Vyloučení položek z koupě části závodu aneb kde leží hranice možného vylučování majetku a dluhů z převodu
Prodáváte část svého závodu, nicméně si chcete ponechat klíčovou nemovitost či cennou pohledávku, anebo se zbavit tíživých dluhů, které k prodávané části závodu náleží. V praxi v této souvislosti často vyvstává otázka, jestli takovou jednotlivou položku zákon dovoluje stranám z prodeje vyloučit.
Článek se zabývá analýzou právní úpravy koupě části závodu podle občanského zákoníku, konkrétně otázkou, v jakém rozsahu mohou smluvní strany z převodu vyloučit jednotlivé položky, se zvláštním důrazem na problematiku dluhů. Autor dochází k závěru, že vyloučení jednotlivých aktiv je přípustné za podmínky, že si převáděný celek zachová hospodářskou a funkční samostatnost, přičemž tuto podmínku je nutné posuzov... více
Při realizaci této transakce se přitom jedná o otázku zásadní. Vyloučí-li totiž strany z prodeje položku příliš významnou, v důsledku čehož převáděný celek ztratí vlastnosti části závodu, k převodu organizační složky jako jednoho celku na kupujícího nedojde. V tomto článku se proto zabývám limity a hranicemi možného vylučování jednotlivých položek z koupě, se zvláštním zaměřením na (ne)možnost vylučování dluhů.
Vyloučení aktiv
Vybrané položky z koupě vyloučit dovoluje stranám konkrétně § 2175 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku,[1] a to za podmínky, že vyloučením neztratí převáděný celek vlastnosti části závodu.
Předmětem koupě části závodu tak nemusí být nutně samostatná organizační složka jako celek. Strany se mohou dohodnout, že prodávající si ponechá některé položky, které do té doby tvořily součást části závodu (např. významnou nemovitost, pohledávku či právo z průmyslového vlastnictví), aniž tím ohrozí platnost smlouvy. Sjednaná výluka se nepochybně může týkat více položek či jejich souboru.[2]
Vlastností (celého) závodu, kterou si musí převáděný celek zachovat pro platný převod, se rozumí především způsobilost sloužit jako organizovaný soubor jmění k provozu podnikatelské činnosti.[3] Závod si musí podržet vlastnosti ucelené věci hromadné, tj. organizační jednotky sestávající z rozličných složek podnikání a schopné samostatné existence.[4]
Co se týče části závodu, strany dle mého názoru mohou vyloučit jednotlivou položku z koupě za podmínky, že si převáděný celek zachová vlastnosti samostatné organizační složky, tj. hospodářskou a funkční samostatnost. Předmět koupě bude v takovém případě i po vyloučení tvořen uceleným (spolu vzájemně provozně a funkčně souvisejícím) majetkem a dluhy, jež budou relativně hospodářsky odděleny (osamostatněny) od ostatního jmění podnikatele, za pomoci kterých bude možné vykonávat určitou podnikatelskou činnost.
Zákon nespecifikuje, jaké položky typově lze z prodeje vyjmout a jaké naopak nikoli. Vyloučit tak je kvalitativně možné hmotné i nehmotné věci, movité i nemovité.[5] Možnost vyloučit vybrané položky je třeba posuzovat vždy individuálně se zřetelem ke konkrétnímu vnitřnímu substrátu části závodu a předmětu podnikatelské činnosti, k jehož výkonu má daný substrát materiálně sloužit. Vyloučení jednotlivé položky nelze (v závislosti na její povaze/typu) paušalizovat. Zda strany mohou konkrétní položky z koupě vyjmout, se v zásadě odvíjí od odpovědi na otázku, zda při absenci těchto položek bude zbylá část závodu stále schopna samostatně vykonávat určenou podnikatelskou činnost, tj. zda bude hospodářsky samostatná a funkční, či nikoli.
Hospodářskou a funkční samostatnost je přitom třeba posuzovat z pohledu prodávajícího, nikoli podle toho, zda převáděná organizační složka bude vykazovat majetkovou a funkční samostatnost i po jejím začlenění do závodu na straně kupujícího. Ten se po převodu může rozhodnout, že jednotlivé součásti části závodu (nemovitosti, pracovní stroje, zaměstnance) rozdělí/rozčlení v rámci svého závodu i jiným způsobem, než jak tyto byly původně uspořádány u prodávajícího, a převedená část závodu tak může v původní podobě i přestat existovat. Rozhodující je podoba a vlastnosti organizační složky k okamžiku převodu.
