11. 2. 2019
ID: 108804
10 otázek pro … Viléma Podešvu
JUDr. Vilém Podešva, LLM je partnerem odpovědným za vnitřní řízení advokátní kanceláře ROWAN LEGAL. Patří k předním expertům v oblasti práva veřejných zakázek a projektů v rámci partnerství soukromého a veřejného sektoru (projekty PPP), specializuje se též na právo hospodářské soutěže.
1. Co máte na své práci nejraději?
Na advokacii si velmi cením to, že je to skutečně svobodné povolání. Loni jsem slavil patnáct let v advokacii a prakticky od počátku svého působení v tomto odvětví mi vyhovovalo, že vztahy v rámci advokátní kanceláře či s klienty fungují spíše na bázi partnerské. Nedokázal bych profesně fungovat v instituci založené na principech přílišné subordinace.
2. Jak často Vás ve vašem oboru něco překvapí?
Téměř každý den prožije člověk něco nového. Když jsem pracoval první rok po studiích, kladl jsem si otázku, zda práce nezačne být rychle stereotypem, a jak to do důchodu vydržím. Po dvou letech od studií jsem si zvolil cestu advokátní a musím s odstupem času říct, že to bylo správné rozhodnutí. Advokacie nabízí obrovskou různorodost a, i když děláte velmi podobnou kauzu, kterou jste už řešili mnohokrát v minulosti, nikdy to není totéž.
3. Kdo nebo co nejvíce ovlivnilo Váš profesní život?
Bylo to rozhodnutí o výběru advokátní kanceláře před patnácti lety. Když jsem odcházel po dvou letech z Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže do advokacie, měl jsem různé nabídky ze zahraničních i českých advokátních kanceláří. V tu chvíli jsem si zvolil variantu kanceláře, která sice nepatřila mezi absolutní špičku, ale jak se později ukázalo, umožnila mi zapojit se do řídících struktur a vybudovat kancelář, která po několika letech začala mezi špičku nezpochybnitelně patřit.
4. Vaše práce vyžaduje rozhodnost. Přesto – jsou v životě nějaké situace, kdy jste nerozhodný?
Je to tak, každý den člověk musí udělat řadu rozhodnutí, a to jak při řízení kauz, tak i v rámci řízení advokátní kanceláře. Asi mám rozhodnost v sobě a nikdy jsem s tím neměl vážnější obtíže v profesní rovině. Zcela jiná situace ovšem panuje v soukromém životě – pokud mám např. řešit situace vznikající někdy mezi mými třemi dětmi, o rozhodnosti nemůže být v žádném případě řeč.
5. Čím byste byl, kdybyste nebyl právníkem?
Na gymnáziu jsem byl přesvědčen o tom, že moje profesní dráha bude spojena s ekonomií. Dokonce jsem po maturitě začal ekonomickou školu studovat, ale brzy jsem pochopil, že jsem nevěnoval matematice do té doby dostatečnou pozornost. Musel jsem tedy změnit zaměření na něco humanitnějšího – no a studium práv a následný výběr advokátního odvětví bylo správnou cestou.
6. Kde se vidíte za 10 let?
Jak vyplývá z předchozích odpovědí, jsem ve své profesi spokojený a nedokážu si úplně představit jednoho dne odejít do důchodu. Je zřejmé, že za 15 let v advokacii a v kanceláři prošel člověk obrovským vývojem. Proto očekávám, že se moje role bude nadále vyvíjet, že ubyde např. manažerských povinností, které musí člověk plnit. Na druhou stranu věřím, že budu nadále kanceláři platný svými zkušenostmi z realizovaných projektů a nadhledem spojeným s postupujícím věkem.
7. Kdyby pro Vás peníze nebyly vůbec důležité, co byste dělal?
Předpokládám, že bych dělal totéž, co dělám nyní. Jsem totiž toho názoru, že práci nelze dělat prvoplánově pro peníze. Měl jsem to štěstí, že jsem si vybral profesi, která je současně mým koníčkem. Někdy je samozřejmě složitější skloubit, díky časové náročnosti, pracovní a rodinný život, ale jsem přesvědčen, že to je vždy otázka priorit a funkční řešení nalézt lze.
8. Který předmět byl na studiích Vašim nejoblíbenějším a proč? A který jste naopak neměl rád vůbec?
Na gymnáziu jsem neměl rád sociální vědy a dějiny, prostě mě to nebavilo. Později jsem ale pochopil, že to bylo hodně ovlivněno slabšími vyučujícími. Při přípravě na přijímačky jsem k těmto odvětvím získal vztah a zjistil jsem, že jsem na ně koukal skrz prsty nespravedlivě. Nejvíce mě nicméně začalo bavit studium na právech od třetího ročníku, kdy člověk postupně začal ochutnávat pozitivní právo – občan a obchod mě hned pohltili.
9. Jací lidé vás nejvíce dokáží rozčílit?
Jsem zvyklý při spolupráci s kolegy na otevřenou komunikaci, férový přístup a týmovost. Sám vyznávám tyto hodnoty a jsem rád, pokud naleznu obdobně naladěné jednotlivce. A tím vlastně odpovídám na to, co mě dokáže nejvíce rozčílit – nesnesu zákulisní intriky a individualistický přístup upřednostňující osobní zájmy. V takových případech bych nejraději okamžitě spolupráci ukončil.
