epravo.cz

Přihlášení / registrace

Nemáte ještě účet? Zaregistrujte se


Zapomenuté heslo
    Přihlášení / registrace
    • ČLÁNKY
      • občanské právo
      • obchodní právo
      • insolvenční právo
      • finanční právo
      • správní právo
      • pracovní právo
      • trestní právo
      • evropské právo
      • veřejné zakázky
      • ostatní právní obory
    • ZÁKONY
      • sbírka zákonů
      • sbírka mezinárodních smluv
      • právní předpisy EU
      • úřední věstník EU
    • SOUDNÍ ROZHODNUTÍ
      • občanské právo
      • obchodní právo
      • správní právo
      • pracovní právo
      • trestní právo
      • ostatní právní obory
    • AKTUÁLNĚ
      • 10 otázek
      • tiskové zprávy
      • vzdělávací akce
      • komerční sdělení
      • ostatní
      • rekodifikace TŘ
    • Rejstřík
    • E-shop
      • Online kurzy
      • Online konference
      • Záznamy konferencí
      • EPRAVO.CZ Premium
      • Konference
      • Monitoring judikatury
      • Publikace a služby
      • Společenské akce
      • Advokátní rejstřík
      • Partnerský program
    • Předplatné
    24. 4. 2001
    ID: 6273

    Porušení zásad bezprostřednosti a ústnosti v soudním řízení

    Pokud odvolací soud pouze na základě důkazů provedených před soudem I. stupně tyto důkazy sám zcela odlišně hodnotí, vysloví pochybnosti o věrohodnosti výpovědí a dospěje tak k úplně jinému skutkovému zjištění, jde o porušení zásad bezprostřednosti a ústnosti v soudním řízení

    Pokud odvolací soud pouze na základě důkazů provedených před soudem I. stupně tyto důkazy sám zcela odlišně hodnotí, vysloví pochybnosti o věrohodnosti výpovědí a dospěje tak k úplně jinému skutkovému zjištění, jde o porušení zásad bezprostřednosti a ústnosti v soudním řízení.


    (Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2000, sp. zn.: 7 Tz 102/2000)


    Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci stížnosti pro porušení zákona, podanou ministrem spravedlnosti v neprospěch obviněného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, jako soudu odvolacího, ze dne 24. 1. 2000, sp. zn. 2 To 1291/99 tak, že pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 24. 1. 2000, sp. zn. 2 To 1291/99 a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř., § 259 odst. 3 tr. ř. a § 226 písm. a) tr. ř. ve prospěch obviněného A. D. Nejvyšší soud České republiky tento rozsudek zrušil, zrušil rovněž i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.


    Z odůvodnění:


    Obviněný A. D. byl rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 25. 11. 1999, sp. zn. 3 T 21/98, uznán vinným trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. a trestným činem týrání zvířat podle § 203 odst. 2 tr. zák. Trestných činů se měl dopustit tak, že dne 8. 6. 1997 kolem 19,00 hod. v P., okr. Š., pod vlivem požitého alkoholu a po předchozí rozepři s P. R., vykopl dveře do přístavku rodinného domu č. 219 v Příční ul. obývaném P. R., v místnosti úmyslně rozbíjel zařízení, věci z místnosti částečně vynesl na dvůr a zapálil je, dupáním usmrtil, na něj dorážejícího psa - trpasličího jezevčíka, který patřil P. R. a jmenovanému tak způsobil škodu ve výši nejméně 1 200,- Kč.


    Za to mu byl uložen podle § 238 odst. 2 za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem výkonu tohoto trestu na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému škodu ve výši 1 200,- Kč a podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený P. R. se zbytkem nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.


    Uvedený rozsudek nenabyl právní moci, protože obviněný proti němu v zákonné lhůtě podal odvolání. Z podnětu tohoto odvolání Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, věc projednal dne 24. 1. 2000 ve veřejném zasedání a rozsudkem sp. zn. 2 To 1291/99, podle § 258 odst. 1 písm. d) napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. obviněného nově podle § 226 písm. a) tr. ř. zprostil obžaloby Okresního státního zastupitelství v Šumperku pro shora popsaný skutek.


    Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, podal ve lhůtě stanovené § 272 odst. 1 tr. ř. ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného A. D. Uvádí v ní, že citovaným rozsudkem odvolacího soudu byl ve prospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních § 258 odst. 1 písm. d), § 259 odst. 3 a § 226 písm. a) tr. ř. ve vztahu k ustanovením § 238 odst. 1, 2 tr. zák. a § 203 odst. 2 tr. zák. Porušení zákona spatřuje v následujících skutečnostech: v dané trestní věci nalézací soud dospěl k výroku o vině obviněného, přičemž rozvedl, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy opírá svá skutková zjištění a jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů. Nalézací soud postupoval důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř., tedy důkazy hodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a dospěl k logicky odůvodněnému skutkovému zjištění.


    S tímto hodnocením důkazů se odvolací soud neztotožnil a v odůvodnění zprošťujícího rozsudku uvedl, že nalézací soud přecenil svědeckou výpověď poškozeného, která je jediným přímým důkazem. Konstatoval, že sice existuje určité podezření, že se jednání popsaného ve skutkové větě obžaloby mohl obviněný dopustit, takový závěr však nelze učinit jednoznačně. Tímto závěrem, podle stížnosti pro porušení zákona, odvolací soud nepřípustně zasáhl do zásady volného hodnocení důkazů soudem I. stupně. Jestliže odvolací soud nemůže nalézacímu soudu vytknout neúplnost provedeného dokazování a nemůže mu ani zcela konkrétně vytknout to, že hodnotil důkazy v rozporu s jejich obsahem, že z nich vyvodil skutkové závěry, které z nich logicky nevyplývají, že některé významné důkazy pominul a že rozpory, které vyvstaly mezi důkazy nepřeklenul hodnotícími úvahami, jež neodporují zásadám logického myšlení je nepřípustné, aby hodnocení důkazů soudem I. stupně nahrazoval svým vlastním hodnocením a aby skutkové závěry soudu I. stupně nahrazoval svými závěry pouze proto, že sám hodnotí důkazy jiným způsobem.


    Dále stížnost pro porušení zákona zdůrazňuje, že pokud odvolací soud považuje rozsah dokazování za úplný, ale provedené důkazy sám hodnotí jinak než soud I. stupně, nemůže o zrušení rozsudku soudu I. stupně podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. rozhodnout novým rozsudkem bez toho, že nezbytné důkazy předtím zopakoval před odvolacím soudem. Musí však přitom brát zřetel na to, zda rozsah důkazů, které je třeba opakovat ve veřejném zasedání, nepřekračuje meze uvedené v ustanovení § 263 odst. 6 tr. ř.


    Odvolací soud však ve veřejném zasedání dne 24. 1. 2000 žádné dokazování neprováděl. Pokud tedy za této situace napadený rozsudek zrušil a sám rozhodl zprošťujícím rozsudkem, překročil svá zákonná oprávnění. Další pochybení spatřuje stížnost pro porušení zákona v tom, že obviněný byl zproštěn podle § 226 písm. a) tr. ř., když sám odvolací soud v odůvodnění rozsudku konstatuje, že z protokolu o ohledání místa činu a z fotodokumentace je nepochybné, že se stal skutek. Pokud se tedy rozhodl pro vynesení zprošťujícího rozsudku, měl postupovat podle § 226 písm. c) tr. ř.


    Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 24. 1. 2000, sp. zn. 2 To 1291/99, byl ve prospěch obviněného A. D. porušen zákon v ustanoveních § 258 odst. 1 písm. d), § 259 odst. 3, § 226 písm. a) tr. ř. ve vztahu k ustanovením § 238 odst. 1, 2 a § 203 odst. 2 tr. zák., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. citovaný rozsudek zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.


    Nejvyšší soud na základě podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. ř. správnost všech výroků napadeného rozsudku, jakož i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že zákon porušen byl, a to v podstatě v těch směrech, které naznačuje stížnost pro porušení zákona.


    Předně je třeba uvést, že nalézacím soudem byly provedeny všechny dostupné a nezbytné důkazy potřebné k rozhodnutí ve věci. Dokazování, které bylo doplňováno i na základě předchozích zrušujících rozhodnutí odvolacího soudu, bylo provedeno v souladu s trestním řádem a v řízení byla respektována práva obviněného na obhajobu. K obdobnému závěru koneckonců dospěl i odvolací soud, když v odůvodnění konstatuje, že ke dni vyhlášení napadeného rozsudku, bylo provedené dostatečně obsáhlé dokazování a na základě tohoto dokazování je pak možné přijmout objektivní výrok o vině či nevině obviněného. Podle názoru Nejvyššího soudu, nalézací soud rovněž všechny důkazy řádně hodnotil, postupujíc přitom podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Jeho závěry jsou logické a neodporují provedeným důkazům.