Vyloučí-li příkladem strany z prodeje nemovitost (budovu) u převáděné IT divize, jejímž hlavním předmětem činnosti je vývoj počítačových programů, nebude tím dotčena hospodářská ani funkční samostatnost převáděné části závodu (tedy ani samotný prodej), neboť jednotliví zaměstnanci a dodavatelé organizační složky mohou vykonávat práci z jiné budovy nebo z domova (na home office). Vyloučí-li však strany z prodeje budovu, v níž prodávající vyrábí určité druhy automobilů, která je pro výrobu daných vozidel s ohledem na v budově zabudované stroje a technologie nezbytná, způsobí tím naopak nefunkčnost organizační složky. Bez této budovy totiž nebude část závodu schopna samostatně vykonávat určenou podnikatelskou činnost – výrobu daných druhů automobilů. V důsledku by se tak (bez dalšího) nejednalo o koupi části závodu, ale pouze o převod jejích jednotlivých položek.[6],[7]
Vyloučení pasiv – dluhů
Podstatnou a dosud judikatorně vyššími soudy přímo neřešenou otázkou je, v jakém rozsahu podle platné právní úpravy lze z koupě části závodu vyloučit dluhy. Předně zda vůbec je možné jakýkoli dluh z převodu vyloučit, zda je dán nějaký kvantitativní limit pro vyloučení, anebo jestli strany mohou z převodu vyloučit i všechny dluhy, které tvoří součást části závodu. Podle staré právní úpravy obchodního zákoníku bylo přitom vyloučení dluhů z převodu, resp. převzetí pouze některých z nich, nepřípustné, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy.[8]
Podle Luboše Tichého dluhy z převodu části závodu vyloučit vůbec nelze, neboť tyto jsou bez dalšího (automaticky) převáděny současně s částí závodu.[9] Stejný názor zastává i Robert Pelikán, který nemožnost vyloučení jakéhokoli dluhu z koupě odůvodňuje tím, že v souvislosti s převodem závodu nelze k závodu přistupovat jako ke jmění a „dluhy tedy pro tyto účely jeho součástí nejsou. Pak ovšem logicky ani nemohou být onou vylučovanou položkou.‘“[10]
Naopak podle Janky Brezániové a Tomáše Doležila se možnost vyloučení z prodeje týká i pasiv, tedy dluhů.[11] Co do opodstatnění tohoto závěru zmiňovaní autoři vycházejí z úvahy, že závod je vymezen jako jmění, a dluhy jsou proto, s ohledem na znění § 495 občanského zákoníku[12], jeho součástí. Jsou-li dluhy „součástí“ závodu, tak jsou také převáděnými „položkami“, které lze z převodu vyloučit. Nijak blíže přitom nerozvádějí, zda je podle jejich názoru možné vyloučit pouze některé dluhy náležející k závodu anebo i všechny.
Petr Čech rovněž zaujímá stanovisko, že dluhy z koupě lze vyloučit. K otázce vylučitelnosti konkrétně uvádí: „[t]ím, že zákon za přímou součást závodu prohlašuje též dluhy, se uvedená benevolence týká i jich. (…) Prodávající tak závod při jeho převodu na kupujícího může zbavit významných dluhů, jež v souvislosti s ním vytvořil, případně jej od těchto dluhů zcela oprostit. Zákonná podmínka, podle níž zbylý soubor nesmí oddělením dosavadních částí ztratit vlastnosti závodu, totiž v jejich případě nijak nepůsobí. Dluhy striktně vzato netvoří předpoklad existence a fungování závodu. I kdyby prodávající z koupě vyloučit naprosto všechny, výsledný celek vlastnost závodu podrží, ba bude schopen lepšího fungování než kdy před tím.“[13]
V právní nauce je tedy problematika možnosti vyloučení dluhů z koupě a rozsahu takového vyloučení vnímána značně rozdílně.
Osobně se domnívám, že dluhy z koupě části závodu jako její „položky“ je možné vyloučit. Důvodem je především, že část závodu lze podle české právní úpravy považovat za část jmění,[14] kterou tvoří majetek a právě dluhy. V občanském zákoníku v této souvislosti na žádném místě nenalézám explicitní pravidlo/normu, ze které by plynulo, že dluh zmiňovanou položkou být nemůže. Ve prospěch výkladu, že dluh z koupě části závodu lze vyloučit, pak svědčí i srovnání s historickou právní úpravou.
V obchodním zákoníku se v minulosti v imperativu uvádělo, že na kupujícího přecházejí všechny závazky (dluhy), na které se prodej vztahuje[15]. Vyloučení jakéhokoli dluhu z převodu bylo nepřípustné.[16] Oproti tomu však v současnosti platný občanský zákoník hned za pravidlem, že koupí (části) závodu nabývá kupující vše, co k (části) závodu jako celku náleží, zakotvuje modalitu – možnost stran z koupě jednotlivou položku vyloučit, přičemž, jak výslovně vyplývá z ustanovení § 2177 odst. 1 občanského zákoníku, k (části) závodu náleží i dluhy.
