epravo.cz

Přihlášení / registrace

Nemáte ještě účet? Zaregistrujte se


Zapomenuté heslo
  • epravoEpravo
  • epravoEpravo
  • googleGoogle
Přihlášení / registrace
  • ČLÁNKY
    • občanské právo
    • obchodní právo
    • insolvenční právo
    • finanční právo
    • správní právo
    • pracovní právo
    • trestní právo
    • evropské právo
    • veřejné zakázky
    • ostatní právní obory
  • ZÁKONY
    • sbírka zákonů
    • sbírka mezinárodních smluv
    • právní předpisy EU
    • úřední věstník EU
  • SOUDNÍ ROZHODNUTÍ
    • občanské právo
    • obchodní právo
    • správní právo
    • pracovní právo
    • trestní právo
    • ostatní právní obory
  • AKTUÁLNĚ
    • 10 otázek
    • tiskové zprávy
    • vzdělávací akce
    • komerční sdělení
    • ostatní
    • rekodifikace TŘ
  • Rejstřík
  • E-shop
    • Online kurzy
    • Online konference
    • Záznamy konferencí
    • EPRAVO.CZ Premium
    • Konference
    • Monitoring judikatury
    • Publikace a služby
    • Společenské akce
    • Advokátní rejstřík
    • Partnerský program
  • Předplatné
9. 5. 2001
ID: 6977

Dočasnost vztahu přenechání nemovitosti k dočasnému užívání

Dočasnost vztahu přenechání nemovitosti k dočasnému užívání ve smyslu občanského zákoníku ve znění do 31.12.1991 nevylučovala i sjednání dohody bez stanovení doby užívání.

Dočasnost vztahu přenechání nemovitosti k dočasnému užívání ve smyslu občanského zákoníku ve znění do 31.12.1991 nevylučovala i sjednání dohody bez stanovení doby užívání.


(Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21.9.2000, sp. zn. 26 Cdo 2138/99)


Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. 11 C 62/94, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. června 1999, č.j. 10 Co 351/98-44, tak, že rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. června 1999, č.j. 10 Co 351/98-44 zrušil věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.


Z odůvodnění :


Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 9.9.1997, č.j. 11 C 62/94-29, zamítl žalobu na vyklizení žalovaných z domu č.p. 467 v L. (dále "předmětná nemovitost") a rozhodl o nákladech řízení. Vycházel ze zjištění, že žalobci jsou od 29.3.1993 spoluvlastníky předmětné nemovitosti, že 2. žalovaná uzavřela dne 31.8.1990 se svým tehdejším zaměstnavatelem Č. s.p. Ú. (předchozím vlastníkem nemovitosti) dohodu o přenechání nemovitosti k dočasnému užívání ve smyslu § 397 občanského zákoníku v tehdy platném znění, na základě které jí byla přenechána předmětná nemovitost včetně přilehlého pozemku do užívání na dobu trvání jejího pracovního poměru, a že jej 2. žalovaná od této doby užívá spolu s 1. žalovaným a jejich synem. Dospěl k závěru, že ke dni účinnosti novely občanského zákoníku provedené s účinností k 1.1.1992 zákonem 509/1991 Sb., právní vztah žalovaných k předmětné nemovitosti, založený uvedenou dohodou trval, když 2. žalovaná pro předchozího vlastníka k tomuto datu pracovala (a pracuje dodnes). Dovodil dále, že skutečnost, že citovaným zákonem byl zrušen institut dočasného užívání nemovitosti a nebyl výslovně nahrazen institutem jiným, neznamená, že by právní důvod užívání předmětné nemovitosti žalovanými zanikl. Při nedostatku výslovné právní úpravy je nutno analogicky (§ 853 obč.zák.) aplikovat na daný právní vztah ustanovení § 871 obč.zák., což znamená, že se tento právní vztah změnil na nájem bytu, který lze vzhledem k vázanosti na trvání pracovního poměru označit za nájem služebního bytu. Nabytím vlastnického práva žalobců k předmětné nemovitosti došlo k zániku charakteru služebního bytu, nikoliv však ke změně obsahu nájemního vztahu. Soud prvního stupně uzavřel, že vyklizení žalovaných z předmětné nemovitosti lze dosáhnout pouze prostřednictvím přivolení soudu k výpovědi z nájmu bytu.