    Z protokolu o veřejném zasedání ze dne 24. 1. 2000 jednoznačně plyne, že v odvolacím řízení nebyly provedeny žádné nové důkazy a žádný z důkazů, který byl proveden již soudem I. stupně, nebyl opakován. Přitom podle § 259 odst. 3 tr. ř. může odvolací soud rozhodnout sám rozsudkem ve věci, je-li možné nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn a popřípadě důkazy provedenými před odvolacím soudem doplněn. Tímto ustanovením se však odvolací soud při svém rozhodování dostatečně důsledně neřídil, když pouze na základě důkazů provedených před soudem I. stupně sám diametrálně odlišně tyto důkazy hodnotil, vyslovil pochybnosti o věrohodnosti výpovědi poškozeného a dospěl tak k úplně jinému skutkovému zjištění. Odvolací soud tím kromě jiného popřel smysl zásad bezprostřednosti a ústnosti v soudním řízení. Jeho závěry, podle názoru Nejvyššího soudu, trpí i značnými logickými rozpory. V podstatě se přiklonil k obhajobě obviněného podle které je obětí msty ze strany poškozeného. Úplně pominul např. fakt, že iniciátorem trestního stíhání obviněného nebyl poškozený, ten totiž věc policejním orgánům neoznamoval, ale iniciátorem oznámení byl svědek F. M. Z jeho podnětu se věc začala vyšetřovat. Tento svědek se o události dověděl od poškozeného, který v té době bydlel v přístavku jeho rodinného domu. V kritický den se v pozdních nočních hodinách vrátil a viděl na dvoře dýmající zařízení, zabitého psa a vyražené dveře do přístavku poškozeného. Dále rozsudek odvolacího soudu pomíjí prostý a nezvratný fakt, plynoucí, jak sám uvádí, z protokolu o ohledání místa činu a fotodokumentace, že ke spálení zařízení přístavku poškozeného, vyražení dveří do přístavku a zabití psa poškozeného v kritický den skutečně došlo. Na tom nic nemění fakt, že sousedé tvrdí, že si žádného ohně večer nevšimli. Je zřejmé, že někdo musel dveře do přístavku, v němž poškozený bydlel vyrazit, zařízení zapálit a psa zabít. Představa, že by to, hnán touhou po pomstě, vše způsobil poškozený nemá v dosud provedených důkazech oporu.


    Nejvyšší soud se plně ztotožňuje s argumentací stížnosti pro porušení zákona, podle které soud II. stupně v odvolacím řízení nepřípustně zasáhl do zásady volného hodnocení důkazů soudem I. stupně a nahradil jeho hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením, z něhož vyvodil diametrálně odlišné závěry. Rovněž je na místě výtka, že nemohl postupovat podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. a rozhodnout o zrušení rozsudku soudu I. stupně, aniž by nezbytné důkazy předtím zopakoval, popřípadě doplnil dokazování dalšími důkazy v řízení před odvolacím soudem. Současně by však byl povinen za této situace respektovat meze ustanovení § 263 odst. 6 tr. ř.


    Další pochybení, jehož se odvolací soud dopustil je, že při zproštění obvinění postupoval podle § 226 písm. a) tr. ř., i když současně dospěl k závěru, že skutek, pro který byl obviněný stíhán se stal. Za této situace měl tedy postupovat podle § 226 písm. c) tr. ř.


    Vycházeje z těchto úvah, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 24. 1. 2000, sp. zn. 2 To 1291/99 a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákona v ustanoveních § 258 odst. 1 písm. d), § 259 odst. 3 a § 226 písm. a) tr. ř. ve prospěch obviněného A. D. Za splnění podmínek § 272 tr. ř. napadený rozsudek zrušil a zrušil rovněž všechna další rozhodnutí, na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.


    © EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

    redakce epravo.cz
    24. 4. 2001

    Poslat článek emailem

    *) povinné položky

    Další články:

    • Předběžná vazba (exkluzivně pro předplatitele)
    • Přeřazení odsouzeného do přísnějšího typu věznice (exkluzivně pro předplatitele)
    • Trestní příkaz (exkluzivně pro předplatitele)
    • Poškozený
    • Vrácení věci státnímu zástupci k došetření
    • Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání
    • Zahlazení odsouzení
    • Škoda a identifikace poškozeného (exkluzivně pro předplatitele)
    • Veřejná listina (exkluzivně pro předplatitele)
    • Vyšetřování
    • Obnova trestního řízení

    Novinky v eshopu

    Aktuální akce

    • 05.08.2025ChatGPT od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 5.8.2025
    • 12.08.2025Claude (Anthropic) od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 12.8.2025
    • 19.08.2025Microsoft Copilot od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 19.8.2025
    • 26.08.2025Gemini a NotebookLM od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 26.8.2025
    • 02.09.2025Pracovní smlouva prakticky (online - živé vysílání) - 2.9.2025

    Online kurzy

    • Úvod do problematiky squeeze-out a sell-out
    • Pořízení pro případ smrti: jak zajistit, aby Váš majetek zůstal ve správných rukou
    • Zaměstnanec – rodič z pohledu pracovněprávních předpisů
    • Flexi novela zákoníku práce
    • Umělá inteligence a odpovědnost za újmu
    Lektoři kurzů
    JUDr. Tomáš Sokol
    JUDr. Tomáš Sokol
    Kurzy lektora
    JUDr. Martin Maisner, Ph.D., MCIArb
    JUDr. Martin Maisner, Ph.D., MCIArb
    Kurzy lektora
    Mgr. Marek Bednář
    Mgr. Marek Bednář
    Kurzy lektora
    Mgr. Veronika  Pázmányová
    Mgr. Veronika Pázmányová
    Kurzy lektora
    Mgr. Michaela Riedlová
    Mgr. Michaela Riedlová
    Kurzy lektora
    JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D.
    JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D.
    Kurzy lektora
    Mgr. Michal Nulíček, LL.M.
    Mgr. Michal Nulíček, LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M.
    JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Jakub Dohnal, Ph.D., LL.M.
    JUDr. Jakub Dohnal, Ph.D., LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Tomáš Nielsen
    JUDr. Tomáš Nielsen
    Kurzy lektora
    všichni lektoři

    Konference

    • 18.09.2025Diskusní fórum: Daňové právo v praxi - 18.9.2025
    • 02.10.2025Trestní právo daňové - 2.10.2025
    • 03.10.2025Daňové právo 2025 - Daň z přidané hodnoty - 3.10.2025
    Archiv

    Magazíny a služby

    • Monitoring judikatury (24 měsíců)
    • Monitoring judikatury (12 měsíců)
    • Monitoring judikatury (6 měsíců)

    Nejčtenější na epravo.cz

    • 24 hod
    • 7 dní
    • 30 dní
    • Smlouva o smlouvě budoucí kupní k nemovitým věcem: Písemná forma není povinná, říká Nejvyšší soud
    • Musí žák platit školné za výuku nevyžádaného předmětu?
    • Některá úskalí podání formálně bezvadného návrhu na přezkum úkonů zadavatele k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
    • Zaplacení skladného není podmínkou pro vydání skladované věci
    • Promlčení zápůjčky na dobu neurčitou a změna judikatury Nejvyššího soudu
    • Dobrá víra třetích osob
    • Vysokorychlostní variace dle smluvních podmínek FIDIC: případová studie z D5507
    • Odmítnutí dovolání
    • Promlčení zápůjčky na dobu neurčitou a změna judikatury Nejvyššího soudu
    • Od konkurenční doložky k právní nejistotě: kontroverzní výklad Nejvyššího soudu v rozsudku 27 Cdo 1236/2024
    • Smlouva o smlouvě budoucí kupní k nemovitým věcem: Písemná forma není povinná, říká Nejvyšší soud
    • Právo a umělé inteligence: AI Act, osobní údaje, kyberbezpečnost a další regulace
    • Sankční povinnost odevzdání řidičského průkazu v implikační souvislosti
    • Ne/podceňování zastupitelnosti bezpečnostních rolí dle zákona o kybernetické bezpečnosti
    • Jak dlouho po podání žádosti o vydání stavebního povolení musí žadatel udržovat podkladová stanoviska platná a aktuální?
    • 10 otázek pro … Ronalda Němce
    • Ověření podpisu advokátem a „nestrannost“ advokáta
    • Projevy tzv. flexinovely zákoníku práce při skončení pracovního poměru výpovědí udělenou zaměstnanci ze strany zaměstnavatele
    • Bez rozvrhu pracovní doby to nepůjde
    • Nařízení odstranění černé stavby aneb Když výjimka potvrzuje pravidlo
    • Zákon č. 73/2025 Sb.: Advokacie v nové éře regulace a ochrany důvěrnosti
    • Top 12 čili Tucet nejvýznamnějších judikátů Nejvyššího soudu z loňského roku 2024 vzešlých z řešení pracovněprávních sporů
    • Závislá práce ve světle nového rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2025, sp. zn. A Ads 6/2025
    • Umělá inteligence v právu: Efektivní pomoc nebo riziko pro odborný úsudek?

