Trestné činy z nenávisti (hate crimes) ve světle novely trestních předpisů

S účinností od 1. ledna 2026 se na základě zákona 270/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „zákon 270/2025 Sb.“), do tuzemského právního řádu začleňuje trestněprávní postih jednání s předsudečnou (nenávistnou) pohnutkou na základě věku, pohlaví, sexuální orientace či zdravotního postižení a demonstrativně vymezená pohnutka spáchání činu na jiném pro jeho skutečnou nebo domnělou příslušnost k jiné skupině osob se rozšiřuje na další trestné činy.

V dosavadní právní úpravě neexistuje legální definice pojmu trestných činů z nenávisti (hate crimes), resp. trestných činů z předsudečné nenávisti (bias crimes), Úřad pro demokratické instituce a lidská práva (ODIHR) v rámci Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (zkr. OSCE/OBSE) však např. definuje trestné činy z nenávisti jako „trestné činy motivované předsudky vůči určitým skupinám osob“[1][2]. Novelizace trestních předpisů zákonem 270/2025 Sb. příslušné legální definice bohužel nadále nenabídne.

Zákon 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „TrZ“), v současné době pracuje s předsudečnou (nenávistnou) pohnutkou celkem na třech úrovních: ve formě obecně přitěžující okolnosti dle ust. § 42 písm. b) TrZ; v rámci základních skutkových podstat některých trestných činů uvedených v dílu 5. (trestné činy narušující soužití lidí) hlavy X zvláštní části TrZ (jedná se o trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci dle ust. § 352 odst. 2; trestný čin hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob dle ust. § 355 a trestný čin podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod dle ust. § 356)[3]; a dále v kvalifikovaných skutkových podstatách určitých trestných činů jakožto okolnost zvlášť přitěžující (zejména u trestných činů proti životu a zdraví či trestných činů proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství).

Aktuální podoba úpravy trestných činů z nenávisti se omezuje pouze na viktimizační faktory skutečné či domnělé rasy, příslušnosti k etnické skupině, národnosti, politického přesvědčení a vyznání (či proto, že je daná osoba skutečně či domněle bez vyznání). Obecně přitěžující okolnost dle ust. § 42 písm. b) TrZ hovoří o spáchání trestného činu z „národnostní, rasové, etnické, náboženské, třídní či jiné podobné nenávisti“.[4] Znak spáchání činu ve vztahu k „jiné skupině osob“ se za stávající úpravy vyskytuje ve skutkových podstatách pouhých dvou trestných činů, a sice trestného činu podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod dle ust. § 356 TrZ a trestného činu založení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka dle ust. § 403 TrZ (případně dvou dalších trestných činů na tento čin navazující dle ust. § 403a a § 404 TrZ). Pod daný znak „jiné skupiny osob“ přitom lze podřadit skupiny charakterizované např. sexuální orientací[5] či pohlavím[6], zmíněné viktimizační faktory ovšem v současnosti nejsou v TrZ uvedeny výslovně.

Reklama

ESG v roce 2025 a jak dál (s praktickými nemovitostními souvislostmi) (online - živé vysílání) - 7.10.2025

7.10.2025 09:003 975 Kč s DPH
3 285 Kč bez DPH

Koupit

Právě trestná činnost motivovaná nenávistí vůči osobám na základě jejich sexuální orientace či genderové identity je v České republice dle dostupných dat z posledních let v rámci trestných činů z nenávisti jednou z nejčastějších.[7] Pachateli trestných činů z nenávisti (obecně) bývají nejčastěji osoby ve věku 20-29 let (kolem 50 %), představující výrazně větší podíl této věkové skupiny než mezi pachateli celkové trestné činnosti v České republice (31 %).[8] Dle kriminologického výzkumu se z valné většiny jedná o muže (přes 90 %).[9]

Nenávistná pohnutka v nové formě bude obsažena v rovné třicítce trestných činů, a to různě napříč zvláštní částí trestního zákoníku, přičemž mezi trestné činy, u nichž se nenávistná pohnutka vyskytuje jako okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby zcela poprvé, patří např. účast na sebevraždě podle ust. § 144 TrZ, nedovolené přerušení těhotenství bez souhlasu těhotné ženy podle ust. § 159 TrZ, útisk podle ust. § 177 TrZ, trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti – konkrétně trestné činy znásilnění podle ust. § 185 TrZ, sexuální útok podle ust. § 185a TrZ a sexuální nátlak podle ust. § 186 TrZ, týrání svěřené osoby podle ust. § 198 TrZ, týrání osoby žijící ve společném obydlí podle ust. § 199 TrZ, nebezpečné pronásledování podle ust. § 354 či výtržnictví podle ust. § 358 TrZ.

Závěrem je v této souvislosti třeba připomenout zákaz dvojího přičítání dle ust. § 39 odst. 5 věta první TrZ, kde se podává, že: „K okolnosti, která je zákonným znakem trestného činu, včetně okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, nelze přihlédnout jako k okolnosti polehčující nebo přitěžující.“ Pokud bude tedy osoba např. blokovat výhled účastníků, pokřikovat hesla a ničit výzdobu[10] při obřadu uzavírání partnerství[11] dvou mužů (s nenávistnou pohnutkou, nikoli pro případ, že tato začala bujaře slavit již před obřadem), tedy se dopustí veřejně hrubé neslušnosti tím, že ruší hrubým způsobem průběh obřadu lidí pro něčí skutečnou či domnělou sexuální orientaci, čímž spáchá trestný čin výtržnictví podle ust. § 358 odst. 1, odst. 2 TrZ[12], nelze jí navíc při ukládání trestu přičítat spáchání činu pro něčí skutečnou nebo domnělou sexuální orientaci podle ust. § 42 písm. b) TrZ.

Mgr. Markéta Šimáně, 
advokátní koncipientka