Zákon ze dne 31.1.1964 o vnitrozemské plavbě

12.2.1964 | Sbírka:  26/1964 Sb. | Částka:  13/1964ASPI
26/1964 Sb.
ZÁKON
ze dne 31. ledna 1964 Sb.
o vnitrozemské plavbě
Změna: 126/1974 Sb.
Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
Úvodní ustanovení
§ 1
Vnitrozemská plavba slouží spolu s ostatními druhy dopravy k uspokojování potřeb národního hospodářství a obyvatelstva; je třeba plavbu rozvíjet, užívat vod pro plavbu a budovat nové vodní cesty a přístavy. Při výstavbě a využívání vodních cest a přístavů musí být brán zřetel na požadavky vodní dopravy a vodních sportů v souladu s ostatními úkoly vyplývajícími z komplexního, technicky a ekonomicky účelného hospodaření s vodou.
§ 2
(1) Státní odborný dozor na vnitrozemskou plavbu a ostatní úkoly státní správy ve věcech plavby vykonávají federální ministerstvo dopravy a dále Státní plavební správa v Praze, Státní plavební správa v Bratislavě a Československý lodní registr v Praze, které jsou mu podřízeny.
(2) Federální ministerstvo dopravy zajišťuje rozvoj vnitrozemské plavby, určuje její potřeby a zastupuje její zájmy při budování a úpravách vodních cest a přístavů, řeší základní otázky týkající se bezpečnosti plavebního a přístavního provozu, schvaluje nové typy plavidel a vykonává dozor na technická zařízení na plavidlech a v přístavech, pokud slouží přímému zabezpečení provozu vodní dopravy; tato technická zařízení určí federální ministerstvo dopravy v dohodě s Českým úřadem bezpečnosti práce a Slovenským úřadem bezpečnosti práce obecně závazným právním předpisem.
(3) Státní plavební správa v Praze na území České socialistické republiky a Státní plavební správa v Bratislavě na území Slovenské socialistické republiky (dále jen "plavební správa") zajišťují plavební bezpečnost na vodních cestách a v přístavech, dozírají na dodržování předpisů týkajících se plavby, rozhodují o provozní způsobilosti plavidel, provádějí cejchování plavidel, vydávají příslušné lodní listiny, vedou evidenci plavidel, provádějí zkoušky způsobilosti členů lodních posádek, provádějí odborné šetření plavebních nehod a činí při nich nutná opatření, spolupracují na úseku péče o vodní toky se správci vodních toků, vykonávají dozor nad provozem přístavů určených pro veřejnou potřebu a zajišťují výstavbu jejich pozemní části; ukládají a vybírají v blokovém řízení pokuty za přestupky proti plavební bezpečnosti.
(4) Plavební správa vykonává svou působnost přímo nebo svými organizačními útvary, jimiž jsou pobočky plavební správy a jejich pracoviště.
(5) Plavební správa může vydávat plavební vyhlášky obsahující příkazy a zákazy k zajištění bezpečnosti a plynulosti plavebního provozu a činit jiná vhodná opatření.
(6) Československý lodní registr v Praze (dále jen "registr") je organizací, která vykonává odborný technický dozor na stavbu, rekonstrukcí, popřípadě modernizací plavidel a provádí technické prohlídky plavidel za účelem přezkoušení jejich technické způsobilosti. Federální ministerstvo dopravy může registr pověřit výkonem dozoru na technická zařízení určená podle odstavce 2.
(7) Správci přístavů a vodních toků, správci (vlastníci, uživatelé) nemovitostí při vodních tocích, projektanti, výrobci a provozovatelé plavidel a technických zařízení určených podle odstavce 2 jsou povinni umožnit pracovníkům pověřeným výkonem státního odborného dozoru na vnitrozemskou plavbu (odstavec 1) vstup do obvodu přístavů, na nemovitosti, do provozních prostorů a na plavidla a vytvořit podmínky potřebné pro výkon jejich dozoru.