    Soudní rozhodnutí

    Odmítnutí dovolání

    Jestliže Nejvyšší soud při zkoumání přípustnosti dovolání zcela pominul svoji dosavadní judikaturu, nijak se vůči této judikatuře (a také obdobným závěrům právní vědy)...

    Dobrá víra třetích osob

    Právní úprava obsažená v § 444 občanského zákoníku slouží k ochraně dobré víry třetích osob, které jednají v domněnce, že existuje zastoupení za situace, kdy na této domněnce...

    Soukromá vysoká škola

    Povaha činnosti či plnění veřejných úkolů (poskytování vzdělávání) soukromou vysokou školou nevylučuje, aby smlouva o vzdělávání na této vysoké škola měla pro účely ochrany...

    Nesprávné označení relevantní stěžovatelovy námitky (exkluzivně pro předplatitele)

    Nejvyšší správní soud nedostojí požadavkům na řádné odůvodnění soudního rozhodnutí vyplývajícím z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, pokud nesprávně označí...

    Předběžná vazba (exkluzivně pro předplatitele)

    Při rozhodování o předběžné vazbě podle § 94 zákona o mezinárodní justiční spolupráci musí soudy dostatečně odůvodnit reálné riziko útěku vyžádané osoby, podložené jejím...

    Hledání v rejstřících

    • mapa serveru
    • o nás
    • reklama
    • podmínky provozu
    • kontakty
    • publikační podmínky
    • FAQ
    • obchodní a reklamační podmínky
    • Ochrana osobních údajů - GDPR
    • Nastavení cookies
    100 nej
    © EPRAVO.CZ, a.s. 1999-2025, ISSN 1213-189X
    Provozovatelem serveru je EPRAVO.CZ, a.s. se sídlem Dušní 907/10, Staré Město, 110 00 Praha 1, Česká republika, IČ: 26170761, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 6510.
    Automatické vytěžování textů a dat z této internetové stránky ve smyslu čl. 4 směrnice 2019/790/EU je bez souhlasu EPRAVO.CZ, a.s. zakázáno.

    Jste zde poprvé?

    Vítejte na internetovém serveru epravo.cz. Jsme zdroj informací jak pro laiky, tak i pro právníky profesionály. Zaregistrujte se u nás a získejte zdarma řadu výhod.

    Protože si vážíme Vašeho zájmu, dostanete k registraci dárek v podobě unikátního online kurzu Základy práce s AI. Tento kurz vás vybaví znalostmi a nástroji potřebnými k tomu, aby AI nebyla jen dalším trendem, ale spolehlivým partnerem ve vaší praxi. Připravte se objevit potenciál AI a zjistit, jak může obohatit vaši kariéru.

    Registrace je zdarma, k ničemu Vás nezavazuje a získáte každodenní přehled o novinkách ve světě práva.


    Vaše data jsou u nás v bezpečí. Údaje vyplněné při této registraci zpracováváme podle podmínek zpracování osobních údajů



    Nezapomněli jste něco v košíku?

    Vypadá to, že jste si něco zapomněli v košíku. Dokončete prosím objednávku ještě před odchodem.


    Přejít do košíku


    Vaši nedokončenou objednávku vám v případě zájmu zašleme na e-mail a můžete ji tak dokončit později.