epravo.cz

(1) Kdo je úředníkem ve smyslu vládního nařízení ze dne 15. ledna 1942, č. 51 Sb., o náhradách cestovních výloh ve veřejné službě (v dalším krátce jen N. C.), určí, pokud se to přímo z něho nepodává, ústřední úřad v dohodě s ministerstvem financí.

(2) Za cesty, služebně nařízené k nástupu služby při prvém nebo opětném ustanovení v úřednickém poměru, může býti poskytnuta náhrada cestovních výloh jako při služebních cestách. To platí také pro zpáteční cestu do místa bydliště po skončení dočasného nebo na určitou dobu sjednaného úřednického poměru. Pro úředníky v přípravné službě platí čl. 3.

(3) Ústřední úřad může určitá oprávnění podle ustanovení předpisů platných pro náhradu cestovních výloh ve veřejné službě v dohodě s ministerstvem financí přenésti na přímo podřízené úřady. Ústředním úřadem je, pokud jde o subjekty uvedené v § 1, odst. 1, písm. b) a c) N. C., a u subjektů, na něž N. C. bude rozšířeno, nejvyšší dozorčí úřad, který může v dohodě s ministerstvem financí určitá oprávnění podle zmíněných předpisů přenésti na vedoucí služebny těchto subjektů.

(1) N. C. a P. C. platí pro služební cesty i na ostatním území Říše a v pohraničním styku s cizinou. Ke služebním cestám v pohraničním styku patří všechny jednodenní cesty mezi tuzemskem a cizinou, jakož i takové vícedenní cesty úředníků činných v pohraničním styku, které nevedou dále, než je sídlo cizozemského místního pohraničního úřadu.

(2) Pro zahraniční služební cesty platí stejná úprava, pokud zvláštní úpravy podle § 18, odst. 2 N. C. nestanoví jinak.

Úředníci v přípravné službě mohou za cestu k nástupu služby ve služebním poměru, při cestách k svému výcviku dostati náhradu cestovních výloh podle platové stupnice, v níž při pravidelném průběhu své služební dráhy budou poprvé ustanoveni. Pro cesty k výkonu zkoušek a k účasti na vyučování platí čl. 22.

Výrazem "obec bydliště" ve smyslu tohoto nařízení rozumí se obec (území obce), v níž je buď úředníkova služebna nebo byt nebo v níž je úředník přechodně přidělen (§ 12, odst. 2 N. C.).

Sousední místa (§ 2, odst. 2 N. C.) se považují ve smyslu tohoto nařízení za místní jednotku.

Místem jednání (místem služebního výkonu) je obec (území obce), v níž se provádí služební výkon.

Zpravidla musí býti každá služební cesta předem - zpravidla písemně - schválena příslušným představeným nebo nadřízeným úřadem. Přednosty úřadů může nejblíže nadřízený úřad zmocniti, aby konali bez schválení služební cesty až do 7 dnů. Zvláštního písemného schválení není třeba u soudců, pokud v soudním řízení lze konati služební cesty bez zvláštního povolení.

(1) Úředník a úřad, který cestovní plán schvaluje, jsou povinni dbáti toho, aby služební cesty byly omezeny na čas nezbytně nutný pro provedení služebního výkonu a aby byly provedeny s nejmenším nákladem. Jen v tomto rozsahu má úředník nárok na náhradu cestovních výloh. Více služebních cest do téhož kraje, jež mohou býti časově spojeny, je co možná spojovati.

(2) Možnosti docíliti časové úspory dopravou vzduchem je využíti, jestliže se tím podstatně nezvýší celkové výdaje na služební cestu.

(1) Počet úředníků, kteří se mají účastniti služební cesty, je omeziti na nezbytně nutnou míru. Úředníci, kteří jen nepřímo jsou zúčastněni na vyřízení služebního výkonu, nesmějí býti ke služebním cestám přibráni. Úředník určený pro výkon služební cesty je povinen vyžádati si od nich pokyny, aby mohl míti na zřeteli věci spadající do jejich činnosti.

(2) Služební cesty k účasti na svěceních, služebních výročích, spolkových slavnostech, sjezdech, výstavách apod. jsou přípustny jen, vyžadují-li služební zájmy nezbytně úředního zastoupení. Je k nim vždy třeba předchozího schválení nadřízeného úřadu. Má-li se účastniti služební cesty více než jeden úředník I. služební třídy, jest si vyžádati schválení ústředního úřadu.

