Měsíčník Rekodifikace & Praxe: Jednorázový vklad v občanském zákoníku

Pro jednorázový vklad je charakteristické, že na rozdíl od účtu nedochází ke změnám výše vložených peněžních prostředků. Základem právní úpravy jsou ustanovení stávajícího občanského zákoníku o vkladech a některá ustanovení stávajícího obchodního zákoníku o smlouvě o vkladovém účtu. Jako speciální případ jednorázového vkladu se upravuje vkladní list.“

Autor: Doc. JUDr. Petr Liška, Ph.D., LL.M., ředitel úseku právní služby České spořitelny, a.s., katedra obchodního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, člen redakční rady Rekodifikace & praxe

V úvodu svého článku autor konstatuje, že s ohledem na skutečnost, že nová úprava jednorázového vkladu (vkladního listu) je v občanském zákoníku oddělena od úpravy účtu, je možno ji interpretovat extenzívněji než doposud. Poměrně strohá úprava jednorázového vkladu neprovádí definici vkladu a ani výslovně tento vklad nespojuje s peněžními prostředky. Autor má za to, že nelze, jako možný a přípustný, vyloučit výklad, dle něhož vkladem mohou být i jiné komodity než peněžní prostředky.  

Jak autor podotýká, bude při definování vkladu v případě, že vklad bude tvořen peněžními prostředky, nutné přiměřeně přihlédnout k obecně platné veřejnoprávní definici vkladu způsobem uvedeným v § 1 odst. 2 zák. o bankách, dle kterého se vkladem rozumí svěřené peněžní prostředky, které představují závazek vůči vkladateli na jejich výplatu. Z § 2 odst. 2 zák. o bankách vyplývá, že za přijímání vkladů se považuje též soustavné vydávání dluhopisů a jiných srovnatelných cenných papírů, pokud představuje jedinou nebo jednu z hlavních činností emitenta, pokud je předmětem podnikatelské činnosti emitenta poskytování úvěrů, nebo je předmětem podnikatelské činnosti emitenta některá z činností uvedených v § 1 odst. 3 zák. o bankách.

Autor se dále podrobně věnuje vymezení účastníků smlouvy o jednorázovém vkladu, kterými jsou vkladatel a příjemce vkladu. Vkladatelem může být fyzická nebo právnická osoba, pokud jí v tom nebrání právní předpis. Příjemcem vkladu může být fyzická i právnická osoba. Z hlediska veřejnoprávních předpisů je osoba příjemce vkladu omezena právní úpravou obsaženou v § 2 zák. o bankách, z níž plyne, že bez bankovní licence nesmí nikdo přijímat vklady od veřejnosti, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Zvláštními zákony, které dovolují některým subjektům přijímat vklady od veřejnosti, jsou zákon o spořitelních a úvěrních družstvech a zákon o České národní bance.

Definičním znakem právní úpravy přijímání vkladů dle § 2 zák. o bankách je přijímání vkladů od veřejnosti, avšak nelze zcela vyloučit výklad, který pod pojmem veřejnost bude zahrnovat širší okruh osob a připustí omezené přijetí vkladu od jedné nebo několika málo osob příjemcem vkladu bez bankovní licence.

Zvláštní případ přijímání vkladů nelicencovaným subjektem tolerovaným výslovně právní úpravou představuje tzv. podnikové spoření. Jde o případy, kdy zaměstnavatel přijímá vklady od zaměstnanců s tím, že takový postup je předvídán § 8 odst. 1 písm. d) zák. o daních z příjmů. Argumentace na podporu tohoto řešení se pohybuje od zpochybnění pojmu veřejnost ve vztahu k zaměstnancům určitého zaměstnavatele, až po přípustnost nižší právní ochrany vkladatelů kompenzovanou jejich bližším vztahem k příjemci vkladu vyplývajícím ze zaměstnaneckého poměru (a tedy i z důvěry týkající se nakládání s vloženými obnosy). 

