Objednatel a zhotovitel uzavřeli smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo mj. zpracování studie architektonických návrhů. Zpracovatel vytvořil architektonickou a urbanistickou studii, kterou objednatel upravil a zahrnul ji jako součást do svého projektu. Tento projekt předložil městu Děčín pro účely jeho užití v rámci územních a stavebních řízení. Zpracovatel tvrdil, že úpravami a užitím studie došlo k zásahu do jeho autorských práv.

Nejvyššímu soudu náleželo posoudit, zda byl objednatel oprávněn studii upravit, zařadit ji jako součást do svého projektu a v takové podobě poskytnout k užití třetí osobě.

V tomto ohledu Nejvyšší soud konstatoval, že spolu se smlouvou o dílo bývá zpravidla uzavřena licenční smlouva. Nicméně, není-li licenční smlouva uzavřena, je třeba postupovat podle § 61 autorského zákona. Toto ustanovení obsahuje domněnku, podle které autor díla na objednávku poskytuje objednateli spolu s dílem též licenci k účelu vyplývajícímu ze smlouvy.

Účel smlouvy ve smlouvě o dílo nemusí být výslovně ujednán. Pokud absentuje, Nejvyšší soud dovozuje, že „konkrétní účel ze smlouvy vyplývá vždy (zpravidla hospodářský, ale i jiný). V takovém případě bude posouzení účelu věcí úvahy soudu v řízení o ochranu autorského práva, neboť závisí na konkrétních skutkových okolnostech projednávané věci. Soud přitom musí vycházet především z obsahu smlouvy, jenž zjistí za pomoci výkladových pravidel uvedených v § 35 obč. zák., resp. v § 266 obch. zák. (v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 srov. § 555 a násl. o. z. (…).“

Reklama

Digitální služby (online - živé vysílání) - 6.6.2023

6.6.2023 09:003 025 Kč s DPH
2 500 Kč bez DPH

Koupit

Při výkladu účelu smlouvy je třeba upřednostnit oprávněné zájmy objednatele. Naopak autor se musí zdržet veškerého jednání, kterým by mohl ohrozit či poškodit oprávněné zájmy objednatele podávající se z účelu vyplývajícího ze smlouvy o dílo.

V závislosti na účelu smlouvy se obsah licence může zásadně lišit. Účel vyplývající ze smlouvy o dílo může vyžadovat, aby objednatel disponoval oprávněním poskytnout třetí osobě podlicenci, popřípadě právo postoupit licenci na třetí osobu. V odůvodněných případech může z účelu smlouvy o dílo též vyplývat právo dílo měnit, upravovat, případně zařadit ho do souboru nebo ho spojovat s jiným dílem.

Nejvyšší soud se v citovaném rozsudku ztotožnil se závěry Tůmy a Telce[1] a uvedl, že „při obvyklém účelu uzavření smlouvy o vytvoření architektonického stavebního díla není objednatel tohoto díla povinen vyžádat si od autora jako zhotovitele díla (další) svolení (licenci) ani k pořízení (či k objednání pořízení) rozmnoženin tohoto díla v podobě a rozsahu obvyklém před zahájením realizace stavby (tj. zejména k pořízení projektové, prováděcí apod. dokumentace nebo ke zhotovení modelu stavby apod.), stejně jako ani ke zhotovení stavby samotné, a to i v podobě přiměřeně pozměněné či přetvořené, zařazené do souboru či ve spojení s dílem jiným, pokud by se nejednalo o užití díla způsobem snižujícím hodnotu díla ve smyslu § 11 odst. 3 autorského zákona. V tomto směru je pak v zásadě nerozhodné, zda autor při sjednání ceny za vytvoření autorského díla právně neopodstatněně předpokládal další zisk v důsledku uzavření (další) smlouvy o dílo na zhotovení obecného (neautorského) díla v podobě projektové dokumentace či jiné přípravné rozmnoženiny svého architektonického díla či snad dokonce na zhotovení stavby samotné.“

Zhotovitel tak musí pamatovat na to, aby již ve smlouvě o dílo sjednal případné omezení pro pořizování rozmnoženin díla, nebo úplatu za další takové rozmnoženiny. K dodatečným zákazům ze strany zhotovitele totiž nebude přihlíženo, jak Nejvyšší soud podotkl: „Na uvedeném ničeho nemění ani skutečnost, že dovolatel ve fakturách uváděl výhrady, podle nichž zaplacením faktur nejsou postoupena autorská práva vytvořeného Díla, neboť tak činil až po uzavření Smlouvy o dílo, a tudíž se nejednalo o výhrady ve smyslu § 51 autorského zákona.“

Užitím architektonického díla v souladu s účelem smlouvy se zabýval Nejvyšší soud již ve svém dřívějším rozsudku sp. zn. 30 Cdo 2789/2013 ze dne 11. února 2015. V posuzovaném případě objednatel a zhotovitel uzavřeli smlouvy o dílo, jejichž předmětem bylo mj. vytvoření projektové dokumentace nutné pro vydání stavebního povolení. Objednatel vložil vytvořenou projektovou dokumentaci do základního kapitálu společnosti, a to bez souhlasu autorů projektové dokumentace. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že předmětného díla bylo užito k tzv. jinému účelu než vyplývajícímu z uzavřené smlouvy o dílo, a proto šlo o právní úkon odporující kogentním ustanovením autorského zákona, takže se podle ustanovení § 39 obč. zák. jednalo o právní úkon absolutně neplatný.

Mgr. Lucie Martinková