(3) O služebních cestách na pohřby platí odstavec 2 s výjimkou druhé věty.

Služební cesty je zpravidla nastoupiti v měsících dubnu až září od 6. hodiny a v měsících říjnu až březnu od 7. hodiny, jestliže to má vliv na výši stravného a nocležného anebo jestliže zvláštní okolnosti neospravedlňují pozdější nástup cesty.

(1) Při nařizování a provádění služebních cest je míti zřetel na nejúčelnější dopravní možnosti. Služebny (soudy) mají stanoviti začátek úředního jednání, pokud možno tak, aby účastníci odjinud nepotřebovali zvláštního dne na cestu.

(2) Úřední jednání třeba upraviti tak, aby neděle a svátky nezasahovaly do služebních cest. Odchylky musí býti v cestovním účtu odůvodněny. Představený, nařizuje cestu, určí, zda úředník má cestovati o nedělích a svátcích nebo v noci.

(1) Po skončeném služebním výkonu má úředník ještě téhož dne jeti dále nebo se vrátiti, může-li dopravními prostředky o pravidelných spojích dosíci dalšího cíle cesty do 22. hodiny nebo služebního sídla do 24. hodiny. Vyžaduje-li služební výkon nebo cesta tam spolu se služebním výkonem více než 10 hodin, může úředník od další nebo zpáteční cesty téhož dne upustiti, trvá-li déle než dvě hodiny a není-li naléhavou.

(2) Další nebo zpáteční cestu jest vykonati ještě v týž den i bez předpokladů odstavce 1, může-li to býti od úředníka podle povahy případu žádáno.

(3) Je-li služební cesta za účelem přenocování přerušena, platí pro další cestu ustanovení čl. 10.

(1) Cesta může býti přerušena za účelem přenocování, jen když místa jednání a při zpáteční cestě služebního sídla může býti dosaženo i při předepsaném nástupu cesty pravidelnými dopravními spoji teprve nejméně po dvanáctihodinové cestovní době. Přerušení jest však nepřípustno, jestliže podle povahy případu může býti od úředníka žádáno, aby pokračoval v cestě do místa cíle.

(2) Cesta lodí nesmí býti za účelem přenocování přerušena, ani když jsou splněny předpoklady odstavce 1, věty prvé, je-li na lodi pro cestující zařízení k přespání nebo kdyby vyloděním bylo trvání cesty pro nedostatek vhodných dopravních spojů podstatně prodlouženo.

(3) Cesta po zemi (silnici apod.) může býti přerušena za účelem přenocování, trvala-li deset hodin a je-li ještě nutno konati cestu po více než dvě hodiny.

(4) Přerušil-li úředník cestu za účelem přenocování, ačkoliv nebyly dány předpoklady odstavců 1 až 3, může mu býti vyplaceno nocležné jen ve zvláštních případech, jež třeba odůvodniti v cestovním účtu.

Je-li úředník zvláštními okolnostmi nucen přerušiti služební cestu, je povinen neprodleně to oznámiti představenému. Tkví-li příčina toho v úředníkově osobě, poskytne se náhrada cestovních výloh za dobu přerušení cesty jen při onemocnění, nemůže-li se úředník vrátiti do svého bydliště. Jinak platí ustanovení čl. 30, odst. 3. Případné nemocí vznikající výdaje za lékařské ošetřování, přijetí do nemocnice apod. nepatří k cestovním výlohám.

(2) Musí-li býti úředníku na dovolené ze služebních důvodů odložena část jeho dovolené, nejde o její přerušení podle odstavce 1, písm. c), nýbrž o ukončení, a to i tehdy, když se dodatečná dovolená předvídá pro později. Náhrada cestovních výloh se neposkytuje, hradí se však případné vyšší výdaje vzniklé ukončením dovolené. Mimo to mohou býti hrazeny jízdní výlohy za 3. vozovou třídu do místa pozdější dovolené a zpět, pokud nepřevýší jízdních výloh do prvého místa dovolené a zpět.

(3) Prodlouží-li úředník se svolením svého úřadu z osobních důvodů při služební cestě svou nepřítomnost až do tří kalendářních dnů, zůstává mu nárok na náhradu cestovních výloh za cestu k místu jednání a zpět.

