18. 11. 2016
ID: 103906
10 otázek pro ... Martinu Kasíkovou
JUDr. Martina Kasíková působí jako místopředsedkyně civilního úseku Krajského soudu v Praze a předsedkyně odvolacího senátu specializujícího se na exekuce s cizím prvkem. Mimo to se již řadu let věnuje také přednáškové činnosti v oborech mezinárodní justiční spolupráce, práva Evropské unie, exekucí a výkonu rozhodnutí. Přenáší v rámci Justiční akademie, Soudcovské unie ČR a externě rovněž na katedře občanského práva PF UK. V roce 2006 získala bronzovou Randovu medaili za přínos právu a za rok 2007 získala titul Právník roku v oboru občanského práva.
1. Proč jste se rozhodla stát právničkou?
Vystudovala jsem gymnázium v Praze 6, Arabská ve třídě zaměřené na programování, a ačkoliv mě škola bavila, uvědomila jsem si, že exaktní vědy nejsou můj osud. Vždycky jsem se ráda pohybovala mezi lidmi a nedovedla jsem si představit, že budu řadu dnů samostatně nebo v úzkém kolektivu pracovat za zavřenými dveřmi a pak předám klientovi výsledek. Bylo by to pro mě málo interaktivní. Proto jsem následovala dráhu svého otce, který byl také právníkem.
2. Co máte na své práci nejraději?
Ráda komunikuji s lidmi a hledám správná a přijatelná řešení problémů. Nikdy nevím, jaký případ mi přistane na stole a jaký lidský příběh budu řešit. Navíc je velmi příjemné pracovat v senátě a společně s kolegy v diskusi pozorovat, jak někdy můžeme mít naprosto rozdílné pohledy i na úplně triviální záležitosti.
3. Co Vás v životě nejvíce motivuje?
Moje rodina je můj největší stimulant. Doma mám totiž své dva osobní „roztleskávače“, kteří mě při každém neúspěchu zase nakopnou k další práci a nenechají mě dlouho truchlit nad rozlitým mlékem.
4. Jak často Vás ve vašem oboru něco překvapí?
Velmi často mě překvapí názory vyjádřené v judikatuře vyšších soudů, které často mění i podstatu celých právních teorií. Na Nejvyšší soud i Ústavní soud přišli poměrně mladí právníci, kteří přinesli nové pohledy na věci, které se dříve u soudů rozhodovali v zajetých kolejích.
5. Kdyby pro Vás peníze nebyly vůbec důležité, co byste dělala?
Asi bych dělala totéž co nyní. Práce odvolacího soudce mi plně vyhovuje. Oproti okresnímu soudu zde mám více času na jednotlivé věci a ještě se o nich mohu poradit s velmi moudrými a vzdělanými kolegy.
6. Co vás nejvíce dokáže rozčílit?
Když lidé myslí jen na svůj prospěch a naprosto opomíjejí potřeby a názory ostatních. Myslím, že to je mor současné společnosti, že jsme všichni tak urputně asertivní, že se nedohodneme ani na běžných věcech. Ve své práci to vidím každý den. Nejsmutnější je to ve věcech, které se týkají dětí, kdy rodiče naprosto přesně vědí, co je výhodné pro každého z nich, ale vcítit se do pocitů jejich vlastního dítěte je pro ně nemožné a často se o to ani nepokoušejí.
7. Ideální způsob relaxace?
Popovídání s přáteli a k tomu něco dobrého k jídlu. Mozek občas čistím i hraním počítačových her, protože při virtuálním farmaření nebo stavění osad se nenadřete a krásně vás to nabudí i zklidní zároveň.
8. Který předmět byl na studiích Vašim nejoblíbenějším a proč?
Občanské právo. Paní Malinová a paní Kalinová, jejichž příběhy právně rozplétal Dr. Cepl starší, mě přilákaly k celoživotní zálibě. Civilní právo mi přišlo pochopitelné, a protože odráží běžný život, dovedla jsem si za ním něco představit.
9. Co byste vzkázala mladým lidem, kteří uvažují o právnické profesi?
Právnická fakulta otevře svým absolventům dveře do mnoha naprosto různých pozic, a tak se mohou úspěšně uplatnit osobnosti s rozličným povahovým založením. Dobré uplatnění najdou jak právníci extroverti, tak introverti. Práce právníka je na většině pozic velmi dynamická. V této profesi nikdo nezleniví, protože pořád se něco mění a musíte být ve střehu. Díky tomu jsou všichni mí kolegové až do pozdního věku velmi aktivní a zejména kolegyně vypadají výrazně mladší.
10. Čím Vás dokáží studenti překvapit?
