Jak neplatit soudní přísudek?
V našem minulém článku jsme se zaměřili na téma Litigation finance jako součást moderní advokacie, kdy jsme se věnovali zejména výhodám financování soudních sporů třetí stranou (litigation funding) jak pro klienty s nedostatečnými finančními zdroji, tak pro korporace, které nechtějí alokovat značné prostředky na vedení sporu. V dnešním článku toto téma rozvineme a porovnáme litigation funding s dalším typem sdílení finančního rizika při vedení sporu, a to se službou Eliminace rizika přísudku, zkráceně “ERP”.
Služba ERP umožňuje krytí rizika vzniku povinnosti k náhradě nákladů řízení v případě neúspěšného výsledku sporu. Tato služba je obdobou služby tzv. ‘ATE insurance’, které je ve velké míře využíváno ve Velké Británii, jakož i v dalších zemích s anglosaským právním systémem. K popularitě ATE (tento název je zkratkou pro slova „After The Event“, česky „po události“) v zahraničí přispěla skutečnost, že právní zástupci doporučují u většiny žalob jako efektivní způsob snížení finančního rizika. Tuto službu totiž klient - stejně jako ERP - využije v okamžiku, kdy již nastala určitá událost, o které klient ví, že jejím následkem dojde k soudnímu sporu. Služby ATE i ERP tak mají blíže k litigation funding než pojištění ve smyslu českého právního řádu.
Principem ERP je podmíněnost plateb. Povinnost poskytovatele ERP proplatit náklady řízení tedy vzniká v okamžiku, kdy rozhodnutí v neprospěch klienta nabude právní moci. Naopak povinnost klienta zaplatit poskytovateli služby poplatek vzniká v okamžiku pravomocného rozhodnutí ve prospěch klienta. Z tohoto důvodu se nejedná o pojištění, neboť v případě pojištění je povinnost klienta zaplatit pojistné vždy nepodmíněná. Službu ERP lze samozřejmě rozšířit i na náklady, které mohou vzniknout v důsledku neúspěšného dovolaní či využití jiného opravného prostředku.
V českém prostředí je možné se setkat také s pojištěním právní ochrany, které poskytuje ochranu před nepříznivými důsledky nahodilých soudních sporů a s tím spojených nákladů na prosazení právních zájmů klienta. Tento typ pojištění bývá často doplňkovým pojištěním například k havarijnímu pojištění nebo pojištění nemovitosti. Ve Velké Británii o tomto druhu pojištění hovoří jako o “Before The Event” insurance (BTE, v překladu „před událostí”). Již označení ATE a BTE jasně značí klíčový rozdíl mezi uvedenými službami. BTE je v českém prostředí typické pojištění, kdy klient platí pravidelné pojistné a pojišťovna se zaváže uhradit náklady spojené s vedením sporu v případě vzniku události, která je předvídána pojistnou smlouvu. Naopak v případě ATE (resp. ERP) klient uzavírá smlouvu až v momentě, kdy situace, která má za následek soudní řízení, již vznikla, a klient má tedy v úmyslu snížit riziko negativních dopadů v případě neúspěšného sporu.
Služba ERP se svou podstatou více přibližuje litigation finance, nicméně i od litigation finance se v některých podstatných prvcích odlišuje.
Při kompletním financování soudního sporu třetí stranou se financující strana zcela stává strategickým partnerem klienta a může přebrat veškerou osobní, časovou i finanční angažovanost, včetně rizik spojených s případným neúspěchem v závěru sporu. Takovýto litigační partner také hradí veškeré náklady sporu, a to již od jeho počátku.
V případě neúspěchu soudního sporu tak litigační partner nese veškeré náklady vzniklé od počátku sporu, zatímco u ERP hradí poskytovatel služby pouze náhradu nákladů protistrany, tedy přísudek, a to do předem sjednané výše.
Rozdílná situace logicky nastává i při očekávaném výsledku, tedy úspěchu ve sporu. V případě úspěchu má litigační partner financující veškeré náklady spojené s vedením sporu pouze nárok na odměnu stanovenou procentem z vysouzené finanční částky. Naopak, v případě ERP si klient s poskytovatelem předem sjedná výši poplatku za využití služby ERP, která se nejčastěji odvíjí z maximální částky, kterou by byl poskytovatel povinen uhradit protistraně v případě prohry sporu.
Která z těchto forem spolupráce mezi klientem a finančníkem je pro strany výhodnější záleží vždy na jednotlivých faktorech, zejména na:
- individuálních okolnostech sporu;
- časové, finanční i administrativní náročnosti vedení sporu;
- výši žalovaného nároku;
- možnostech klienta investovat do soudního sporu vlastní finanční prostředky;
- pravděpodobném úspěchu ve sporu.
Až po analýze výše uvedených kritérií jsou strany schopny zhodnotit, zda je některá z forem sdílení finančního rizika pro předmětný soudní spor vhodná a optimálně určit strategii, kterou budou nadále postupovat.
Závěr
S postupným nárůstem povědomí odborné i širší veřejnosti o možnostech litigation finance lze v budoucnu očekávat zvýšený zájem obchodních korporací i jednotlivců právě i o službu ERP, jako další alternativní možnost sdílení finančního rizika související s případným neúspěchem ve sporu. Nezbývá tedy než jen napjatě očekávat, jak se toto rozšiřující se odvětví promítne do našeho právního prostředí a zda se stane hojně využívanou možností.
Modelový Příklad
Na modelovém příkladu, kde se žalobce domáhá zaplacení částky ve výši 100.000.000,-Kč je možné pozorovat výhody služby ERP. V případě prohry sporu při využití ERP dochází k nadpolovičnímu snížení nákladů oproti neúspěšnému vedení sporu bez ERP. Naopak v případě úspěchu ve sporu s použitím ERP je poplatek za službu pouze 2,77% z inkasované částky.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