K odvolání žalobců Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 2.6.1999, č.j. 10 Co 351/98-44, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovaným uložil povinnost předmětnou nemovitost vyklidit do jednoho roku od právní moci rozsudku; dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud, vycházeje ze skutkových zjištění okresního soudu, dospěl na rozdíl od něj k závěru, že žalovaní užívají předmětnou nemovitost bez právního důvodu a konstatoval, že žalobcům nelze proto dlouhodobě odepírat výkon jejich vlastnického práva, a to bez ohledu na důvody nastěhování žalovaných a jejich možnosti bydlení. Dovodil, že žalovaní užívali i po účinnosti novely občanského zákoníku, provedené zákonem 509/1991 Sb. předmětnou nemovitost právem, na základě dohody ze dne 31.8.1990. I když uvedeným zákonem byl zrušen institut dočasného užívaní, jejich takto založená práva a povinnosti nezanikla. K transformaci na právo nájmu bytu (a to ani za použití analogie - § 853 obč.zák.) nemohlo dojít, neboť právo dočasného užívání nemovitosti bylo zcela jiným institutem než právo osobního užívání bytu. Protože žalobci nevstoupili nabytím vlastnického práva k nemovitosti do právního postavení předchozího vlastníka (jako by tomu bylo v případě nájmu podle § 680 odst. 2 obč.zák.), a ani nepřevzali smluvně závazek strpět užívání předmětné nemovitosti žalovanými, odvolací soud uzavřel, že žaloba na vyklizení je důvodná. Při stanovení roční lhůty k vyklizení přihlédl k tomu, že se žalovaní do nynější situace dostali "ne zcela vlastním přičiněním", že se snaží o zajištění jiného bydlení, a že žalobcům v době, kdy předmětnou nemovitost kupovali, bylo známo, že je užívána žalovanými.


Proti tomuto rozsudku podali žalovaní dovolání, které odůvodnili nesprávným právním posouzením věci odvolacím soudem. Nesouhlasí se závěrem, že užívají předmětnou nemovitost bez právního důvodu, neboť z jejich strany nedošlo "k žádnému porušení smluvních povinností ani povinností uložených zákonem" a namítají, že je nelze "za nedostatek peněžních prostředků ke koupi" (rozuměno předmětné nemovitosti) "a nedůslednost právních předpisů" (novelizaci občanského zákoníku) "sankcionovat zánikem jejich právního důvodu bydlení". Poukazují na to, že žalobci věděli, že kupují nemovitost obývanou žalovanými a jejich nezletilými dětmi, a že vzniklý stav žalovaní nezavinili. Dovolatelé mají za to, že je třeba "ohledně vztahů založených zaniklými právními instituty užít analogie dle § 853 OZ", že je nutné na vztah založený dohodou o dočasném užívání aplikovat § 871 obč.zák. a dovozují, že se tento právní vztah změnil ke dni účinnosti zákona 509/1991 Sb. na nájem bytu. Uvádí dále, že napadený rozsudek "umožňuje navrhovatelům výkon jejich vlastnických práv v rozporu s dobrými mravy a umožňuje jim bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných, v tomto případě odpůrců". V této souvislosti poukazují na to, že v době, kdy uzavírali dohodu o dočasném užívání nemovitosti, vrátili byt v L., který dosud užívali, že nemají s nezletilými dětmi jinou možnost bydlení, a že se marně snaží získat jiný byt. Navrhli, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení; současně navrhli odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku.


Usnesením ze dne 25.5.2000, č.j. 26 Cdo 2138/99-58, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) podle § 243 o.s.ř. odložil vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2.6.1999, č.j. 10 Co 351/98-44.


Žalobci se ve svém dovolacím vyjádření ztotožnili s právním posouzením věci odvolacím soudem a navrhli, aby dovolání bylo zamítnuto. Vyvraceli argumenty žalovaných, že se jejich právo dočasného užívání nemovitosti transformovalo na právo nájmu bytu a poukázali na to, že žalovaní nečiní reálné kroky k tomu, aby si zajistili jiné bydlení.


Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými - účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 2 o.s.ř.), je podle § 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přípustné, a opírá se o způsobilý dovolací důvod, jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.).


