epravo.cz

Přihlášení


Registrace nového uživatele
Zapomenuté heslo
Přihlášení
  • ČLÁNKY
    • občanské právo
    • obchodní právo
    • insolvenční právo
    • finanční právo
    • správní právo
    • pracovní právo
    • trestní právo
    • evropské právo
    • veřejné zakázky
    • ostatní právní obory
  • ZÁKONY
    • sbírka zákonů
    • sbírka mezinárodních smluv
    • právní předpisy EU
    • úřední věstník EU
  • SOUDNÍ ROZHODNUTÍ
    • občanské právo
    • obchodní právo
    • správní právo
    • pracovní právo
    • trestní právo
    • ostatní právní obory
  • AKTUÁLNĚ
    • 10 otázek
    • tiskové zprávy
    • vzdělávací akce
    • komerční sdělení
    • ostatní
    • rekodifikace TŘ
  • E-shop
    • Online kurzy
    • Online konference
    • Záznamy konferencí
    • Další vzdělávaní advokátů
    • Konference
    • Roční předplatné
    • Monitoring judikatury
    • Publikace a služby
    • Společenské akce
    • Advokátní rejstřík
    • Partnerský program
  • Advokátní rejstřík
  • Více
    22. 7. 2021
    ID: 113296upozornění pro uživatele

    Zamyšlení nad podmíněným odsouzením a prodloužením zkušební doby

    Koronavirová doba nám znovu pootevřela debatu nad (ne)spravedlností českého trestního systému. Soudy a státní zastupitelství od počátku nouzového stavu stíhaly trestné činy podle kvalifikovaných skutkových podstat, ačkoliv k tomu nebyl důvod. Přestože se objevovaly odvážné rozsudky krajských soudů, které použití kvalifikovaných skutkových podstat odmítaly[1], musel přijít až zásah v podobě rozsudku Nejvyššího soudu z března letošního roku.[2] Spousta případů tak skončila nepodmíněnými tresty, ačkoliv mohla skončit podmínkou. Spáchání trestného činu po vypršení zkušební doby však může být velmi ošemetné.

    Mnozí odsouzení se v důsledku bezdůvodného uplatňování přísnější kvalifikace dostali do jakéhosi právního vakua. Tito lidé byli optikou dnešního právního stavu nespravedlivě odsouzeni a dnes jim pomůže pouze stížnost pro porušení zákona ze strany ministra spravedlnosti. Nelze se domnívat, že by ministryně ve všech případech stížnost pro porušení zákona podala. Z důvodu dlouhodobě připravovaného nového trestního řádu navrhuje např. platforma Rozumné právo vložit nový důvod pro dovolání či obnovu řízení spočívající v odklonu od stávajícího právního názoru judikatury formou rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu.[3] Současná judikatura totiž dovodila, že změna judikatury obecně není důvodem pro obnovu řízení.[4]

    Většina takto „poškozených“ trestních řízeních tak mohla skončit např. podmíněnými tresty, ušetřit státu nemalé prostředky a současně dostát spravedlivému rozhodnutí. Společným jmenovatelem těchto řízení byla mnohdy nevědomost pachatelů o vyhlášení nouzového stavu, či nevědomost o použití vyšší trestní sazby v takovém případě. S touto nevědomostí se soudy zpravidla vypořádaly odkazem na to, že práva náleží bdělým a každý si má takové okolnosti zjistit. Proto se domnívám, že trestání za nouzového stavu otevřelo ještě jednu oblast, kde vědomost, resp. nevědomost pachatele hraje zásadní roli – spáchání trestného činu ve lhůtě pro rozhodnutí o podmíněném odsouzení. Tedy spáchání trestného činu v roční lhůtě pro rozhodnutí o podmíněném odsouzení následující již po uplynutí prvně stanovené zkušební doby.

    Tento problém budu demonstrovat na smyšleném případu, jehož skutkové okolnosti jsou však jednoduché. Pachatel spáchal majetkovou trestnou činnost, za kterou byl pravomocně odsouzen k 6 měsícům trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem výkonu v délce jednoho roku. Pachatel odchází od soudu s vědomím, že se nyní musí rok chovat tak, aby k výkonu uloženého trestu odnětí svobody nakonec nedošlo. Rok uplynul, pachatel v průběhu vedl poměrně řádný život, jak mu odsuzující rozsudek nakázal, spáchal však dva přestupky na úseku dopravy, např. překročil rychlost v obci a byly mu uloženy pokuty v blokovém řízení. Roční zkušební doba uplynula a 9 měsíců po uplynutí této zkušební doby se pachatel dopustí dalšího majetkového trestného činu.