Vodní cesty a přístavy
§ 3
(1) Za vodní cesty se považují veškeré vodní toky, vodní nádrže a průplavy, na nichž je možná plavba velkými i malými loděmi, plovoucími zařízeními, plovoucími stroji, vory, sportovními a rekreačními plavidly. K využití vodních cest pro plavbu zřizují se na vhodných místech přístavy pro překlad zboží, doplnění pohonných hmot a pro přezimování a ochranu plavidel. Přístav tvoří vodní část přístavu a územní obvod přístavu.
(2) Federální ministerstvo dopravy určí, u kterých vodních cest bude sledována a udržována jejich splavnost a které přístavy jsou určeny pro veřejnou přepravu.
(3) Vodní cesty zřizují, udržují a označují organizace, kterým přísluší výstavba a správa vodních toků; při udržování vodní cesty a vytyčování plavební dráhy jsou organizace povinny dbát požadavků plavební správy a jejích orgánů.
§ 4
Součástmi vodní cesty jsou zdymadla (jezy, plavební komory), vodní části přístavů, nábřežní zdi, opevnění břehů, přístaviště, kotviště, obratiště a pomocné pobřežní stezky.
§ 5
(1) Jakákoliv činnost ve vodní cestě nebo v její blízkosti, pokud může mít vliv na bezpečnost a plynulost plavby, může být prováděna jen se souhlasem plavební správy nebo jejího orgánu. Působnost vodohospodářských orgánů tím není dotčena.
(2) Každý, kdo jakýmkoliv způsobem zasáhl do vodní cesty, je povinen učinit náležitá opatření k zachování bezpečnosti a plynulosti plavby. Nestane-li se tak a je-li nebezpečí z prodlení, provede opatření na jeho náklad plavební správa nebo organizace, jíž přísluší správa vodního toků.
§ 6
(1) Mosty musí být stavěny tak, aby nezhoršovaly podmínky plavby.
(2) Křižuje-li prostor vodní cesty nebo jinak do něho zasahuje lanová dráha nebo vedení (potrubí), musí být výška nejnižšího bodu těchto zařízení nad nejvyšší plavební hladinou taková, aby plavba nebyla znemožněna, ztížena nebo ohrožena.
(3) Vedení (potrubí) může být vloženo do dna vodní cesty za předpokladu, že budou učiněna vhodná opatření proti jeho poškození a že nedojde k ztížení plavby.
(4) Výjimky z ustanovení odstavců 1 až 3 povoluje plavební správa.
§ 7
(1) Přívoz musí být zřízen a jeho provoz uspořádán tak, aby neomezoval a nerušil ostatní plavbu. K jeho zřízení je třeba souhlasu plavební správy.
(2) Provoz přívozu musí odpovídat podmínkám stanoveným vodohospodářskými orgány a plavební správou.
§ 8
(1) Oplocení, které by zasahovalo do vodní cesty, vedlo až k vodě a ztěžovalo tak volný pohyb po břehu, lze zřizovat jen se souhlasem vodohospodářského orgánu v dohodě s plavební správou.
(2) Správci (vlastníci, uživatelé) nemovitostí jsou povinni trpět oklešťování a odstraňování stromů a keřů omezujících viditelnost plavebních znaků a světel, zřizování, umísťování i činnost plavebních znaků a světel, jakož i vyvazování plovoucích zařízení. Za výkon tohoto oprávnění nepřísluší správcům (vlastníkům, uživatelům) nemovitostí náhrada.
(3) Správci (vlastníci, uživatelé) nemovitostí mají nárok na náhradu skutečné škody, která jim vznikla při výkonu oprávnění podle odstavce 2. Nedojde-li o náhradě škody k dohodě, rozhodne o náhradě na žádost poškozeného okresní národní výbor. Nárok musí poškozený uplatnit do 30 dnů ode dne, kdy zjistil výši škody, nejpozději však do 6 měsíců ode dne vzniku škody; jinak nárok zanikne.
(4) Trhací práce v okolí vodní cesty se sledovanou splavností se mohou provádět pouze v dohodě s plavební správou a organizací, které přísluší správa vodního toku.
Plavidla
§ 9
(1) Plavidla jsou lodi, plovoucí stroje, plovoucí zařízení a vory. Federální ministerstvo dopravy stanoví obecně závazným právním předpisem, která plavidla se pokládají za malá plavidla.
