Vyhláška ze dne 31.1.1977 o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací

4.3.1977 | Sbírka:  13/1977 Sb. | Částka:  4/1977ASPI

Vztahy

Nadřazené: 20/1966 Sb.
Prováděcí: MZ06/2000, OP-321.6-12.1.77, HEM-344.3-5.1.77, HE44/77, HE43/77
Pasivní derogace: 89/2001 Sb., 20/2001 Sb., 352/2000 Sb.
13/1977 Sb.
VYHLÁŠKA
ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky
ze dne 31. ledna 1977
o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací
Změna: 352/2000 Sb.
Ministerstvo zdravotnictví České socialistické republiky stanoví podle § 70 odst. 1 ve vztahu k § 71 odst. 2 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu:
ČÁST PRVNÍ
Základní ustanovení
§ 1
Rozsah ochrany
(1) Touto vyhláškou se upravuje ochrana před nepříznivými účinky hluku a mechanického kmitání a chvění (dále jen "vibrace"), které ohrožují zdraví lidí nebo snižují jejich tělesné a duševní schopnosti.
(2) Tato vyhláška se nevztahuje na výrobky stanovené k posuzování shody podle zvláštního zákona1) a nařízení vlády2) před jejich uvedením na trh.
§ 2
Obecné povinnosti organizací, občanů a orgánů
(1) Státní, družstevní, společenské a jiné organizace (dále jen "organizace") i občané jsou povinni činit potřebná opatření ke snížení hluku a vibrací a pečovat o to, aby pracovníci i ostatní občané byli jen v nejmenší možné míře vystaveni hluku a vibracím; zejména musí pečovat, aby nebyly překračovány nejvyšší přípustné hodnoty hluku a vibrací stanovené v této vyhlášce a v příloze, která tvoří její nedílnou součást, 3) jakož i ve zvláštních předpisech. 4)
(2) Nadřízené orgány a organizace jsou povinny soustavně vést podřízené organizace k provádění opatření proti hluku a vibracím, kontrolovat, jak dodržují své povinnosti na tomto úseku a vyvozovat z neplnění těchto povinností důsledky.
(3) Ústřední orgány státní správy, vrcholné orgány družstev a společenských organizací, národní výbory, oborová (generální) ředitelství a jiné orgány středního článku řízení vypracovávají ve spolupráci s organizacemi, které řídí, harmonogramy k plánovitému snižování hluku a vibrací a zabezpečují jejich plnění. Přitom se zaměřují i na vědeckotechnický výzkum snižování hluku a vibrací a na pohotové převádění výsledků výzkumu do výrobních a jiných provozů.
§ 3
Povinnosti výrobních, dodavatelských a dovozních organizací
(1) Organizace, které projektují, konstruují a vyrábějí stroje, nástroje, dopravní prostředky, strojní a jiná zařízení, která jsou zdrojem hluku nebo vibrací (dále jen "zařízení"), jsou povinny navrhovat a určovat konstrukční podmínky, včetně materiálu a potřebných technických úprav zařízení podle stavu vědy a techniky tak, aby hluk a vibrace byly snižovány v souladu s potřebami ochrany zdraví.
(2) Vyžaduje-li splnění podmínek stanovených touto vyhláškou nutné doplňkové vybavení omezující hluk a vibrace (např. tlumiče hluku, zařízení pro pružné uložení, kryty zařízení a obsluhovací kabiny), jsou organizace povinny je dodávat nebo zajišťovat jeho dodávku.
(3) Není-li dočasně možné, aby zařízení, popřípadě včetně doplňkového vybavení splňovalo podmínky stanovené touto vyhláškou nebo je-li z celospolečenského hlediska ekonomicky podstatně výhodnější řešit ochranu jinými technickými prostředky, musí organizace dodávat alespoň taková zařízení, u nichž lze tyto podmínky dodržet, jestliže se provedou další opatření jimi určená. V těchto případech jsou organizace povinny taková další opatření sdělovat odběratelům, zejména jim dodávat návody ke správné montáži, instalaci a k používání, včetně stavebních a prostorových požadavků, zpracované i z hlediska ochrany před hlukem a vibracemi.
