Sdělení Ministerstva zahraničních věcí

Sbírka: 80/2001 | Částka: 34/2001

22.8.2001

Celé znění předpisu ve formátu PDF ke stažení ZDE

80

SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí

      Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 15. prosince 1997 byla v New Yorku přijata Mezinárodní úmluva o potlačování teroristických bombových útoků, která byla otevřena k podpisu dne 12. ledna 1998.

      Jménem České republiky byla Úmluva podepsána v New Yorku dne 29. července 1998.

      S Úmluvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Úmluvu ratifikoval. Ratifikační listina České republiky byla uložena u generálního tajemníka OSN, depozitáře Úmluvy, dne 6. září 2000.

      Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 22 odst. 1 dne 23. května 2001 a tímto dnem vstoupila v platnost podle odstavce 2 téhož článku i pro Českou republiku.

      Anglické znění Úmluvy a její překlad do českého jazyka se vyhlašují
současně.

PŘEKLAD

MEZINÁRODNÍ ÚMLUVA

o potlačování teroristických bombových útoků

New York, 15. prosince 1997

      Státy, které jsou stranami této úmluvy,

      majíce na zřeteli cíle a zásady Charty Organizace spojených národů týkající se udržování mezinárodního míru a bezpečnosti a rozvíjení dobrých sousedských a přátelských vztahů a spolupráce mezi státy,

      vážně znepokojeny celosvětovým nárůstem teroristických činů ve všech jejich podobách a projevech,

      připomínajíce si Deklaraci přijatou při příležitosti 50. výročí Organizace spojených národů ze dne 24. října 1995,¹)

      připomínajíce si rovněž Deklaraci o opatřeních za účelem odstranění mezinárodního terorismu, připojenou k rezoluci Valného shromáždění č. 49/60 z 9. prosince 1994, ve které mimo jiné ,,členské státy Organizace spojených národů slavnostně znovu potvrzují své jednoznačné odsouzení všech teroristických činů, metod a praktik jako zločinných a neospravedlnitelných, ať už byly spáchány kdekoliv a kýmkoliv, včetně takových, které ohrožují přátelské vztahy mezi státy a národy a územní celistvost a bezpečnost států",

      upozorňujíce na to, že Deklarace rovněž nabádá státy, aby ,,urychleně přezkoumaly rozsah stávajících mezinárodních právních norem týkajících se prevence, potlačování a odstraňování terorismu ve všech jeho formách a projevech, aby zajistily všeobecný právní rámec pokrývající všechny aspekty dané záležitosti",

      připomínajíce dále rezoluci Valného shromáždění č. 51/210 ze 17. prosince 1996 a Deklaraci doplňující Deklaraci o opatřeních za účelem odstranění mezinárodního terorismu z r. 1994, jež je k ní připojena,

      rovněž upozorňujíce, že došlo k nárůstu teroristických útoků prováděných pomocí výbušnin nebo jiných nebezpečných zařízení,

      dále upozorňujíce, že stávající mnohostranné právní normy dostatečně nezabraňují těmto
útokům,

      přesvědčeny o naléhavé potřebě posílit mezinárodní spolupráci mezi státy při přípravě a přijímání účinných a praktických opatření směřujících k prevenci těchto teroristických činů a ke stíhání a trestání jejich pachatelů,

      berouce v úvahu, že výskyt těchto činů vážně znepokojuje mezinárodní společenství jako celek,

      připomínajíce, že činnost vojenských sil států se řídí pravidly mezinárodního práva mimo rámec této úmluvy, a to, že na určitá jednání se tato úmluva nevztahuje, nepřipouští ani nečiní zákonnými činy, jinak považované za nezákonné, ani nebrání stíhání podle jiných právních systémů,

      dohodly se na následujícím:

Článek 1

      Pro účely této úmluvy:

      1.  ,,Státní nebo vládní zařízení" zahrnuje jakékoliv trvalé nebo dočasné zařízení či dopravní prostředek, jež užívají nebo v němž se nacházejí představitelé státu, členové vlády, zákonodárného sboru nebo justičního sboru nebo úředníci či zaměstnanci státu či jakéhokoliv jiného veřejného orgánu nebo entity nebo zaměstnanci či úředníci mezivládní organizace v souvislosti s jejich úředními povinnostmi.

      2.  ,,Zařízení infrastruktury" označuje jakékoliv zařízení ve veřejném či soukromém vlastnictví poskytující nebo provozující veřejně prospěšné služby, jako je voda, kanalizace, energie, pohonné hmoty nebo spoje.

