Nový Občanský zákoník - 36. Držba – řádná, poctivá, pravá
Podle kodexu je držba řádná, pokud se zakládá na platném právním důvodu.
Řádným držitelem je pak ten, (i) kdo se ujme držby bezprostředně, aniž ruší cizí držbu, nebo (ii) kdo se ujme držby z vůle předchozího držitele nebo na základě výroku orgánu veřejné moci. Poctivým (v dnešní terminologii oprávněným) držitelem je pak ten, kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává (poctivému držiteli přitom náleží stejná práva jako držiteli řádnému). Naopak nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží. V této souvislosti zákoník dále stanoví, že bylo-li vyhověno žalobě napadající držbu nebo její poctivost, považuje se poctivý držitel za nepoctivého nejpozději od okamžiku, kdy mu byla doručena žaloba. O pravou držbu jde tehdy, pokud se neprokáže, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou. Zákoník též stanoví vyvratitelnou právní domněnku držby řádné, poctivé a pravé.
Ustanovení zákona č. 40/1964 Sb.: § 130
Ustanovení zákona č. 89/2012 Sb.: §§ 991 až 995
