Stát se o vás během nemoci nepostará

Živnostníci si mohou pojistit výpadek příjmu v zásadě třemi způsoby, a to buď veřejným nemocenským pojištěním, soukromým nemocenským pojištěním sjednaným u komerčních pojišťoven a nebo samofinancováním, tzn. tvorbou vlastních úspor. Vzhledem k tomu, že největší četnost vykazují krátkodobé pracovní neschopnosti, nejefektivnější metodou zajištění příjmu je ve většině situací právě tvorba soukromé rezervy.

Stát? Jen pro staré a nemocné

Veřejné nemocenské pojištění je pro OSVČ dobrovolné, přičemž jim poskytuje vedle nemocenského pouze peněžitou pomoc v mateřství. (pozn. U zaměstnanců se poskytuje navíc podpora při ošetřování člena rodiny a vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství.) Pojistné na toto nemocenské pojištění se stanoví z měsíčního vyměřovacího základu ve výši 4,4 procenta. Tento vyměřovací základ se zjišťuje obdobným způsobem jako u zaměstnanců s tím rozdílem, že rozhodným obdobím je zpravidla kalendářní rok předcházející roku, v němž vznikla pracovní neschopnost (karanténa), či v němž žena nastupuje "mateřskou dovolenou". Započitatelným příjmem se rozumí úhrn měsíčních vyměřovacích základů pro stanovení záloh na pojistné na důchodové pojištění.

Veřejný systém je průběžně financovaný, což přináší OSVČ jak své výhody tak i nevýhody. Výhodou veřejného nemocenského pojištění je možnost výplaty dávky ihned po začátku pojištění, a to od již 1. dne pracovní neschopnosti s tím, že na rozdíl od komerčního pojištění prakticky neexistují žádné výluky, při kterých by stát dávky neposkytoval. Další výhodou je skutečnost, že „uzavřít“ veřejné nemocenské pojištění může téměř kdokoliv, neboť stát nepřihlíží ke zdravotnímu stavu pojištěnce, a že následná kontrola zdravotní neschopnosti není zdaleka tak přísná jako u komerčních pojišťoven.

Tento solidární systém a jednotná sazba pro všechny (4,4 procenta) však na druhou stranu přináší velké redukce vyplácených dávek. Obecně platí, že čím více OSVČ vydělá, tím větší je jeho ztráta v případě onemocnění. Vyplacené odškodné při pracovní neschopnosti pro rok 2004 bude činit v prvním měsíci maximálně 11 789 korun, což odpovídá v současnosné době vyměřovacímu základu na úrovni 21 tisíc korun, přičemž se počítá s jeho dalším snižováním. Zaplacené pojistné tak téměř vždy převyšuje vyplacené dávky.

Komerční pojištění jen na výjimečné situace

OSVČ pracovní neschopnost často znemožní splácet finanční závazky vůči obchodním partnerům či finančním institucím. Vedle těchto výdajů musí OSVČ i při pracovní neschopnosti nadále hradit fixní výdaje, jako je například nájemné či plat sekretářky. A právě tato rizika lze kromě denní dávky pojistit u komerční pojišťovny. Na rozdíl od veřejného pojištění však rozlišují soukromé pojišťovny sazby podle věku a pohlaví klienta s tím, že pojistné roste s věkem klienta a že ženy jsou přibližně do 50 let věku rizikovější než muži. Pojištěním denní dávky lze u soukromé pojišťovny pojistit obvykle pouze osoby s dobrým zdravotním stavem. Mezi výlukami jsou rovněž riziková povolání a vyjmenované sportovní aktivity.

Vyplácená dávka z pojištění denního odškodného při pracovní neschopnosti nesmí přesáhnout příjem pojištěného před nemocí. Sjednané plnění tak nepřekročí tzv. maximální pojistitelnou denní dávku, kterou obvykle určují tabulky pojistitele (nejčastěji na základě čistého měsíčního příjmu OSVČ). Dávky pojišťovna vyplácí na rozdíl od veřejného systému až po uplynutí tzv. karenční a čekací lhůty. Karenční lhůtou je smluvně dohodnutý počátek plnění. To znamená., že výplata denní dávky začíná po uplynutí určitého počtu dní pracovní neschopnosti (nejčastěji od 15.dne, 22. dne, 29.dne, případně až 35. či 43. dne), přičemž obecně platí čím kratší tato doba je, tím dražší je pojistné. Podpůrčí doba, po kterou je dávka vyplácena, je omezena nejčastěji jedním rokem. Nárok na první pojistné plnění vzniká na rozdíl od veřejného systému až po uplynutí tzv. čekací lhůty, která je nejčastěji 3 měsíce od uzavření smlouvy. (Tato lhůta obvykle u soukromých pojišťoven odpadá v případě pracovní neschopnosti následkem úrazu.) Komerční pojištění tak řeší pouze dlouhodobé pracovní neschopnosti, jejichž výskyt není příliš častý. 

Třetím a ve svém důsledku nejopodstatněnějším způsobem, jak si může OSVČ zachovat příjem během pracovní neschopnosti, je tzv. samofinancování, neboť vytvořená rezerva plně odpovídá „naspořené“ částce a dávky jsou k dispozici kdykoliv. Pro tuto metodu jednoznačně hovoří i skutečnost, že při tvorbě vyšší rezervy má OSVČ dostatek prostředků i na následné a související výdaje. Výhodnost této metody však klesá s rostoucí frekvencí pracovních neschopností a s jejich prodlužující se délkou.

Srovnání nákladnosti jednotlivých způsobů financování denní dávky při pracovní neschopnosti si ukážeme na modelových příkladech, kdy budeme vycházet z předpokladu, že platba do soukromého pojištění a na tvorbu vlastní rezervy bude shodná s odvodem do veřejného systému. V tabulce jsou pak uvedeny modelové případy pracovních neschopností pro různé vyměřovací základy, které nastaly po 24 měsících „placení příspěvků“ do jednotlivých systémů.

Pozn. Díky požadavku na vysokou likviditu není počítáno s časovou hodnotou peněz

* Soukromé nemocenské pojištění, muž, věk 35 let, výplata dávky od 15. dne pracovní neschopnosti; zaokrouhleno

Přestože je pojistné zaplacené na nemocenské pojištění ať už veřejné či soukromé daňově odečitatelnou položkou (za podmínek stanovených novelou zákona o dani z příjmu), výhodnost obou systémů je velmi specifická. V roce 2003 dosáhla průměrná délka pracovní neschopnosti v součtu 32 dní s tím, že největší četnost vykazovaly krátkodobé pracovní neschopnosti v trvání do dvou týdnů. Právě s ohledem na tuto skutečnost se jeví nejvýhodnější metodou zajištění příjmu pro OSVČ tvorba vlastních úspor. Naspořená rezerva však nemusí být dostatečná v extrémních případech, a to při dlouhodobé pracovní neschopnosti v řádech několika měsíců a při existenci vysokých fixních nákladů. Pro tyto případy je logickým řešením nemocenské pojištění u soukromých pojišťoven. Toto pojištění se však s rostoucím věkem klienta a jeho horším zdravotním stavem stává velmi nákladné. Veřejné nemocenské pojištění je pro OSVČ dobrovolné. Z toho titulu se většina z nich veřejného nemocenského pojištění neúčastní. Nelze však konstatovat nic jiného, že jednání těchto živnostníků je přinejmenším logickým vyústěním neochoty se podílet na solidaritě veřejného systému.

Jakým způsobem řešíte výpadek příjmu při pracovní neschopnosti? Děkujeme za vaše názory a připomínky

Zdroj: www.fincentrum.cz