20. 5. 2016
ID: 101538
10 otázek pro ... Gerhardta Bubníka
eFocus
JUDr. Gerhardt Bubník, LL.M. je společníkem advokátní kanceláře Bubník Myslil & Partners. Je významným advokátem v oboru mezinárodního práva soukromého, který pracoval na mnoha velmi významných mezinárodních kauzách. Řadu úspěchů má na svém kontě také z oblasti práva sportovního. Dříve byl navíc vynikajícím krasobruslařem. A rovněž je prvních Čechem, který získal diplom z práv na Harvardu. V letošním ročníku soutěže Právník roku pak vstoupil do Právnické síně slávy.
1. Proč jste se rozhodl stát právníkem?
V rodině jsme nikdy žádného právníka a vůbec vysokoškoláka neměli. V rodině tedy žádný impuls ke studiu práv nebyl.
Byl jsem ale od dětství „ukecaný“ a hádal jsem se do krve, když jsem byl přesvědčený, že jsem v právu. A tak z toho během studia na gymnáziu nějak automaticky či přirozeně vyplynulo, že půjdu na práva.
2. Co máte na své práci nejraději?
Především svoji nezávislost a samostatnost. Neumím si představit, že bych byl někomu podřízený a přijímal rozkazy či pokyny, které bych musel plnit třeba i proti své vůli.
A pak její neskutečnou rozmanitost. Každý případ je naprosto jedinečný a vyžaduje tvůrčí přístup.
3. Co Vás při práci (v životě) nejvíce motivuje?
Povolání advokáta jsem vždy vnímal obdobně jako povolání lékaře. Jeho smyslem a tedy i motivací je pomáhat lidem, který jeho pomoc potřebují.
Ve vlastní práci na převzatých kauzách práci mne pak motivuje vždy výzva úspěšně kauzu dovést do konce – vyhrát spor či přispět k spravedlivému smíru nebo vypracovat dobrou smlouvu. Když jsem ve funkci rozhodce tak snaha spor rozhodnout správně a spravedlivě.
4. Kdo nebo co nejvíce ovlivnilo Váš profesní život?
Rodiče tím, že i v těžkých podmínkách dbali o mé vzdělání. Například již v dětství mne nechali učit anglicky.
Na moji práci budoucího advokáta měli nejvíce vliv staří předváleční advokáti v Advokátní poradně Olomouc, kde jsem jako koncipient v r. 1958 začínal. Nevychovával mne jen můj školitel, ale oni všichni. Byli jsme tam jako rodina a oni většinou byli výborní advokáti a vštěpovali mi i principy advokátní etiky tak, jak je měli zažité z doby před válkou.
5. Největší pracovní úspěch?
To se nedá tak jednoznačně říci. Úspěchem bylo jak vítězství ve velké mezinárodní obchodní arbitráži v cizině, tak bezplatně poskytnutá právní pomoc ve věci, kdy se mi podařilo zoufalé matce přivézt z ciziny tam nezákonně zadržované malé dítě.
6. Pracovní konflikt, který Vám utkvěl v paměti?
Za komunizmu jsem zastupoval pozůstalé po obětech letecké katastrofy proti sovětskému Aeroflotu. Měl jsem s touto agendou zkušenosti a uplatnil jsem veškeré možné nároky. Do Prahy však přijela vysoká představitelka Aeroflotu, vyhrožovala mi, že uplatňuji neoprávněné nároky, že se chovám jako buržoazní advokát, že z toho chci profitovat, že již záležitost konzultovala se soudcem našeho Nejvyššího soudu a že na mne podá stížnost. Neustoupil jsem ani o píď a nakonec všechno vyhrál. Člověk se nemá bát a oprávněné zájmy klient musí důsledně hájit.
7. Kdyby pro Vás peníze nebyly vůbec důležité, co byste dělal?
Tak především peníze pro mne nebyly nikdy hnacím motorem. Za celý život jsem poskytl velké množství bezplatné právní moci. Nikdy jsem nevzal případ jenom proto, abych mohl z klienta tahat peníze.
Několikrát jsem odmítl i funkci rozhodce či předsedy rozhodčího senátu, i když odměna rozhodce byla vysoká, a to proto, že jsem nechtěl vyvolat sebemenší pochybnosti o mé nestrannosti, i když jsem skutečný konflikt zájmů neměl.
Navíc jsem měl jako hobby a relaxaci celý život vedle práce advokáta prací dobrovolného sportovního funkcionáře.
Měl jsem tedy plné uspokojení všech svých přání.
8. Ideální způsob relaxace?
Aktivní sportování a návštěva koncertů a oper.
9. Který předmět byl na studiích Vašim nejoblíbenějším a proč? A který jste naopak neměl rád vůbec?
Mým opravdu nejoblíbenějším předmětem bylo mezinárodní právo soukromé. Psal jsem z něho ročníkovou práci, diplomovou práci i disertační práci při mém dalším studiu v USA. Opakem byly Dějiny sovětského státu a práva – má jediná trojka za celou dobu studia.
