29. 9. 2011
ID: 77210upozornění pro uživatele

Trestní odpovědnost právnických osob a státní organizace

V současné době prochází druhým čtením v Poslanecké sněmovně návrh zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim[1] (dále jen „TOPOZ“). Podle § 1 odst.1 jeho návrhu bude TOPOZ upravovat „podmínky trestní odpovědnosti právnických osob, tresty a ochranná opatření, které lze za spáchání stanovených trestných činů právnickým osobám uložit, a postup v řízení proti právnickým osobám“. Z takové trestní odpovědnosti mají být podle stejného návrhu vyloučeny některé právnické osoby, a to takto:

 
 Klouček
 
㤠6

Vyloučení odpovědnosti některých právnických osob za trestný čin
 

(1) Podle tohoto zákona nejsou trestně odpovědné
       a) Česká republika,
       b) územní samosprávné celky při výkonu veřejné moci.
(2) Majetková účast právnických osob uvedených v odstavci 1  na právnické osobě nevylučuje trestní odpovědnost takové právnické osoby podle tohoto zákona
.“

K vymezení toho, co se rozumí Českou republikou, uvádí důvodová zpráva následující:

Vyloučení České republiky z trestní odpovědnosti podle navrhovaného zákona představuje vyloučení všech organizačních složek státu, a to nejen z důvodu, že tyto nejsou právnickými osobami (§ 3 a § 51 zákona č. 219/2000 Sb.). Česká republika – stát, který sám je právnickou osobou, je souborem organizačních složek státu vykonávajících v rámci své působnosti nebo předmětu činnosti funkce státu (včetně činností s tím souvisejících), které také vykonávají vlastnická a jiná majetková práva státu formou příslušnosti k hospodaření s majetkem státu. Z povahy organizačních složek státu vyplývá, že uplatnění trestní odpovědnosti vůči organizačním složkám státu je vyloučeno; stát by trestal sám sebe. Pokud bude u organizační složky státu zjištěno jednání podléhající trestní odpovědnosti, půjde o trestní odpovědnost fyzické osoby, ať už půjde konkrétně o osobu oprávněnou jednat jménem státu (§ 7 zákona č. 219/2000 Sb.) nebo jinou osobu zařazenou v organizační složce státu k výkonu práce.“

Výklad obsažený v důvodové zprávě je nepřesvědčivý a k právní jistotě nepřispívá, neboť v ní zmíněný zákon č. 219/2000 Sb. o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, v platném znění,  rozlišuje organizační složky státu, které nejsou právnickými osobami (§ 3 cit. zákona) a ostatní státní organizace ( § 54 a násl. cit. zákona), které právnickými osobami jsou a ve vymezených právních vztazích jednají vlastním jménem včetně účasti v řízení před soudy, přičemž  zvláštní postavení pak mají ještě státní podniky a Budějovický Budvar, národní podnik. Zmíněný zákon rovněž vymezuje ( § 28 a násl.) podmínky majetkové účasti státu na jiných právnických osobách, přičemž  TOPOZ právnické osoby s majetkovou účastí státu výslovně trestní odpovědnosti podřizuje.

Jelikož podle cit. zákona organizační složky státu právnickými osobami nejsou, TOPOZ se na ně i bez potřeby jakékoliv další argumentace nevztahuje. Lze se tedy domnívat, že  důvodová zpráva se snaží pod zákonem definovaný pojem „organizační složka státu“ zahrnout i „ostatní státní organizace“, které ovšem právnickými osobami jsou; to by znamenalo, že bychom pod tímtéž pojmem někdy měli rozumět všechny organizační  formy, jimž stát svěřuje hospodaření se svým majetkem, a jindy jen organizační složky státu ve smyslu cit. zákona; to ale ze zmíněného zákona, TOPOZ samotného či z jiného právního předpisu dovozovat nelze a přinášelo by to zjevně právní nejistotu.

Vynětí právnických osob, hospodařících se státním majetkem, z režimu TOPOZ, má ale samozřejmě (možná s výjimkou státních podniků) své nepochybné opodstatnění.  Např. trest propadnutí majetku přece nelze uložit někomu, kdo žádný vlastní majetek nemá a jen hospodaří s majetkem státním, přičemž důsledkem uložení takového trestu má být přechod vlastnictví k propadlému majetku na stát, což u majetku, který již ve státním vlastnictví je, jistě není třeba. Sotva myslitelné jsou mj. i další tresty, zejména zákaz činnosti, což je nejvíce patrné u státních organizací, které jsou právnickými osobami a mají přívlastek Národní -  např. bylo by v Česku možno vydat absurdnější rozhodnutí, než zakázat Národnímu divadlu hrát divadlo ?

Jsem přesvědčen, že v zájmu právní jistoty u tak razantního zákona, jakým má být TOPOZ, není přijatelné ponechávat výklad toho, která právnická osoba je podřazena pojmu „Česká republika“ a která nikoliv, pouze na orgánech aplikace práva. Pokud tedy nelze nalézt jednoznačné a úplné řešení v nyní platných právních předpisech, bylo by namístě tento pojem vymezit přímo v TOPOZ. Jedním z možných řešení by mohlo být doplnění jeho ustanovení § 6 o odstavec 3 v tomto znění:

3)   Pro účely tohoto zákona se Českou republikou rozumějí  organizační složky státu a státní organizace, hospodařící s majetkem státu, i pokud jsou právnickými osobami podle zvláštního zákona.
 

JUDr. Zdeněk Klouček
advokát


Klouček Sládek Topinka & Džmuráňová,
advokátní kancelář


Na Perštýně 1
110 00 Praha 1

Tel.: +420 234 251 280
Fax: +420 234 251 282
e-mail: lawyers@hkstd.cz


--------------------------------------------------------------------------------
[1] Parlament ČR, Poslanecká sněmovna, 2011, VI. volební období, sněmovní zisk č. 285/0, zveřejněný na internetové adrese >>> zde.


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů , judikatura, právo | www.epravo.cz