      3.  ,,Výbušné nebo jiné nebezpečné zařízení" označuje

(a)
výbušninu nebo zápalnou zbraň nebo zařízení určené nebo schopné způsobit smrt, vážné zranění nebo značné hmotné škody, nebo

(b)
zbraň nebo zařízení určené nebo schopné způsobit smrt, vážné zranění nebo značné hmotné škody prostřednictvím uvolnění, šíření nebo vlivu toxických chemikálií, biologických činidel nebo toxinů či podobných látek, radiace nebo radioaktivního
materiálu.

      4.  ,,Vojenské síly státu" označují ozbrojené síly státu organizované, cvičené a vybavené na základě vnitrostátního práva daného státu s prvořadým účelem národní obrany nebo bezpečnosti a osoby působící na podporu těchto ozbrojených sil a podléhající jejich formálnímu velení, řízení a odpovědnosti.

      5.  ,,Veřejné prostory" označují ty části budovy, území, ulice, vodní cesty nebo jiného místa, jež jsou přístupné nebo otevřené pro veřejnost, ať už trvale, občasně nebo příležitostně, a zahrnují jakýkoliv prostor určený ke komerčním, obchodním, kulturním, historickým, vzdělávacím, náboženským, vládním, společenským, rekreačním účelům nebo podobné místo, které je takto přístupné nebo otevřené pro veřejnost.

      6.  ,,Systém veřejné dopravy" označuje veškerá zařízení, dopravní prostředky a pomocná zařízení ve veřejném či soukromém vlastnictví používaná v rámci nebo za účelem veřejných služeb určených k dopravě osob či nákladu.

Článek 2

      1.  Trestného činu ve smyslu této úmluvy se dopustí kterákoli osoba, jestliže protiprávně a úmyslně sestrojí, umístí, vypustí nebo odpálí výbušninu nebo jiné nebezpečné zařízení ve veřejných prostorách, do veřejných prostor nebo proti veřejným prostorám, na území státu nebo vládního zařízení, do systému veřejné dopravy nebo zařízení infrastruktury:

(a)
s úmyslem způsobit smrt nebo vážné zranění, nebo

(b)
s úmyslem způsobit rozsáhlé škody na příslušném místě, zařízení nebo systému, kde takové škody mají za následek či je pravděpodobné, že by měly za následek značné ekonomické ztráty.

      2.  Trestný čin spáchá rovněž kterákoli osoba, která se pokusí spáchat trestný čin podle odstavce
1.

      3. Trestný čin spáchá rovněž kterákoli osoba, jestliže

(a)
se účastní jako spolupachatel páchání trestného činu podle odstavce 1 nebo 2, nebo

(b)
organizuje nebo navádí jiné spáchat trestný čin podle odstavce 1 nebo 2, nebo

(c)
jakýmkoliv jiným způsobem přispěje ke spáchání jednoho nebo více trestných činů uvedených v odstavci 1 nebo 2 skupinou osob jednajících se společným záměrem. Toto přispění musí být úmyslné a musí být prováděno buď s cílem pokračování v trestné činnosti nebo v uskutečňování záměru této skupiny nebo musí být prováděno se znalostí úmyslu skupiny spáchat trestný čin nebo trestné činy podle odstavce 1 nebo 2.

Článek 3

      1.  Tato úmluva se nepoužije, pokud trestný čin byl spáchán v jednom státě, domnělý pachatel a oběti jsou občany tohoto státu, domnělý pachatel je nalezen na území tohoto státu a žádný jiný stát není oprávněn vykonat jurisdikci na základě článku 6 odst. 1 nebo článku 6 odst. 2 této úmluvy, s výjimkou případů, na které se, pokud je to vhodné, použijí články 10 až 15.

Článek 4

      Každá smluvní strana přijme nezbytná opatření:

(a)
k přijetí právní úpravy, kterými se trestné činy vyjmenované v článku 2 stanou trestnými činy podle jejího vnitrostátního práva,

(b)
ke stanovení přiměřených trestů za tyto trestné činy s přihlédnutím k jejich závažnému
charakteru.

Článek 5

      Každá smluvní strana přijme nezbytná opatření, včetně přijetí vnitrostátní právní úpravy v nezbytných případech, aby zajistila, že trestné činy ve smyslu této úmluvy, zvlášť pokud jsou páchány s úmyslem vyvolat vážné znepokojení ve veřejnosti nebo ve skupině osob či konkrétních osobách, nebyly za žádných okolností ospraveditelné z politických, filozofických, ideologických, rasových, etnických a náboženských důvodů nebo důvodů podobné povahy a byly potrestány s přihlédnutím k jejich závažnému charakteru.

––––––––––––––––––––

¹)
Rezoluce Valného shromáždění č. 50/6.