Dále mohou-li být jednotlivé dluhy související s provozem části závodu kdykoli během její existence od ní odděleny (např. smluvním převzetím ze strany přejímatele dluhu), aniž to má jakýkoli vliv na existenci části závodu, pak není dán žádný důvod pro to, aby k oddělení takových dluhů nemohlo dojít v souvislosti s jejím prodejem.
Konečně k závěru, že dluh z koupě části závodu lze smluvně vyloučit, se dá podpůrně dojít i na základě úpravy obsažené v insolvenčním zákoně, týkající se nabytí závodu či jeho části kupujícím z majetkové podstaty v konkursu. Podle této úpravy z dluhů zpeněžovaného závodu či jeho části na nabyvatele nepřecházejí dluhy, které v souvislosti s provozem (části) závodu vznikly před nabytím účinnosti smlouvy o koupi (části) závodu[17] (viz § 291 odst. 1 in fine a § 292 insolvenčního zákona[18]).
V rámci konkursu by se v praxi jen těžko hledal nabyvatel, který by byl ochoten převzít na sebe stávající dluhy úpadce (zvláště je-li dlužník, potažmo jeho závod, předlužený). Proto ustanovení § 291 odst. 1 insolvenčního zákona jako lex specialis zakotvuje pro insolvenční prodej (části) závodu výjimku z pravidel stanovených v § 2175 odst. 1 a § 2177 odst. 1 občanského zákoníku.[19] Vylučuje-li, resp. předvídá-li vyloučení vybraných dluhů náležejících k prodávanému závodu či jeho části, zákon, pak se domnívám, že není dán důvod k tomu, aby dluhy z prodeje nemohly vyloučit i strany svým ujednáním ve smlouvě.
Všechny dluhy související s provozem části závodu (za standardního prodeje, nikoli v insolvenci) však podle mého názoru z koupě vyloučit nelze. V takovém případě by se totiž svojí podstatou již nejednalo o převod části jmění, nýbrž pouze majetku. Nebyla by tak splněna jedna z podstatných náležitostí smlouvy o koupi části závodu, konkrétně že předmětem převodu musí být část závodu ve smyslu § 502 občanského zákoníku. Základním definičním znakem (části) závodu přitom je, že se jedná o organizovaný soubor jmění, tj. majetku a právě dluhů.
Co se týče nějakého kvantitativního limitu pro možné vyloučení dluhů z koupě (ve smyslu souhrnné hodnoty, maximální částky dluhů, do jejíž výše lze dluhy vyloučit), občanský zákoník žádné takové pravidlo nezakotvuje. Do limitace smluvních stran, v jakém rozsahu mohou dluhy z převodu vyjmout, v zásadě nijak nevstupuje ani zákonná podmínka uvedená na konci druhé věty § 2175 odst. 1 občanského zákoníku, podle níž zbylý soubor majetku a dluhů nesmí oddělením dosavadních částí ztratit vlastnosti části závodu. Důvodem je, že tato podmínka se netýká kvantitativních parametrů předmětu koupě, nýbrž spíše kvality/vlastností, jaké si musí předmět koupě po vyloučení jednotlivých položek zachovat, a to s výjimkou výše uvedené situace, že by strany chtěly z prodeje vyloučit všechny dluhy.
Z hlediska platnosti převodu je tedy možné vyloučit individuální, nepodstatné dluhy prodávajícího, stejně tak i dluhy hodnotově významné. Pomyslným horním stropem, který strany nesmí překročit, jsou všechny dluhy náležející k části závodu.
JUDr. Tomáš Hubáček,
vedoucí advokát
ŠTILEC & PARTNERS advokátní kancelář, s.r.o.
Americká Business Centre
Americká 525/23
120 00 Praha 2 – Vinohrady
Tel.: +420 601 166 516
E-mail: info@stilecpartners.cz
[1] Ve spojení s § 2183 občanského zákoníku.
[2] ČECH, P. Kupní smlouva v novém občanském zákoníku; Dotazy z praxe. Metodické aktuality 2016, č. 1. Praha: Svaz účetních, 2015, s. 33.
[3] KOŽIAK, J. in BEJČEK, J., ŠILHÁN, J. a kol. Obchodní smlouvy. Závazky v podnikání. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 280.
[4] ČECH, P. Kupní smlouva v novém občanském zákoníku; Dotazy z praxe. Metodické aktuality 2016, č. 1. Praha: Svaz účetních, 2015, s. 33.
[5] BREZÁNIOVÁ, J., DOLEŽIL, T. in PETROV, J., VÝTISK, M., BERAN, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 2353.