(2) Plavidla musí být stavěna podle pravidel pro stavbu lodí, vydaných nebo uznaných federálním ministerstvem dopravy, podle schválených typů a za dozoru registr. Podle těchto pravidel a za dozoru registru se provádí i rekonstrukce, popřípadě modernizace plavidel. Náklady dozoru hradí výrobce, popřípadě objednatel plavidla. U plavidel stavěných, rekonstruovaných, popřípadě modernizovaných v zahraničí může se souhlasem federálního ministerstva dopravy vykonávat tento dozor zahraniční organizace obdobného charakteru činnosti.
(3) Způsobilost plavidla k plavbě se prokazuje lodním osvědčením. Plavidla, jichž se použije jenom pro jednotlivou plavbu, obdrží místo lodního osvědčení zvláštní povolení; takové povolení obdrží také plavidla pro zkušební plavbu, plovoucí zařízení a vory.
§ 10
(1) Po skončení stavby, rekonstrukce, popřípadě modernizace plavidla vydá registr průkaz osvědčující jeho technickou způsobilost. Plavební správa na základě tohoto průkazu a po ověření provozní způsobilosti vydá pro plavidlo lodní osvědčení.
(2) Provozovatel plavidla odpovídá za řádný technický a provozní stav plavidla. Je povinen podrobit plavidlo technickým prohlídkám prováděným ve lhůtách a za podmínek stanovených federálním ministerstvem dopravy. Technická prohlídka plavidla musí být provedena i po každé havárii nebo větší opravě plavidla a jeho hnacího zařízení, pokud mohou mít vliv na pevnost a stabilitu plavidla.
(3) Technické prohlídky, při nichž registr ověřuje technickou a plavební správa provozní způsobilost plavidla, se provádějí bez úplaty.
§ 11
(1) Na plavidle s výjimkou malého plavidla musí být označen maximální přípustný ponor v souladu s řádem pro cejchování plavidel vnitrozemské plavby. Federální ministerstvo dopravy stanoví obecně závazným právním předpisem, která plavidla podléhají cejchování a musí mít cejchovní průkaz.
(2) Cejchování provádí na žádost výrobce, popřípadě provozovatele plavidla plavební správa.
§ 12
(1) Evidenci lodí, plovoucích strojů a plovoucích zařízení, s výjimkou sportovních a rekreačních plavidel, přívozních plavidel, plovoucích plováren a loděk patřících půjčovnám, vede plavební správa.
(2) Nařízení vlády Československé socialistické republiky stanoví, v jakém rozsahu budou evidována plavidla nepodléhající evidenci podle odstavce 1, a určí orgán příslušný k vedení této evidence.
(3) Plavidla musí být opatřena poznávacími znaky.
§ 13
Provozovatel plavidla je povinen vybavit plavidlo vedle lodního osvědčení lodními listinami, které určí pro jednotlivé druhy plavidel federální ministerstvo dopravy.
§ 14
(1) Za československá plavidla se považují plavidla, která jsou ve vlastnictví (správě) československých organizací nebo československých občanů a nejsou zapsána do cizozemského rejstříku plavidel.
(2) Ostatní plavidla se považují za plavidla cizozemská.
(3) Vlajkou prokazující státní příslušnost československých lodí je československá státní vlajka.
§ 15
(1) Na plavidle musí být posádka v takovém počtu a složení, aby byla zajištěna bezpečnost plavby; nejmenší počet členů posádky na plavidle a její složení stanoví plavební správa při vydání lodního osvědčení.
(2) Na plavidlech smějí být zaměstnávány jen osoby zdravotně a odborně způsobilé.
(3) K vedení plavidel, k řízení a k obsluze hnacího a jiného zařízení na plavidle jsou oprávněny jen osoby, které mohou svou způsobilost prokázat.
(4) Průkazy způsobilosti vydává pro členy posádek československých lodí plavební správa. Plavební správa může pověřit vydáváním průkazů způsobilosti provozovatele plavidla.
Provoz
§ 16
(1) Na vnitrozemských vodních cestách se smí používat k plavbě jen plavidel, u nichž byla zjištěna způsobilost k plavbě. Plavidla musí být udržována ve stavu zajišťujícím bezpečný a hospodárný provoz, k jakému byla připuštěna.