10. Co byste vzkázal mladým lidem, kteří uvažují o právnické profesi?
Ať dobře předem uváží své schopnosti. Studium práv a úspěšná práce právníka vyžaduje nejen „biflování“, jak se někdy myslí, ale zejména schopnost analytického myšlení a dobré argumentace. Potkat se s právníkem, který neumí diskutovat a jen opakuje naučené poučky je pro mne vždy velkým zklamáním.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
V rodině jsme nikdy žádného právníka a vůbec vysokoškoláka neměli. V rodině tedy žádný impuls ke studiu práv nebyl.
Byl jsem ale od dětství „ukecaný“ a hádal jsem se do krve, když jsem byl přesvědčený, že jsem v právu. A tak z toho během studia na gymnáziu nějak automaticky či přirozeně vyplynulo, že půjdu na práva.
Především svoji nezávislost a samostatnost. Neumím si představit, že bych byl někomu podřízený a přijímal rozkazy či pokyny, které bych musel plnit třeba i proti své vůli.
A pak její neskutečnou rozmanitost. Každý případ je naprosto jedinečný a vyžaduje tvůrčí přístup.
Reklama
Povolání advokáta jsem vždy vnímal obdobně jako povolání lékaře. Jeho smyslem a tedy i motivací je pomáhat lidem, který jeho pomoc potřebují.
Ve vlastní práci na převzatých kauzách práci mne pak motivuje vždy výzva úspěšně kauzu dovést do konce – vyhrát spor či přispět k spravedlivému smíru nebo vypracovat dobrou smlouvu. Když jsem ve funkci rozhodce tak snaha spor rozhodnout správně a spravedlivě.
4. Kdo nebo co nejvíce ovlivnilo Váš profesní život?
Rodiče tím, že i v těžkých podmínkách dbali o mé vzdělání. Například již v dětství mne nechali učit anglicky.
Na moji práci budoucího advokáta měli nejvíce vliv staří předváleční advokáti v Advokátní poradně Olomouc, kde jsem jako koncipient v r. 1958 začínal. Nevychovával mne jen můj školitel, ale oni všichni. Byli jsme tam jako rodina a oni většinou byli výborní advokáti a vštěpovali mi i principy advokátní etiky tak, jak je měli zažité z doby před válkou.
5. Největší pracovní úspěch?
To se nedá tak jednoznačně říci. Úspěchem bylo jak vítězství ve velké mezinárodní obchodní arbitráži v cizině, tak bezplatně poskytnutá právní pomoc ve věci, kdy se mi podařilo zoufalé matce přivézt z ciziny tam nezákonně zadržované malé dítě.
6. Pracovní konflikt, který Vám utkvěl v paměti?
Za komunizmu jsem zastupoval pozůstalé po obětech letecké katastrofy proti sovětskému Aeroflotu. Měl jsem s touto agendou zkušenosti a uplatnil jsem veškeré možné nároky. Do Prahy však přijela vysoká představitelka Aeroflotu, vyhrožovala mi, že uplatňuji neoprávněné nároky, že se chovám jako buržoazní advokát, že z toho chci profitovat, že již záležitost konzultovala se soudcem našeho Nejvyššího soudu a že na mne podá stížnost. Neustoupil jsem ani o píď a nakonec všechno vyhrál. Člověk se nemá bát a oprávněné zájmy klient musí důsledně hájit.
7. Kdyby pro Vás peníze nebyly vůbec důležité, co byste dělal?
Tak především peníze pro mne nebyly nikdy hnacím motorem. Za celý život jsem poskytl velké množství bezplatné právní moci. Nikdy jsem nevzal případ jenom proto, abych mohl z klienta tahat peníze.
Několikrát jsem odmítl i funkci rozhodce či předsedy rozhodčího senátu, i když odměna rozhodce byla vysoká, a to proto, že jsem nechtěl vyvolat sebemenší pochybnosti o mé nestrannosti, i když jsem skutečný konflikt zájmů neměl.
Navíc jsem měl jako hobby a relaxaci celý život vedle práce advokáta prací dobrovolného sportovního funkcionáře.
Měl jsem tedy plné uspokojení všech svých přání.
8. Ideální způsob relaxace?
Aktivní sportování a návštěva koncertů a oper.
9. Který předmět byl na studiích Vašim nejoblíbenějším a proč? A který jste naopak neměl rád vůbec?
Mým opravdu nejoblíbenějším předmětem bylo mezinárodní právo soukromé. Psal jsem z něho ročníkovou práci, diplomovou práci i disertační práci při mém dalším studiu v USA. Opakem byly Dějiny sovětského státu a práva – má jediná trojka za celou dobu studia.
10. Co byste vzkázal mladým lidem, kteří uvažují o právnické profesi?
Ať dobře předem uváží své schopnosti. Studium práv a úspěšná práce právníka vyžaduje nejen „biflování“, jak se někdy myslí, ale zejména schopnost analytického myšlení a dobré argumentace. Potkat se s právníkem, který neumí diskutovat a jen opakuje naučené poučky je pro mne vždy velkým zklamáním.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