Dovolací soud podle § 242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. posuzuje z úřední povinnosti pouze vady taxativně vyjmenované v § 237 odst. 1 o.s.ř. a jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.); jinak je oprávněn přezkoumat rozhodnutí odvolacího soudu jen v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden, přičemž je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Vady řízení, vyjmenované v ust. § 237 odst. 1 o.s.ř. ani tzv. jiné vady řízení nebyly dovoláním tvrzeny a jejich existence se z obsahu spisu nepodává. Dovolacímu přezkumu v dané věci se tedy otevírá otázka, zda je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správný závěr odvolacího soudu o tom, že na právní vztah žalovaných k předmětné nemovitosti nebylo možno po 1.1.1992 aplikovat ustanovení § 871 obč.zák., upravující zákonnou transformaci práva osobního užívání bytu na právo nájmu bytu, a zda žalovaným zanikl právní důvod užívání této nemovitosti v důsledku nabytí vlastnického práva žalobců k ní.


Nesprávné právní posouzení jako důvod dovolání podle § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. spočívá v tom, že odvolací soud aplikoval na zjištěný skutkový stav nesprávný právní předpis nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil.


Ve smyslu ustanovení § 868 obč.zák. ve znění účinném od 1.1.1992 (dále jen "obč.zák."), ustanoveními tohoto zákona se řídí i právní vztahy vzniklé před 1.1.1992; vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před 1. lednem 1992 se však posuzují podle dosavadních předpisů. Ve smyslu ustanovení § 871 odst. 1 obč.zák. se právo osobního užívání bytu vzniklé podle dosavadních předpisů mění na nájem.



Podle § 397 odst. 1 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.1991 bylo možno nemovitost nebo její část přenechat jinému k dočasnému užívání. Podle § 398 citovaného zákona užívání skončí uplynutím doby, na kterou bylo dohodnuto. Není-li doba určena, skončí užívání uplynutím doby, v níž bylo anebo mohlo být dosaženo účelu, ke kterému byla nemovitost do užívání přenechána.


Z posléze uvedených ustanovení vyplývá, že právní vztah přenechání nemovitosti k dočasnému užívání se vyznačoval dočasností; tím se odlišoval od právního vztahu osobního užívání bytu, který byl pojmově vztahem časově neomezeným (srov. § 153 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.1991). Dočasnost tohoto vztahu ovšem nevylučovala i sjednání dohody bez stanovení doby užívání. Právní vztah dočasného užívání nemovitosti se od právního vztahu osobního užívání bytu odlišoval i způsobem vzniku a zániku, neboť zatímco uzavření dohody o dočasném užívání (včetně dohody o způsobech jejího zániku) bylo zásadně v dispozici jejich subjektů, vznik i zánik právního vztahu osobního užívání bytu byl upraven kogentními ustanoveními zákona, v nichž se silně projevovaly veřejnoprávní prvky (srov. zejména § 154 a § 184 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.1991); osobnímu uživateli bytu (na rozdíl od dočasného uživatele nemovitosti) přitom přiznával zákon při zániku jeho práva zásadně nárok na bytovou náhradu (srov. § 186 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.1991). V neposlední řadě se oba tyto vztahy odlišovaly i co do svého obsahu (co do práv a povinností subjektů) a předmětu užívání.


Novela občanského zákoníku provedená s účinností od 1.1.1992 zákonem 509/1991 Sb., vypuštěním části třetí a páté odstranila stávající užívací vztahy (tj. jak vztah osobního užívání bytu, tak i vztah dočasného užívání nemovitosti) a nahradila je v novém znění části osmé jinými užívacími instituty, a to především institutem nájmu. Současně stanovila, které stávající užívací vztahy k bytu se mění ze zákona na nájem bytu (srov. § 871 obč.zák.). Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 27.7.2000, sp.zn. 26 Cdo 187/99, zákonná transformace na právo nájmu bytu se týká pouze v citovaném ustanovení výslovně uvedených právních vztahů; jejich výčet je taxativní, a nelze jej rozšiřovat na právní vztahy, jež zde nejsou výslovně vyjmenované. Ustanovení § 871 obč.zák., upravující zákonnou transformaci na právo nájmu bytu, míří totiž pouze na případy, kdy byl byt užíván na základě práva osobního užívání bytu, jemuž byla poskytována zvláštní právní ochrana, obdobně jako je tomu nyní u práva nájmu bytu (srov. § 685 odst. 1 větu druhou obč.zák.). Nelze jej tedy ani za použití analogie (§ 853 obč.zák.) aplikovat na právní vztah dočasného užívání nemovitosti ve smyslu ustanovení § 397 obč.zák. ve znění účinném do 31.12.1991, který byl ve srovnání s právem osobního užívání bytu zcela odlišným právním institutem.