    Máme tedy modelovou – nikoliv však výjimečnou – situaci, kdy se pravomocně odsouzený pachatel s podmínkou dopustil další trestné činnosti, avšak v době po uplynutí zkušební doby, ale před rozhodnutím soudu, zdali se osvědčil, či nikoliv.

    Reklama
    Digitální služby (online - živé vysílání) - 6.6.2023
    Digitální služby (online - živé vysílání) - 6.6.2023
    6.6.2023 09:003 025 Kč s DPH
    2 500 Kč bez DPH

    Koupit

    Dle § 83 odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, má soud prvního stupně lhůtu jednoho roku (od uplynutí zkušební doby), aby rozhodl o tom, zdali se pachatel osvědčil, nebo že se neosvědčil, tj. podmínka mu byla prodloužena maximálně o další dva roky nebo, že se uložený trest má vykonat.

    V naší modelové situaci rozhodne soud o prodloužení zkušební doby o další dva roky, neboť má za to, že odsouzený nevedl takový řádný život, jaký vzhledem ke svým schopnostem mohl.

    Co už však náš modelový pachatel neví, a nikdo mu to zřejmě ani nemůže vyčítat, je, že druhá spáchaná trestná činnost (tj. trestný čin spáchaný ve lhůtě pro rozhodnutí o podmíněném odsouzení) bude (nově) hodnocena, jakoby byla spáchána ve zkušební době. K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud ve svém stanovisku z roku 2003 (dále jen „Stanovisko“)[5]. Dle tohoto Stanoviska se na prodlouženou zkušební dobu dle § 83 odst. odst. 1 písm. b) a zkušební dobu hledí jako na jeden celek. To znamená, že i lhůta pro rozhodnutí soudu dle § 83 odst. 3 se do této doby počítá, a je de facto, i v případě následného prodloužení, taktéž zkušební dobou.

    Stanovisko vydal Nejvyšší soud z důvodu nejednotné aplikační praxe nižších soudů při aplikaci ustanovení § 60 odst. 1 zákona č.140/1961 Sb., trestního zákona. Spor spočíval v tom, zdali bylo možné o přeměně podmíněně uloženého trestu nebo o ponechání podmínky v platnosti rozhodnout až po vypršení zkušební doby, nebo už během jejího trvání.

    Nejvyšší soud v odůvodnění mj. uvedl:

    „Je tak zřejmé, že rozhodnutí soudu o nařízení výkonu trestu ve zkušební době či po jejím uplynutí závisí mnohdy na nahodilých okolnostech, na něž odsouzený nemá žádného vlivu. Výklad připouštějící možnost rozhodnout o ponechání podmíněného odsouzení v platnosti podle § 60 odst. 1, věta druhá, písm. b) tr. zák. jen v průběhu původně stanovené zkušební doby by tak znamenal neodůvodněné znevýhodnění těch odsouzených, u nichž by soud přistoupil k rozhodnutí o osvědčení se, resp. o neosvědčení se až po jejím skončení.

    Ač lze mít určité pochybnosti o vhodnosti použité terminologie v dikci § 60 odst. 1, věta druhá, písm. b) tr. zák., není možno z ní v žádném případě jednoznačně vyvozovat, že ponechat podmíněné odsouzení v platnosti, i když odsouzený zavdal příčinu k nařízení výkonu trestu, je možné jen za předpokladu, že původní zkušební doba ještě neskončila. Takové rozhodnutí bez ohledu, zda bylo učiněno během zkušební doby či po jejím skončení, potvrzuje vlastně původní rozsudek, pokud jde o výrok o trestu, nijak do něj nezasahuje co se výměry trestu týče. Pouze mění délku doby, po kterou je odsouzený sledován soudem a v níž jeho chování je rozhodující pro závěr, zda se osvědčí či naopak bude muset trest vykonat. Termín prodloužení zkušební doby třeba vykládat ve smyslu nastavení již jednou stanovené zkušební doby bez ohledu na to, zda ještě běží, či její běh již skončil. Opačný výklad by byl neodůvodněně restriktivní, kontraproduktivní smyslu nové právní úpravy a vedl by k nerovnému postavení odsouzených.“

    Stanovisko bylo vydáno ještě za účinnosti trestního zákona, a je i dnes akceptováno odbornou literaturou.[6] Přesto se domnívám, že se o tomto zásadním dopadu do práv a povinností pachatelů (odsouzených), málo debatuje. Přestože jsou ustanovení § 60 trestního zákona a § 83 trestního zákoníku téměř totožná, myslím si, že by bylo nasnadě Stanovisko podrobit nové debatě optikou trestního zákoníku a nové judikatury.