(4) Technická dokumentace zařízení, jež jsou zdrojem hluku a vibrací, které se blíží nejvyšším přípustným hodnotám, musí obsahovat takové údaje, podle nichž by bylo možno provést v případě potřeby opatření na ochranu proti jejich škodlivému působení; to platí též pro zařízení používaná v podmínkách, kdy hluk nebo vibrace těchto zařízení mohou způsobit překročení nejvyšších přípustných hodnot hluku a vibrací. Organizace, které vyrábějí nebo dodávají zařízení, odpovídají za to, že hodnoty hluku a vibrací uvedené v technické dokumentaci lze při provedení těchto opatření dodržet.
(5) Organizace, která požaduje dovoz zařízení, je povinna zahrnout potřebné požadavky týkající se dovozu do návrhu hospodářské smlouvy, popřípadě učinit i jiná opatření ke splnění podmínek, které jsou stanoveny v této vyhlášce. Organizace zahraničního obchodu je povinna uplatnit uvedené požadavky vůči zahraniční organizaci a uskutečnit dovoz jen těch zařízení, která jim odpovídají.
§ 4
Povinnosti projektových a stavebních organizací
(1) Organizace, které navrhují urbanistická, stavební nebo technická řešení staveb, a organizace, které tyto stavby provádějí, jsou povinny vyžadovat od organizací, které zařízení vyrábějí, dodávají nebo požadují jejich dovoz, informace o opatřeních podle § 3 a při své činnosti jich využívat; technická i organizační řešení jsou povinny uplatňovat způsobem, který zaručuje dodržení ustanovení této vyhlášky.
(2) Projektová dokumentace staveb, u nichž by mohlo docházet k nepříznivému působení hluku a vibrací na pracovníky, obyvatele nebo jiné uživatele staveb, musí obsahovat doklady, popřípadě výpočty prokazující dostatečné omezení hluku a vibrací z vlastní stavby nebo z okolí (např. výsledky experimentálního ověření nových konstrukčních a technologických řešení staveb). Před uvedením takových staveb do trvalého provozu (užívání) musí investor v případech určených orgány hygienické služby prokázat na základě akustického měření a zkoušek, že nejsou porušena ustanovení této vyhlášky.
ČÁST DRUHÁ
Provádění ochrany před hlukem
§ 5
Opatření proti hluku
(1) Ochrana zdraví proti hluku se provádí:
a) opatřeními ke snížení hlučnosti zařízení (omezení emisí hluku),
b) opatřeními na ochranu před účinky hluku v místech pobytu osob (omezení imisí hluku).
(2) Hlučnost zařízení a hluk v místech pobytu osob se vyjadřují veličinami a jednotkami uvedenými v příloze k této vyhlášce a údaji uvedenými ve zvláštních předpisech (§ 18).