10. Ideální způsob relaxace?
Vzhledem k tomu, že jednání a kontaktu s lidmi je někdy v průběhu pracovního týdne poměrně hodně, rád zmizím o víkendu do přírody. Cítím se nejlépe, pokud se mohu nerušeně projíždět po horách na kole či v zimě na lyžích.
Na advokacii si velmi cením to, že je to skutečně svobodné povolání. Loni jsem slavil patnáct let v advokacii a prakticky od počátku svého působení v tomto odvětví mi vyhovovalo, že vztahy v rámci advokátní kanceláře či s klienty fungují spíše na bázi partnerské. Nedokázal bych profesně fungovat v instituci založené na principech přílišné subordinace.
Téměř každý den prožije člověk něco nového. Když jsem pracoval první rok po studiích, kladl jsem si otázku, zda práce nezačne být rychle stereotypem, a jak to do důchodu vydržím. Po dvou letech od studií jsem si zvolil cestu advokátní a musím s odstupem času říct, že to bylo správné rozhodnutí. Advokacie nabízí obrovskou různorodost a, i když děláte velmi podobnou kauzu, kterou jste už řešili mnohokrát v minulosti, nikdy to není totéž.
Reklama
Bylo to rozhodnutí o výběru advokátní kanceláře před patnácti lety. Když jsem odcházel po dvou letech z Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže do advokacie, měl jsem různé nabídky ze zahraničních i českých advokátních kanceláří. V tu chvíli jsem si zvolil variantu kanceláře, která sice nepatřila mezi absolutní špičku, ale jak se později ukázalo, umožnila mi zapojit se do řídících struktur a vybudovat kancelář, která po několika letech začala mezi špičku nezpochybnitelně patřit.
4. Vaše práce vyžaduje rozhodnost. Přesto – jsou v životě nějaké situace, kdy jste nerozhodný?
Je to tak, každý den člověk musí udělat řadu rozhodnutí, a to jak při řízení kauz, tak i v rámci řízení advokátní kanceláře. Asi mám rozhodnost v sobě a nikdy jsem s tím neměl vážnější obtíže v profesní rovině. Zcela jiná situace ovšem panuje v soukromém životě – pokud mám např. řešit situace vznikající někdy mezi mými třemi dětmi, o rozhodnosti nemůže být v žádném případě řeč.
5. Čím byste byl, kdybyste nebyl právníkem?
Na gymnáziu jsem byl přesvědčen o tom, že moje profesní dráha bude spojena s ekonomií. Dokonce jsem po maturitě začal ekonomickou školu studovat, ale brzy jsem pochopil, že jsem nevěnoval matematice do té doby dostatečnou pozornost. Musel jsem tedy změnit zaměření na něco humanitnějšího – no a studium práv a následný výběr advokátního odvětví bylo správnou cestou.
6. Kde se vidíte za 10 let?
Jak vyplývá z předchozích odpovědí, jsem ve své profesi spokojený a nedokážu si úplně představit jednoho dne odejít do důchodu. Je zřejmé, že za 15 let v advokacii a v kanceláři prošel člověk obrovským vývojem. Proto očekávám, že se moje role bude nadále vyvíjet, že ubyde např. manažerských povinností, které musí člověk plnit. Na druhou stranu věřím, že budu nadále kanceláři platný svými zkušenostmi z realizovaných projektů a nadhledem spojeným s postupujícím věkem.
7. Kdyby pro Vás peníze nebyly vůbec důležité, co byste dělal?
Předpokládám, že bych dělal totéž, co dělám nyní. Jsem totiž toho názoru, že práci nelze dělat prvoplánově pro peníze. Měl jsem to štěstí, že jsem si vybral profesi, která je současně mým koníčkem. Někdy je samozřejmě složitější skloubit, díky časové náročnosti, pracovní a rodinný život, ale jsem přesvědčen, že to je vždy otázka priorit a funkční řešení nalézt lze.
8. Který předmět byl na studiích Vašim nejoblíbenějším a proč? A který jste naopak neměl rád vůbec?
Na gymnáziu jsem neměl rád sociální vědy a dějiny, prostě mě to nebavilo. Později jsem ale pochopil, že to bylo hodně ovlivněno slabšími vyučujícími. Při přípravě na přijímačky jsem k těmto odvětvím získal vztah a zjistil jsem, že jsem na ně koukal skrz prsty nespravedlivě. Nejvíce mě nicméně začalo bavit studium na právech od třetího ročníku, kdy člověk postupně začal ochutnávat pozitivní právo – občan a obchod mě hned pohltili.
9. Jací lidé vás nejvíce dokáží rozčílit?
Jsem zvyklý při spolupráci s kolegy na otevřenou komunikaci, férový přístup a týmovost. Sám vyznávám tyto hodnoty a jsem rád, pokud naleznu obdobně naladěné jednotlivce. A tím vlastně odpovídám na to, co mě dokáže nejvíce rozčílit – nesnesu zákulisní intriky a individualistický přístup upřednostňující osobní zájmy. V takových případech bych nejraději okamžitě spolupráci ukončil.
10. Ideální způsob relaxace?
Vzhledem k tomu, že jednání a kontaktu s lidmi je někdy v průběhu pracovního týdne poměrně hodně, rád zmizím o víkendu do přírody. Cítím se nejlépe, pokud se mohu nerušeně projíždět po horách na kole či v zimě na lyžích.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
