O psech a advokátech
Letos jsem poprvé ve svém životě kandidovala na volenou funkci. Kandidovala jsem do představenstva České advokátní komory a uspěla jsem. Je to pro mě velká čest a závazek, který neberu na lehkou váhu. Dlouho jsem přemýšlela, o co bych se před koncem pro mě tak milníkového roku se čtenáři magazínu EPRAVO podělila. Jak dostát vážnosti své nové pozice a neztrapnit se? Věru téměř hamletovská otázka.
Léto, léto
Posledně, což bylo někdy v prosinci 2021, jsem přispívala do rubriky Názory pro eprávo po svém čerstvém zvolení do představenstva České advokátní komory. Ani teď, po půl roce, ještě nejsem úplně „mazák“ a toto působení pro mě není jednotvárnou rutinou. Třeba včera jsem byla na svých prvních interpelačních dnech v Plzni. Po dlouhé covidové pauze se kolegové advokáti konečně opět mohli ptát členů představenstva na dění v České advokátní komoře, na to, co všechno děláme a zda jen nezahálíme a nemarníme čas a peníze. Vše se odehrálo u příležitosti školení pro advokáty v Plzni, otázek na tělo nebylo málo, diskuse byla velmi živá a myslím, že pro všechny podnětná a přínosná. Za účast na školení jsem si dokonce odnesla kredity v rámci systému dalšího vzdělávání advokátů (DVA). Takže vlastně taková win-win situace, situace, o které někteří profesionální vyjednavači říkají, že vlastně nemůže z povahy věci existovat. Měla jsem navíc dojem, že z interpelačního dne odcházeli všichni zúčastnění spokojení. Pokud jsem se nemýlila, tak to je nejen pro mě win-win jako vystřižený.
Na podzim začíná Česká advokátní komora nový projekt. Pražská právnická fakulta ve spolupráci s ČAK nově od podzimu zavede předmět „Právní praxe v advokátních kancelářích“, jehož budu garantem. Na právnické fakultě působím, vedu už poměrně dlouho semináře, ale garantem předmětu budu poprvé, tak uvidíme. Každopádně je fajn, že se do výuky na akademické půdě dostává více ryze praktických předmětů a studenti mají možnost v rámci výuky (a ne místo výuky) získat praktické zkušenosti a nahlédnout pod pokličku nejrůznějších právních profesí.
S čím jsme se ale určitě setkali všichni poprvé, a to nejen advokáti, a byli tak na jedné palubě jedné lodi, je válka na Ukrajině a s tím spojené problémy, které bylo třeba operativně vyřešit… a že jich nebylo málo a nebyly žádné, které by bylo možné nechat „na pak“. Česká advokátní komora vyjádřila podporu Ukrajině. Nezůstalo pak jen u vyjádření podpory, ale povedlo se nám ji zhmotnit v mnoha směrech. Jsem moc ráda, že jsme velmi operativně a promptně vyslyšeli prosby kolegů z ukrajinské advokátní komory o finanční pomoc. Téměř okamžitě po vpádu ruských vojsk na Ukrajinu komora založila transparentní účet, na který mohli kolegové posílat své příspěvky na pomoc ukrajinským advokátům. Neomezili jsme se jen na finanční pomoc. Byl vytvořen seznam advokátů, kteří jsou ochotni pro bono pomoci uprchlíkům. Aby právní pomoc uprchlíkům byla efektivní a dobře zacílená, zorganizovali jsme pro advokáty pásmo vzdělávacích kurzů s tématikou zaměřenou na azylové a imigrační právo a na související problémy. Protelefonovala a promailovala jsem nejen celý víkend, ale i mnohé další dny. Šlo to nakonec ráz naráz, všichni byli ochotni pomoci, kurz připravit a odlektorovat téměř okamžitě a ještě bez nároku na honorář; někteří dokonce dvakrát – Eliško, Natašo, díky moc : ).
Ukrajinským kolegům jsme nakonec poslali prostřednictvím České advokátní komory částku dva miliony korun. Ukázalo se, že naše komora přispěla ze všech nejvíc a jako první. Dokázali jsme tak jít příkladem ostatním komorám z Evropy i jiných koutů světa a pomoci válkou stiženým kolegům, pomohli jsme přitom nejen finančním příspěvkem. Na transparentním účtu komory se nakonec sešlo tolik prostředků, že jsme mohli podpořit podstatnou částkou také univerzitní nemocnici v Užhorodě a rovněž přispět Červenému kříži v jeho záchranných aktivitách na Ukrajině. Kdo mohl, nabídl kolegům z Ukrajiny práci v oboru nebo alespoň pracovní místo a počítač. Někteří z nás dokonce odjeli pomáhat přímo na ukrajinsko-slovenské hranice, příkladem za všechny je kolega Miroslav Kučerka. Řekla bych, že na advokáty dobrý, ne? Nebo možná jenom advokáti ve skutečnosti nejsou bezskrupulózní egoiséi, za které nás mnozí mají, ale lidé, kteří již z podstaty svého povolání pomáhají, poskytují pomoc… přinejmenším právní pomoc.
Každopádně, když jsem se potom jako jeden ze zástupců České advokátní komory účastnila jednání s vedením Ukrajinské advokátní komory a mohla od nich slyšet, komu konkrétně a na co prostředky poskytli, s čím se potýkali, potýkají a jak fungují, bylo jasné, že naše snaha pomoci není marná a nepřišla vniveč. A o to šlo především. Zároveň jsem své ukrajinské kolegy musela obdivovat, jak se se vším dokázali popasovat se stoickým klidem a k tomu se ještě obrnili černým humorem. Nedokážu si představit, že bych opakovaným úprkům do krytu někdy byla schopná říkat “dobré kardio”… Upřímně doufám, že nikdy nebudu mít možnost si to ověřit.
Před létem, tím opravdovým, prázdninovým, nás čeká ještě jedno jednání představenstva. Bude to trochu jiné, budeme mít na návštěvě kolegy ze Slovenské advokátní komory a budeme řešit společná témata, mezi jinými i to, jak pomáháme Ukrajině a zda se můžeme navzájem inspirovat. Taky z kolegů hodláme vytáhnout dobré tipy pro hybridní organizaci sněmu a elektronických voleb. A pak prázdniny, ještě pořád letním měsícům říkám prázdniny, i když už dávno jde spíše o letní dovolenou, která rozhodně netrvá dva měsíce. I tak se těším. A přeji všem krásné léto a báječné prázdniny.
JUDr. Lucie Dolanská Bányaiová, Ph.D.,
Bányaiová Vožehová, s.r.o., advokátní kancelář
členka představenstva České advokátní komory
Text byl uveřejněn v EPRAVO.CZ Magazine 2/2022
