Trestněprávní odpovědnost členů zastupitelstva při nakládání s nepotřebným majetkem
Téma trestní odpovědnosti členů zastupitelstev při nakládání s nepotřebným majetkem obce či města nabývá na významu, zejména vzhledem k rostoucímu zájmu orgánů činných v trestním řízení o tyto případy. Z právního hlediska je zásadní rozlišovat mezi politickým rozhodováním a trestněprávní odpovědností. Judikatura Nejvyššího soudu opakovaně zdůrazňuje, že zastupitelé bez právního či ekonomického vzdělání, kteří se řídí odbornými stanovisky a nemají důvod o nich pochybovat, zpravidla nenesou trestní odpovědnost, zejména při absenci úmyslu či osobního prospěchu.
V návaznosti na kauzu řešenou naší advokátní kanceláří analyzujeme trestněprávní odpovědnost municipálních politiků. Vzhledem k tomu, že orgány činné v trestním řízení v současnosti se poměrně aktivně těmto kauzám věnují, je třeba znát potenciální rizika a způsoby jejich eliminace.
Z právní úpravy a judikatury vyplývá, že trestněprávní odpovědnost člena zastupitelstva za rozhodování ohledně nepotřebného majetku obce/města je omezena řadou podmínek, bez jejichž splnění nelze vůči zastupiteli vyvozovat trestněprávní represi. Pokud zastupitel laik v dané oblasti jedná na základě doporučení expertů, aniž by měl k dispozici informace svědčící o závadném charakteru takového doporučení, nelze dovozovat úmyslné zavinění ve vztahu k vzniklé škodě. Způsobenou škodu je třeba hodnotit v kontextu všech dostupných informací v době rozhodování a je třeba brát v úvahu veřejný zájem, který se nemusí vždy shodovat s požadavkem na dosažení co nejvyšší ceny za prodej nepotřebného majetku.
Judikatura ve věci nakládání s nepotřebným majetkem
Za standardních podmínek nemá člen zastupitelstva možnost ovlivnit zadání, výběr, zpracování či obsah znaleckých posudků, které jsou předkládány zastupitelstvu jako podklad pro rozhodování o majetkových transakcích.
Judikatura Nejvyššího soudu opakovaně konstatuje, že pokud se laik (zastupitel) spolehne na odborný posudek, aniž by měl věrohodné signály o jeho nesprávnosti, nelze u něj zpravidla dovodit spáchání trestného činu (ať již formou úmyslu nebo nedbalosti).
V této souvislosti platí zejména argumentace Nejvyššího soudu uvedená v usnesení sp. zn. 5 Tdo 848/2010 ze dne 19. 1. 2011 NS, které uvádí, že „jestliže laické osoby se spolehnou na informace advokáta, jako osoby práva znalé, aniž by měly nějaké věrohodné signály, z nichž by mohly dovodit nesprávnost takových informací, nelze u nich zpravidla dovodit úmyslné zavinění ve vztahu ke vzniku tvrzené škody na podkladě jejich jednání v právním smyslu.“
Rozhodovací praxe vychází z toho, že samotné hlasování zastupitele na základě předložených podkladů, bez prokázání úmyslu, osobního prospěchu či zjevného porušení povinností, nemůže být trestněprávně postihováno. Odpovědnost zastupitelů za kolektivní rozhodování má být primárně politická, nikoli trestní. Trestní odpovědnost může nastoupit pouze v případech, kdy je prokázán úmysl způsobit škodu nebo opatřit sobě či jinému neoprávněný prospěch, případně hrubá nedbalost, a to za jasně vymezených okolností.
Pro ilustraci citujeme několik obecně respektovaných judikátů:
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 5 Tdo 827/2012
Toto rozhodnutí je považováno za průlomové v otázce individuální odpovědnosti zastupitelů za hlasování v kolektivním orgánu. Nejvyšší soud zde konstatoval, že trestní odpovědnost je možná pouze tehdy, pokud je prokázáno, že zastupitelé byli upozorněni na konkrétní rizika (např. příliš nízkou cenu za nemovitost) a přesto vědomě hlasovali pro nevýhodný prodej. Zároveň však soud zdůraznil, že odpovědnost je individuální a nelze ji paušálně vztahovat na všechny členy kolektivního orgánu.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 5 Tdo 273/2014
V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud řešil situaci, kdy byla obci nabídnuta vyšší cena za prodej akcií, avšak s rizikovými podmínkami. Soud konstatoval, že není možné vyčítat zastupitelům, že zvolili bezpečnější variantu s nižší cenou, pokud to bylo v zájmu obce a na základě odborných podkladů. Soud odmítl dogmatické posuzování škody pouze podle rozdílu v cenách a zdůraznil nutnost zohlednit veřejný zájem a konkrétní okolnosti případu.
Závěrem lze konstatovat, že trestní odpovědnost členů zastupitelstva při nakládání s nepotřebným majetkem obce není automatická a vyžaduje splnění přesně vymezených podmínek. Klíčovým faktorem je prokázání úmyslu nebo hrubé nedbalosti, přičemž samotné rozhodnutí na základě odborných podkladů zpravidla nestačí k zahájení trestního stíhání. Je proto nezbytné, aby zastupitelé jednali transparentně, měli k dispozici relevantní informace a dbali na řádnou dokumentaci rozhodovacích procesů, což může následně eliminovat jejich potenciální trestní odpovědnost.
PhDr. Mgr. Martin Krahulík
JUDr. Bc. Pavel Martiník, Ph. D.
Martiník advokátní kancelář, s.r.o.
Uruguayská 380/17
120 00 Praha 2 - Vinohrady
Tel.: +420 773 706 807
E-mail: pavel@martinik.legal