Za situace, kdy občanský zákoník ve znění citované novely již právní vztah dočasného užívání nemovitosti výslovně neupravuje, je třeba použít ustanovení upravující vztah obsahem i účelem nejbližší (§ 853 obč.zák.). Tím je - za předpokladu, že za přenechání nemovitosti do dočasného užívání byla sjednána úplata - právní vztah nájmu ve smyslu ustanovení §§ 663 a násl. obč.zák., neboť jeho obsahem je též přenechání věci do užívání jinému, dočasně a za úplatu, nikoliv vztah nájmu bytu ve smyslu ustanovení §§ 685 a násl. obč.zák. (ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší soud i ve svém rozhodnutí z 9.8.1999, sp.zn. 2 Cdon 1161/97).


V projednávané věci tedy odvolací soud nepochybil, pokud dovodil, že na právní vztah žalovaných k předmětné nemovitosti nebylo možno po 1.1.1992 aplikovat ustanovení § 871 obč.zák., upravující zákonnou transformaci práva osobního užívání bytu na právo nájmu bytu, resp. pokud dovodil, že žalovaní užívali i po uvedeném datu předmětnou nemovitost právem. I když odvolací soud svůj závěr o právním důvodu užívání předmětné nemovitosti žalovanými opřel toliko o dohodu z 31.8.1990, lze - s poukazem na výše dovozené závěry - dovodit, že na právní vztah, založený touto dohodou (na základě níž bylo užívání sjednáno dočasně a za úplatu) lze aplikovat ustanovení §§ 663 a násl. obč.zák. o nájmu, tedy že žalovaní užívali předmětnou nemovitost na základě práva nájmu (v řízení nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by právní vztah založený uvedenou dohodou k 1.1.1992 netrval).


S odvolacím soudem však nelze souhlasit, pokud dovodil, že žalovaným zanikl právní důvod užívání předmětné nemovitosti v důsledku nabytí vlastnického práva žalobců k ní. Jak vyplývá z obsahu spisu - obsahu listiny, datované 31.8.1990, označené jako "Dohoda o dočasném užívání nemovitosti", konkrétně jejího čl. III., byla dohoda uzavřena "na dobu trvání pracovního poměru jmenovaného (rozuměno K. B.) k TZZ 491 L.". Vymezení doby, na níž bylo užívání dohodnuto, bylo tedy vázáno na událost, o níž nebylo jisto, zda v budoucnu nastane, resp. kdy se tak stane. Takovéto vymezení nelze považovat za určité (srov. právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30.9.1998, sp.zn. 2 Cdon 1574/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 1999, pod pořadovým číslem 99, ve vztahu k ujednání o době trvání nájmu bytu sjednaného na dobu trvání pracovního poměru), a proto je nutno dovodit, že doba, na kterou bylo užívání předmětné nemovitosti dohodnuto, nebyla určena (§ 398 věta druhá občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.1991). Vyjdeme-li z dovoláním nezpochybněného zjištění, že právní vztah, založený uvedenou dohodou trval k 1.1.1992, pak je nutno jej nadále považovat za nájem sjednaný na dobu neurčitou, který může za podmínek stanovených v ustanovení § 676 obč.zák. zaniknout výpovědí (nedojde-li k dohodě pronajímatele s nájemcem). Došlo-li následně ke změně vlastnictví k předmětné nemovitosti, vstoupili žalobci nabytím vlastnického práva k ní do právního postavení předchozího vlastníka (§ 680 odst. 2 obč.zák.), tj. do daného nájemního vztahu, se všemi jeho základními obsahovými atributy, včetně jeho časového vymezení (na dobu neurčitou). Právní závěr odvolacího soudu, že žalovaným zanikl právní důvody užívání předmětné nemovitosti v důsledku nabytí vlastnického práva žalobců, není tedy správný.


Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 1 části věty za středníkem napadený rozsudek zrušil, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta první o.s.ř.).