Svou pozornost autor podrobněji zaměřil na otázku nakládání s vkladem. Jak konstatuje, nestanoví nová právní úprava podmínky pro nakládání s jednorázovým vkladem. Z právní úpravy jednorázového vkladu vyplývá, že práva vkladatele z jednorázového vkladu nezahrnují právo disponovat s vkladem formou dalšího vkladu nebo výběru části vkladu v průběhu trvání smlouvy. Ujednání o dalších vkladech k jednorázovému vkladu, či výběrech části jednorázového vkladu, nemohou být, podle autora, smluvena ve smlouvě o jednorázovém vkladu, neboť by taková ujednání byla v rozporu se základním vymezením a povahou závazku z jednorázového vkladu.

V případě, že jednorázový vklad bude chápán jako pohledávka, tj. věc v právním smyslu, lze uvažovat o nakládání s touto věcí.

Autor poukazuje na nejasnost právní úpravy, která v § 2680 odst. 2 výslovně umožňuje sjednat podmínku pro nakládání s vkladem, kdy se touto podmínkou rozumí sdělení hesla (vinkulace). Opatření heslem má účinky v případech, kdy mohou vzniknout pochybnosti o osobě vkladatele nebo jeho právního nástupce. V těchto souvislostech vinkulace splní účel pouze tehdy, není-li vkladatel identifikován. Jak autor podotýká, připouští úprava obsažená v § 2680 odst. 2 nepřímo, že vkladatel nemusí být příjemci vkladu znám. Takový postup normy soukromého práva výslovně nezakazují, avšak veřejnoprávní předpisy jej nedovolují. Jak uvádí autor, pro banky a spořitelní a úvěrní družstva by takový postup byl v rozporu s § 7 odst. 2 písm. c) zák. č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z tr. činnosti a financování terorismu, neboť by šlo o připuštění tzv. anonymních vkladů.

Autor dospívá k závěru, že vinkulace na sdělení hesla je možná, ale není příliš praktická, pokud bude vkladatel znám a identifikován. Příjemce vkladu odpovídá za vrácení vkladu poskytovateli, a tudíž poskytovatel je právně chráněn před zneužitím jeho identity. Vinkulace na sdělení hesla se jeví administrativně složitou záležitostí pro oba účastníky smlouvy. V souvislosti s vkladními knížkami nová právní úprava možnost vinkulace vkladu výslovně neupravila.    

Autor dále rozebírá speciální případ jednorázového vkladu, kterým je vkladní list upravený v § 2681 obč. zák. Vkladním listem příjemce vkladu potvrzuje pevný jednorázový vklad na dobu určitou ve výši vkladním listem uvedené. Právní úprava však nestanoví náležitosti vkladního listu. Autor dovozuje, že z úpravy vyplývá, že vkladní list představuje potvrzení vystavené příjemcem vkladu. Příjemce vkladu potvrzuje vkladním listem, že převzal na základě smlouvy o jednorázovém vkladu pevný jednorázový vklad. Vkladní list proto musí obsahovat výši vkladu, která byla příjemcem vkladu převzata. Vzhledem k tomu, že vkladním listem se potvrzují vklady přijaté na dobu určitou, bude potvrzení ve vkladním listu obsahovat zpravidla i určení doby, po jejímž uplynutí vzniká vkladateli právo na vrácení vkladu.

V závěru svého článku autor shrnuje, že právní úprava jednorázového vkladu je v občanském zákoníku poměrně stručná a obsahuje některé odlišnosti od dřívější obecné úpravy vkladů. Obsahuje též úpravu vkladních listů, popř. dalších forem vkladů. Není zřejmé, zda vznik odlišností zákonodárce zamýšlel, anebo zda jde jen o důsledek nové systematiky zařazující vkladní knížku mezi účty. Jak autor poznamenává, bude přitom nutné vyřešit interpretační problémy uvedené úpravy i s ohledem na normy práva veřejného (boj proti legalizaci výnosů z trestné činnosti).

Jednorázový vklad v občanském zákoníku
autor: Doc. JUDr. Petr Liška, Ph.D., LL.M.
Rekodifikace & Praxe č. 6, str. 17
nakladatelství Wolters Kluwer

Časopis Rekodifikace & Praxe může objednat >>> zde.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz