6. 2. 2017
ID: 104998
Místní příslušnost
Ujednání o prorogační doložce, které neurčuje výslovně, který konkrétní soud prvního stupně určují účastníci jako místně příslušný k projednání jejich eventuálního sporu o závazcích vyplývajících z uzavřené rámcové kupní smlouvy, ale které stanoví, že místně příslušným je soud v sídle prodávajícího se zachováním věcné příslušnosti soudu, je dostatečně určité.
(Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 23 Cdo 4828/2016, ze dne 27.10.2016)
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně IZOMAT stavebniny s.r.o., se sídlem v P., zastoupené JUDr. T.Ch., advokátem, se sídlem v P., proti žalované FESAN s.r.o., se sídlem ve V., zastoupené JUDr. R.P., advokátem, se sídlem v M.B., o zaplacení částky 61 720 Kč s s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 38/2012, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. října 2015, č. j. 12 Co 279/2013-75, tak, že dovolání se zamítá.
Z odůvodnění :
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 22 února 2013, č. j. 24 C 38/2012-21, zamítl námitku místní nepříslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 1 v řízení o zaplacení částky 61 720 Kč s příslušenstvím, kterou vznesla žalovaná podle § 105 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť účastníci řízení si podle ustanovení § 89a o. s. ř. sjednali v článku IX bodu 9.6 rámcové kupní smlouvy pro rok 2011/b. s./PO uzavřené dne 27. května 2011 místní příslušnost soudu podle sídla žalobkyně, tedy Obvodního soudu pro Prahu 1.
K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. října 2015, č. j. 12 Co 279/2013-75, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud ze znaleckého posudku JUDr. J.S. ze dne 13. července 2015 zjistil, že podpis jednatelky žalované na rámcové smlouvě ze dne 27. května 2011 je jejím pravým podpisem. S ohledem na tento závěr znaleckého posudku a na znění článku IX bodu 9.6 rámcové smlouvy ze dne 27. května 2011, v němž si smluvní strany sjednaly, že v případě sporu mezi nimi je k projednání věci místně příslušným soudem soud v sídle prodávajícího se zachováním věcné příslušnosti soudu, dospěl odvolací soud k závěru, že smluvní strany si řádně sjednaly příslušnost jiného soudu než obecného soudu podle sídla žalované. Vzhledem k tomu, že obě účastnice jsou právnickými osobami – podnikatelkami a vymáhaná pohledávka vznikla v souvislosti s jejich podnikatelskou činností, jedná se tedy o věc obchodní, mohly si na místo obecného soudu podle § 89a o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2013 sjednat místní příslušnost soudu jiného, v daném případě soudu v sídle žalobkyně, přičemž se nejednalo o výlučnou příslušnost soudu podle § 88 o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání s tím, že je považuje za přípustné podle § 237 o. s. ř. s ohledem na to, že soudy dosud neřešily otázku, zda může být doložka o volbě soudu příslušného pro spory mezi smluvními stranami platná pouze jako dva řádky obchodní smlouvy bez odkazu na konkrétní soud.
Článek 9.6 rámcové kupní smlouvy účastnic ze dne 27. května 2011 není podle názoru dovolatelky dostatečně určitý a srozumitelný, když neurčuje žádný jiný existující okresní nebo krajský soud, ani žádný obdobný orgán (např. rozhodce atd.). Dovolatelka je přesvědčena, že si účastnice nesmluvili dohodou příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 1. Dovolání je proto důvodné podle § 241a o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že předmětná prorogační dohoda uzavřená ve smyslu § 89a o. s. ř. je v totožném znění přijímána opakovaně soudy v České republice. Dohoda je podle názoru žalobkyně dostatečně určitá a stanovuje místní příslušnost pro Obvodní soud pro Prahu 1. V dané věci se nejedná o vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchyloval od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která by dosud dovolacím soudem nebyla řešena či rozhodována rozdílně. Žalobkyně navrhla odmítnutí nebo zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen opět „o. s. ř.“.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno účastníkem řízení ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání je podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné k řešení otázky, zda je platná dohoda o místní příslušnosti soudu (prorogace) podle § 89a občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2013, kterou se sjednává místní příslušnost soudu „v sídle prodávajícího se zachováním věcné příslušnosti soudu“, bez uvedení konkrétního soudu, neboť tato otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.
Dovolání však není důvodné.
Podle ustanovení § 89a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2013, se účastníci řízení v obchodní věci mohou písemně dohodnout na místní příslušnosti jiného soudu prvního stupně, ledaže zákon stanoví příslušnost výlučnou.
Podle ustanovení § 9 odst. 1 o. s. ř., nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.
Ustanovení § 9 odst. 2 až 4 o. s. ř. určuje věcnou příslušnost krajských soudů.
Podle § 85 odst. 3 o. s. ř. je obecným soudem právnické osoby okresní soud, v jehož obvodu má sídlo.
Podle § 85a o. s. ř. je-li pro řízení v prvním stupni věcně příslušný krajský soud a místní příslušnost se řídí obecným soudem účastníka, je místně příslušným krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud účastníka.
V této věci se nejednalo o příslušnost výlučnou stanovenou v § 88 o. s. ř., neboť není dána žádná skutečnost vymezená v uvedeném ustanovení.
Podle skutkového zjištění soudu prvního stupně, resp. soudu odvolacího účastnice řízení do své rámcové kupní smlouvy ze dne 27. května 2011 zařadily v článku 9.6 ujednání o prorogační doložce, které neurčovalo výslovně, který konkrétní soud prvního stupně určují jako místně příslušný k projednání jejich eventuálního sporu o závazcích vyplývajících z uzavřené rámcové kupní smlouvy. Dohodly se však, že místně příslušným je soud v sídle prodávajícího se zachováním věcné příslušnosti soudu.
Takto sjednané určení místně příslušného soudu mezi podnikateli je dostatečně určité.
S přihlédnutím k ustanovení § 85 odst. 3 a § 85a o. s. ř. nelze než dovodit, že v případě věcné příslušnosti okresního soudu (jako je tomu v daném případě) je podle dohody o prorogaci místně příslušný okresní soud, v jehož obvodu má prodávající (žalobkyně) sídlo (v dané věci tedy Obvodní soud pro Prahu 1), v případě věcné příslušnosti krajského soudu je pak místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu má prodávající (žalobkyně) sídlo.
Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
zdroj: www.nsoud.cz
Právní věta - redakce.
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně IZOMAT stavebniny s.r.o., se sídlem v P., zastoupené JUDr. T.Ch., advokátem, se sídlem v P., proti žalované FESAN s.r.o., se sídlem ve V., zastoupené JUDr. R.P., advokátem, se sídlem v M.B., o zaplacení částky 61 720 Kč s s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 38/2012, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. října 2015, č. j. 12 Co 279/2013-75, tak, že dovolání se zamítá.
Z odůvodnění :
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 22 února 2013, č. j. 24 C 38/2012-21, zamítl námitku místní nepříslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 1 v řízení o zaplacení částky 61 720 Kč s příslušenstvím, kterou vznesla žalovaná podle § 105 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť účastníci řízení si podle ustanovení § 89a o. s. ř. sjednali v článku IX bodu 9.6 rámcové kupní smlouvy pro rok 2011/b. s./PO uzavřené dne 27. května 2011 místní příslušnost soudu podle sídla žalobkyně, tedy Obvodního soudu pro Prahu 1.
K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. října 2015, č. j. 12 Co 279/2013-75, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud ze znaleckého posudku JUDr. J.S. ze dne 13. července 2015 zjistil, že podpis jednatelky žalované na rámcové smlouvě ze dne 27. května 2011 je jejím pravým podpisem. S ohledem na tento závěr znaleckého posudku a na znění článku IX bodu 9.6 rámcové smlouvy ze dne 27. května 2011, v němž si smluvní strany sjednaly, že v případě sporu mezi nimi je k projednání věci místně příslušným soudem soud v sídle prodávajícího se zachováním věcné příslušnosti soudu, dospěl odvolací soud k závěru, že smluvní strany si řádně sjednaly příslušnost jiného soudu než obecného soudu podle sídla žalované. Vzhledem k tomu, že obě účastnice jsou právnickými osobami – podnikatelkami a vymáhaná pohledávka vznikla v souvislosti s jejich podnikatelskou činností, jedná se tedy o věc obchodní, mohly si na místo obecného soudu podle § 89a o. s. ř. ve znění účinném do 31. prosince 2013 sjednat místní příslušnost soudu jiného, v daném případě soudu v sídle žalobkyně, přičemž se nejednalo o výlučnou příslušnost soudu podle § 88 o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání s tím, že je považuje za přípustné podle § 237 o. s. ř. s ohledem na to, že soudy dosud neřešily otázku, zda může být doložka o volbě soudu příslušného pro spory mezi smluvními stranami platná pouze jako dva řádky obchodní smlouvy bez odkazu na konkrétní soud.
Článek 9.6 rámcové kupní smlouvy účastnic ze dne 27. května 2011 není podle názoru dovolatelky dostatečně určitý a srozumitelný, když neurčuje žádný jiný existující okresní nebo krajský soud, ani žádný obdobný orgán (např. rozhodce atd.). Dovolatelka je přesvědčena, že si účastnice nesmluvili dohodou příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 1. Dovolání je proto důvodné podle § 241a o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že předmětná prorogační dohoda uzavřená ve smyslu § 89a o. s. ř. je v totožném znění přijímána opakovaně soudy v České republice. Dohoda je podle názoru žalobkyně dostatečně určitá a stanovuje místní příslušnost pro Obvodní soud pro Prahu 1. V dané věci se nejedná o vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchyloval od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která by dosud dovolacím soudem nebyla řešena či rozhodována rozdílně. Žalobkyně navrhla odmítnutí nebo zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen opět „o. s. ř.“.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno účastníkem řízení ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání je podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné k řešení otázky, zda je platná dohoda o místní příslušnosti soudu (prorogace) podle § 89a občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2013, kterou se sjednává místní příslušnost soudu „v sídle prodávajícího se zachováním věcné příslušnosti soudu“, bez uvedení konkrétního soudu, neboť tato otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.
Dovolání však není důvodné.
Podle ustanovení § 89a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2013, se účastníci řízení v obchodní věci mohou písemně dohodnout na místní příslušnosti jiného soudu prvního stupně, ledaže zákon stanoví příslušnost výlučnou.
Podle ustanovení § 9 odst. 1 o. s. ř., nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.
Ustanovení § 9 odst. 2 až 4 o. s. ř. určuje věcnou příslušnost krajských soudů.
Podle § 85 odst. 3 o. s. ř. je obecným soudem právnické osoby okresní soud, v jehož obvodu má sídlo.
Podle § 85a o. s. ř. je-li pro řízení v prvním stupni věcně příslušný krajský soud a místní příslušnost se řídí obecným soudem účastníka, je místně příslušným krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud účastníka.
V této věci se nejednalo o příslušnost výlučnou stanovenou v § 88 o. s. ř., neboť není dána žádná skutečnost vymezená v uvedeném ustanovení.
Podle skutkového zjištění soudu prvního stupně, resp. soudu odvolacího účastnice řízení do své rámcové kupní smlouvy ze dne 27. května 2011 zařadily v článku 9.6 ujednání o prorogační doložce, které neurčovalo výslovně, který konkrétní soud prvního stupně určují jako místně příslušný k projednání jejich eventuálního sporu o závazcích vyplývajících z uzavřené rámcové kupní smlouvy. Dohodly se však, že místně příslušným je soud v sídle prodávajícího se zachováním věcné příslušnosti soudu.
Takto sjednané určení místně příslušného soudu mezi podnikateli je dostatečně určité.
S přihlédnutím k ustanovení § 85 odst. 3 a § 85a o. s. ř. nelze než dovodit, že v případě věcné příslušnosti okresního soudu (jako je tomu v daném případě) je podle dohody o prorogaci místně příslušný okresní soud, v jehož obvodu má prodávající (žalobkyně) sídlo (v dané věci tedy Obvodní soud pro Prahu 1), v případě věcné příslušnosti krajského soudu je pak místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu má prodávající (žalobkyně) sídlo.
Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
zdroj: www.nsoud.cz
Právní věta - redakce.