    Zaprvé se pozastavím nad délkou lhůty poskytnuté soudu v § 83 odst. 3 trestního zákoníku. Trestní řízení, které je protkáno a svázáno celou řadou poměrně krátkých a striktních lhůt, poskytuje soudu velké pohodlí v délce jednoho roku. Tato nepatřičně dlouhá lhůta ponechává odsouzené v poměrně velké nejistotě nad jejich dalším osudem. Soud tak může rozhodnout až rok po uplynutí zkušební doby, během které by tedy odsouzený pro všechny případy měl počítat s tím, že zkušební doba stále běží.

    Nejvyšší soud v odůvodnění Stanoviska poskytuje myšlenkové pochody, proč lze podle § 60 odst. 1 písm. b) trestního zákona (§ 83 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku) rozhodnout až po skončení zkušební doby. S těmito se dá rozhodně souhlasit. Nejvyšší soud však při stanovení toho, že se celá tato doba se považuje za jeden celek, neposkytuje již hlubší zamyšlení nad dopady pro pachatele.

    Nejvyšší soud ve Stanovisku uvedl:

    „V této souvislosti je třeba zdůraznit, že ať už je rozhodnutí podle § 60 odst. 1 písm. b) tr. zák. učiněno ještě za trvání původní zkušební doby, či až po jejím skončení, vždy musí tato „nastavená“ část původní zkušební doby navazovat plynule na konec původní zkušební doby, jinak řečeno původní zkušební doba a její prodloužená nová část představují jeden celek, a to jak z hlediska dalšího rozhodování o osvědčení se po jejím uplynutí, tak i z hlediska běhu lhůty jednoho roku ve smyslu § 60 odst. 2 tr. zák., s jejímž marným uplynutím je spojena fikce neodsouzení. Nejde v tomto případě o nepřípustné zpětné rozhodování soudu o opětovném započetí běhu již skončené zkušební doby. Zákon tím, že umožňuje dodatečné prodloužení původně stanovené zkušební doby, tzn. počítá s tím, že tato doba může být nakonec celkově delší v důsledku použití postupu podle § 60 odst. 1 písm. b) tr. zák., poskytuje právní podklad pro posuzování původně stanovené zkušební doby a její nastavené části jako jednoho celku.“

    Aplikací na náš modelový případ to pro našeho pachatele znamená, že ačkoliv v pořadí druhý trestný čin spáchal v době, kdy již zkušební doba uplynula, formálně bude druhý trestný čin hodnocen jako spáchaný „v podmínce“. To má samozřejmě závažné dopady. Nejenomže ho již téměř jistě čeká nepodmíněný trest, ale zcela jistě ho také nemine následná přeměna dříve uloženého podmíněného trestu.

    Tato judikaturou dotvořená skulinka by se dle mého názoru neměla paušálně aplikovat vždy. Přestože máme judikatorní vodítka na to, při jakých skutečnostech se má podmínka ponechat v platnosti, subjektivnímu hodnocení daného soudce se nikdy nevyhneme. Našemu modelovému pachateli proto byla prodloužena podmínka za spáchání dopravních přestupků, přestože s původní trestnou činností nikterak nesouvisely. Tyto skutečnosti proto neměly být (resp. z pohledu jiného soudce třeba nemusely být) důvodem pro prodloužení podmínky. Považoval bych proto za spravedlivější, aby na místo automatické aplikace celé doby jako jednoho celku, bylo spíše aplikováno kritérium „subjektivního vědomí pachatele o prodloužení podmínky“. Tzn., hodnocení toho, na kolik si mohl být pachatel trestného činu spáchaného v době po uplynutí zkušební doby a před rozhodnutím o (ne)osvědčení či ponechání podmínky v platnosti vědom toho, že se neosvědčí a že mu bude podmínka prodloužena.

    Považoval bych také za spravedlivější, kdyby spáchání trestného činu ve lhůtě pro rozhodnutí soudu dle § 83 odst. 3 trestního zákoníku, bylo spíše vnímáno jako obecně přitěžující okolnost, nikoliv jako okolnost, kdy pachatel automaticky porušil podmínku.

    Společným jmenovatelem výše nastíněných úvah je obecně nízké právní povědomí v České republice. Někteří členové naší společnosti nebyli s to vnímat vyhlášení nouzového stavu a s tím spojené přísnější postihy trestné činnosti. Jak můžeme poté po podmíněně odsouzených pachatelích vyžadovat znalost, že uložená zkušební doba může být vždy až o rok delší, než je v odsuzujícím rozsudku deklarováno, resp. že má být v zásadě z opatrnosti vždy o rok delší vnímána. Na tuto závažnou skutečnost by měli být odsouzení v odůvodnění rozsudku zvlášť upozornění. Pokud se hlásíme obecně k restorativní justici, měl by toto být jeden z jejich prvků.


    Mgr. Ondřej Sasín,
    koncipient

    Advokátní kancelář Muzikář & Partners

    Havlíčkova 13
    602 00 Brno

    Tel.: +420 543 236 362
    e-mail:
    sekretariat@mpak.cz

     

    [1] rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 25. srpna 2020, sp. zn. 9 To 208/2020 nebo rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. října 2020, sp. zn. 4 To 229/2020

    [2] rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. března 2021, sp. zn. 15 Tdo 110/2021

    [3] dostupné >>>zde

    [4] nález Ústavního soudu ze dne 1. března 2004, sp. zn. IV. ÚS 792/02

    [5] Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 5. února 2004, sp. zn. Tpjn 300/2003

    [6] ŠČERBA, Filip a kol. Trestní zákoník. Komentář. C.H.Beck, 2020, komentář k § 83.


    © EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz


    Mgr. Ondřej Sasín (Muzikář & Partners)
    22. 7. 2021
    pošli emailem
    vytiskni článek
    • Tweet

    Další články:

    • Budoucnost v evropské právní úpravě AML
    • Několik poznámek k postihu stalkingu
    • Trestní odpovědnost jednatele za zvýhodnění věřitele
    • Zjevně nesprávnou aplikací (již zrušené a tudíž neplatné) zákonné normy se soud dopouští svévole, v důsledku čehož dochází k porušení práva na soudní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
    • Zpronevěra a aplikace zásady subsidiarity trestní represe
    • Předstižná vazba a aspekty, které soudy musejí zhodnotit
    • Podvodné reklamy zneužívající celebrity, lékaře a jiné veřejné osoby
    • Spory o užívání účelových komunikací v uzavřených areálech
    • Zpřísněné důvody vazby
    • Trestněprávní důsledky nerespektování věcného břemene
    • Zásada zákazu reformationis in peius v civilním řízení

    Související produkty

    Online kurzy

    • Na co si dát v roce 2023 nejen z pohledu Tax Compliance pozor - Na co se budou zaměřovat finanční úřady v roce 2023?
    • Na co si dát v roce 2023 nejen z pohledu Tax Compliance pozor - Whistleblowing aneb ochrana oznamovatelů v praxi
    • Na co si dát v roce 2023 nejen z pohledu Tax Compliance pozor - Evidence skutečných majitelů v roce 2023
    • Trestní právo daňové - Přechod trestní odpovědnosti u právnických osob podle § 10 TOPO
    • Trestní právo daňové - Odlišnosti v pohledu na daňové podvody ve správním a trestním právu z pohledu advokáta 
    Lektoři kurzů
    JUDr. Tomáš Sokol
    JUDr. Tomáš Sokol
    Kurzy lektora
    prof. JUDr. Bc.  Tomáš Gřivna, Ph.D.
    prof. JUDr. Bc. Tomáš Gřivna, Ph.D.
    Kurzy lektora
    JUDr. Filip Seifert, MBA
    JUDr. Filip Seifert, MBA
    Kurzy lektora
    JUDr. Lukáš Bohuslav, Ph.D.
    JUDr. Lukáš Bohuslav, Ph.D.
    Kurzy lektora
    Mgr. Robert Kabát
    Mgr. Robert Kabát
    Kurzy lektora
    JUDr. Mgr. Jiří Kmec, Ph.D.
    JUDr. Mgr. Jiří Kmec, Ph.D.
    Kurzy lektora
    všichni lektoři