(1) Pro zařadění do stupňů cestovních výloh je rozhodným zařadění do platové soustavy, zejména příslušnost ke služební třídě (skupině, stupně předběžného vzdělání) a platové stupnici (stupnici funkčního služného). V pochybných případech rozhodne ústřední úřad v dohodě s ministerstvem financí.

(2) Při změnách, jež mají vliv na zařadění do stupňů cestovních výloh, poskytne se náhrada cestovních výloh v nové výměře ode dne účinnosti změny, při změnách se zpětnou platností teprve ode dne doručení dekretu.

(3) Pro úředníky v přípravné službě platí ustanovení čl. 3.

(4) Pro zařadění úředníků, kteří nejsou zaměstnanci Protektorátu, jsou však činni v protektorátní službě, do stupně cestovních výloh je rozhodnou služební třída, platová stupnice (stupnice funkčního služného) atd. podle platových zákonů platných pro protektorátní úředníky, která odpovídá služební třídě, platové stupnici (stupnici funkčního služného) atd. jejich platové soustavy, a to ta, podle níž tito úředníci dostávají služné (plat jemu odpovídající). Vzniknou-li při tom pochybnosti, rozhodne ústřední úřad v dohodě s ministerstvem financí.

(2) Kromě toho hradí se vyšší výdaje za vlaky s příplatkem, bylo-li ze služebních důvodů účelným jich použíti nebo nezvýší-li se tím celkové výdaje služební cesty. Služební důvody je uvésti v cestovním účtu. Za služební důvod platí též, musí-li onemocnělý úředník k návratu do služebního sídla použíti nejrychlejšího vlaku. Služební důvody a účelnost netřeba ani dokládati ani zkoumati, jestliže vzdálenosti jednotlivých úseků cesty přesahují

u spěšných vlaků .................................  50 kilometrů,
u rychlíků         ....................................... 100 kilometrů,
u bleskových vlaků ............................... 300 kilometrů.

(3) Možností dosáhnouti jízdních slev (např. při společenských jízdách, u zpátečních dovoleneckých jízdenek, u jízdenkových bloků atd.) jest využíti i při služebních cestách.

Není-li ve vlaku nebo na lodi pro úředníka podle § 6 N. C. nejvýše přípustné třídy, jest použíti též nižší třídy. Větší výlohy za použití vyšší třídy, čítajíc v to vyšší příplatek, mohou býti hrazeny, nezvýší-li se tím celkové výdaje služební cesty.

(1) Jízdní výlohy je hraditi zpravidla tak, jak úředník cestu vykonal. Úředník je povinen zvoliti nejlevnější cestu, jíž danými spoji podle účelu služební cesty a podle okolností případu možno použíti a která také odpovídá dopravním zvyklostem. Výlohy za jízdu oklikou jest hraditi, jestliže na trati, která není nejkratší, se použije průběžných vlaků za účelem úspory času. Úředník nemůže účtovati okliku, kterou vykonal z jiných důvodů.

(2) Vykonal-li zaměstnanec cestu oklikou, jejíž vyšší výlohy podle odstavce 1 nelze hraditi, jest hraditi jen jízdní výlohy za přímý pravidelný směr cesty a také v tomto případě vždy jen za případně použitou nižší vozovou třídu.

(1) Použije-li se dopravních prostředků bezplatně propůjčených, mohou býti v přiměřených mezích hrazeny nutné výdaje jako zpropitné a podobně. Výdaje za činnost, za kterou je příjemce odměňován nebo placen z týchž veřejných prostředků jako úředník, nepovažují se za nutné.

(2) Úředníku, jenž bez dostatečného důvodu odmítne dopravní prostředek bezplatně mu nabídnutý na vrub veřejných prostředků, nedostane se náhrady jízdních výloh.

Výlohy za dopravu zavazadel po dráze, veřejným motorovým vozidlem, letadlem nebo lodí hradí se za nezbytně nutné předměty jen při delších služebních cestách nebo za zvláštních okolností. V cestovním účtu je uvésti důvody, pro které bylo zavazadlo podáno k dopravě.

(1) Při cestách k výkonu zkoušek, k účasti na školení a přednáškách za účelem výcviku nebo prohloubení vzdělání mohou býti hrazeny jízdní výlohy za 3. vozovou třídu.

(2) Ústřední úřad může k úhradě vyšších výdajů v místě zkoušky nebo v místě školení povoliti vedle stanovené náhrady jízdních výloh také příplatky do výše stravného a nocležného stupně V.