Omezení emisí hluku
§ 6
(1) Organizace, které vyrábějí zařízení, jsou mimo obecné povinnosti uvedené v předchozích ustanoveních povinny
a) sledovat hlukové vlastnosti zařízení, u nichž hladina akustického výkonu A vyzařovaná do okolí překračuje 100 dB (P, A) nebo jejichž hladina hluku A v místě obsluhy překračuje 80 dB (A), a hlukové vlastnosti zařízení s nižšími hodnotami, pokud jsou tyto nižší hodnoty stanoveny jako cílové hodnoty v technických normách, a vést o nich evidenci,
b) zjišťovat údaje o hlučnosti obdobných výrobků vyráběných v Československé socialistické republice a v zahraničí, srovnávat je s vlastními výrobky a určovat si v souladu s ustanoveními této vyhlášky cílové limity hlučnosti a lhůty k jejich dosažení, pokud nejsou cílové hodnoty hluku těchto výrobků stanoveny v technických normách,
c) požádat, překračuje-li zařízení hodnoty hluku uvedené pod písm. a) o více než 10 dB (A), o jeho posouzení odborné resortní nebo pro resort určené pracoviště anebo příslušnou státní zkušebnu, podléhá-li toto zařízení výkonu státního zkušebnictví, a zajistit jimi určená opatření,
d) požádat hlavního hygienika ČSR o závazný posudek, jestliže by zařízení, které má být nově sériově vyráběno a má být v činnosti za přítomnosti osob, způsobilo překročení nejvyšších přípustných hodnot imisí hluku podle této vyhlášky; jde-li o zařízení uvedené pod písm. c), musí být k žádosti přiloženo předepsané odborné posouzení,
e) uvádět v technických informacích, v technických podmínkách nebo normách údaje o hluku zařízení (hladiny akustického výkonu A nebo hladiny hluku A) a o prostředích, pro která jsou zařízení určena, a tyto údaje sdělovat na požádání odběratelům.
(2) Ustanovení odstavce 1 písm. b) až e) se vztahuje obdobně na organizace, které požadují dovoz zařízení.
§ 7
(1) Nejvyšší přípustné hodnoty hluku jednotlivých druhů zařízení jsou stanoveny státními, oborovými a podnikovými technickými normami.5) Je-li to účelné, stanoví se v těchto normách i nejvyšší přípustná hodnota emisí hluku, kterou bude nutno dosáhnout do určité doby.
(2) Nejvyšší přípustná hodnota hluku zařízení, která jsou v činnosti v místech pobytu osob, se určí podle hodnot imisí hluku stanovených v této vyhlášce. Není-li dočasně technicky možné, aby takové zařízení splňovalo podmínky podle této vyhlášky, stanoví se v technické normě na určitou dobu (zpravidla 2 až 5 let) se souhlasem hlavního hygienika ČSR dočasná nejvyšší přípustná hodnota.
(3) Hodnoty nejvyšších přípustných hladin hluku pro vozidla určená k provozu na pozemních komunikacích a pro letadla jsou stanoveny ve zvláštních předpisech 6) a v příloze k této vyhlášce (oddíl V).
Omezení imisí hluku
§ 8
K ochraně před nepříznivými účinky hluku v místech pobytu osob se musí provádět technická, organizační a další opatření k tomu, aby na těchto místech byl omezen hluk na nejmenší možnou míru, zvláště pak aby nebyly překročeny nejvyšší přípustné hodnoty hluku stanovené pro jednotlivá místa pobytu osob (oddíly II až V přílohy k této vyhlášce). Přitom je třeba dbát o to, aby osoby byly vystaveny hluku po nejkratší možnou dobu, popřípadě aby jejich pobyt v hlučném prostředí byl přerušován.
§ 9
(1) Organizace i občané jsou povinni zabezpečit, aby se při provozu zařízení a jejich používání zamezilo vzniku a šíření hluku, jehož se lze uvarovat, zejména musí dodržovat návody a jiné pokyny pro obsluhu, provoz a údržbu zařízení. To platí i pro jinou činnost, při níž může vznikat hluk.
(2) Hlučnost projevu osob se musí ve všech místech jejich pobytu omezit na míru přiměřenou místu pobytu a jeho podmínkám. To platí zejména o noční době (od 22 do 6 hodin) a pro prostory vyžadující mimořádnou ochranu proti hluku (např. lázeňská místa a jejich okolí, rekreační oblasti a okolí škol, nemocnic a jiných zařízení ústavní péče).Pro prostory vyžadující mimořádnou ochranu proti hluku mohou národní výbory učinit v rámci péče o zdravé životní podmínky opatření zabezpečující vytvoření nebo udržení oblasti ticha.
