy se vytvářely křehké vztahy mezi jednotlivými municipálními orgány. Taktéž by se téměř nepoužitelnou stala judikatura především správních soudů k této oblasti.

Za druhé. Pořád se bojuje s korupcí. Skoro každá strana či hnutí má toto téma jako své erbovní zvíře – od Pirátů přes hnutí ANO 2011 nebo STAN po novou Přísahu Roberta Šlachty. Pro pět ran do protikorupční čepice, už i malé dítě ví, že když o něčem rozhoduje více lidí (tedy kolektivní orgán), tak je zákonitě hůře zkorumpovatelný než člověk jeden (zde starosta).

Navíc když lotři uplatí kupříkladu 23 městských zastupitelů, místo jednoho starosty/primátora  tak nejenom,  že  to „darebáky“  vyjde dráže (resp. některé méně movité to třeba i odradí od větší korupční akce), ale platí úměra, že se to poté „snáze vykecá“. Tedy,  že se o kriminálním jednání snáze dozví policie nebo státní zástupci. Kterak říkal již legendární Kmotr z pera  Maria Puza  – čím víc lidí něco ví, tím větší problémy z toho plynou.  

Víme, někteří bojovníci s korupcí přísahají na digitalizaci, etické kodexy a transparentnost, ale po desetiletí osvědčená brzda v podobě kolektivního rozhodujícího orgánu, má stále své místo na slunci. Proč se jí tedy zbytečně zbavovat? Tomu opravdu nerozumím. Povídačky o tom, že si lidé vždy zvolí v přímé volbě pana Bc. Čistého Nezkorumpovatelného je naivní. Ostatně podívejme se, napříč spektrem, za posledních třicet roků kolik „vejlupků“ si již lidé v dobré víře zvolili. Po celé republice a na všech úrovních.

Třetí výhrada. Ekonomická. Představme si, že by došlo k obrovské novelizaci českého veřejného práva a starostové by byli obdařeni značnými kompetencemi. Jiný model nedává smysl. Mít přímo zvoleného starostu bez významnějších kompetencí by byl právní nesmysl odporující smyslu zavedení tohoto způsobu volby.

Jak známo (nejen) díky pandemii Covidu 19 jsou naše veřejné finance v hrozném stavu. V rámci fair play dodejme,  že jiné státy EU na tom nejsou o moc lépe. Ale zpět ke starostům. Pro koho myslíte, že budou lidé většinou (čest výjimkám) v té přímé starostenské (nebo hejtmanské) volbě hlasovat? Pro kandidáty, kteří jim nejvíce naslibují, a plnění slibů stojí, jak známo peníze. Spousty peněz, které nemáme a opravdu asi dlouho mít nebudeme.

Přímá volba, postačuje se nad věcí hlouběji zamyslet, posílí tlak na veřejné finance. Zbytečnou rozhazovačnost, kterou by jinak při diskuzi v kolektivním orgánu (městské radě nebo zastupitelstvu) zmírnila opozice či odpovědnější koaliční partner, zůstane bez zpětné vazby. A to je děsivé.

Přímou volbu starostů si snad dokáži představit v malých obcích (do osmi set obyvatel), ale jinak je to cesta do inferen, byť možná u některých dlážděná čestnými záměry.

JUDr. Petr Kolman, Ph.D.,
VŠ pedagog, právník a publicista