(2) Za bezpečnost plavidel v provozu odpovídá jejich provozovatel, jímž je organizace nebo občan, kterým plavidlo patří a kteří je používají k plavbě nebo kteří s plavidlem při plavbě disponují.
§ 17
(1) K zajištění bezpečnosti a plynulosti vnitrozemské plavby a v zájmu zachování pořádku na vodních cestách a v přístavech vyhlásí federální ministerstvo dopravy pravidla plavebního provozu (řády plavební bezpečnosti a přístavní řád).
(2) Provozovatel plavidla je povinen dodržovat při výkonu plavby pravidla plavebního provozu a činit opatření nutná k zajištění bezpečnosti plavby a pořádku na vodních cestách a v přístavech; při používání přístavů je povinen dbát, aby nebyl ztěžován provoz, nebylo poškozováno přístavní zařízení a nedocházelo k poškozování plavidel.
(3) Za používání přístavů určených pro veřejnou potřebu je provozovatel plavidla povinen zaplatit náhradu. Výši náhrady a případy, kdy se náhrada nevybírá, vyhlásí federální ministerstvo dopravy v Přepravním a tarifním věstníku.
§ 18
(1) Plavební nehody musí vůdce plavidla neprodleně hlásit plavební správě (jejímu orgánu) nebo orgánu Veřejné bezpečnosti, a dojde-li při nehodě k požáru plavidla nebo plavebního zařízení, též okresnímu národnímu výboru. Plavební nehody projednává plavební správa (její orgán) podle okolností ve spolupráci s orgány Veřejné bezpečnosti, popřípadě s okresním národním výborem a s orgány vodohospodářskými.
(2) Provozovatel plavidla i organizace, jíž přísluší správa vodních toků, jsou povinni sdělit plavební správě veškeré skutečnosti mající vztah k plavební nehodě, předložit lodní listiny a jiné doklady, které mohou objasnit příčinu nebo jiné okolnosti plavební nehody.
Přeprava
§ 19
(1) Vztahy mezi provozovateli plavidel nebo jinými dopravci a přepravci nebo cestujícími musí být upraveny tak, aby pomáhaly vytvářet potřebné podmínky pro zvyšování úrovně přepravy.
(2) Podmínky pro přepravu zboží a cestujících a pro skladování zboží stanoví přepravní, překladní s skladní řády. Úplaty za přepravu a poplatky za vedlejší úkony stanoví tarify.
(3) Přepravní, překladní a skladní řády vydává federální ministerstvo dopravy v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány, tarify po projednání s nimi. Tarify se vyhlašují v Přepravním a tarifním věstníku.
§ 20
Vyžaduje-li to přepravní potřeba, vytvoří provozovatel plavidla s jinou dopravní organizací v místech, kde přeprava přechází z jednoho druhu dopravy na jiný druh dopravy, vhodné podmínky pro sladění činnosti obou druhů dopravy, popřípadě v zájmu účelného využití vnitrozemské plavby bude provádět spolu s jinými druhy dopravy sdruženou přepravu podle jednotného přepravního řádu.
§ 21
(1) Údaje o pravidelných jízdách lodí přepravujících cestující stanoví jízdní řády, které sestavuje a vydává provozovatel plavidla po projednání s okresním národním výborem; při přepravě mezinárodní schvaluje jízdní řád federální ministerstvo dopravy po projednání s ministerstvem vnitra a ministerstvem zahraničního obchodu - Ústřední celní správou.
(2) Způsob vyhlašování jízdních řádů stanoví přepravní řád.
§ 22
Společná havárie
(1) Společnou havárií se rozumějí škody, které vzniknou tím, že se úmyslně a účelně učiní mimořádné oběti nebo výdaje pro záchranu majetkových hodnot ze společného nebezpečí.
(2) Společná havárie se rozvrhuje mezi plavidlo, přepravné a náklad poměrně podle jejich hodnoty.
(3) Rozvrh společné havárie se provede i tehdy, byla-li příhoda, která dala podnět k oběti nebo k výdajům náležejícím do společné havárie, zaviněna některým z účastníků; nároky ostatních účastníků na náhradu škody vůči němu nejsou tím dotčeny.
