Nařízení ze dne 21.9.1940 o cenách kožedělných výrobků

26.9.1940 | Sbírka:  313/1940 Sb. | Částka:  101/1940ASPI

Vztahy

Nadřazené: 121/1939 Sb.
Prováděcí: 1492/1946 Ú.l.I
Pasivní derogace: 235/1949 Sb.
313/1940 Sb.
Nařízení
předsedy nejvyššího úřadu cenového
ze dne 21. září 1940
o cenách kožedělných výrobků.
Podle § 2, odst. 1 vládního nařízení ze dne 10. května 1939, č. 121 Sb., o zřízení nejvyššího úřadu cenového, ve znění vládního nařízení ze dne 8. května 1940, č. 189 Sb., nařizuji:
§ 1.
(1) Ceny kožedělných výrobků se tvoří v tuzemském obchodním styku podle ustanovení tohoto nařízení.
(2) Kožedělnými výrobky ve smyslu tohoto nařízení rozumí se zboží vyrobené ze surovin uvedených v § 3, odst. 1.
(3) Nejvyšší úřad cenový může některé druhy zboží z platnosti tohoto nařízení zcela nebo zčásti vyjmouti a jiné druhy zboží sem pojmouti.
(4) Vzniknou-li pochybnosti, zda se některý výrobek má posuzovati podle tohoto nařízení, rozhodne o tom nejvyšší úřad cenový.
§ 2.
Nejvyšší přípustná cena se tvoří:
1. Při výrobě:
a) z pořizovací ceny surovin a pomocných látek i příprav,
b) z výrobních mezd,
c) z nákladové a ziskové přirážky,
d) ze zvláštních prodejních nákladů.
2. V obchodu:
a) z pořizovací ceny zboží,
b) z obchodního rozpětí.
§ 3.
(1) Surovinami ve smyslu tohoto nařízení rozumějí se usně, jejich imitace a náhražky.
(2) Pomocné látky a přípravy jsou látky a materiál, bez jejichž použití nemůže býti zboží zhotoveno v zamýšleném druhu a jakosti. Pomocné látky jsou např. barvy a laky. Přípravy jsou na př. podšívky, textilie, poutka, papír, dřevěné a kovové součástky.
(3) Provozní látky, na př. uhlí, elektřina, oleje a tuky pro stroje, nepatří k pomocným látkám.
(4) Mzdy a platy podle tohoto nařízení [§ 2, odst. 1, písm. b), § 6, odst. 4] jsou částky podle nařízení nebo povolení ministerstva sociální a zdravotní správy skutečně vyplacené a s nimi souvisící sociální dávky, které podle platných předpisů nese podnikatel.
§ 4.
Pořizovací ceny jsou nákupní ceny látek skutečně použitých, zvýšené o nezbytné náklady opatřovací, jako dovozné, clo a pod.
§ 5.
(1) Náklady na základní suroviny se vypočtou podle průměrných pořizovacích cen těch usní, které jsou pohotově pro zhotovení zboží v době podání nabídky. K výrobní ztrátě jest třeba přihlížeti. Hodnota opět použitelných odpadků se odečítá.
(2) Náklady na základní suroviny, zjištěné podle odstavce 1, mohou býti ponechány též na nejbližší další prodejní období, jestliže se cenové výkyvy těchto nákladů pohybují v přiměřených mezích, a to nejvýše 5 % nahoru nebo dolů. Prodejní období nesmí však přestoupiti dobu 3 měsíců, a jsou-li vydány ceníky na delší období, dobu 6 měsíců.
(3) Zjistí-li se při propočítání nákladů na základní suroviny, prováděném nejdéle za dobu pololetní, že skutečné náklady na základní suroviny jsou nižší než původně podle odstavce 1 nebo 2 do propočtu dosazené, musí býti zjištěná rozdílová částka odečtena od cen následujícího prodejního období. Zjistí-li se, že skutečné náklady na základní suroviny jsou vyšší než původně podle odstavce 1 nebo 2 do propočtu dosazené, může býti rozdílová částka započtena v následujícím prodejním období.
(4) Pro náklady na pomocné látky a přípravy platí obdobně ustanovení odstavců 1 až 3. Jestliže úplné nebo částečné zpracování výrobků jest zadáno ve mzdě, smí býti úplata za toto zpracování započítána v plném rozsahu do ceny výrobků.
§ 6.
(1) Nákladová a zisková přirážka jest rozdíl mezi cenou dosaženou převážně v prvním čtvrtletí 1939 (doba srovnávací) při srovnatelných prodejích stejného nebo srovnatelného zboží a pořizovacími cenami surovin, pomocných látek a příprav, dále zvláštními prodejními náklady, jakož i výrobními mzdami a s nimi souvisícími sociálními dávkami, vzatými za podklad výpočtu této převážně dosažené ceny.
