Právo na přístup ke kamerovým záznamům: střet GDPR, informačního zákona a praxe veřejných institucí
Kamerové systémy se staly běžnou součástí provozu veřejných budov, kulturních zařízení či úřadů. S jejich využíváním však nevyhnutelně vyvstávají otázky ochrany osobních údajů a práv osob, které jsou na kamerových záznamech zachyceny. Jednou z prakticky velmi častých a současně právně sporných situací je žádost fyzické osoby o poskytnutí kamerového záznamu, na němž je tato osoba zachycena.
Článek se věnuje střetu práva subjektu údajů na přístup ke kamerovým záznamům podle čl. 15 nařízení GDPR a povinností veřejných institucí podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Autor zdůrazňuje, že právo na kopii osobních údajů není absolutní, neboť čl. 15 odst. 4 GDPR výslovně chrání práva a svobody třetích osob zachycených na záznamu, přičemž správce je povinen individuálně posuzovat, zda je ... více
Tento článek se zaměřuje na střet práva subjektu údajů na přístup k osobním údajům podle nařízení GDPR a povinností veřejných institucí podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, a to na pozadí konkrétní aplikační praxe.
Právo subjektu údajů podle GDPR
Podle čl. 15 odst. 1 a 3 nařízení GDPR má subjekt údajů právo získat od správce potvrzení, zda jsou jeho osobní údaje zpracovávány, a pokud ano, také právo na poskytnutí kopie těchto osobních údajů. Do pojmu osobní údaj přitom nepochybně spadá i podoba fyzické osoby zachycená kamerovým systémem, pokud umožňuje její identifikaci.
Toto právo však není bezbřehé. Čl. 15 odst. 4 GDPR výslovně stanoví, že právem na získání kopie nesmějí být nepříznivě dotčena práva a svobody jiných osob. Právě tento korektiv bývá v praxi klíčový u kamerových záznamů, které zpravidla nezachycují pouze jednu osobu, ale více identifikovatelných fyzických osob současně.
Správce osobních údajů je proto povinen zkoumat, zda je možné záznam poskytnout například po anonymizaci dalších osob, případně zda by poskytnutí záznamu „v plné podobě“ nezasáhlo nepřiměřeně do práv třetích osob.
Kamerové systémy a oprávněný zájem správce
Veřejné instituce obvykle provozují kamerové systémy na základě právního důvodu podle čl. 6 odst. 1 písm. f) GDPR, tedy z důvodu oprávněného zájmu správce. Typicky se jedná o ochranu majetku, zajištění bezpečnosti osob nebo ochranu zdraví při práci. Tento účel bývá konkretizován ve vnitřních směrnicích správce, které vymezují rozsah, dobu uchování i způsob nakládání se záznamy.
Právě účel zpracování je přitom zásadní. Kamerový systém není provozován za účelem poskytování záznamů třetím osobám, ani jako „archiv“ pro budoucí dokazování v soukromoprávních či správních sporech. Pokud správci nevznikne zvláštní zákonná povinnost (např. na základě výzvy orgánu veřejné moci), zůstává jeho oprávnění ke zpracování omezeno původním účelem.
Technické a právní limity anonymizace
Častým argumentem správců bývá nemožnost nebo nepřiměřená obtížnost anonymizace kamerového záznamu. Je třeba zdůraznit, že GDPR neukládá správcům povinnost vytvářet nové informace nebo provádět nákladné technické úpravy, pokud by tím byla nepřiměřeně zatížena jejich činnost.
Pokud správce objektivně nemá technické prostředky k účinné anonymizaci ostatních osob na záznamu a poskytnutí neanonymizovaného záznamu by porušilo jejich práva, může být odmítnutí žádosti v souladu s čl. 15 odst. 4 GDPR. Každý takový případ však musí být posuzován individuálně a řádně odůvodněn.
Povinný subjekt podle informačního zákona
Specifickou roli hrají veřejné instituce, zejména příspěvkové organizace zřizované územními samosprávnými celky. Ty jsou povinnými subjekty ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím. Jak vyplývá z ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález sp. zn. I. ÚS 260/06) i odborné literatury, za veřejnou instituci se považují subjekty zřízené aktem veřejné moci, plnící veřejný účel a podléhající veřejné kontrole.
To však automaticky neznamená, že kamerové záznamy musí být poskytovány podle informačního zákona. Pokud požadovaná informace představuje osobní údaj, uplatní se přednostně právní režim GDPR. Informační zákon nelze použít k obcházení ochrany osobních údajů.
Závěr
Právo na přístup ke kamerovým záznamům představuje citlivou oblast na pomezí ochrany osobních údajů a transparentnosti veřejné správy. Subjekt údajů má právo na ochranu svých osobních údajů i na informace o jejich zpracování, toto právo však musí být vyvažováno právy dalších osob a legitimními zájmy správce.
Pro veřejné instituce z toho plyne nutnost pečlivého, individuálního posuzování každé žádosti, existence kvalitních interních směrnic a důsledného odůvodňování případných odmítnutí. Pro subjekty údajů pak platí, že ani oprávněný zájem na získání důkazního materiálu automaticky nezakládá právo na vydání kamerového záznamu bez dalších podmínek.
Mgr. Milan Hrkalík,
advokát
Valíček & Valíčková, advokátní kancelář
Kanceláře Brno: Nám. Svobody 18, Brno
Kancelář Praha: Scott.Weber Workspace – NR7, náměstí Republiky 1081/7, 110 00 Praha 1 - Staré Město
Kancelář Vyškov: Dukelská 12, Vyškov
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
