Zákon ze dne 10. února 2000, kterým se mění zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů

36

ZÁKON
ze dne 10. února 2000,
kterým se mění zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů






      Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

Čl. I

      Zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění zákona č. 44/1994 Sb. a zákona č. 125/1998 Sb., se mění takto:

      1.  V § 12 odstavec 1 zní:

      ,,(1)  Při zahraniční pracovní cestě přísluší zaměstnanci za podmínek dále stanovených stravné v cizí měně. Výši stravného v cizí měně určí zaměstnavatel ze základní sazby stravného stanovené pro stát, ve kterém zaměstnanec stráví v kalendářním dni nejvíce času.".

      2.  V § 12 odstavec 4 zní:

      ,,(4)  Stravné v cizí měně ve výši základní sazby stravného v cizí měně přísluší zaměstnanci, pokud doba zahraniční pracovní cesty strávená mimo území České republiky trvá v kalendářním dni déle než 12 hodin. Trvá-li tato doba 12 a méně hodin, přísluší zaměstnanci stravné v cizí měně ve výši, která se určí násobkem dvanáctiny poloviční výše základní sazby stravného v cizí měně a počtu celých hodin zahraniční pracovní cesty strávených mimo území České republiky. Za dobu zahraniční pracovní cesty strávenou mimo území České republiky, která trvá méně než 1 hodinu, stravné v cizí měně nepřísluší.".

      3.  V § 15 se na konci odstavce 2 doplňuje tato věta: ,,Pokud za dobu zahraniční pracovní cesty strávenou mimo území České republiky nevznikne zaměstnanci nárok na stravné v cizí měně (§ 12 odst. 4), připočte se tato doba k době trvání pracovní cesty na území České republiky podle odstavce 1.".

      4.  V § 21 odstavec 2 zní:

      ,,(2)  Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci při zahraniční pracovní cestě zálohu v cizí měně v rozsahu a ve výši podle předpokládané doby trvání a podmínek zahraniční pracovní cesty. Zálohu v cizí měně nebo její část může zaměstnavatel po dohodě se zaměstnancem poskytnout též cestovním šekem nebo zapůjčením platební karty zaměstnavatele. Zaměstnavatel se může se zaměstnancem dohodnout na poskytnutí zálohy na stravné v cizí měně i v jiné měně než stanovené vyhláškou Ministerstva financí (§ 12 odst. 2) pro příslušný stát, pokud je k této měně Českou národní bankou vyhlašován kurz devizového trhu nebo přepočítací poměr. Při určení výše stravného v dohodnuté měně se zjistí korunová hodnota stravného ve stanovené měně, která se přepočítá na dohodnutou měnu. Pro určení korunové hodnoty stravného a částky stravného v dohodnuté měně se použijí kurzy devizového trhu a přepočítací poměry vyhlášené Českou národní bankou a platné v den určení výše zálohy.".

      5.  V § 21 odstavec 5 zní:

      ,,(5)  Částku, o kterou byla poskytnutá záloha při zahraniční pracovní cestě vyšší, než činí nároky zaměstnance, vrací zaměstnanec zaměstnavateli ve měně, kterou mu zaměstnavatel poskytl, nebo ve měně, na kterou zaměstnanec tuto měnu v zahraničí směnil, nebo v české měně. Částku, o kterou byla poskytnutá záloha při zahraniční pracovní cestě nižší, než činí nároky zaměstnance, doplácí zaměstnavatel zaměstnanci vždy v české měně. Při vyúčtování zálohy použije zaměstnavatel zaměstnancem doložený kurz, kterým byla poskytnutá měna v zahraničí směněna na jinou měnu, a kurzy devizového trhu a přepočítací poměry uvedené v odstavci 2.".

Čl. II

Přechodné ustanovení

      Při zahraniční pracovní cestě, na kterou byl zaměstnanec vyslán přede dnem účinnosti tohoto zákona, se postupuje podle dosavadní právní úpravy.

Čl. III

Účinnost

      Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.




Klaus v. r.


Havel v. r.


Zeman v. r.