(2) Jestliže v době srovnávací nebylo prodejů podle odstavce 1, vezmou se za podklad srovnatelné prodeje stejného nebo srovnatelného zboží, a to z doby prvnímu čtvrtletí 1939 pokud možno nejbližších a za sebou jdoucích šesti měsíců roku 1938.
(3) Jestliže nákladová a zisková přirážka podle odstavce 1 nebo 2 není zjistitelná, může býti připočtena přirážka, která jest oprávněna v poměru k ostatním přirážkám v podniku podle druhu, jakosti a množství zboží. Kde srovnání nebude možné, budiž postupováno jako u nově založených podniků podle § 10.
(4) Nákladová a zisková přirážka, vypočtená podle předchozích odstavců, může býti zvýšena jenom o tolik, o kolik se zvýšily ceny za uhlí a energii, jakož i pomocné mzdy a platy zaměstnanců. Zvýšení energie smí býti započteno teprve s platností od 1. ledna 1941.
§ 7.
Jako zvláštní prodejní náklady lze nejvýše započítati nutné a prokazatelné náklady na daň z obratu, provisi zástupcům a skonto. Provise zástupcům a skonto smějí býti započteny nejvýše průměrnou procentní sazbou, obvyklou v příslušném podniku u určité skupiny zboží v době, kdy toto nařízení nabylo platnosti.
§ 8.
Obchodní rozpětí jest v procentech vyjádřený rozdíl mezi cenou dosaženou převážně ve srovnávacím období při srovnatelných prodejích stejného anebo srovnatelného zboží a tehdejší pořizovací cenou zboží.
§ 9.
(1) Každý podnik musí založiti a vésti záznam svých nákladových a ziskových přirážek; tento záznam musí býti kdykoliv na požádání nejvyššího úřadu cenového nebo orgánů jím pověřených účetnicky doložen. Záznam musí býti sestaven tak, aby z něho bylo patrno, jak byla vypočtena nákladová a zisková přirážka za první čtvrtletí 1939; musí býti nejpozději do 31. prosince 1940 trojmo zároveň s odborným popisem výrobku předložen k registraci příslušné obchodní a živnostenské komoře, která potom jeden exemplář vrátí podniku, jeden exemplář předloží nejvyššímu úřadu cenovému a jeden exemplář sama uschová. Výroba nepřesahující rozsah řemesla je zatím zproštěna povinností odevzdati odborný popis výrobku. Nejvyšší úřad cenový může připustiti nebo naříditi všeobecně nebo v jednotlivých případech výjimky z ustanovení tohoto odstavce.
(2) Bude-li některá nákladová a zisková přirážka v budoucnu nově vypočtena, musí býti záznam neprodleně doplněn. Pokud jde o doplnění záznamu, platí obdobně odstavec 1.
(3) Obchod s koženými výrobky jest povinen založiti a vésti záznam svých rozpětí. Ustanovení odstavce 1 platí zde obdobně.
(4) Přijetí záznamu příslušnou obchodní a živnostenskou komorou a jeho registraci nelze považovati za schválení přirážek.
(5) Po zápisu do záznamu nesmí býti - s výjimkou případů uvedených v § 6, odst. 4 - vyšší přirážka požadována.
(6) Orgány pověřené nejvyšším úřadem cenovým mají vždy právo nahlédnouti do záznamů uložených u obchodních a živnostenských komor jakož i u hospodářských skupin. Obchodní a živnostenské komory jsou povinny zapůjčiti zmíněným orgánům k jejich žádosti svrchu uvedené doklady.
§ 10.
(1) Podniky, které byly nebo budou zřízeny po srovnávací době (§ 6, odst. 1), musí přirážky, které hodlají vzíti za základ pro tvoření cen, oznámiti ve dvojím vyhotovení příslušnému úřadu, a to:
a) při výrobě přímo nejvyššímu úřadu cenovému,
b) při obchodu nebo živnosti, nepřesahující rozsah řemesla, příslušnému zemskému úřadu.
(2) Oznámení zmíněné v odstavci 1 musí býti provedeno:
a) u podniků, zřízených před účinností tohoto nařízení, nejpozději do 31. prosince 1940,
b) u podniků, zřízených za účinnosti tohoto nařízení, nejpozději před odesláním zboží z továrny nebo před prodejem v obchodu.
(3) Ustanovení § 6 platí obdobně u nově zřízených podniků.
(4) Převzetí, a to i částečné, přesídlení, jakož i arisaci podniků již existujících nelze pokládati za znovuzřízení podle odstavce 1.
§ 11.
Nejvyšší úřad cenový nebo úřady jím zmocněné mohou upraviti nákladovou a ziskovou přirážku, jakož i započtení zvláštních prodejních nákladů a obchodních rozpětí všeobecně nebo v jednotlivých případech odlišně od ustanovení § 6 až 10.
§ 12.
(1) Jako prodejní, dodací a platební podmínky platí podmínky srovnávací doby (§ 6, odst. 1) s výjimkou skonta. Výhradní doložky jsou nepřípustné.