(3) Odstavců 1 a 2 možno též použíti, jestliže je školení apod. právě tak v zájmu úředníka jako úřadu.

(4) Za účast na přednáškách a odborných učebních kursech z ryze služebních důvodů poskytuje se náhrada cestovních výloh podle části II nebo III N. C.

(1) Dopravních prostředků bez pravidelných spojů lze při služebních cestách použíti, jestliže celkové výdaje na služební cestu u srovnání s výdaji při použití dopravních prostředků o pravidelných spojích se nezvýší. V jiných případech jest přípustno použíti jich jen tehdy, vyžaduje-li toho nutně účel služební cesty nebo okolnosti případu. Zda jsou tyto předpoklady splněny, rozhodne úřad, jemuž přísluší schváliti služební cestu. Tento úřad může, jsou-li podle zkušeností dány předpoklady, uděliti jednotlivým úředníkům všeobecně nebo pro zvláštní případ před nástupem služební cesty zmocnění použíti dopravních prostředků bez pravidelných spojů; to je vhodné především při společných služebních cestách úředníků.

(2) Použil-li úředník, ač nebyly splněny předpoklady odstavce 1, dopravního prostředku bez pravidelného spoje nebo vykonal-li cestu pěšky, nehradí se mu výdaje vyšší částkou, než jako kdyby použil veřejných dopravních prostředků o pravidelných spojích (§ 6 N. C.).

 a) jízdním nebo motorovým kolem,
jež úředně bylo bezplatně propůjčeno .......... 50 hal.  za 1 km
                                                         ve všech

 b) pěšky nebo vlastním jízdním kolem .....  1 K     stupních,

(2) Řídí-li úředník, nemaje zvláštního řidiče při služební cestě, sám služební motorové vozidlo, lze mu poskytnouti náhradu 25 hal. za každý služebně ujetý kilometr cesty.

(1) Pro počítání cesty po zemi (silnici apod.) je rozhodnou vzdálenost od středu do středu míst. Střed místa se nahrazuje, jestliže počáteční nebo konečný bod cesty konané po zemi (silnici apod.) je mimo uzavřenou osadu, tímto počátečním nebo konečným bodem. Vyplývá-li z tohoto výpočtu zjevný nepoměr pro vypočtenou cestu po zemi, (silnici apod.), jest pro náhradu rozhodnou ta cesta po zemi (silnici apod.), kterou skutečně bylo vykonati.

(2) Cesty po zemi (silnici apod.) se počítají podle údajů na úředních vzdálenostních mapách nebo na vzdálenostních seznamech. Není-li jich, nahrazují je osvědčení odborných úřadů (katastrálních měřičských úřadů - v cizině vyslanectví a konsulátů - apod.).

(3) Cesty po zemi (silnici apod.) za cestu tam a zpět se sčítají a potom zaokrouhlují nahoru na celé kilometry.

(1) Příchodem a odchodem rozumí se výkon cesty v obci bydliště nebo v místě jednání nebo v místě noclehu k nádraží a od nádraží, k letišti, zastávce malodráhy, autobusové trati, ku přístavišti nebo kotvišti lodi atd.

(2) Nepoužije-li úředník k osobní dopravě a dopravě zavazadel při příchodu a odchodu daných veřejných dopravních prostředků o pravidelných spojích, hradí se vyšší výdaje za jiné dopravní prostředky jen, když ze zvláštních důvodů jich muselo býti použito; tyto důvody jest uvésti v cestovním účtě.

(1) Cestovním dnem je kalendářní den.

(2) Pro určení celkového trvání služební cesty, která byla nastoupena nebo skončena při použití veřejných dopravních prostředků o pravidelných spojích, považuje se za nástup nebo konec cesty okamžik, kdy dopravní prostředek podle jízdního řádu opustí stanici ve služebním sídle nebo v místě přechodného přidělení nebo jí dosáhne. Ke zpoždění možno přihlédnouti, přesahuje-li jednu hodinu. V místech s větším počtem zastávek jsou při dálkových služebních cestách rozhodnými doby odjezdu a příjezdu do hlavní stanice nebo do stanic jí na roveň postavených.