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

redakce epravo.cz
9. 5. 2001

Poslat článek emailem

*) povinné položky

Další články:

  • Nesprávné označení relevantní stěžovatelovy námitky (exkluzivně pro předplatitele)
  • Příspěvek na péči
  • Střídavá péče (exkluzivně pro předplatitele)
  • Předvídatelnost soudního rozhodování
  • Opatrovník
  • Společná domácnost
  • Mzda (exkluzivně pro předplatitele)
  • Náhrada za ztrátu na výdělku (exkluzivně pro předplatitele)
  • Nesprávný úřední postup (exkluzivně pro předplatitele)
  • Odpovědnost státu za újmu (exkluzivně pro předplatitele)
  • Vypořádací podíl v bytovém družstvu (exkluzivně pro předplatitele)

Novinky v eshopu

Aktuální akce

  • 05.08.2025ChatGPT od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 5.8.2025
  • 12.08.2025Claude (Anthropic) od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 12.8.2025
  • 19.08.2025Microsoft Copilot od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 19.8.2025
  • 26.08.2025Gemini a NotebookLM od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 26.8.2025
  • 02.09.2025Pracovní smlouva prakticky (online - živé vysílání) - 2.9.2025

Online kurzy

  • Úvod do problematiky squeeze-out a sell-out
  • Pořízení pro případ smrti: jak zajistit, aby Váš majetek zůstal ve správných rukou
  • Zaměstnanec – rodič z pohledu pracovněprávních předpisů
  • Flexi novela zákoníku práce
  • Umělá inteligence a odpovědnost za újmu
Lektoři kurzů
JUDr. Tomáš Nielsen
JUDr. Tomáš Nielsen
Kurzy lektora
JUDr. Tomáš Sokol
JUDr. Tomáš Sokol
Kurzy lektora
JUDr. Martin Maisner, Ph.D., MCIArb
JUDr. Martin Maisner, Ph.D., MCIArb
Kurzy lektora
Mgr. Marek Bednář
Mgr. Marek Bednář
Kurzy lektora
Mgr. Veronika  Pázmányová
Mgr. Veronika Pázmányová
Kurzy lektora
Mgr. Michaela Riedlová
Mgr. Michaela Riedlová
Kurzy lektora
JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D.
JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D.
Kurzy lektora
Mgr. Michal Nulíček, LL.M.
Mgr. Michal Nulíček, LL.M.
Kurzy lektora
JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M.
JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M.
Kurzy lektora
JUDr. Jakub Dohnal, Ph.D., LL.M.
JUDr. Jakub Dohnal, Ph.D., LL.M.
Kurzy lektora
JUDr. Tomáš Nielsen
JUDr. Tomáš Nielsen
Kurzy lektora
JUDr. Tomáš Sokol
JUDr. Tomáš Sokol
Kurzy lektora
všichni lektoři

Konference

  • 18.09.2025Diskusní fórum: Daňové právo v praxi - 18.9.2025
  • 02.10.2025Trestní právo daňové - 2.10.2025
  • 03.10.2025Daňové právo 2025 - Daň z přidané hodnoty - 3.10.2025
Archiv

Magazíny a služby

  • Monitoring judikatury (24 měsíců)
  • Monitoring judikatury (12 měsíců)
  • Monitoring judikatury (6 měsíců)