    Nejčtenější na epravo.cz

    • 24 hod
    • 7 dní
    • 30 dní
    • Námitka věcné nepříslušnosti jako trend v obstrukčních technikách
    • Právo na víkend - týden v české justici očima šéfredaktora
    • Porušení zákazu postoupení pohledávky
    • Nabytí vlastnického práva od neoprávněného
    • Psychodiagnostika uchazečů o zaměstnání a právo na ochranu soukromí
    • Velmi vydařená konference Vedení advokátní kanceláře v roce 2023 se uskutečnila v Ostravě!
    • Stinné stránky investování a na co si dát pozor
    • Výběr z judikatury nejen k zákoníku práce z r. 2022 - část 8.
    • Porušení zákazu postoupení pohledávky
    • Doručování do datové schránky podnikající fyzické osoby aneb Ďábel se skrývá v detailu
    • Námitka věcné nepříslušnosti jako trend v obstrukčních technikách
    • Výběr z judikatury nejen k zákoníku práce z r. 2022 - část 9.
    • Odbory ve firmě založené jen ku zvýšené ochraně vybraných zaměstnanců - funkcionářů odborů - před rozvázáním pracovního poměru?
    • Stinné stránky investování a na co si dát pozor
    • Směnka – nesměnka: směnka pozměněná (zfalšovaná)
    • Vybrané aspekty užití znaleckého posudku ve věcech péče soudu o nezletilé
    • Doručování do datové schránky podnikající fyzické osoby aneb Ďábel se skrývá v detailu
    • Nová pravidla pro práci na dálku v novele zákoníku práce
    • Střídavá péče do každé rodiny?
    • Možnosti nahrazení úředního ověření podpisu elektronickým podpisem v korporátním právu
    • Jak může umělá inteligence pomoci firemním právníkům a advokátním kancelářím?
    • Ústavní soud k úskalím užívání Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví
    • Lze ve smlouvě sjednat předání díla prostřednictvím právní fikce?
    • Důvodná včasná omluva z prvního jednání aneb jak se vyhnout vydání rozsudku pro zmeškání

    Pracovní pozice

    Soudní rozhodnutí

    Nabytí vlastnického práva od neoprávněného

    Účelem a smyslem kogentního ustanovení § 444 obch. zák. (viz § 263 odst. 1 obch. zák.) je docílit stavu, v němž bude předmět koupě v okamžiku, kdy má kupující dle smlouvy nabýt...

    Procesní nástupnictví (exkluzivně pro předplatitele)

    Je-li předmětem sporu právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., je smlouva o postoupení takové pohledávky (uzavřená podle ustanovení § 1879 a...

    Promlčení (exkluzivně pro předplatitele)

    Pro vyloučení aplikace ustanovení § 405 odst. 1 obch. zák. je nutné splnit podmínku existence rozhodnutí „ve věci samé“, jež je zároveň exekučním titulem, popřípadě zamítavým...

    Ručení (exkluzivně pro předplatitele)

    Uplatnil-li věřitel nároky vůči dlužníku a ručiteli jednou žalobou, nemůže být procesní postavení dlužníka a ručitele odlišné oproti tomu, kdyby byl žalován každý zvlášť; ze...

    Úrok z prodlení (exkluzivně pro předplatitele)

    Zvláštní úprava § 183k odst. 3 věty druhé obch. zák., jež váže počátek běhu promlčecí doby na právní moc rozhodnutí soudu, kterým bylo přiznáno právo na jinou výši...

    Hledání v rejstřících

    • mapa serveru
    • o nás
    • reklama
    • podmínky provozu
    • kontakty
    • publikační podmínky
    • FAQ
    • obchodní a reklamační podmínky
    • Ochrana osobních údajů - GDPR
    • Nastavení cookies
    100 nej
    © EPRAVO.CZ, a.s. 1999-2023, ISSN 1213-189X      developed by Actimmy
    Provozovatelem serveru je EPRAVO.CZ, a.s. se sídlem Dušní 907/10, Staré Město, 110 00 Praha 1, Česká republika, IČ: 26170761, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 6510.

    Jste zde poprvé?

    Vítejte na internetovém serveru epravo.cz. Jsme zdroj informací jak pro laiky, tak i pro právníky profesionály. Zaregistrujte se u nás a získejte zdarma řadu výhod.


    Protože si vážíme Vašeho zájmu, dostanete k registraci dárek v podobě unikátního video tréningu od jednoho z nejznámějších českých advokátů a rozhodců JUDr. Martina Maisnera, Ph.D., MCIArb, a to "Taktika vyjednávání o smlouvách".


    Registrace je zdarma, k ničemu Vás nezavazuje a získáte každodenní přehled o novinkách ve světě práva.


    Vaše data jsou u nás v bezpečí. Údaje vyplněné při této registraci zpracováváme podle podmínek zpracování osobních údajů



    Nezapomněli jste něco v košíku?

    Vypadá to, že jste si něco zapomněli v košíku. Dokončete prosím objednávku ještě před odchodem.


    Přejít do košíku


    Vaši nedokončenou objednávku vám v případě zájmu zašleme na e-mail a můžete ji tak dokončit později.