Překvapuje mě, kolik toho dnešní studenti na rozdíl od našich studentských dob stíhají. Většina jich buď studuje několik vysokých škol, anebo má zaměstnání na široký úvazek. Někteří stíhají dokonce obojí. Navíc mají široký společenský rozhled, znají jazyky a umějí diskutovat. Vedu semináře na Právnické fakultě UK z civilního procesu a tváří v tvář studentům si říkám, že o budoucnost naší profese se nemusíme bát.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Vystudovala jsem gymnázium v Praze 6, Arabská ve třídě zaměřené na programování, a ačkoliv mě škola bavila, uvědomila jsem si, že exaktní vědy nejsou můj osud. Vždycky jsem se ráda pohybovala mezi lidmi a nedovedla jsem si představit, že budu řadu dnů samostatně nebo v úzkém kolektivu pracovat za zavřenými dveřmi a pak předám klientovi výsledek. Bylo by to pro mě málo interaktivní. Proto jsem následovala dráhu svého otce, který byl také právníkem.
Ráda komunikuji s lidmi a hledám správná a přijatelná řešení problémů. Nikdy nevím, jaký případ mi přistane na stole a jaký lidský příběh budu řešit. Navíc je velmi příjemné pracovat v senátě a společně s kolegy v diskusi pozorovat, jak někdy můžeme mít naprosto rozdílné pohledy i na úplně triviální záležitosti.
3. Co Vás v životě nejvíce motivuje?
Moje rodina je můj největší stimulant. Doma mám totiž své dva osobní „roztleskávače“, kteří mě při každém neúspěchu zase nakopnou k další práci a nenechají mě dlouho truchlit nad rozlitým mlékem.
4. Jak často Vás ve vašem oboru něco překvapí?
Velmi často mě překvapí názory vyjádřené v judikatuře vyšších soudů, které často mění i podstatu celých právních teorií. Na Nejvyšší soud i Ústavní soud přišli poměrně mladí právníci, kteří přinesli nové pohledy na věci, které se dříve u soudů rozhodovali v zajetých kolejích.
5. Kdyby pro Vás peníze nebyly vůbec důležité, co byste dělala?
Asi bych dělala totéž co nyní. Práce odvolacího soudce mi plně vyhovuje. Oproti okresnímu soudu zde mám více času na jednotlivé věci a ještě se o nich mohu poradit s velmi moudrými a vzdělanými kolegy.
6. Co vás nejvíce dokáže rozčílit?
Když lidé myslí jen na svůj prospěch a naprosto opomíjejí potřeby a názory ostatních. Myslím, že to je mor současné společnosti, že jsme všichni tak urputně asertivní, že se nedohodneme ani na běžných věcech. Ve své práci to vidím každý den. Nejsmutnější je to ve věcech, které se týkají dětí, kdy rodiče naprosto přesně vědí, co je výhodné pro každého z nich, ale vcítit se do pocitů jejich vlastního dítěte je pro ně nemožné a často se o to ani nepokoušejí.
7. Ideální způsob relaxace?
Popovídání s přáteli a k tomu něco dobrého k jídlu. Mozek občas čistím i hraním počítačových her, protože při virtuálním farmaření nebo stavění osad se nenadřete a krásně vás to nabudí i zklidní zároveň.
8. Který předmět byl na studiích Vašim nejoblíbenějším a proč?
Občanské právo. Paní Malinová a paní Kalinová, jejichž příběhy právně rozplétal Dr. Cepl starší, mě přilákaly k celoživotní zálibě. Civilní právo mi přišlo pochopitelné, a protože odráží běžný život, dovedla jsem si za ním něco představit.
9. Co byste vzkázala mladým lidem, kteří uvažují o právnické profesi?
Právnická fakulta otevře svým absolventům dveře do mnoha naprosto různých pozic, a tak se mohou úspěšně uplatnit osobnosti s rozličným povahovým založením. Dobré uplatnění najdou jak právníci extroverti, tak introverti. Práce právníka je na většině pozic velmi dynamická. V této profesi nikdo nezleniví, protože pořád se něco mění a musíte být ve střehu. Díky tomu jsou všichni mí kolegové až do pozdního věku velmi aktivní a zejména kolegyně vypadají výrazně mladší.
10. Čím Vás dokáží studenti překvapit?
Překvapuje mě, kolik toho dnešní studenti na rozdíl od našich studentských dob stíhají. Většina jich buď studuje několik vysokých škol, anebo má zaměstnání na široký úvazek. Někteří stíhají dokonce obojí. Navíc mají široký společenský rozhled, znají jazyky a umějí diskutovat. Vedu semináře na Právnické fakultě UK z civilního procesu a tváří v tvář studentům si říkám, že o budoucnost naší profese se nemusíme bát.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