(2) Při služebních cestách, které se konají jinak než veřejnými dopravními prostředky o pravidelných spojích, je pro nástup nebo skončení cesty rozhodným okamžik, v němž úředník opustí byt, služební místnost atd. nebo opět do nich vstoupí. Při společných jízdách více úředníků motorovými nebo jinými dopravními prostředky počíná však služební cesta příchodem posledního účastníka v místě, z něhož se cesta koná, a končí odchodem prvního účastníka při návratu.

(1) Nocležné se poskytuje za přenocování mimo obec bydliště.

(2) Nocležné se poskytuje, i když nedojde k ubytování, za noci, kterých úředník použil k cestě, jestliže cesta tam byla nastoupena před 3. hodinou nebo zpáteční cesta skončila po 2. hodině. Nocležné se neposkytuje, jestliže noční cesta slouží ku provedení služebního jednání v noci, leč by ubytování bylo nutným.

(2) Mimo výlohy za lůžkový vůz jest poskytnouti nocležné v plné výši, jestliže úředník byl na místě jednání pro časný příjezd nebo pozdní odjezd nočního vlaku nucen ubytování na noc opatřiti nebo ještě podržeti.

Výlohy úředníka za dopravu spisů, map, nářadí atd., jichž potřebuje pro vyřízení služebních věcí, hradí se zvláště. K vedlejším výlohám patří také jiné nutné výdaje jako za služebně nutné použití dopravních prostředků bez pravidelných spojů v místě jednání, za úschovu zavazadel, za vstupné na výstavy, na vstupenky a pozvánky na zasedání a shromáždění, jestliže návštěva nebo účast byla služebně nařízena, za pasové poplatky, za poplatky poštovní, telegrafní a telefonní, jež úředníku vznikly provedením služebního výkonu. Naproti tomu k vedlejším výlohám nepatří náhrada za opotřebování šatstva a kufrů, lázeňská taxa, výlohy za cestovní výstroj, cestovní pojištění a pojištění zavazadel, objednání pokojů, za šatny, denní časopisy, zpropitné atd.

(1) Úředníku, jenž je při služební cestě na jednom a témže místě činným po více než 7 dní, jest počínajíc osmým dnem platiti tytéž náhrady služebních výloh, jaké se poskytují počínajíc osmým dnem při přechodném přidělení (čl. 31). Dny cesty se při výpočtu této doby vylučují; za ně dostane se úředníku náhrad jako při služební cestě. Zmocnění, obsažené v § 12, odst. 1 N. C., podle něhož ústřední úřad nebo úřad jím zmocněný může povolovati náhradu do výše plného stravného a nocležného až do dalších 14 dnů, není dotčeno.

(2) Je-li pobyt v takovém místě přerušen vícedenními služebními cestami do jiných míst, prodlužují se lhůty celkem 21 dnů o dobu nepřítomnosti v dřívějším místě jednání.

(3) Ustanovení odstavce 1 platí také při onemocnění úředníka na služební cestě (čl. 14).

Zda a jaké náhrady dostanou úředníci, kteří jsou přechodně přiděleni do místa vnějšího výkonu služby (čl. 4) nebo vysláni do kursů apod., upravuje zvláštní nařízení.

(1) Úředníci s úředním nebo služebním okrskem ve smyslu § 13, odst. 1, č. 1, písm. a) N. C. jsou úředníci, jejichž služební oprávnění nebo povinnosti se vztahují na vymezený okrsek a kteří v tomto okrsku v souvislosti se svou služební činností konají často služební cesty. Takové služební cesty jsou okrskovými cestami. Které úředníky jest považovati za úředníky s úředním nebo služebním okrskem, stanoví ústřední úřad.

(3) Nevyžaduje-li okrsková cesta celého kalendářního dne, činí okrskové stravné, byl-li úředník vzdálen

více než  6 až  8 hodin, 0,3       stravného podle § 9,
 "    "   8  " 12   "  , 0,5       odst. 2, písm. a) N. C.
 "    "  12 hodin,       0,7

(4) Sazby podle odstavce 3 počítají se také za dny nástupu a ukončení vícedenní okrskové cesty.

(5) Zasahuje-li okrsková cesta trvající až 24 hodiny do dvou kalendářních dnů a není-li nutno přenocovati, počítá se okrskové stravné tak, jako kdyby cesta byla vykonána v jednom kalendářním dnu, pokud z odděleného počítání nevychází pro jednotlivé kalendářní dny vyšší náhrada.