(3) Hudební nástroje, rozhlasové a televizní přístroje a jiná zařízení k reprodukci zvuku se smějí používat jen takovým způsobem, aby nezúčastněné osoby nebyly rušeny.
(4) Ve veřejných dopravních prostředcích je dovoleno používat zařízení reprodukující zvuk, jen pokud hladina hluku uvnitř dopravního prostředku nepřesahuje nejvyšší přípustné hodnoty hluku (oddíl V přílohy k této vyhlášce) a pokud instalace umožňuje jejich vypnutí, jestliže si cestující nepřejí být rušeni reprodukovaným zvukem; toto omezení se nevztahuje na poskytování přepravních a zvláště důležitých a naléhavých informací.
§ 10
(1) Při zajišťování ochrany proti vnějšímu hluku v pozemních stavbách se musí přednostně uplatňovat opatření z hlediska územního plánování, zejména urbanismu, před opatřeními k ochraně jednotlivých staveb. To platí zejména pro obytné části sídelních útvarů, pro umísťování staveb pro bydlení, staveb občanského vybavení, staveb pro výrobu s hlučným provozem, pozemních komunikací a staveb pro motorismus, letišť, a to i z hlediska jejich dalšího rozvoje. Hodlá-li projektová organizace uplatnit jen opatření k ochraně jednotlivých staveb, je povinna zároveň prokázat, že byly vyčerpány možnosti urbanistického řešení nebo že jejich uplatnění je z celospolečenského hlediska méně žádoucí.
(2) Při územním plánování se musí zvláště dbát na to, aby před hlukem byly chráněny stavby pro bydlení a stavby občanského vybavení, zejména stavby zdravotnických, školských, vědeckých a jiných společenských zařízení. Územně plánovací podklady a územně plánovací dokumentace musí být posouzeny z hlediska hluku a v případech, kdy lze předpokládat, že se hluk přiblíží nejvyšším přípustným hodnotám, musí být doplněny hlukovou studií a návrhem opatření k ochraně před hlukem.
(3) Organizace jsou povinny zajišťovat projektovou a konstrukční přípravu, výstavbu a provoz závodů, zařízení a jiných objektů, z nichž se šíří hluk, zejména průmyslových závodů, letišť a pozemních komunikací tak, aby nebyly překročeny hladiny hluku, podle nichž bylo rozhodnuto o urbanistickém řešení a využití území, popřípadě byla stanovena opatření na ochranu staveb nebo venkovního prostoru před hlukem.
§ 11
Náhradní opatření
(1) Jestliže nelze na pracovištích vzhledem k současnému stavu vědy a techniky dočasně zabezpečit, že nejvyšší přípustné hodnoty hluku stanovené pro pracovní místa (oddíl II přílohy k této vyhlášce) nebudou překračovány nebo vyplývá-li to ze zvláštního hodnocení škodlivosti hluku (§ 14), musí organizace poskytnout osobní ochranné pracovní prostředky k ochraně sluchu. Pracovníci jsou povinni těchto prostředků na pracovištích používat. 7) Osobní ochranné pracovní prostředky musí zabezpečovat větší útlum hluku, než je rozdíl mezi skutečnou a nejvyšší přípustnou hodnotou hluku.
(2) Pro pracovníky, kteří jsou povinni nosit ochranné pracovní prostředky proti hluku nepřetržitě po celou směnu, musí být stanoveny ze zdravotních důvodů nezbytné přestávky v nehlučném prostředí (bez ochranných pracovních prostředků); jejich počet za směnu a délku určí příslušný orgán hygienické služby zejména se zřetelem na mikroklimatické podmínky a hodnoty hluku na pracovištích.Nelze-li tyto přestávky zajistit přerušováním hlučného provozu, musí být pro odpočinek upraveny v blízkosti pracoviště klidové prostory chráněné proti hluku, kde hodnoty hluku jsou nejméně o 10 dB nižší než nejvyšší přípustné hodnoty hluku, stanovené pro pracovní místa.
(3) Nelze-li ve veřejných dálkových dopravních prostředcích a na samojízdných pracovních strojích vzhledem k současnému stavu vědy a techniky zabezpečit, že nejvyšší přípustné hodnoty hluku nebudou překračovány, musí provozovatel poskytnout hygienicky nezávadné a účinné pomůcky k ochraně sluchu; cestujícím hlučných dopravních prostředků dálkové dopravy (např. hlučné dopravní letadlo) musí provozovatel jejich použití výslovně doporučit.
(4) Orgány hygienické služby mohou uložit organizacím ještě další náhradní opatření ke zmírnění škodlivých vlivů. 8)
§ 12
Zákazy provozu, činnosti a vstupu
(1) Nejsou-li náhradní opatření podle § 11 možná nebo dostatečně účinná, nelze používat zařízení, která způsobují překročení stanovených nejvyšších přípustných hodnot hluku, popřípadě pokračovat v práci nebo v jiné činnosti, u které jsou nejvyšší přípustné hodnoty překročeny.
(2) V prostředí, kde maximální hladiny hluku přesahují 115 dB (A), je dovolen pobyt osob pouze za podmínek určených orgány hygienické služby; těmito podmínkami se zejména přesně vymezí doba pobytu osob nebo doba trvání hluku.
(3) Do prostředí, kde maximální hladiny hluku, měřené při dynamické charakteristice I (impuls), přesahují 140 dB (A), není vstup dovolen, a to ani při použití osobních ochranných pracovních prostředků.
§ 13
Preventivní lékařské prohlídky
(1) Na pracovištích, na kterých jsou překračovány nejvyšší přípustné hodnoty hluku a která jsou z toho důvodu určena za riziková, smějí být zaměstnáni jen pracovníci, kteří jsou k tomu způsobilí podle výsledků preventivních lékařských prohlídek. 9) To platí též pro pracoviště, která jsou určena za riziková podle výsledku biologického hodnocení škodlivosti hluku (§ 14).
(2) Organizace jsou povinny vytvářet věcné a organizační předpoklady pro provádění preventivních lékařských prohlídek osob pracujících v hlučném prostředí. Organizace, jejichž pracovníci dočasně pracují v podmínkách uvedených v odstavci 1, jsou povinny vybavovat závodní zdravotnická zařízení přístroji k vyšetřování z hlediska škodlivosti hluku, např. pro audiometrická vyšetření pracujících.
§ 14
Biologické hodnocení škodlivosti hluku
Pro zařazení pracovišť podle závažnosti škodlivého působení hluku a pro jejich určení za riziková, pro určení lhůt pro periodické prohlídky, pro stanovení dalších opatření (§ 11 odst. 4) a pro kontrolu účinnosti protihlukových opatření v případech, kde přesnost používaných měřících metod není dostačující, provádějí orgány hygienické služby ve spolupráci se zdravotnickými zařízeními biologické hodnocení škodlivosti hluku (patofyziologická korekce škodlivosti hluku). 10)
ČÁST TŘETÍ
Provádění ochrany před vibracemi
§ 15
Opatření proti vibracím
(1) Organizace jsou povinny provádět opatření k tomu, aby ze zařízení a staveb, při jejichž provozu a užívání vznikají vibrace, nedocházelo k nepříznivému působení vibrací na člověka, především k přenosu vibrací o kmitočtech, při kterých jeho tělo nebo části těla resonují. 11) K tomu je nutno přihlížet zejména při volbě základního kmitočtu zařízení.
(2) Pokud nelze zabránit přenosu vibrací na člověka, musí organizace činit opatření, aby vibrace nepřekročily nejvyšší přípustné hodnoty vibrací stanovené v příloze k této vyhlášce.
(3) Při konstrukci a výrobě zařízení, zejména dopravních prostředků, a při jejich provozování je třeba omezit i nebezpečí vzniku kinetóz (nemocí z pohybu) způsobovaných intenzívními vibracemi o kmitočtech 0,1 až 1 Hz. Zařízení, zejména dopravní prostředky, nesmějí vykazovat vyšší hodnotu vibrací, než jsou hodnoty uvedené v oddílu VIII přílohy k této vyhlášce.
(4) V obytných budovách, v zařízeních ústavní péče, v objektech občanské vybavenosti a v jejich nejbližším okolí se nesmějí instalovat zařízení o základním kmitočtu od 4 do 8 Hz.
§ 16
Ochrana před chladem a vlhkem
(1) Pracovníci, kteří jsou při práci vystaveni nepříznivému působení vibrací, musí být chráněni také před chladem a vlhkem. Při práci konané v prostorách, kde nelze zajistit podmínky tepelné pohody požadované příslušnými hygienickými předpisy, 12) musí být vybaveni teplými pracovními oděvy a obuví a musí být pro ně zajištěny ohřívárny včetně sušáren oděvů. Při pracích, u kterých dochází k přenosu vibrací na ruce a při kterých by zároveň mohly být ruce ochlazovány nebo by na ně mohla působit vlhkost, musí být pracovníci vybaveni rukavicemi, které chrání před vlhkem a chladem, a v případech, kdy to určí orgány hygienické služby, rukavicemi, které zároveň omezují přenos vibrací.
(2) Mobilní stroje, kterých se používá na volném prostranství v chladném období a při nichž je stálá obsluha, musí být opatřeny vyhřívanou kabinou. Stroje a nářadí poháněné stlačeným vzduchem musí mít výfuk chladného expandovaného vzduchu usměrněn tak, aby vzduch nesměřoval na pracovníky obsluhy, zejména aby nepůsobil místní ochlazení jejich rukou.
(3) Pracovníkům, kteří byli při práci vystaveni nepříznivému působení vibrací a pracovali ve vlhku a chladu, musí organizace umožnit po práci prohřátí celého těla.
§ 17
Náhradní opatření a preventivní lékařské prohlídky
Ustanovení § 11, § 12 odst. 1 a § 13 platí obdobně o náhradních opatřeních a preventivních lékařských prohlídkách pro pracovníky vystavené nepříznivým účinkům vibrací.
ČÁST ČTVRTÁ
Společná, přechodná a závěrečná ustanovení
§ 18
Způsob měření a hodnocení
Způsob měření a hodnocení hluku a vibrací stanoví zvláštní předpisy. 13)
§ 19
Povolení výjimek
(1) Hlavní hygienik ČSR může s ohledem na současný stav vědy a techniky povolit časově omezenou výjimku z ustanovení této vyhlášky pro zařízení sériově vyráběná nebo dovážená. Krajský hygienik může povolit takovou výjimku v rámci projednávání opatření, jimiž by mohly být ovlivněny životní podmínky, 14) pro jednotlivá zařízení nebo místa pobytu osob.
(2) V žádosti o výjimku musí být kromě odborného odůvodnění navržena technická, organizační, popř. i jiná opatření ke zmírnění škodlivých vlivů.
(3) Provozovatelé jsou povinni zajistit, aby při používání zařízení, pro která byla povolena výjimka, byly dodrženy stanovené podmínky.
§ 20
Postih za porušení vyhlášky
Postih organizací a občanů, kteří nesplní povinnosti stanovené touto vyhláškou nebo neprovedou opatření uložená podle ní, se řídí zvláštními předpisy. 15)
§ 21
Přechodné ustanovení
Zařízení a stavby dodané a uvedené do provozu nebo jiného používání před počátkem účinnosti této vyhlášky, pokud nesplňují podmínky jí stanovené, musí být postupně podle závažnosti jejich nepříznivých účinků upraveny v termínech uvedených v harmonogramech vypracovaných podle § 2 odst. 3 a projednaných s orgány hygienické služby. 16) Obdobně se postupuje u zařízení a staveb, na něž byly uzavřeny před účinností této vyhlášky hospodářské smlouvy a u schválených úvodních projektů.