(4) Případ společné havárie nezakládá osobní závazek uhradit příspěvky. Jestliže však majitel nákladu při jeho odběru věděl, že se má za náklad příspěvek platit, je osobně zavázán jej uhradit, a to až do výše částky, která by byla mohla být uhrazena z nákladu, kdyby mu nebyl býval vydán.
(5) Provozovatel plavidla nesmí vydat náklad, na kterém vázne příspěvek ke společné havárii, dokud příspěvek není zaplacen nebo pokud není poskytnuta jistota; jinak odpovídá za zaplacení příspěvku.
(6) Ustanovení předchozích odstavců se nepoužije, pokud provozovatel plavidla nebo jiný dopravce a přepravce učinili odchylná ujednání.
Společná ustanovení
§ 23
(1) Při výstavbě vodních cest a provozu na nich je nutno dbát zájmů obrany republiky. Při výstavbě vodních cest uplatňuje hlediska zabezpečení obrany vojenská správa, která sleduje stav, výkonnost a uspořádání provozu na vodních cestách.
(2) Ustanovení § 2 odst. 7, § 9 až 15 a § 18 až 21 nevztahují se na plavidla a technická zařízení ozbrojených sil a ozbrojených sborů.
§ 24
Federální ministerstvo dopravy vydá k provedení tohoto zákona v dohodě s příslušnými ústředními orgány podrobnější předpisy; přitom stanoví úlevy a odchylky pro malá plavidla a pro sportovní a rekreační plavbu, pro vory a některá plovoucí zařízení.
§ 25
Zrušují se:
1. zákon č. 13/1929 Sb., o cejchování vnitrozemských lodí,
2. vládní nařízení č. 51/1932 Sb., o cejchování vnitrozemských lodí,
3. vyhláška č. 1694/1946 Ú.l. I, o nakládacích a vykládacích lhůtách ve vnitrozemské plavbě,
4. zákon č. 152/1950 Sb., o úpravě a bezpečnosti provozu vnitrozemní plavby,
5. nařízení ministra dopravy č. 202/1950 Sb., o přístavním řádu pro československé vnitrozemní přístavy,
6. nařízení ministra dopravy č. 56/1951 Sb., o plaveckých knížkách,
7. vyhláška č. 1/1951 Ú.l. I, o československých vnitrozemních přístavech,
8. zákonné opatření č. 1/1955 Sb., o státní správě ve věcech plavby, ve znění vládního nařízení č. 102/1960 Sb., o zrušení oblastních orgánů státní správy na Slovensku a plavební správy v Praze,
9. nařízení ministra dopravy č. 16/1955 Sb., o způsobilosti a evidenci vnitrozemních plavidel,
10. vyhláška č. 3/1955 Ú.l., o působnosti plavebních správ a jejich orgánů,
11. vyhláška č. 59/1955 Ú.l., o způsobilosti a evidenci vnitrozemních plavidel,
12. vyhláška č. 255/1955 Ú.l., o nakládacích a vykládacích pracích a skladování zboží v československých přístavech (překladní a skladní řád),
13. vyhláška č. 256/1955 Ú.l., o náhradě za používání vnitrozemních přístavů plavidly,
14. vyhláška č. 30/1956 Ú.l., o svítidlech pro poznávací a signalizační světla na vnitrozemních plavidlech,
15. vyhláška č. 161/1956 Ú.l., o vyhlašování norem a lhůt pro nakládání a vykládání plavidel v československých vnitrozemních přístavech a překladištích,
16. vyhláška č. 110/1957 Ú.l., o počtu, složení a způsobilosti členů posádek vnitrozemních plavidel,
17. vyhláška č. 123/1957 Ú.l., o úlevách v evidenci malých plavidel,
18. vyhláška č. 191/1957 Ú.l., o zvláštních právech a povinnostech orgánů plavební bezpečnosti.
19. vyhláška č. 2/1959 Ú.l., kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 192/1956 Ú.l., o zřízení podniku INSPEKTA, podniku pro kontrolu zboží v zahraničním obchodě.
§ 26
Zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1964.
Novotný v.r.
Fierlinger v.r.
Lenárt v.r.