(6) Jízdní a vedlejší výlohy (§§ 6, 7, 8 a 11 N. C.) se hradí vedle okrskového stravného.

(7) Okrskové stravné, případně okrskové nocležné snižuje se na 25 %, poskytne-li se péčí úřadu bezplatné stravování, případně ubytování nebo hradí-li se výdaje za lůžkový vůz nebo kabinu (§ 10, odst. 1 a 2 N. C.).

(8) Okrskové stravné a okrskové nocležné se při okrskových cestách poskytují bez ohledu na počet cest.

(9) Konají-li se služební cesty stejného druhu pravidelně nejméně čtyřikrát v měsíci do téhož místa, mohou úředníci dostati rovněž okrskové stravné a okrskové nocležné.

(1) Je-li úředník pravidelně denně nebo v krátkých časových odstupech činným na určitých místech nebo provádí-li služební výkony za cesty nebo vykonává-li práce nebo vyřizuje-li úřední záležitosti ve vnější službě uvnitř určeného okrsku, může mu ústřední úřad povoliti sníženou náhradu ve způsobu paušálu nebo odškodného. Ústřední úřad může stanoviti nejvyšší sazby, v jejichž mezích se podřízené úřady zmocňují povolovati úředníkům určitých služebních odvětví měsíční paušály nebo odškodné.

(2) Náhrady je počítati podle denních nebo hodinových sazeb. Nemění-li se v podstatě doba nepřítomnosti, je zjistiti denní průměrnou částku, mění-li se, pak je zjistiti hodinovou částku odpovídající čl. 32, odst. 3; takto zjištěnou částku lze vzíti za základ pro výpočet. Pro výši denních a hodinových částek má býti rozhodným nezbytný vyšší výdaj, který úředníku vzniká při jeho vnější činnosti. Náhrada nesmí však překročiti částku, která by vyplývala podle čl. 32. Přiměřenost povolených náhrad je čas od času přezkoušeti.

(3) Jízdní a vedlejší výlohy (§§ 6, 7, 8 a 11 N. C.) lze hraditi zvláště. Jestliže tyto výdaje vznikají pravidelně a zůstávají přibližně stejné co do výše, mohou býti vpočteny do náhrady podle odstavce 1.

(4) Jsou-li úředníci, kteří požívají náhrady podle odstavce 1, o dovolené nebo při jiném zaneprázdnění déle než tři dni zastupováni, určí příslušný úřad, zda náhrady je krátiti a zástupce odškodniti z toho, oč náhrady byly zkráceny.

(5) Další ustanovení vydá ústřední úřad.

(1) O služební cestu nejde, jestliže úředník ze služebního podnětu nebo při výkonu své pravidelné služby koná cesty uvnitř obvodu obce bydliště nebo do ústavů, zařízení apod., které jsou mimo obvod obce, patří však k obci bydliště. Tyto služební výkony jsou služebními pochůzkami, za něž se hradí jen výdaje podle § 14 N. C.

(2) Používá-li úředník při služebních pochůzkách se souhlasem představeného pro urychlení dopravního prostředku, hradí se mu nezbytné výlohy, není-li již jinak odškodňován. Čl. 33 platí obdobně.

(3) Cesta mezi bytem a pravidelným místem výkonu služby není ani služební cestou, ani služební pochůzkou. Ustanovení § 14 N. C. nelze použíti.

Osoby, jež nejsou úředníky, dostanou náhradu cestovních výloh až do výše sazeb stupně cestovních výloh II. Ve zvláštních případech může ústřední úřad poskytnouti náhradu podle stupně I. Výši náhrady jest sděliti před nástupem cesty. Je-li třeba např. znalce odškodniti nejen za vyšší výdaj, který vznikl nepřítomností v bydlišti, nýbrž též za jeho výkon, za ušlý výdělek, za nutná zastoupení apod. zvláštní náhradou, mohou býti náhrady shrnuty v paušál, pokud se tím nezvýší celkový výdaj.

Příplatky smějí býti povoleny jen v jednotlivých případech; je nepřípustné všeobecně zvyšovati stravné a nocležné. Stravné a nocležné jsou vzájemně se doplňující náhradou vyšších výdajů při služebních cestách. Příplatek smí býti povolen jen tehdy, jestliže celková částka příslušející na stravném a nocležném při služební cestě nekryla nutné výdaje podle § 9 N. C.