[6] TICHÝ, L. in ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek V. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2014, s. 998. Shodně též BREZÁNIOVÁ, J., DOLEŽIL, T. in PETROV, J., VÝTISK, M., BERAN, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 2353.
[7] Bohumil Havel k tomuto uvádí, že vyloučí-li strany položku strukturálně (kvalitativně) nebo kvantitativně natolik významnou, že bez ní zbytek ztratí vlastnost funkčního organizovaného jmění, nebude se v příslušném případě jednat o koupi části závodu. Viz HAVEL, B. in HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 176.
[8] Srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 1994, sp. zn. Odon 34/93, ve kterém se uvádí: „Podstatnou částí smlouvy o prodeji podniku je tedy nepochybně mj. závazek kupujícího převzít závazky prodávajícího související s podnikem. Pokud má jít o typ smlouvy o prodeji podniku, je nezbytné, aby smlouva obsahovala závazek kupujícího převzít všechny závazky, které měl prodávající a které souvisejí s podnikem. (…) Z ustanovení § 477 odst. 1 obch. zák. nelze tedy dovozovat, že tímto ustanovením je připuštěna možnost dohody o jiném rozsahu převáděných práv a přebíraných závazků a že je připuštěna možnost převzetí některých závazků. Vzhledem k uvedenému je tedy nutné dospět k závěru, že pokud má jít o smlouvu o prodeji podniku, která je upravena v obchodním zákoníku, musí tato smlouva obsahovat (…) v daném případě převzetí všech závazků prodávajícího souvisejících s podnikem.“
[9] TICHÝ, L. in ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek V. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2014, s. 997.
[10] PELIKÁN, R. K přechodu dluhů při prodeji závodu. Právní rozhledy, 2020, č. 13-14, s. 457. Robert Pelikán ke zmiňovanému zároveň dodává, že: „omezující pravidlo dovětku (,aniž tím celek ztratí vlastnost závodu‘) by pro dluhy nebylo funkční: dluhy při provozu závodu vznikají, nikdy mu ale neslouží, naopak jej zatěžují. To znamená, že pokud bychom připustili uvedený výklad, museli bychom dovodit, že by kvalifikaci smlouvy nebylo na újmu ani to, že by strany vyloučily z převodu všechny dluhy. Takovou definiční volnost sotva mohl zákonodárce zamýšlet.“
[11] BREZÁNIOVÁ, J., DOLEŽIL, T. in PETROV, J., VÝTISK, M., BERAN, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 2353.
[12] Ustanovení § 495 občanského zákoníku zní: Souhrn všeho, co osobě patří, tvoří její majetek. Jmění osoby tvoří souhrn jejího majetku a jejích dluhů.
[13] ČECH, P. Kupní smlouva v novém občanském zákoníku; Dotazy z praxe. Metodické aktuality 2016, č. 1. Praha: Svaz účetních, 2015, s. 34.
[14] Viz ustanovení § 502 občanského zákoníku, podle kterého je závod „organizovaným souborem jmění“.
[15] Srovnej ustanovení § 476 odst. 1 obchodního zákoníku, které tehdy znělo: Smlouvou o prodeji podniku se prodávající zavazuje odevzdat kupujícímu podnik a převést na něj vlastnické právo k podniku a kupující se zavazuje převzít závazky prodávajícího související s podnikem a zaplatit kupní cenu. A dále ustanovení § 477 odst. 1 obchodního zákoníku, které znělo: Na kupujícího přecházejí všechna práva a závazky, na které se prodej vztahuje.
[16] Viz výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 1994, sp. zn. Odon 34/93.
[17] BROŽEK, T., BUCHTA, M. Specifika nabývání závodu z majetkové podstaty v konkursu. Bulletin advokacie, 2020, č. 10, s. 65.
[18] Ustanovení § 291 odst. 1 insolvenčního zákona konkrétně zní: Zpeněžením dlužníkova podniku jedinou smlouvou přecházejí na nabyvatele všechna práva a závazky, na které se prodej vztahuje, včetně práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů k zaměstnancům dlužníkova podniku, s výjimkou pohledávek proti dlužníku (tj. dluhů – pozn. autora) vzniklých do účinnosti smlouvy. Ustanovení § 292 insolvenčního zákona poté zní: Ustanovení § 290 a 291 platí obdobně, je-li jen jedinou smlouvou zpeněžována celá majetková podstata nebo část dlužníkova podniku.
[19] SPRINZ, P., NOVOPACKÝ, L. in SPRINZ, P., JIRMÁSEK, T., ŘEHÁČEK, O., VRBA, M., ZOUBEK, H. a kol. Insolvenční zákon. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 747.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