(2) Nejvyšší úřad cenový může podmínky uvedené v odstavci 1 přezkoušeti a podle potřeby upraviti.
§ 13.
Zboží stejného druhu a stejné jakosti, které by muselo býti prodáváno za různé ceny, smí býti prodáváno za cenu průměrnou, která se tvoří se zřetelem na množství, pokud jest o tom veden zvláštní propočet.
§ 14.
Prodávají-li osoby, které se zařadily do procesu distribučního způsobem v obchodu neobvyklým, smějí účtovati nejvýše cenu, za kterou bylo zboží nakoupeno.
§ 15.
(1) Zavedené výrobní značky jednotlivých druhů zboží nesmějí býti měněny a snímány, dokud zboží není zcela prodáno.
(2) Nebylo-li zboží označeno výrobcem cenami a značkami druhů, musí každý maloobchodník opatřiti veškeré zboží, nabízené v jeho prodejně, čitelnými cenovými štítky, jakož i údaji, z nichž lze bezpečně zjistiti druh a původ zboží.
(3) Obchodníci, kteří podle § 18 nemusí vésti kontrolní záznamy o zboží, jsou povinni uvésti v nákupních účtech prodejní ceny zboží.
(4) Vyznačené ceny na kožedělných výrobcích platí jako požadované ceny prodejní.
§ 16.
(1) Výrobci a velkoobchodníci jsou povinni vyhotoviti svým odběratelům na každou dodávku účet. Účet má obsahovati údaje potřebné k provedení případné úřední kontroly, vždy však množství, druh, jakost a prodejní cenu zboží, jakož i údaje, z nichž by bylo možno určiti původ zboží.
(2) Tutéž povinnost mají též maloobchodníci, kteří však při prodeji přímým spotřebitelům mohou nahraditi účet pokladním lístkem, obsahujícím mimo cenu též údaje, z nichž možno zjistiti jakost a původ zboží.
§ 17.
Ustanovení tohoto nařízení jest obdobně použíti na úplatu za výrobu a zpracování kožedělných výrobků ve mzdě.
§ 18.
(1) Obchodníci s kožedělným zbožím a výrobci tohoto zboží, jejichž roční peněžní obrat přesahoval v předcházejícím roce částku 200.000.- K, jsou povinni založiti a vésti kontrolní záznamy o zboží, které musí obsahovati aspoň tato data: množství zboží, den převzetí zboží, jméno dodavatele, výrobní značku a číslo, skladové číslo, kupní cenu, vykalkulovanou cenu prodejní a odvolání na příslušný účetní zápis.
(2) Obchodníci s kožedělným zbožím a živnostníci v tomto oboru, jejichž roční peněžní obrat přesahoval v roce 1939 částku 200.000.- K, jsou povinni založiti kontrolní záznamy o zboží nejpozději do 31. prosince 1940.
§ 19.
Veškeré obchodní záznamy a doklady, jako nákupní účty, opisy účtů vydaných, výplatní listiny mezd a platů, záznam nákladových a ziskových přirážek (§ 9, odst. 1), kontrolní záznamy o zboží (§ 18) musí býti uschovány nejméně po dobu 3 let. Tím nejsou dotčena jiná zákonná ustanovení, kterými je podnikům předepsána delší doba k uschování dokladů.
§ 20.
Pokud z národohospodářských důvodů nebo za účelem uvarování se zvláštních tvrdostí jest naléhavě nutná výjimka, může býti nejvyšším úřadem cenovým všeobecně nebo v jednotlivých případech připuštěna nebo nařízena, zejména může v souvislosti s úpravou nákladových a ziskových přirážek (§ 6) býti změněna též základna (§ 2), k níž se tyto přirážky připočítávají.
§ 21.
(1) Ceny výrobků uvedených v § 1, na které se vztahuje toto nařízení, jsou vyňaty z ustanovení nařízení předsedy vlády ze dne 20. července 1939, č. 175 Sb., o zákazu zvýšení cen; výjimky povolené podle uvedeného nařízení pozbývají platnosti dnem účinnosti tohoto nařízení.
(2) Ustanovení tohoto nařízení platí též pro tuzemský obchod se zbožím (§ 1) dovezeným z ciziny; jinak zůstávají nedotčeny předpisy nařízení předsedy vlády ze dne 8. září 1939, č. 221 Sb., o cenách zboží při vývozu a dovozu.
§ 22.
Přestupky tohoto nařízení nebo nařízení, příkazů nebo zákazů, podle něho vydaných, trestají se podle části čtvrté vládního nařízení o zřízení nejvyššího úřadu cenového.
§ 23.
(1) Toto nařízení nabývá účinnosti patnáctého dne po jeho vyhlášení.
(2) Ceny výrobků, které byly vyrobeny nebo zpracovány před účinností tohoto nařízení, jež budou však dodány teprve po této lhůtě, tvoří se podle předpisů tohoto nařízení.
Komisařský vedoucí:
Dr. von Busse v. r.