§ 22
Zrušovací ustanovení
Zrušují se
1. směrnice č. 32/1967 sb. Hyg. předp., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku, registrované v částce 22/1967 Sb.,
2. směrnice č. 33/1967 sb. Hyg. předp., o ochraně zdraví před nepříznivým působením mechanického kmitání a chvění (vibrací), registrované v částce 32/1967 Sb.
§ 23
Účinnost
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 1977.
Ministr:
Prof. MUDr. Prokopec, CSc. v. r.
1) Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 71/2000 Sb.
2) Nařízení vlády č. 170/1997 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na strojní zařízení, ve znění nařízení vlády č. 15/999 Sb.
3) Příloha je vydána ve sbírce Hygienické předpisy pod č. 41/1977 (svazek 37) a lze ji koupit v prodejně n. p. Kniha v Praze 2 - Nové Město, Lípová 6. Do sbírky lze nahlédnout u krajských a okresních hygieniků.
4) Technické normy, zvláště ČSN 28 1304 Měření a hodnocení hluku městských kolejových vozidel, ČSN 11 3003 Čerpadla. Odstředivá a jim příbuzná čerpadla, ČSN 35 0092 Přípustný hluk elektrických strojů točivých; vyhláška č. 90/1975 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích; opatření FMD z 5. ledna 1972 čj. 6004/72-20, kterým se vydává Předpis o hluku letadel (L 16) - reg. částka 16/1972 Sb.
5) Zákon č. 96/1964 Sb., o technické normalizaci; vyhláška č. 97/1964 Sb., kterou se provádí zákon o technické normalizaci.
6) Vyhláška č. 90/1975 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (§ 41); opatření FMD z 5. ledna 1972 čj. 6004/72-20, kterým se vydává Předpis o hluku letadel (L 16) - reg. částka 16/1972 Sb.
7) Zákoník práce [§ 135 odst. 2 písm. b)].
8) Vyhláška č. 46/1966 Sb., o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek (§ 36 a 43).
9) Směrnice ministerstva zdravotnictví č. 49/1967 Věst. MZ, o posuzování zdravotní způsobilosti k práci, ve znění směrnic č. 17/1970 Věst. MZ ČSR.
10) Postup při biologickém hodnocení škodlivosti hluku, spočívající zejména ve zjištění ztráty ostrosti sluchu, určuje hlavní hygienik ČSR a vyhlašuje se ve Věstníku MZ ČSR.
11) jsou to zejména kmitočty v oblasti 4 až 8 Hz pro celkové vertikální vibrace a kmitočty menší než 2 Hz pro celkové horizontální vibrace.
12) Směrnice č. 46/1977 sb. Hyg. předp., o hygienických požadavcích na pracovní prostředí průmyslových závodů.
13) Směrnice, jimiž se stanoví způsob měření a hodnocení hluku v pracovním prostředí, ve stavbách pro bydlení, ve stavbách občanského vybavení a ve venkovním prostoru a z leteckého provozu (svazek č. 37/1977 sb. Hyg. předp.).
14) Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu (§ 4).
15) Organizace a jejich pracovníci se postihnou podle zákona České národní rady č. 36/1975 Sb., o pokutách za porušování právních předpisů o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek, popřípadě podle zákoníku práce (úplné znění č. 55/1975 Sb.). Pracovníci organizací, pokud jim nebyla z téhož důvodu uložena pokuta podle zákona ČNR č. 36/1975 Sb., a občané se postihnou, nejde-li o trestný čin nebo přečin, podle zákona č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku (§ 12 odst. 2, § 19 a § 25).
16) Zákon č. 20/1966 Sb. (§ 4 odst. 4).