Nejčtenější na epravo.cz

  • 24 hod
  • 7 dní
  • 30 dní
  • Promlčení zápůjčky na dobu neurčitou a změna judikatury Nejvyššího soudu
  • Od konkurenční doložky k právní nejistotě: kontroverzní výklad Nejvyššího soudu v rozsudku 27 Cdo 1236/2024
  • Ne/podceňování zastupitelnosti bezpečnostních rolí dle zákona o kybernetické bezpečnosti
  • Jak dlouho po podání žádosti o vydání stavebního povolení musí žadatel udržovat podkladová stanoviska platná a aktuální?
  • Příspěvek na péči
  • Sankční povinnost odevzdání řidičského průkazu v implikační souvislosti
  • Právo a umělé inteligence: AI Act, osobní údaje, kyberbezpečnost a další regulace
  • Předvídatelnost soudního rozhodování
  • Závislá práce ve světle nového rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2025, sp. zn. A Ads 6/2025
  • Obchodní vedení společnosti
  • Právo a umělé inteligence: AI Act, osobní údaje, kyberbezpečnost a další regulace
  • Sankční povinnost odevzdání řidičského průkazu v implikační souvislosti
  • Dítě a dovolená v zahraničí: Co dělat, když druhý rodič nesouhlasí s cestou?
  • Top 12 čili Tucet nejvýznamnějších judikátů Nejvyššího soudu z loňského roku 2024 vzešlých z řešení pracovněprávních sporů
  • Promlčení zápůjčky na dobu neurčitou a změna judikatury Nejvyššího soudu
  • 10 otázek pro ... Jana Kohouta
  • Ověření podpisu advokátem a „nestrannost“ advokáta
  • Projevy tzv. flexinovely zákoníku práce při skončení pracovního poměru výpovědí udělenou zaměstnanci ze strany zaměstnavatele
  • Bez rozvrhu pracovní doby to nepůjde
  • Nařízení odstranění černé stavby aneb Když výjimka potvrzuje pravidlo
  • Úprava styku rodiče s dítětem nízkého věku v tzv. navykacím režimu a poté
  • Zákon č. 73/2025 Sb.: Advokacie v nové éře regulace a ochrany důvěrnosti
  • Nový zákon o kybernetické bezpečnosti: co se mění a jak se připravit?
  • Top 12 čili Tucet nejvýznamnějších judikátů Nejvyššího soudu z loňského roku 2024 vzešlých z řešení pracovněprávních sporů

Soudní rozhodnutí

Nesprávné označení relevantní stěžovatelovy námitky (exkluzivně pro předplatitele)

Nejvyšší správní soud nedostojí požadavkům na řádné odůvodnění soudního rozhodnutí vyplývajícím z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, pokud nesprávně označí...

Předběžná vazba (exkluzivně pro předplatitele)

Při rozhodování o předběžné vazbě podle § 94 zákona o mezinárodní justiční spolupráci musí soudy dostatečně odůvodnit reálné riziko útěku vyžádané osoby, podložené jejím...

Přeřazení odsouzeného do přísnějšího typu věznice (exkluzivně pro předplatitele)

Rozhodnutí o přeřazení odsouzeného do věznice s přísnějším režimem představuje omezení práva na osobní svobodu podle článku 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a obecné...

Příspěvek na péči

Příspěvek na péči a jeho právní úprava v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, je naplněním práva na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci podle...

Střídavá péče (exkluzivně pro předplatitele)

Nemožnost přítomného účastníka efektivně participovat na jednání prostřednictvím svého advokáta z důvodu jazykových omezení může za určitých okolností vést k porušení jeho...

Hledání v rejstřících

  • mapa serveru
  • o nás
  • reklama
  • podmínky provozu
  • kontakty
  • publikační podmínky
  • FAQ
  • obchodní a reklamační podmínky
  • Ochrana osobních údajů - GDPR
  • Nastavení cookies
100 nej
© EPRAVO.CZ, a.s. 1999-2025, ISSN 1213-189X
Provozovatelem serveru je EPRAVO.CZ, a.s. se sídlem Dušní 907/10, Staré Město, 110 00 Praha 1, Česká republika, IČ: 26170761, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 6510.
Automatické vytěžování textů a dat z této internetové stránky ve smyslu čl. 4 směrnice 2019/790/EU je bez souhlasu EPRAVO.CZ, a.s. zakázáno.

Jste zde poprvé?

Vítejte na internetovém serveru epravo.cz. Jsme zdroj informací jak pro laiky, tak i pro právníky profesionály. Zaregistrujte se u nás a získejte zdarma řadu výhod.

Protože si vážíme Vašeho zájmu, dostanete k registraci dárek v podobě unikátního online kurzu Základy práce s AI. Tento kurz vás vybaví znalostmi a nástroji potřebnými k tomu, aby AI nebyla jen dalším trendem, ale spolehlivým partnerem ve vaší praxi. Připravte se objevit potenciál AI a zjistit, jak může obohatit vaši kariéru.

Registrace je zdarma, k ničemu Vás nezavazuje a získáte každodenní přehled o novinkách ve světě práva.


Vaše data jsou u nás v bezpečí. Údaje vyplněné při této registraci zpracováváme podle podmínek zpracování osobních údajů



Nezapomněli jste něco v košíku?

Vypadá to, že jste si něco zapomněli v košíku. Dokončete prosím objednávku ještě před odchodem.


Přejít do košíku


Vaši nedokončenou objednávku vám v případě zájmu zašleme na e-mail a můžete ji tak dokončit později.